Beton

Beton dobyl celý svět. Jako stavební materiál je neodmyslitelnou součástí moderní architektury. Odvážné siluety skořepinových střech nebo televizních věží by bez něj byly nemyslitelné.

Ponorkovou základnu v Bordeaux postavili Němci za 2. světové války. Spotřebovali při tom 600 000 m² betonu. Díky stropu silnému 5,6 m ji během spojeneckých náletů nezničilo ani 198 bomb.

"Beton je umělý kámen, který se dá tvarovat podle libosti," prohlásil v roce 1903 slavný francouzský architekt Auguste Perret. Nadšení stavitelů v té době neznalo mezí. Z betonu se stal moderní materiál, který umožňoval uskutečňovat jejich odvážné představy. Za velkou oblibou betonu se zpočátku skrývaly důvody čistě praktické. Je odolný. Lze ho odlít do jakékoli formy. Díky tomu se s ním staví rychle. Surovin pro jeho výrobu je dostatek a jsou levné. Hraje hlavní roli při všech větších stavebních akcích, ať jde o gigantické přehrady, moderní mrakodrapy, televizní věže, mosty či tunely. Navíc například ve Francii je beton téměř desetkrát levnější než ocel.

Beton v historii

Směs, kterou lze považovat za přímého předchůdce betonu, vytvořili zřejmě Římané. Nazývali ji opus caementium nebo opus concretum. Podobnost se slovy cement a anglickým concrete je zcela zřejmá. Římané údajně využili fénický recept, podle kterého do této směsi přidávali pro zvýšení pevnosti rozemletý sopečný tuf. Takto získaná směs tvrdla i bez přístupu vzduchu, například pod vodou.

Vynikajícím příkladem římské stavby z betonu je Pantheon, chrám zasvěcený všem bohům. Byl vybudován počátkem druhého století n. l. za vlády císaře Hadriana. Stavba z litého betonu s tufem a pemzou jako plnivem má kupoli o rozpětí 43 metry. Do roku 1912 to byla vůbec největší kupole na světě.

Římané používali beton i při stavbě vodovodního potrubí, které sestavovali z asi metr dlouhých betonových trubek. Beton použili i ke stavbě majáku v Ostii a to zcela osobitým způsobem. Naplnili vysloužilou loď betonovou směsí a potopili ji. Posloužila podobně jako dnes betonové bloky při zakládání mostních pylonů. Se zánikem římské říše se ztratil na dlouhou dobu i recept na beton. Středověcí stavitelé měli velké problémy s tím, jak zvýšit pevnost maltových směsí. Například při stavbě chrámu svatého Štěpána ve Vídni do nich lili mladé víno, při stavbě Karlova mostu pověstná vejce a podobně.

Až v šestnáctém století Nizozemci objevili, že malta s přídavkem tufu nebo pemzy tuhne i pod vodou. Termín beton poprvé použil ve svém díle francouzský inženýr Bernard Forest de Belindor v roce 1753. Původ tohoto slova je neznámý.

Dalším krokem byl objev anglického zedníka Josepha Aspdina, který smíchal vápno s hlínou, směs zahřál a takto získané hrudky rozemlel na prášek. Po smísení s vodou ztuhl nový materiál na pevný šedý kámen. Podobal se velmi ceněnému stavebnímu kameni z Portlandu, a proto Aspdin nazval svůj objev portlandský cement.

Beton pro různá použití

Beton je stavební materiál vyrobený smísením kameniva (štěrku a písku), cementu a vody. Jakost betonu je závislá na pěti faktorech: kvalitě cementu, pevnosti a soudržnosti přísad, obsahu vody, zhutnění a poměru jednotlivých složek směsi.

Samotný beton má ohromnou pevnost v tlaku, ale podstatně nižší pevnost v tahu. To se projeví zejména při stavbě mostních konstrukcí. A tak až spojení betonu a železa v železobeton zajistilo novému materiálu impozantní vstup do nové éry stavebnictví.

Novou technologii vymyslel pařížský zahradník Joseph Monier. V roce 1867 získal patent na výrobu nádob a nádrží ze železa a cementu pro zahradnické účely. A pak už následoval jeden patent za druhým. Armované trubky (1868), železobetonové desky (1868), déle mosty a klenby, železniční pražce a řada dalších. Když Monier v roce 1906 zemřel, byl už jeho systém uznávanou technologií.

První budovou postavenou v roce 1891 ze železobetonových prefabrikátů bylo kasino v Biarritzu. V roce 1902 vyrostla ze železobetonu první výšková budova v americkém Cincinnati.

Ještě pevnější variantou je takzvaný přepjatý beton, kdy matice a šrouby napínají ocelové pruty uvnitř betonového bloku.

Podle množství cementu, které beton obsahuje, se rozeznává beton tučný a beton hubený.

Vedle konstrukčních betonů se vyrábějí i betony výplňové, lehčené nebo s velkou izolační schopností (například beton provzdušněný, agloporibeton, pěnobeton, polymerbeton, plastbeton a podobně).

Pro zvláštní účely se používá například beton vodotěsný, žáruvzdorný, těžký (barytový) na izolaci proti záření a další.

Jemnozrnný beton s barevným zrnitým přírodním kamenem se nazývá teraco.

Další články

Voda
Tlak
Stavba lodi Carnival Conquest
Zemské tektonické desky pomalu plavou na klidném a mnohem žhavějším zemském plášti.
Písek je jednou ze složek betonu.
Papinův tlakový hrnec

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů