Oko

Barvy

Barvy. Ovlivňují náš život, vyvolávají nejrůznější pocity. Barev existuje tak velké množství, že nedokážeme všechny pojmenovat.

Barvy

O tom, co to vlastně barva je, debatují od nepaměti filozofové, umělci i vědci. Podle antropologů ani jedna řeč nemá dostatečné množství výrazů k dokonalé identifikaci barev. Některé primitivní jazyky mají dokonce jen dva výrazy, které odpovídají pojmům černý a bílý. Černá a bílá jsou také první dvě barvy, které lidé ve výčtu barev obvykle uvádějí. Na třetím místě je téměř stoprocentně barva červená a to ve všech kulturách a jazycích.

Staří Řekové například neměli vůbec výraz pro světle modrou barvu. Nietzsche v souvislosti s tím dokonce hovořil o národním daltonismu, tedy poruše barevného vidění. Moře nebo obloha pro ně byly buď světlé, nebo černé, protože barvy byly považovány za výsledek souboje mezi světlem a tmou.

V různých kulturách jsou barvy vnímány odlišnými způsoby. Hindové například bílou považují za barvu smutku, stejně jako Číňané. Červená je naopak u většiny národů barvou radosti. Podle perského básníka Nizámího (přelom dvanáctého a třináctého století) je lidská duše červená a od ní převzala barvu i krev. Podle indických bájí byl z červené hlíny stvořen člověk, v jazyce hindí admi nebo také adam. Červená je barvou plodnosti, a proto ji řada národů užívá jako barvu na svatební šaty nevěsty.

Z západních kulturách až do sedmnáctého století převládalo Aristotelovo tvrzení, že všechny barvy jsou tvořeny smísením bílé a černé. Jasno v této záležitosti neměl ani Leonardo da Vinci, který se nedokázal rozhodnout, zda do základního spektra patří osm nebo jen šest barev. Jezuita Francois d'Aguilon v roce 1612 došel k závěru, že základní barvy jsou tři: červená, žlutá a modrá a ty vzájemnými kombinacemi spolu s bílou a černou vytvářejí všechny ostatní barvy a odstíny.

Zcela jinak pojímají barvy Eskymáci, kteří rozlišují sedm různých odstínů bílé. Některé africké kmeny znají na padesát odstínů hnědé a novozélandští Maorové přes sto druhů červené.

Japonci používají pro barvy podobné termíny jako Evropané, ale doplňují je řadou přídavných jmen, která vystihují, zda jde o barvy matné, lesklé, statické nebo dynamické. Právě tyto vedlejší vlastnosti barev jsou pro Japonce důležité.

Co je to barva

Barevný odstín předmětu je určen jeho vlastnostmi a chemickou strukturou ve chvíli, kdy se od něj odráží světlo. Sluneční paprsek je bílý, a proto se tak jeví i předmět, který jej plně odráží. Pohlcuje-li předmět všechny složky světla kromě červené, vidíme jej červeně. Pohlcuje-li všechny dopadající paprsky, jeví se jako černý.

Lidské oko vnímá barvy, protože jeho sítnice se skládá ze tří druhů čípků a každý druh reaguje na jiné délky viditelného světelného spektra. Část čípků vnímá dlouhé vlny 600 až 700 nm ve spektru od žluté do červené, další část střední vlny (450 až 600 nm) od modré do žluté a třetí část kratší vlnění od 400 do 450 nm, což v barevném spektru představuje fialovou až modrou barvu.

Mozková centra barevného vidění jsou v pravé mozkové hemisféře, a protože centra řeči jsou naopak v levé hemisféře, mívají lidé potíže, chtějí-li jasně slovy vyjádřit pocity, které v nich barvy vyvolávají.

Psychologie barev

Delší vlnové délky barev žluté části spektra symbolizují teplo, denní světlo a životní energii. Proto extrovertní lidé dávají přednost červené, oranžové či žluté barvě. Červená většině živočichů, včetně člověka, zrychluje tep a při jejím spatření se navíc dostává do krevního oběhu více adrenalinu. Muži dávají přednost červené se žlutým základem, ženy mají raději chladnější tóny červené s modrým základem.

Modrý konec spektra vyjadřuje naopak chlad a klid a uchování energie. Proto introverti preferují obvykle chladné modré a fialové barvy. Ty mají kratší vlnovou délku, oko je vnímá tak, že se zdají vzdálenější, a vzniká dojem chladného odstupu. Z průzkumů vyplývá, že modrá je u Evropanů nejoblíbenější barvou.

Božská modř

V Indii je modrá barva pokládána za barvu nebes a nositelku štěstí. Představuje také nezkalenou čistotu a prvotní stav hmoty na počátku světa. Řada zobrazení Buddhy má modré pozadí a podle mýtů první světlo, které čeká mrtvého na cestě ke znovuzrození, září tmavě modře. Tak to alespoň říká Tibetská kniha mrtvých. Modrá je rovněž barvou nejvyšších indických bohů. Jedním z 1008 jmen boha Šivy, ničitele a tvůrce v jedné osobě, je Modrokrký (Nilakantha). Modré tělo má i bůh Krišna, který ztělesňuje vládu nad vesmírem.

Také staří egyptští bohové či vládci bývali zobrazováni s modrými vlasy. Modrá barva se objevuje na nástěnných malbách, na sarkofázích a dokonce i na obličejových maskách mumií. Například uvnitř Venisovy pyramidy v Sakkáře září na bělostné stěně jasně modré hieroglyfy. Tajemství výroby modré barvy převzali od Egypťanů Řekové a později se tato technologie rozšířila do všech částí římského impéria.

Sytá tmavě modrá barva tzv. ultramarín se u křesťanů užívala na roucha Panny Marie. Vyráběla se z rozemletého polodrahokamu lapis lazuli (lazuritu) a její cena na evropských trzích převyšovala cenu zlata.

Královský purpur

Stejně tak drahocenný byl purpur. Byl vyráběn ze schránek měkkýšů a býval nazýván barvou králů. Jeho historie je velmi dlouhá. Podle legendy ho objevil fénický bůh Melkart. Jeho pes se prý jednou zakousl do měkkýše, tlama se mu zbarvila do fialova, a tak byly objeveny barvící schopnosti některých měkkýšů. Purpur se vyráběl především z měkkýšů Murex trunculus, Murex brandaris a Purpura haemastoma. Pro jedinou unci tohoto barviva na královský plášť bylo třeba desítek tisíc měkkýšů.

Ve trojce nejdražších surovin pro výrobu barev nesmí chybět vedle lapisu lazuli a měkkýšů na purpur i šafrán, který byl odedávna zdrojem žlutooranžové barvy.

Syntetické barvy

Velmi dlouho lidstvo záviselo na přírodních zdrojích barviv - rostlinách, plodech, květech, nejrůznějších koříncích, kůrách, jílech, nerostech a dokonce i živočiších. Teprve v roce 1857 se podařilo vyrobit první syntetickou barvu v historii. Dokázal to devatenáctiletý anglický student William Perkin čirou náhodou, když se snažil uměle vyrobit chinin na léčbu malárie. Svět postupně začal zářit barvami a dnes už jich počítače znají miliony odstínů. Pro nejdůležitější se používají místo pojmenování čísla, která vyjadřují jejich nastavení na barevné škále počítačového monitoru. Názvy pro ně prostě neexistují.

Ostatně není to tak dávno, co evropské jazyky neměly název ani pro oranžovou barvu. Teprve poté, co na evropský kontinent dorazily z Asie pomeranče, dostala tato barva jméno podle nich. V sánskrtu se nazývají naranga.


Další články

Váhy provázejí člověka po celá tisíciletí. Byly nezbytné při obchodních transakcích, ve zlatnických dílnách i v lékárnách.
Modré nebe - Modrou barvu nebe považujeme obvykle za samozřejmost a spojujeme ji s přítomností kyslíku. Jaká je její fyzikální podstata?
Černé perly z tichomořských atolů.
Písek je jedna z nejobyčejnějších látek na zemi a součást mnoha výrobků. Zrnka písku mají nejrůznější tvary i barvy.
Tetování nejrůznějších vzorů i barev.
Mrtvé moře
Hodinky slavných osobností se stávají objektem sběratelů.
Ptáte se na štěstí?
Čaj je kulturní nápoj s historií dlouhou téměř pět tisíc let.
Hodiny, hodinky a hodináři - Hodinky se staly nezbytnou součástí moderního života a také prestižním módním doplňkem. Správně zvolené hodinky o člověku prozrazují více než cokoli jiného.

Barvy, kterých existuje nepřeberné množství, ovlivňují náš život a vyvolávají nejrůznější pocity.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů