Jantarová komnata

Jantarová komnata bývá nazývaná osmým divem světa. Od roku 1999 figuruje Jantarová komnata v Guinnessově knize rekordů jako největší jantarová krabička na světě. Hádanka pro hledače pokladů, obnovená pýcha Kateřinského paláce v Carském Selu u Sankt Peterburgu. To všechno a ještě mnohem více je jedna jediná místnost obložená stovkami tisíc kousků jantaru, zkamenělé pryskyřice, které ne náhodou mnozí neřeknou jinak než sluneční kámen.

Byl to pruský král Friedrich I., který si chtěl nechat jednu místnost v královském paláci v Berlíně obložit jantarem. Pak se rozhodl, že ne Berlín, ale galerie zámku Charlotenburg bude pro jantar tím nejvhodnějším místem. Práce nikdy nebyly dokončeny. Když pak k jeho synovi Friedrichu Vilémovi I. přicestoval roku 1716 na návštěvu ruský car Petr I. Veliký, jantar ho tak okouzlil, že mu ho pruský král dal darem.

Jantarová komnata

V roce 1716 se tedy z Německa stěhovala Jantarová komnata do Sankt Peterburgu. Po návratu do Ruska ale car ztratil o jantar zájem, a tak za jeho života komnata smontována nebyla.

Čekala až na dceru Petra I. Jelizavetu Petrovnu, která se rozhodla, že si jantarem zařídí komnatu v Zimním paláci. Práci zadala nejvýznamnějšímu představiteli ruského baroka Bartolomeu Rastrellimu, který je autorem Zimního paláce a Stroganovského paláce v Sankt Petergurgu a Kateřinského paláce v Carském Selu (jeden čas Puškinu) u Peterburgu. Pak se ale carevna rozhodla, že Kateřinský palác bude pro Jantarovou komnatu vhodnější než Zimní palác a zakázku změnila. Jantar znovu putoval, tentokrát do Carského Sela.

Kateřinský palác byl nejen přepychovým carským odpočinkovým místem, ale v letní sezoně zde byly přijímány i státní návštěvy a cizí diplomaté. Byla to pompézní rezidence ve stylu ruského baroka s průčelím dlouhým tři sta metrů v typické bílé a bleděmodré barvě.

Jantarová komnata, zázrak prosycený světlem

Bartolomeo Rastrelli komnatu dokončil až v roce 1770, už za vlády Kateřiny II. Vybral si k tomu obrovskou místnost o velikosti sto metrů krychlových, vysokou osm a půl metru. Podle soudobých popisů to byl zázrak prosycený slunečním světlem, které umocňovalo zlatou barvu jantaru. Arkýřovými okny vedoucími na západ zalévalo sluneční světlo celé odpoledne jantarové předměty a obklady stěn. Jantarové panely dal Rastrelli podložit zlatou fólií, která je prosvěcovala zevnitř, takže i ráno jantar zářil a svítil. Večer se v komnatě rozsvěcovalo v křišťálových lustrech přes půl druhého tisíce svíček.

V zimě býval palác často prázdný. Péče o komnatu nebyla nejlepší. Jantarová komnata chátrala a navíc trpěla i neodbornými opravami. Když se fronta druhé světové války přiblížila až k Leningradu (dnešnímu Sankt Peterburgu), byla většina památek z Kateřinského paláce evakuována. Jantarová komnata ale ne. Panovala prý obava, že by se při demontáži jantarové obklady mohly poškodit, a navíc nikdo nevěřil, že by Němci došli opravdu až sem. Jenomže Puškino (Carské Selo) se jim do ruky dostalo, na rozdíl od Leningradu, který odolal i 903 dnům obléhání. Když se pak Němci dali na ústup, nařídil velitel oblasti Erich Koch, aby byla Jantarová komnata rozebrána. Vešla se údajně do sedmadvaceti beden a Němci odvezli dokonce i dveře Jantarové komnaty. Cílem bylo tehdejší východní Prusko, Königsberg, současný Kaliningrad. A tady stopa po Jantarové komnatě končí. Lépe řečeno ztrácí se v mlhách a osud komnaty dostává řadu nových podob.

Kde je původní Jantarová komnata?

Možná je přesnější zeptat se, zda vůbec někde je. Jsou hlasy, které tvrdí, že je definitivně ztracena. Vycházejí z toho, že ředitel Dr. Rohde prý schoval Jantarovou komnatu v zámku v Königsbergu, kde měla být podle některých informací dokonce i vystavena. Ale v srpnu roku 1944 byl Königsberg bombardován britskými leteckými formacemi RAF a příslušníci královského letectva zasáhli i zámek. Jantarová komnata při tom byla údajně zničena.

Další verze tvrdí, že se bedny se součástmi komnaty dostaly na německou loď Wilhelm Gustloff. Plavidlo sice prý proklouzlo z přístavu obklíčeného Rudou armádou, ale nakonec ho torpédovala sovětská ponorka a Wilhelm Gustloff skončil na dně Baltského moře. Polští potápěči se pokoušeli o prozkoumání vraku, ale nenašli prý nic víc než jen díru, kterou někdo do lodi udělal autogenem. Možná právě tudy zmizely bedny s Jantarovou komnatou.

Jiná hypotéza o osudu Jantarové komnaty se objevuje v ruských médiích. Drahocenná památka měla shořet při požáru zámku v Königsbergu, který ale měli založit sovětští vojáci.

Další pověsti o tom, že odtud Jantarová komnata zmizela, už měla vymyslet tajná služba, aby utajila požár a rozkradení jednotlivých součástí Jantarové komnaty. To například uvádí ruská televize TVS.

A pak jsou zde ještě další verze o tom, kam byly bedny s obložením Jantarové komnaty Němci odvezeny. Připomínají se doly ve Slezsku, jedna stopa dokonce vede k nám do Krušných hor do Mikulášské štoly v obci Hora sv. Kateřiny, další do Štěchovic, ale také do Gdaňsku, do Litvy a na různá místa v Německu. Hledání je ale zatím marné, i když po Jantarové komnatě pátrají nejen jednotliví nadšenci, dobrodruzi, fantastové, ale i členové různých klubů a profesionálové. Nakonec se ale přece jen objevily dvě součásti původní Jantarové komnaty.

Mozaika a komoda - dva kusy Jantarové komnaty

Šířily se legendy. Mýtus Jantarové komnaty rostl s tím, jak se beznadějně nedařilo najít nic hmatatelného, co by potvrzovalo její existenci. Až přišel rok 1996 a v Německu se objevuje originál části mozaiky z Jantarové komnaty. Policie zabavila v Brémách v kanceláři notáře Manharda Kaisera desku s florentskou jantarovou mozaikou. Kousíček z 50 merů čtverečních jantarových obkladů má rozměr 55 x 70 centimetrů a zobrazuje alegorii části lidských smyslů - čich a hmat. Měl jít do aukce za 2,5 milionu marek. Policie byla rychlejší, i když nakonec nezjistila, od koho se vzácnost do rukou notáře dostala. Prý to byla pozůstalost.

Jako blesk z čistého nebe se po několika dnech objevuje další zpráva. Na adresu redakce časopisu Der Spiegel přichází poštou menší komoda. Posílá ji žena z Berlína, která prý někdejší součást Jantarové komnaty koupila ve starožitnictví s nábytkem v Bavorsku. Víc nic. Žádné další stopy.

Dva kusy z Jantarové komnaty po letech opět cestují - tentokrát z Německa zpět do Ruska. Letecký speciál je dopravil do země v květnu roku 2000 a v Carském Selu je předal německý ministr kultury Michail Naumann.

Nová Jantarová komnata

Jedna jediná místnost a tolik úsilí, zájmu, finančních prostředků, umění a zručnosti. Po téměř šedesáti letech je zde opět Jantarová komnata v plné kráse. Vlastně spíš ještě blyštivější a krásnější. Specialisté tvrdí, že Jantarová komnata se představuje mnohem jasnějšími a sytějšími barvami, než jaké byly ty původní.

Rusko vydalo na obnovu památky bezesporu světového významu 7,8 milionu dolarů. Bylo i období, kdy specialisté a nadšenci přestávali doufat, že se to podaří. V devadesátých letech se téměř rozpadl celý kolektiv, který na rekonstrukci Jantarové komnaty pracoval. Chyběl nejen jantar. Nebyly ani finance.

Ale nebyla by to Jantarová komnata, aby se prostředky na její znovuzrození netočily opět kolem Německa. Od roku 1999 pokračovaly práce v Carském Selu jen díky další sumě 3,5 milionu dolarů, které na obnovu Jantarové komnaty věnoval německý plynárenský koncern Ruhrgas. Ten v roce 1998 koupil akcie ruské plynárenské a ropné společnosti Gazprom a sponzorstvím obnovy Jantarové komnaty se v Rusku velmi úspěšně zvýraznil. Někteří lidé tady tvrdí, že se tím Němci snaží vykoupit za ukradení komnaty nacisty.

Ať je to jakkoli, při příležitosti oslav 300. výročí založení Sankt Peterburgu dostává město na Něvě zpátky jednu z nejpřitažlivějších atrakcí. Jantarová komnata byla 31. května 2003 zlatým hřebem programu, kterého se účastnily desítky zahraničních státníků.

Na její rekonstrukci bylo spotřebováno kolem šesti tun jantaru, který září na ploše 50 metrů čtverečních. Zkamenělá pryskyřice se pod rukama řezbářů, brusičů a dalších řemeslníků proměnila v medově zlatavou nádheru, která společně s odlesky zrcadel, podobně jako před staletími, doslova šokuje každého, kdo do Jantarové komnaty vstoupí.

Jantarová komnata je vlastně velmi stará. Společně se stářím jantaru jí můžeme počítat směle roky někdy od třetihor, kdy organický minerál začal vznikat z pryskyřice. Nádheru dotváří zlato, křišťál a zrcadla, podobně jako kdysi. Nechybí pochopitelně ani ústřední zcela obnovená mozaika alegorie lidských smyslů: zraku, sluchu, chuti, čichu a hmatu na čtyřech stěnách. "Ve spojení se zlatem jedinečná iluze pohádky," popsal dílo jeden z restaurátorů Boris Igdalov, který potvrdil, že v této komnatě snad nejsou ani dva kousky jantaru stejné barvy nebo tvaru.

Jantarové střípky

Ruští restaurátoři a řemeslníci (pracovalo jich na Jantarové komnatě na šedesát) měli štěstí. Podařilo se jim odhalit, jak přesně Jantarová komnata vypadala, a odhalit i mnohá tajemství práce německých tvůrců jantarového divu. Když se za války stěhoval Kateřinský palác, byla mezi odvezenými i jantarová skříňka, která se po letech vrátila do Sankt Peterburgu. Na jejím dně objevili restaurátoři tajnou zásuvku s listinou a nápisem: "Vymyslel a zhotovil Gotfried Turau v roce 1705." A protože věděli, že to byl jeden z tvůrců původní Jantarové komnaty, byla dóza pro řemeslníky klíčem k pracovním metodám a postupům německých mistrů práce s jantarem. Navíc sama skříňka byla údajně miniaturou Jantarové komnaty.

Podle řady odborníků je Jantarová komnata možná nejdražším uměleckým dílem na světě. Z historického hlediska je její hodnota nevyčíslitelná. Je to prostě osmý div světa. I když tu původní nadšenci určitě nepřestanou hledat dál.

Další články

Barvy ovlivňují náš život, vyvolávají nejrůznější pocity.
Černé perly z tichomořských atolů.
Vývěsní štíty
Krása
Galion, ozdobně vyřezávaná příď lodi.
Mlha a způsoby jejího vzniku.
Poklady nalezené na dně moří
Štěstí
Skříňky, dózy, tabatěrky patřily dříve k nezbytné výbavě urozených dam a pánů.
Vikingové, Normani nebo se jim také říkalo Varjagové. Neuvěřitelně odvážní mořeplavci a nájezdníci ze Skandinávie.
Čaj je kulturní nápoj s historií dlouhou téměř pět tisíc let.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů