V malém přímořském rezortu Mahábalípuram na východním pobřeží Indického oceánu by dnes stěží někdo hledal jeden z nejvýznamnějších indických přístavů historie. Jen skalní chrámy a bohaté reliéfy několik metrů od pláže vydávají svědectví o velkolepé kultuře dynastie Pallavů. Jsou součástí světového kulturního dědictví UNESCO.
Pevnostní komplex, který založil počátkem sedmého století vladař Mahéndravarman, se změnil v centrum čilého zámořského obchodu. Záhy po svém vzniku se stal druhým nejdůležitějším městem říše hned za posvátným Kančípuramem. Znali jej řečtí, římští i foiničtí obchodníci, vyhledávali jej Číňané, v pozdějších staletích Portugalci, Francouzi, Arméni, Arabové. Svůj původní název Mámallapuram dostalo místo podle mocného vládce dynastie Pallavů Mahámalla (Velkého bojovníka), který završil stavební úsilí svého předchůdce. Nechal vystavět chrámy, které se staly prototypem chrámové architektury celé jižní Indie. Původně stálo v Mahábalípuramu sedm stupňovitých staveb podobných pagodám. Šest zničil oceán, jedna se zachovala jako památka na období pallavského umění.
Zatímco sever Indie byl celý čas zmítán nepokoji, jihu, kde se Mahábalípuram nachází, se války vyhýbaly. Poměrný klid v této části Indie se úspěšně dařilo udržet především díky dvěma mocným dynastiím Pallavské a Čólské. Pallavská dosáhla vrcholu v sedmém století. Tehdy si za hlavní sídlo vybrala Kančípuram v dnešním státě Tamilnádu. Její vládu poznamenala kolonizace jihovýchodní Asie, na níž se vázaly pallavské námořní zájmy. Mezi priority kromě velkolepých staveb posvátných chrámů zařadili členové dynastie budování přístavů důležitých pro rozvoj obchodování. Položili základy námořnictva na vysoké úrovni, kterého ještě daleko více než sami Pallavové využívali jejich nástupci Čólové. Dynastie Pallavů se do dějin zapsala stavbami zvláštních žulových chrámů v Mahábalípuramu. Ani tato dynastie se ale nakonec nevyhnula válce, kvůli které její moc postupně upadala. Roku 880 ovládli území Čólové.
Chrámový okrsek Mahábalípuram vytesaný ze žuly za pallavských vládců představuje kulturní památku velké hodnoty. Reliéf o velikosti dvaačtyřicet na dvanáct metrů s výjevy ze slavného staroindického eposu Mahábhárata ji proslavil po celém světě. Pět menších chrámů připomíná tvarem slavnostní vozy rathy. Největší je vícepatrový Dharmarádžův vůz, nejmenší vůz Draupadí, lví sloupy zdobí Bhímův vůz. Vzácné památky skrývají jeskyně se čtyřmi slavnými pallavskými hlídači a jeskyně Mahišamardiní s vlysy se sanskrtským nápisem. Pobřežní chrámy byly v roce 1988 zařazeny na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Velký reliéf nazývaný Ardžunovo pokání zobrazuje epizodu z Mahábháraty. Ardžuna, Kršnův švagr je oním hrdinou z eposu, kterému Kršna vyjevil svou božskou podstatu. Na skále je zobrazen jako vyhublý stařec stojící na jedné noze. Koná tvrdou askezi, aby si od boha Šivy vyprosil zázračnou zbraň. Napodobuje ho řada dalších kamenných asketů, kteří rovněž prahnou po Šivově přízni. Ostatní reliéfy v okolních jeskyních zdaleka nedosahují rozměrů Velkého reliéfu. I na nich je v mnoha podobách zobrazován bůh Višnu a jeho družka bohyně Lakšmí. Nechybí čtyřruká strašná Durga se lvem a spousta žen se složitými vysokými účesy a velkými náušnicemi. Obrovskému žulovému viklanu o kus dál říkají Hrouda másla. Prý jej upustil Kršna, když letěl kolem. Součástí komplexu je i chrám vysoko na skále nad mořem. Kdysi sloužil jako maják. Zapalovaly se v něm ohně na znamení lodím.
Slavný hinduistický epos, který na Velkém reliéfu v Mahábalípuramu ožívá, je nejdelším eposem na světě a je připisován mudrci Vjásovi. Toto jméno se obecně používalo pro celou plejádu autorů. Původně se epos šířil ústním podáním. V nynější podobě, do níž se ustálil v letech 400 př. n. l. až 200 n. l., má kolem 100 000 dvojverší. Jádrem je příběh o velké válce mezi spřízněnými rody dobrých Pánduovců a zlých Kuruovců. Do šesté knihy Mahábháraty je zabudován jeden z nejposvátnějších textů hinduismu filozofická báseň Bhagavadgíta (Zpěv vznešeného). Probíhá jako rozmluva mezi pánduovským hrdinou Ardžunou a jeho vozatajem Kršnou a řeší etický problém války, podstaty osobních povinností a úcty i tzv. bhaktí, bezvýhradné náboženské oddanosti.
Hinduisté uctívají kolem 3500 bohů a bůžků. Hlavní dobrotivý Brahma, stvořitel světa, zůstává většinou stranou, utajený. Zato Šiva a Višnu jsou velice uctíváni. Staví se pro ně bezpočet chrámů a svatyň. Párvátí je Višnuova manželka a Ganéša se sloní hlavou jejich syn. Vžádné domácnosti, úřadě nebo hotelu nechybí domácí oltáříky. Objevuje se na nich i král opic Hanuman, který pomohl vysvobodit krásnou Sítu ze spárů démona, nebo božský býk Nandí či ohyzdný Garuda s lidským tělem a ptačí hlavou. Všichni jsou opředeni legendami a uctíváni.
Na Velkém reliéfu v Mahábalípuramu chytá Šiva v podobě hada do svých vlasů bohyni Gangu zobrazenou jako řeku padající průrvou v kameni dolů. Dva velké bloky skály nahrazují říční břehy, na které se přicházejí Ganze poklonit lidé, domácí zvířata a také bohové. Dávní kameníci využili jedné skalní pukliny ke znázornění staré legendy o sestupu Gangy z nebes. Indové si Gangu personifikují, představuje jejich matku. Stéká dolů a omývá hadí božstva žijící ve vodě. Podle staroindického eposu Mahábháraty požádal král Sagar Gangu, dceru Himálaje, aby sestoupila na zem a vysvobodila jeho mrtvé syny. Kdysi je na popel spálil divotvorným pohledem mudrc Kapila Muni. Ganze se nechtělo. Teprve když jí Brahma rozkázal, rozhodla se zničit zem silou. Moudrý Šiva nastavil padající řece vlastní hlavu, řeka se zapletla do jeho vlasů a na zem dopadla zlehka a tlumeně zbavená ničivé síly. Omyla popel Sagarových synů a ti pak odešli do nebe. Hinduisté věří, že totéž se stane každému věřícímu, jehož popel spočine po smrti ve vodách Gangy.
Mahábalípuram není jediným místem indického státu Tamilnád, které patří ke světovému kulturnímu dědictví UNESCO. Jižně od významného přístavu Čenai známého dříve jako Madrás se nachází další obdivuhodná památka Brhadíšvarův chrám. Indové mu říkají Rádžarádžešvarův chrám. Chrám připomíná dynastii Čólů, kteří se zmocnili vlády nad větší částí území Tamilnádu v devátém století po dynastii Pallavů. Jejich moc rychle rostla a na přelomu desátého a jedenáctého století dosáhla vrcholu. Právě tehdy byl během sedmi let v letech 1003 až 1010 vybudován chrám zasvěcený Šivovi. Čólové ho považovali za svého patrona.
Chrámové nádvoří je obehnáno dvanáct metrů vysokou hradbou. Před vlastním ústředním chrámem stojí na podstavci sloupový pavilon a v něm odpočívá Nandin, Šivův jízdní býk z černé žuly. Je vysoký čtyři metry a dlouhý osm metrů. Za ním se vchází nejprve do vstupní a pak do hlavní síně. Dominantu komplexu tvoří tzv. nejsvětější svatyně - stupňovitá věž se stále se zužujícími patry až do výše pětašedesáti metrů. Je zakončena kopulí z černé žuly, která váží osmdesát tun. Podle legendy nechal impozantní chrám postavit velký čolský král Rádžarádža, když onemocněl malomocenstvím. Skutečně se prý dočkal uzdravení. Dodnes zůstává záhadou, jak dávní stavitelé podobný kolos v podobě kopule na vrchol umístili. Do svatyně smí vstoupit jen hinduisté. Věřící se přicházejí poklonit čtyřmetrovému lingamu, falickému kameni, který nechal král Rádžarádža přivézt z posvátné řeky Narmady. Šivovi kněží jej denně omývají a zdobí květinami a stejně pečují o býka Nandina. Otírají ho olejem, takže se leskne, jako by byl z bronzu.
Prostředky na stavbu a údržbu chrámu plynuly z území dobytých Čóly. Poražení museli platit nejen králi, ale také chrámu. Mezi dary vynikaly vzácné kultovní sochy ze zlata a bronzu, nechyběly ani praktické věci jako máslo ghé pro chrámové lampy, kardamon, kafr a jiné vonné látky.
Uvnitř chrámu v jedenáctém století údajně tančilo a vyhrávalo večer co večer několik set tanečníků zvaných dévadásí a tucty flétnistů, bubeníků a trubačů na lastury obstarávalo doprovod. To vše k obveselení boha Šivy. Chrámový okrsek v Taňdžavúru s ústředním chrámem a bohatou sochařskou výzdobou představuje jeden z nejvzácnějších a také nejlépe dochovaných svatostánků na jihu Indie. Ochraně UNESCO se těší již od roku 1987.
Další články
Albíni, bílá zvířata mají v přírodě jen malou šanci přežít.
Isaakijevský chrám v Sankt Peterburgu je druhým nejvyšším kostelem Ruska.
Vlašské ořechy jsou zvláštní velmi vysokým obsahem antioxidantů v osemení - hnědé slupce jader.
Nelegální obchod s výrobky ze zvířat je velmi výnosnou záležitostí, kde zisky mohou dosahovat až osmi set procent. Žádný z živočišných druhů není mimo nebezpečí, ať už jsou to sloni, nosorožci, tygři, želvy, primáti, medvědi, jeseteři, ale i další, méně známé druhy živočichů. Mezi vyhledávané artikly patří i rostliny jako ženšen nebo mahagonové dřevo. Čím vzácnější je druh zvířete, z kterého surovina pro výrobu zboží pochází, tím větší pozornost pytláků a překupníků přitahuje.
Vitamin C okolo kterého vznikla v minulosti celá řada mýtů.
Zvířata ve filmu si dokážou najít cestu k srdcím diváků.
Replika jeskyně Altamira byla vytvořena pro záchranu originálu, který trpěl přílivem turistů.
Javorový sirup z kanadských lesů.
Prehistoričtí vačnatci kdysi obývali Austrálii.
Bohyně Ištar se vydala oživit svého manžela do podsvětí.
Voda jejíž nedostatek má na některých místech planety nepříznivé následky.
Rakytník řešetlákový obsahuje v hojné míře vitamin C.
Arašídové máslo je tradičním pokrmem americké kuchyně.
Dvojčata - setkání dvojčat se každoročně koná v americkém městečku Twinsburg.
Nestárnoucí námořní majáky již dva tisíce let usnadňují orientaci lodím.
Mořské řasy přicházejí na naše talíře.
Mlýnské kameny mlely ve vodních a větrných mlýnech obilí.
Koupel je pro člověka čas odpočinku i očisty těla.
Umělé hmoty jsou dnes součástí každodenního života.
Svatý grál je legendární kalich, který se stal součástí evropské kultury.
Mrtvé moře je jezero, jehož voda má vysoký obsah soli.
Asertivita v různých životních situacích.
Golfský proud udržuje v Evropě mírné klima.
Jantarová komnata bývá někdy nazývaná osmým divem světa.
Filmový sníh, díky němuž jsou filmy a jejich natáčení nezávislé na rozmarech počasí.
Med a jeho využití.
Jackie Chan a jeho filmy, ve kterých tento herec předvádí akrobatické kousky, které berou dech.
Slovenské ledové jeskyně ve kterých můžeme po celý rok spatřit ledové krápníky.
Kokosová palma je pro obyvatele tropického pásma nepostradatelnou rostlinou.