Oko

Bez černý, červený a chebdí

Bez černý, červený a chebdí jsou druhy bezu, které rostou v naší přírodě.

Bez černý
Bez černý

Červen je dobou, kdy v naší přírodě zavoní kvetoucí černý bez. Bez černý je dřevina, kterou zná téměř každý, roste v lesním polostínu, na okrajích lesů, stejně jako na pustých místech, na rumištích a okolo plotů i neudržovaných staveb, kde se někdy rozbují tak, že se stává nepříjemným plevelem. Bez černý (Sambucus nigra) je keř nebo menší strom s pokřiveným kmenem, který dorůstá až desetimetrové výšky. Má šedou, podélně rozpukanou borku, silné letorosty s podlouhlými lenticelami (čočinkami, což jsou útvary v kůře, jimiž se zprostředkovává výměna plynů mezi vnitřními rostlinnými pletivy a okolní atmosférou) a vstřícně postavené listy. Ty jsou lichozpeřené, složené z pěti až sedmi vejčitě kopinatých, hrubě pilovitých lístků. Dole u řapíků jsou malé zakrnělé palisty.

Drobné, bílé, pětičetné květy jsou sestaveny v širokých vrcholících. Celá tato květenství se sbírají jako léčivá bylina. V některých krajích je lidé trhají, namáčejí v řídkém těstíčku z mouky, mléka a vajec a smaží jako obalovaný řízek. Osmaženým květenstvím černého bezu říkají kosmatice. Také plody - bezinky - se využívají k přípravě šťáv, marmelád apod. Bezinky dozrávají v září, jsou to lesklé černé dvousemenné bobulky kulovitého tvaru, které v zimě sezobávají ptáci. Čerstvé bezinky jsou mírně jedovaté, sušením se tato vlastnost ztrácí.

Druhý bez, který roste v naší přírodě, bez červený (Sambucus rademosa), který je v některých příručkách uváděn pod jiným českým názvem bez hroznatý, již tak všeobecně známý není. Jak již druhové pojmenování napovídá, má červené bobule a jeho květy jsou seskupeny v husté laty, které připomínají hrozny. I tento bez má drobné květy, avšak nikoli bílé, ale zelenavě žluté. Listy bezu černého i červeného jsou si dosti podobné. Liší se především tím, že lístky bezu červeného odstávají od hlavní žilky v ostřejším úhlu a jsou špičatější. A ještě podle jednoho znaku oba bezy od sebe rozeznáme, podle barvy dřeně. Zatímco bez černý má dřeň bílou, bez červený ji má rezavě hnědou.

Oba druhy bezu rostou v přírodě na dosti podobných stanovištích, avšak červený je dřevina vyšších poloh a někde roste dokonce velmi vysoko v horách, až v kosodřevinovém pásmu. Bez černý je naopak druh, kterému se nejlépe daří v nížinách a v nižších polohách.

Nejméně známým zástupcem našich bezů je bez chebdí (Sambucus abulus). Na rozdíl od obou předchozích druhů to není dřevina, ale bylina. A to bylina velice statná, neboť dorůstá výšky od půl metru až do dvou metrů. Má v oblibě teplá stanoviště a vlhčí půdy bohaté na dusíkaté látky. Ostatně, v tom si se svými příbuznými nijak nezadá, ti jsou na dusík také nároční. Bez chebdí roste především na pasekách a na rumištích.


Další články

Sluneční brýle pro ochranu proti škodlivým paprskům.
Chuť byla zkoumána daleko méně než některé další smysly.
Čaj je potěcha chuti i zdraví.
Med je pochoutka, kterou lidé znají již odedávna.
Vitamin C pro naše zdraví.
Sovy v naší přírodě - jak žijí sovy, se kterými se můžete setkat v naší přírodě.
Dvojčata - setkání dvojčat v americkém Twinsburgu.
Barvy ovlivňují lidskou psychiku.
Americký miniaturní kůň
První předpověď počasí
Osel divoký je obyvatel odlehlých oblastí.
Golfský proud je zodpovědný za naše mírné klima.
Magic the Gathering - za tajemstvím úspěchu hry Magic the Gathering.
Virová hepatitida C je nazývána tichá epidemie.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů