Váhy

Váhy provázejí člověka po celá tisíciletí. Byly nezbytné při obchodních transakcích, ve zlatnických dílnách i v lékárnách. Váhové jednotky daly základ soustavám platidel. Váhy se staly i všeobecným symbolem spravedlnosti.

Váhy V červnu roku 1729 bylo nizozemské město Oudewater svědkem neobvyklé podívané. Claas Arienzoon se spolu s manželkou postavil před purkmistrem a radními veřejně na městskou váhu, aby očistil svou pověst. Byl totiž osočen ze spolků s ďáblem a musel dokázat svou nevinu. Až do osmnáctého století se udržovala představa, že čarodejnice a čarodějové nic neváží, a proto mohou provozovat své rejdy v povětří.

Městské váhy však nehrály úlohu jen v čarodějnických procesech. Sloužily především ke kontrole projíždějících kupců. Všichni museli nejprve položit své zboží na úřední váhu, nechat ho označit pečetí a zaplatit příslušné clo. V roce 1791 takto získalo Lipsko jen během velikonočního veletrhu 3711 tolarů jako poplatek za 48 528 centů zboží.

Již ve středověku existovaly vedle kupeckých vah také jemné váhy pro speciální účely, například prubířské váhy používané při analýze dobývané rudy nebo váhy lékárnické.

Zcela nezbytné byly váhy při výrobě mincí. Ostatně první mince nebyly ničím jiným než odváženými kousky drahého kovu. Obolus představoval šestinu drachmy a odpovídal tedy zhruba 0,7 gramu stříbra, britská libra byla původně rovněž váhovou jednotkou (zhruba půl kilogramu) a stejný význam měla i marka neboli hřivna (půl libry).

Bankéři, obchodníci a penězoměnci používali váhy ke zjišťování pravosti mincí, to znamená obsahu zlata či stříbra. "Zlehčování" mince bylo přísně trestáno, ovšem ani to neodradilo vynalézavé podvodníky od nejrůznějších machinací s tehdejšími platidly i s váhami samotnými. Přesto si váhy dokázaly po celé dějiny udržet své postavení jako symbol spravedlnosti a nepodplatitelnosti. Podobnému uznání se těšili i výrobci vah, zvláště pak ti, kteří měli privilegium váhy cejchovat.

Závaží

Spolu s váhami vznikala i nejrůznější závaží. Někdy posloužily přírodní materiály, například zrna obilnin. Příkladem může být běžná středověká jednotka hmotnosti - jeden grán, původně zrno ječmene. Při vážení drahých kovů a drahokamů se dodnes užívá jako základní jednotka karát. Jeden karát (0,2 gramu) představoval původně hmotnost jednoho zrnka rohovníku (sladké lusky tohoto stromu jsou známé jako svatojánský chléb).

Kamenná závaží se v povodí Nilu používala již kolem roku 7000 př. n. l. V průběhu tisíciletí si pak lidé vytvářeli stále přesnější váhové jednotky.

Různé systémy vah

Každá oblast si vybudovala vlastní systém měr a vah a jejich nejednotnost zůstávala až do novověku tíživým problémem a noční můrou obchodníků. Ještě v roce 1860 si jeden současník stěžuje, že v Německu nemůže ujít ani deset dvacet mil, aniž by si nemusel zvykat na nový loket, stopu, jiné polní i duté míry, doprovázené navíc nejrůznějšími lokálními názvy. Jedna libra například vážila ve Württembergu 357,664 gramu, zatímco ve Výmaru již jen 350,78 gramu.

Změnu mělo přinést zavedení metrického systému. Jeho základní váhová jednotka, kilogram, byl poprvé stanoven v roce 1799 ve Francii. Původní vzorový kilogram, platino-iridiový válec o výšce 39 milimetrů a stejně velkém průměru, je dnes vzácnou technickou památkou. Německo přešlo na metrickou soustavu v roce 1872, v českých zemích začala platit od roku 1876.

Váhy symbolem spravedlnosti

Váhy a vážení měly vždy i svou symbolickou platnost a bývaly spojovány s představou práva a spravedlnosti. Staří Egypťané věřili, že zemřelí musí před cestou do podsvětní říše podstoupit soud v síni "obou pravd". Tady bohové zváží jejich srdce, to znamená všechny činy jejich pozemského života. Pokud by se srdce ukázalo jako příliš lehké, cesta do záhrobní říše by zůstala uzavřena.

Váhy najdeme i u jedné z řeckých bohyní osudu Moiry. V Římě byla k vážení spravedlivých a nespravedlivých činů příslušná bohyně Justitia. Obdobnou funkci dostal v raně křesťanské době archanděl Gabriel zobrazovaný často s miskovými vahami na vážení duší. Snad i pro tento význam se váhy staly jediným neživým předmětem, který se dostal mezi znamení zvěrokruhu.

Typy vah

Nejstarším typem vah byly zřejmě váhy rovnoramenné nesoucí na obou stranách zavěšené misky, jak je známe z mnoha středověkých vyobrazení. Rovnovážný stav byl zjišťován pomocí jazýčku. Již staří Římané však znali nerovnoramenné váhy s pohyblivým závažím, tzv. přezmen. Výhodou bylo rychlé zjištění hmotnosti pomocí stupnice, bez dodávání nebo výměny závaží.

V roce 1670 přišel profesor matematiky Giles Persone s novým typem vah, v němž byly misky umístěny nad oběma konci páky. Tento systém se ostatně na mnoha místech užívá dodnes.

Rok 1690 přinesl další objev - pružinové váhy neboli mincíř. Zavěšený předmět natahuje pružinu a pohyblivý ukazatel pak určuje hmotnost na pevné stupnici.

Pak přicházel jeden objev za druhým. Váhy hydraulické, elektromechanické, analytické a digitální. Spolu s nimi však zmizela romantická atmosféra, která kdysi váhy obklopovala. Pokud bychom se chtěli ještě dnes pokochat nádherou řemeslně dokonalých kupeckých vah, nezbývá než zajít do nejbližšího muzea.

Další články

Galion
Srdce každého člověka bylo v mýtech egyptské mytologie váženo. Váhy obsluhoval bůh Anubis a výsledky zapisoval bůh Thovt.
Vývěsní štíty
Vývoj savců
Hodiny, hodinky a hodináři
Gregoriánský kalendář

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů