Země bez lidí

Jak by vypadala naše planeta, kdyby ji lidé náhle opustili? Za jak dlouho by zmizela velkoměsta? Zaplnily by se oceány opět rybami? Nebo by život zničily rozpadlé chemické a biologické zbraně?

Ruiny opuštěného města Na světě jsou místa, která dávají poměrně dobrou představu o tom, jak se změní krajina, z níž odejdou lidé. Jedním z nich je demilitaritazovaná zóna na hranicíci Severní a Jižní Koreje. Jde o území o délce dvou set padesáti pěti kilometrů a šířce čtyř kilometrů. Pět tisíc let tu lidé pěstovali rýži. Po příměří v roce 1953 museli všichni lokalitu opustit. Od té doby tam nevkročil nikdo s výjimkou vojenských hlídek a několika severokorejských uprchlíků.
Jak vypadá toto území dnes? Někdejší rýžová pole se změmila v močály. Místo rolníků se tu usídlili jeřábi japonští - jeden z nejvzácnějších druhů ptáků. V demilitarizované zóně zimují spolu s jeřáby bělošíjími, kteří bývají v Asii považováni za posly míru.

Návrat k divočině

Kdyby se vztahy obou států zlepšily, lze budoucí osud demilitarizované zóny snadno odhadnout. Prvním náznakem je průmyslový komplex, který tu začíná stavět Severní Korea. Vědci celého světa se proti němu bouří a požadují, aby pásmo bylo ponecháno tak, jak je. Mohlo by se stát unikátní přírodní rezervací. Návštěvníci, kteří by do ní přijížděli, by mohli přinést dostatek peněz, jimiž by se vyvážily přijmy z průmyslu nebo zemědělství.

Úplný návrat k divočině by však nastal až ve chvíli, kdy by se vylidnil celý korejský poloostrov. Po několika stoletích by se zhroutily přehrady, které mění tok řek. Mezitím by se začaly množit různé živočišné druhy. Vydry, asijští medvědi, jelenům příbuzní kabaři a levharti by zaplnili opuštěnou krajinu, kterou by rychle pokryly divoké třešně a duby. Rozšířili by se i sibiřští tygři žijící na severokorejsko-čínské hranici. Vedle šelem by se udržela i některá domácí zvířata, jejich podoba by se však změnila zpět k původním formám.

Boj o přežití

Pokud by lidé nadobro zmizeli z celé Země, nastal by boj jednotlivých živočišných druhů. Domácí populace by se utkávaly se zavlečenými exotickými zvířaty, která by mohla být lépe vybavena pro přežití ve změněných podmínkách. Koně by se začali podobat divokým koním Převalského, rozdíly mezi plemeny psů by se vytratily.

Podobně by zápasily i rostliny. Zemědělské plodiny by zplaněly. Po několika tisících let by většina světa vypadala stejně jako před příchodem člověka. Divočina by pohltila naše města stejně, jako kdysi zmizely pyramidy a městské státy Mayů. Mayská civilizace trvala dva tisíce let. V osmém a devátém století našeho letopočtu přišla sucha a bratrovražedné boje, které znamenaly její konec. Sídla zmizela v džungli a po deseti stoletích z nich nezbylo téměř nic.

Opuštěný New York

Příroda by dokázala rychle zlikvidovat i taková velkoměsta, jako je New York. Opakované mrazy a tání by během pouhých deseti let dokázaly rozrušit beton. Do prasklin by vnikla voda, která by při dalších mrazech způsobila ještě větší trhliny. V nich by se brzy usadily plevelné rostliny jako hořčice nebo svízel. Rychle rostoucí dřeviny vysázené v newyorských parcích, například čínský pajasan žláznatý, by se rychle rozrostly po celém městě a pravděpodobně by vytlačily jiné rostliny. Po pěti letech by kořeny pajasanu mohly rozbít chodníky a kanalizace.

New York trápí také spodní voda. Dnes je z podzemí odčerpávána, ale kdyby lidé město opustili, začala by stoupat. Podemletá půda by se propadala, ulice by brzy byly plné děr. Po čase by zkorodovaly ocelové nosníky, které podepírají vozovku nad tunelem podzemní dráhy na East Side. Znovu by se objevily i prameny, kterých bylo na Manhattanu v době kolonizace třicet až čtyřicet.

Kojoti, vlci a žáby

Nesekaná tráva v Centrálním parku by při bouřce mohla začít hořet a plameny by se rychle rozšířily do celého města. Zkorodované hromosvody by vedly k požárům na střechách výškových budov, kde by jim padly za oběť papíry v kancelářích. Do Centrálního parku by přišli kojoti a po nich jeleni, medvědi a nakonec i vlci. V ruinách by se rozléhalo kvákání žab pářících se v pramenech vody. Sledě a slávky by přilákali racky. Jiní živočichové závislí na člověku by naopak zmizeli. Švábi pocházející z horkých afrických oblastí by nepřežili v nevytápěných budovách. Krysy a potkani by přišli o zdroj potravy v podobě odpadků a stali by se kořistí dravých ptáků.

Budovy by pokryl původní virginský břečťan a lišejník. Vápno ze zhroucených betonových staveb by zvýšilo zásaditost půdy, v níž by se dařilo keřům řešetláku a břízám. Mrkev, brokolice, zelí, kapusta a květák by se opět staly rostlinami, z nichž byly vypěstovány.

Přichází ledovec

Mosty, které by nebyly ošetřovány ani ničeny solí, by vydržely nejméně několik století. Nejdelší životnost by měl zřejmě most Hell Gate Arch přes East River. Skleněné a ocelové budovy by rozhodně nevydržely déle než kamenná stavba Grand Central Station nebo Metropolitní muzeum umění.

Po několika tisíciletích by se zhroutily i poslední kamenné zdi. Mohly by to být pozůstatky kaple svatého Pavla (St. Pauls Chapel) z roku 1766. Kaple se nachází v těsné blízkosti zničeného Světového obchodního centra a je postavena z původní manhattanské břidlice, která odolává dešťům lépe než třeba mramor.

Definitivní tečku za lidským osídlením by udělal ledovec. za posledních sto tisíc let pokrýval území New Yorku třikrát. Při dalším zalednění by byly srovnány se zemí zbytky toho, co kdysi bývalo velkoměstem. Ledovec by rozdrtil všechny odpadky. Po jeho ústupu by se přeměnily na jednu z geologických vrstev bohatých na kovy.

Vlci a zubři v Evropě

Ve vylidněné Evropě by se opět proháněly smečky vlků.

Evropa byla kdysi pokryta lesy, které se táhly od Uralu až po Lamanšský průliv. Jak tento les vypadal, je možné vidět v Bělověžském parku na hranici Polska a Běloruska. Původní evropský les se tu dochoval shodou mnoha okolností. Ve čtrnáctém století jej litevský panovník prohlásil za svou honitbu. Za vlády ruských carů byl Bělověžský park pokládán za carský majetek, za německé okupace byl park ušetřen zásluhou Göringa proslulého zálibou v lovu. Po skončení války připadly dvě pětiny parku Polsku, zbytek Bělorusku.

Jasany a lípy vysoké přes štyřicet metrů se tyčí nad podrostem habrů, kapradin, olší, bříz a obrovských hub. Kromě obvyklých lesních zvířat tu žijí vlci a stádo zubrů, živočichů stojících na pokraji vyhubení. Je možné, že kdyby lidé Evropu opustili, původní lesy by se začaly obnovovat. Po čase by se tu opět proháněli vlci a zubři.

Moře a oceány

Život v mořích a oceánech dlouho odolával lidskému vlivu. Prehistorický člověk ulovil tak málo velryb či jiných mořských savců, že tím jejich populaci nemohl nikdy ohrozit. V blízkosti Kuby lodě narážely na stovky mořských želv. Žraloci byli tak početní, že vyráželi za kořistí do ústí řek a při lovu tresek stačilo ponořit koš do moře. Pobřeží celého světa obývaly miliony kapustňáků, tuleňů a mrožů. V době Kryštofa Kolumba žilo v mořích přinejmenším dvanáct živočišných druhů, jež velikostí přesahovaly největší z Kolumbových lodí.

Moderní doba stačila během několika desetiletí zasáhnout do mořského života víc než kdokoli předtím. Populace většiny živočišných druhů byly oslabeny, ale na rozdíl od suchozemských živočichů většinou nebyly tyto druhy zcela vyhubeny. Mohly by se proto rychle začít obnovovat.

Konec nebo začátek?

Kdyby lidé dnes zmizeli, přebytečný průmyslový oxid uhličitý by v atmosféře začal ubývat. Po dvou stoletích by se klima ochladilo. Do atmosféry by se neuvolňovaly žádné další sloučeniny chloru a bromu, takže ozonová díra by se za několik desetiletí zacelila. Těžké kovy a polychlorované bifenyly by však v koloběhu zůstaly ještě po tisíciletí.

I kdyby člověk na Zemi už nežil, následky jeho činnosti by trvaly nadále. Rozpadající se chemické továrny a jaderné elektrárny by byly schopné zamořit okolí na velmi dlouhou dobu. Sklady chemických a biologických zbraní by uvolnily svůj smrtící obsah poté, co koroze zničí kontejnery. Největší bohatství života by zřejmě přežilo v mořích stejně jako před miliony let. Vše by potom mohlo začít znovu.

Další články

Virová hepatitida C je nazývána tichou epidemií.
Čaj, tradiční nápoj, který je potěchou smyslů.
Central Park New York poskytuje obyvatelům města spoustu zábavy, možnost sportování a rekreace.
Medvěd grizzly
Luxusní historické vlaky s parními lokomotivami slaví triumfální návrat.
Voda je látka, kterou naše Planeta na první pohled oplývá. Skutečnost je však taková, že pitné i užitkové vody začíná být nedostatek.
Beton
Bez černý, červený a chebdí.
Obří ptáci žili v jihoamerických pampách.
Lovecké zbraně a jejich jednotlivé druhy.
Žďákovský most přes řeku Vltavu.
Třešně a višně mají lahodnou chuť i vůni.
Naši vodní a brodiví ptáci
Houby, které zapáchají - hadovky, psivky, květnatce a mřížovky jsou houby poněkud zvláštní.
Parní lokomotivy na Kubě, kde můžete vidět v provozu lokomotivy Baldwin z poloviny 19. století.
Rostliny a lidé
Černá díra je oblast prostoročasu, v němž je hodnota únikové rychlosti z této oblasti větší nebo rovna rychlosti světla ve vakuu.
Řeka Ganga je nejposvátnější řekou Indů.
Prastará osada na břehu řeky Seiny zde stála v době 7600 let před naším letopočtem.
Draví ptáci si zaslouží ochranu.
Lišejníky jsou tvořeny houbou a řasou, žijícími v symbióze.
Kamenná moře a sutě jsou nezpevněné horniny, tvořené různě velkými úlomky.
Strnad obecný je nejhojnější z našich strnadů.
Pestře zbarvené jedovaté žáby.
První hromosvod v Čechách byl instalován na budově zámku Měšice.
ing. Pavel Pavel naučil sochy moai chodit tak, jak o tom vyprávěly legendy domorodců.
Stavba lodi Carnival Conquest
Špatní sousedé, ploty a zdi
Grand Canyon USA, nad jehož hlubinami se klene Skywalk, zvaný též nebeský chodník.
Gregoriánský kalendář je v současné době světově nejpoužívanějším kalendářem.

Cardhalia je hra, ze které dýchá čistá hratelnost.
Jednou z Kolumbových lodí byla plachetnice Santa Maria.
Éčka

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů