Zemské tektonické desky

Zemské tektonické desky jsou v neustálém pohybu

Čím to, že je povrch naší planety tak různorodý? Existují na ní vysoké hory i hluboká údolí, známe celá pásma hor i nížiny. Zemská kůra je ve skutečnosti tvořena několika zemskými (tektonickými) deskami, které jsou uloženy na klidném a mnohem žhavějším zemském plášti. Tyto zemské desky se neustále pohybují: zvedají se a opět klesají, plují směrem k sobě či se od sebe vzdalují. Celý proces připomíná situaci, kdy vaříme mléko a na jeho povrchu se vytvoří škraloup. Mléko bublá pod ním a škraloup se různě zvedá a posouvá. Přesně to se děje i se zemským povrchem.

Každá zemská deska se posunuje o několik centimetrů za rok, některé rychleji, jiné pomaleji. Když se dvě desky setkají, narazí do sebe a v místě dotyku se hmota vyzdvihne do výše. Setkání Afriky a Evropy dalo před časem vzniknout Alpám. Stejně tak se Indie odpoutala od Afriky a vydala se na svou pouť k severu, kde narazila do Asie - a vznikl Himálaj. Deska, na níž leží právě Indie, se sice pohybuje nadále a neustále se podsouvá pod Asii, ale nejvyšší hory naší planety již nerostou, jak by se dalo čekat. Eroze a váha pohoří, která je nutí se jakoby hroutit, způsobují, že se výška hor dokonce nepatrně snižuje.

Oceánské zemské tektonické desky

Hory a pohoří však neznáme pouze ze souše, na dně oceánů lze pozorovat reliéf snad ještě bohatší. Útvary se nazývají oceánské hřbety. Některé dosahují průměrné výšky kolem dvou tisíc metrů a mohou se táhnout až šedesát tisíc kilometrů daleko. Pokrývají kolem čtvrtiny oceánského dna. Tyto hřbety vznikají v místech zlomů zemské kůry, kterými z nižších vrstev pronikají obrovská množství magmatu. Proces bez přestání probíhá, takže se každým rokem objevují základy nových hřbetů nebo se ty staré zvyšují, a to rychlostí od jednoho do přibližně dvaceti centimetů za rok.

Neznamená to však, že by se Země pouze zvětšovala a roztahovala. Na jiných místech dochází k procesu opačnému. materiál zemské kůry klesá zlomy v zemské kůře zpět do nižších vrstev. Ke zlomům dochází v místech, kde se setkávají oceánské zemské desky s deskami kontinentálními. První, těžší se podsouvají pod druhé, čímž vzniká právě onen zlom (subdukční zóna), kterým materiál klesá zpět do hlubin. V takových místech pozorujeme známé oceánské příkopy, které se stejně jako pohoří mohou táhnout několik tisíc kilometrů do délky.

Nárazem oceánské desky na desku kontinentální vzniklo i jedno z největších horských pásem Země - Andy, které zabírají od severu k jihu pás o délce více než deseti tisíc kilometrů.

Podél subdukčních zón lze pozorovat tektonicky mimořádně činnou oblast, podmořské vulkány jsou zde velmi živé. Proto se oceánské dno neustále mění. Výzkumy ukazují, že dno oceánů je z geologického hlediska velice mladé. Zdá se, že dno má podobu, jakou známe, pouhých dvě stě milionů let, zazímco povrch kontinentů dosahuje stáří dvou miliard let.

Kontinentální zemské tektonické desky

Ve srovnání s oceány je povrch souše neobvykle klidný, i když nám to tak nepřipadá, pozorujeme-li výbuchy sopek jako například na Havajských ostrovech či zemětřesení jako nedávno v čínské provincii S'-čchuan. Přesto i zde nalézáme nové (nové opět z hlediska geologických dějin Země) výrony magmatu, jež někdy vystoupají nad hladinu oceánů a vytvoří ostrov. Příkladem vulkanického ostrova je například Island nebo zmíněné Havajské ostrovy.

Na souši je však zvedání povrchu mírněno erozí. Na Marsu, kde eroze prakticky neexistuje, se některé hory zvedly až do výše téměř třiceti kiometrů, na Zemi není takový jev možný. Eroze probíhá především působením větru a vody. Každým rokem se do oceánů "spláchnou" přes čtyři kilometry krychlové hornin. Erozi ovšem nesmíme přeceňovat. Vyvýšení pohoří trvá několik milionů let, ale jejich vyhlazení trvá až desítky milonů roků.

Přesto jsou vyhlídky do budoucna zajímavé. Podle geologů se v příštích deseti milionech let Afrika opět spojí s Evropou. Středozemní moře zanikne a na jeho území se vztyčí nové horské pásmo. Africká kontinentální deska se totiž každým rokem posunuje o sedm milimetrů k severu a Evropa před ní nestačí "uniknout". Austrálie se v tomto období přesune na severní polokouli. A mezi Afrikou a Asií vznikne nový oceán na místě dnešního Rudého moře. Zlom mezi těmito dvěma zemskými tektonickými deskami se ročně rozšíří až o jeden centimetr. Mateřská planeta našich potomků bude vypadat za deset milionů let úplně jinak než dnes a oni se budou moci učit o tom, jaké kontinenty podivných tvarů na Zemi kdysi bývaly.

Další články

Voda
Mléko je tekutina běložluté barvy, nasládlé chuti a typické vůně, která je součástí lidské stravy již tisíce let.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů