Oko

Med

Medem sladili lidé již v době kamenné. Jeho původ však byl dlouho zahalen rouškou tajemství. Staré mýty dokonce tvrdili, že pochází přímo z nebe. Jako posvátný pokrm se stal součástí mnoha rituálů a náboženských obřadů.

Med Jedním z nejstarších dokladů užívání medu je archeologický objev z města Eilos v západním Švédsku. Hrouda pryskyřice smíchané s medem nese ještě otisky chrupu dítěte, které si na této pravěké žvýkačce pochutnávalo. Stáří nálezu je odhadováno na přibližně 9000 let. Ještě starší je jeskynní obraz z blízkosti španělské obce Arana. Znázorňuje ženu, která leze na strom a vybírá včelí plástve. Podobné obrazy známe i z jižní Afriky a z Indie.

Med požíval od samého počátku mytické úcty, neboť byl obestřen řadou tajemství. Až do sedmnáctého století neměli například ani učenci jasno v tom, jak se včely vlastně rozmnožují. Snad proto včela představovalo pro křesťany nejen symbol pracovitosti, ale také čistoty a panenství. Papež Urban VIII. (1568-1644) pocházející z rodu Barberini měl ve svém erbu tři včely. Ještě méně než o pilných stavitelkách medových pláství se vědělo o původu medu samotného. Staří Řekové byli přesvědčeni, že je starší než planeta Země, a považovali ho za potravu bohů. Podle Aristotela padají medové kapky z nebe do pozemských květů, odtud med vybírají včely a nosí ho do svých úlů.

Med ve starověkém Egyptě

Med Achnaton

Egyptský faraon Achnaton (14. století př. n. l.) s manželkou Nefertiti vzdávají poctu bohu slunečního kotouče Atonovi. Oživlé slzy tohoto boha měly podle egyptské mytologie podobu včel přinášejících med.

V Egyptě se včela stala již v první historické dynastii (3200 př. n. l.) symbolem pro "království". Podle egyptských legend byly včely živoucími slzami boha slunce Re. Včelí med používali Egypťané nejen do pokrmů a nápojů, ale také jako kosmetický přípravek. Kleopatra si prý ráda přikládala medovou pleťovou masku. Řada žen používala med také k jiným účelům. Směs medu a krokodýlího trusu tvořila totiž svéráznou antikoncepci. Vrstva této směsi nanesená do pochvy Měla zachycovat spermie a zabránit početí. Na druhé straně se med používal i jako posilující prostředek před sexuálním aktem.

U mnoha starověkých kultur platil med za symbol plodnosti a byl proto oblíbeným svatebním darem. V arabských receptech také nelezneme přípravek z medu, cibule, žloutku a dalších látek, který měl u žen omezovat jejich sexuální žádost. Jeho užívání bylo doporučováno manželkám, jejichž muži byli delší dobu na cestách. Med býval již ve starověku také oblíbeným lékem při žaludečních a žlučníkových problémech.

Symboly a legendy spojované s medem

Dalším z významů, které byly medu přisuzovány, je symbolické vyjádření pravdy a pravdomluvnosti. Staří Egypťané jedli o určitých svátcích med a volali přitom: "Pravda je sladká." O Platonovi se říkalo, že miluje pravdu, protože v dětství na jeho rty usedla včela. V Německu, v Indii a na Pobřeží slonoviny potírali kdysi novorozencům ústa medem, aby nelhali. Ve starověkých kulturách patřil med nebo medové koláčky k obvyklým darům na oltáře bohů. Byl předmětem rituálních úkonů a kladl se do hrobů zemřelých. Ve dvanáctém století př. n. l. prý obětoval faraon Ramesse III. bohu zúrodňující síly Nilu Hapimu plných patnáct tun medu.

Konzervačních účinků medu se využívalo při uchování potravin, ale také těl zemřelých. U Asyřanů byla takto uchovávána těla zemřelých princů, protože podle tradice nesměla být pohřbena dříve než panovník. Podle zpráv bylo do čistého medu uloženo také tělo Alexandra Makedonského.

Sotva bychom našli národ, v jehož tradicích by med nehrál významnou roli. Medovina byla v germánské mytologii nápojem bohů, Mayové ho používali při svých rituálech, v čínské mytologii mazal jeden z bohů med kolem úst Nefritového císaře, vládce Nebes, aby ho příznivě naladil. Vikingové si vozili medové zásoby pro posílení během cest, Římané se jím posilovali před bojem a dva kilogramy medu měl s sebou i první přemožitel Mount Everestu sir Edmund Hillary.

Všestranný med

Ve středověkých zákonících byla krádež medu výslovně uváděna mezi vážnými zločiny a byla stíhána smrtí nebo utětím ruky. Odvody medu byly součástí naturálních dávek a sběrači medu (brtníci) mívali za císaře Karla IV. vlastní cech, vlastní soud a právo nosit kuši. Jedním z jejich významných center byly hluboké lesy kolem Norimberku - dodnes je toto německé město známé svým perníkem.

Med jako symbol hojnosti najdeme ve Starém zákoně - Mojžíš vedl svůj lid do země, která oplývá "mlékem a strdím", podobně jako o mnoho staletí později bájný praotec Čech (kronikář Kosmas si ve svém díle vypůjčoval biblické motivy i na řadě jiných míst). Zakladatel islámu Muhammad doporučoval svým stoupencům "med jako lék na každou nemoc těla, korán jako lék na každou nemoc ducha".

Po celé známé dějiny se med ovšem používal nejen ke vznešeným rituálním úkonům, ale byl také součástí každodenního života. Bylo to ostatně jediné dostupné sladidlo pro kuchyňskou úpravu mnoha pokrmů. Ve starých řeckých receptech najdeme medové bonbony, koláče, ale také masitá a zeleninová jídla s přísadou medu. Stejné nebo velmi podobné kuchařské recepty najdeme i ve starověkých kuchařkách po celé Evropě.

Léčivé vlastnosti medu

Med jako součást lidového léčitelství byl aplikován především na lehčí poranění a popáleniny. Řezné rány se takto hojily bez větších jizev. Antiseptického účinku medu se využívalo běžně ještě v první světové válce.

Nejznámější druhy medu

Akátový med: Je světle žlutý, má řidší konzistenci. Velmi sladký, hlavní produkční oblasti jsou ve východní Evropě.
Eukalyptový med: Nahnědlý, s kořennou příchutí, tekutý. Pochází z Austrálie a chutná slabě po pryskyřici.
Vřesový med: Má zlatožlutou barvu a sladkou chuť s nahořklým nádechem. Rychle krystalizuje. Hlavní produkční oblasti leží ve vřesovištích a lesích severní a východní Evropy.
Kaštanový med: Má zlatožlutou až tmavočervenou barvu, hustší konzistenci, ořechové aroma a lehce nohořklou příchuť. Pochází především z francouzských Pyrenejí a z Itálie.
Jetelový med: Je čirý až krémový, velmi hutný. Základnou jeho produkce jsou pastviny ve Velké Británii, v Kanadě, USA, Austrálii a na Novém Zélandu. Voní po seně.
Levandulový med: Je bíložlutý s levandulovou vůní. Zanechává lehce trpkou příchuť. Pochází ze středomořské oblasti, většinou z Provence.
Lipový med: Má jantarovou barvu, krystalizuje do hrubších krystalků. Hlavní produkční oblasti leží ve východní Evropě a v USA. Má intenzivní aroma a výraznou chuť.

Vedle druhů medu podle rostlin se med rozlišuje i podle způsobu získávání. Základem květového medu je nektar kvetoucích rostlin. Listový med vzniká sběrem medovice, sladkého lepkavého povlaku na listech rostlin a stromů vznikajícího po napadení mšicemi a jiným hmyzem. Lesní med vzniká podobným způsobem, ovšem u jehličnatých stromů. Medovicový med má zpravidla tmavší barvu a kořeněnou příchuť.

Později upadl med jako lék pomalu v zapomnění a teprve nedávné pokusy oživily zájem o tento přírodní léčivý produkt. Nigerijský chirurg Spencer Efem s ním má již několikaleté zkušenosti. S úspěchem testoval užití medu při popáleninách, u vředů a proleželých míst, a to i v takových případech, kdy selhávala konvenční antibiotika. Zjistil, že med výborně vstřebává vodu a vyplavuje hnis a cizorodé látky. Hroznový cukr obsažený v medu působí osmotickým tlakem na prokrvení tkáně a přispívá k vyhojení rány. Nízký obsah vody a vysoký obsah cukru omezuje růst bakterií. Při oxidaci cukru pomocí enzymu inhibinu vzniká peroxid vodíku, který má dezinfekční účinky. Vědci z jednoho švýcarského výzkumného ústavu našli v osmdesátých letech v medu více než desítku antibakteriálních látek. Dezinfekční účinky medu potvrzují i další testy. V řadě případů má medová terapie lepší výsledky než klasická léčiva, například u průjmů při salmonelóze nebo při léčbě pásového oparu. V současné době se znovu využívá i konzervačních účinků medu. Například rohovka připravená k transplantaci se nejlépe uchová právě ve zmrazeném medu.

Použití medu při kašli, bolestech v krku nebo při nachlazení je obecně známé. Nejlépe se aplikuje rozpuštěný v mléce (ne teplejším než 40 °C, při vyšší teplotě dochází ke ztrátě důležitých látek). Každý med nemá ovšem stejné složení a tedy i stejné účinky. Med z vřesovišť má například vysoký obsah vápníku a podporuje stavbu kostí. Při nedostatku vápníku a svalové ochablosti je dobrý také akátový med, nedostatek železa při chudokrevnosti pomáhá odstraňovat tmavý lesní med.

Med ovšem může výjimečně obsahovat i jedovaté látky a způsobit otravu. Například v Turecku a v USA jsou známy případy, kdy se do medu dostaly toxiny z divoce rostoucích rododendronů. Ve vysoké koncentraci mohou způsobit stavy podobné infarktu, mdloby, zvracení a poruchy srdečního rytmu, v lehčích případech vyvolávají průjmy nebo stavy opojení. Po čtyřiadvaceti hodinách však příznaky odezní, smrtelné nebezpečí nehrozí. Obvykle tvoří pyl z podobných keřů pouhý zlomek obsahu medu. Problémy mohou nastat pouze tehdy, když se včely pasou výhradně na souvislých porostech nebezpečných keřů. To ve střední Evropě nehrozí. A tak se můžeme klidně i nadále oddávat požitku ze starodávného pokrmu bohů ve všech klasických i netradičních úpravách.


Další články

Docela obyčejná sůl. Život bez ní si jen těžko dokážeme představit.
Javorový sirup je tradiční kanadský produkt vyráběný z javorové šťávy.
Čaj je kulturní nápoj s historií dlouhou téměř pět tisíc let.
Mléko
Hodiny, hodinky a hodináři
Modré nebe - Proč je nebe modré?
Recepty na jídla z medu který se až do 17. století používal zejména do kaší, chleba a dalších jídel.
Salmonelóza je průjmové onemocnění.
Potraviny a zdravá výživa - Existuje množství zdravých a přitom chutných potravin.
Žvýkačky - Cesta k dnešním žvýkačkám.
Vodík má potenciál možností budoucího využití.
Vývěsní štíty krčem a hostinců lákaly po staletí pozornost pocestných a zvaly k posezení a dobrému jídlu a pití.
Země, planeta mnoha tváří - Nejintenzivnější barvy Země - zelená, červená, modrá a okrová - jsou nejlépe vidět z výšky.
Korejský ženšen

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů