Tetování

Tetování má tradici dlouhou více než pět tisíc let. V historii několikrát významně proniklo do evropské kultury a dnes zde slaví znovuzrození. Podobně jako v USA a v Japonsku se dnes v Evropě stalo tetování součástí moderního životního stylu.

Celé tělo může sloužit jako tetovací plocha. Tom Leopard ze Skotska.

Tetování bývalo v Evropě i v USA záležitostí určitých společenských skupin, především námořníků a členů nejrůznějších gangů. Dnes se vrací a zasahuje všechny vrstvy obyvatelstva - studenty, manažery, profesory, dělníky, ženy v domácnosti i školní děti. Nedávné průzkumy prováděné v USA zjistily, že deset procent školních dětí má nějaké tetování navzdory tomu, že tetovat mladistvé do osmnácti let je v řadě amerických států zákonem zakázáno. Tetovací salony se v USA stávají nejrychleji rostoucím drobným podnikáním.

Vzory tetování

S rostoucím zájmem roste i poptávka po stále nových vzorech tetování. Tím spíše, že většinou nejde jen o drobnou ozdobu, motýlka, symbol a podobně, ale stále častěji o velkoplošné výtvory. Před časem se zákazníci inspirovali především keltským tetováním, ale to vyšlo z módy zhruba na začátku jednadvacátého století. Dnes se ve světě kůže zdobí především abstraktními a geometrickými vzory v jednoduché černé barvě a také jsou módní čínské a japonské kaligrafické nápisy. Kotvy, propíchnutá srdce či jména milenek jsou záležitostí minulého století.

Historie tetování

Už Ötzi, člověk z doby ledové nalezený v rakouských Alpách, měl vytetovaný malý kříž pod kolenem a sérii pěticentimetrových čar v oblasti ledvin. Odhaduje se, že žil před 5300 lety.

Staří Egypťané prováděli tetování už v období 4000 až 2000 let př. n. l. Odtud se zdobení kůže šíří v jižní Asii, Číně, Japonsku a Barmě. Z Japonska pak na Filipíny, Borneo, tichomořské ostrovy a nakonec i na Nový Zéland.

Archeologové a etnologové nacházejí v nejrůznějších koutech planety důkazy o velmi starých tradicích tetování a malování kůže. Kouzlo barev a symbolů mělo přiblížit lidem bohy, ochránit před zlými duchy i pozemskými nepřáteli, posílit plodnost a zajistit hojné výnosy polí a stád. Tetování demonstrovalo společenské postavení, propůjčovalo sexuální atraktivitu a dodávalo odvahu a sebevědomí do každodenního života i rituálních obřadů.

Tetování bylo běžné i v Evropě, zejména u Keltů. Řekové v antice tetovali své špiony. Římané považovali ozdobné tetování za barbarství a označovali tetováním pouze své otroky a také zločince. Sasové si pokrývali celá těla rodovými znaky. Na anglické půdě na dlouhý čas tetování skončilo po vpádu Normanů v roce 1066, kteří tetování považovali za společensky nepřijatelné.

Kapitán James Cook přiváží tetování do Evropy

Britové poprvé mohli na vlastní oči spatřit tetovaného člověka z tichomořských ostrovů v roce 1691. Anglický mořeplavec a pirát William Dampier tehdy přivezl do Evropy takzvaného "malovaného prince". Byl vystavován jako cirkusová atrakce a nikdy se už domů nevrátil.

Opravdový návrat do Evropy slaví tetování v roce 1771 s příjezdem kapitána Jamese Cooka z jižních moří. Přivezl také tetovaného domorodce, který se ale o pět let později mohl vrátit do své země. Kapitán James Cook byl také prvním Evropanem, který se o tetovací techniku a vzory tichomořských národů intenzivně zajímal. Členem jeho expedice byl malíř Sydney Parkinson. Složité tetovací vzory nakreslil a jeho kresby byly pak vystaveny v muzeu. Evropská veřejnost se tak mohla seznámit s obličejovým tetováním novozélandských Maorů i nejrůznějšími tahitskými vzory.

Tetovaní Evropané

Jako vzor mohli sloužit i Cookovi námořníci, kteří půvabům zdobené kůže neodolali, a většina se jich z cesty vrátila do Evropy patřičně vyzdobena. Byli překvapeni, jak tetování bolí. Tahiťané používali tetovací hřebeny vyrobené z ostře zabroušených kostí nebo z mušle upevněné na dřevěném držátku. Do tohoto držátka klepali dřevěným kladívkem a tak kůži propichovali a do vpichů nanášeli barvu. A byl to také kapitán Cook, který zdobení kůže tetováním uvedl do Evropy pod názvem tatoo od polynéského slova ta, což znamená vyznačit, nebo tahitského tatau (vpichování, tatuáž).

Doslova šokem pro evropskou veřejnost byl v roce 1828 návrat britského cestovatele Johna Rutherforda z Nového Zélandu. Vrátil se potetovaný od hlavy k patě. Prohlásil, že ho zajali Maorové a násilně ho tetovali během čtyřhodinového rituálu. Ztratil při něm vědomí, a když se probral, neviděl. Uzdravoval se celých šest týdnů. I když o pravdivosti této historky mnozí pochybují, je faktem, že muselo jít o velmi bolestivý zásah, vezmeme-li v úvahu primitivní techniku a skutečnost, že měl potetován každý centimetr těla.

Námořnické tetování

Tetování je příkladem, jak malé vzdálené národy, v tomto případě z tichomořských ostrovů, mohou významným způsobem ovlivnit evropskou kulturu. Velkou oblibu získalo zejména u námořníků v celé Evropě. Existovaly námořnické motivy a symboly. Želva znamenala, že námořník přeplul rovník. Kotva sdělovala, že se plavil v Atlantiku. Oblíbený byl ukřižovaný Ježíš Kristus, protože námořníci věřili, že mají-li Krista na těle, nebudou bičováni pro prohřešky. Postupně se stalo zvykem nechat se tetovat v každém přístavu, kde loď kotvila. Vznikl tak jakýsi cestovní deník na kůži. Čím více vytetovaných obrázků, tím zcestovalejší muž. V devatenáctém století mělo devadesát procent amerických námořníků nějaké tetování. Evropští námořníci v tomto směru poněkud pokulhávali, ale přesto jich byla tetováním ozdobena nadpoloviční většina.

Elektrické tetovací jehly

Historickým mezníkem v tetování i jeho oblibě se stal vynález elektrické tetovací jehly v devadesátých letech devatenáctého století. Autorem vynálezu byl Američan Samuel O'Reilly. Zatímco dříve trvalo vytetování i malého obrázku celé hodiny, elektrická tetovací jehla zkrátila tuto dobu na minuty.

Ani dnes při tetování nejde o zcela bezbolestný výkon. Nejcitlivější je kůže na kostech, například na lopatkách. Tetovací jehla se pohybuje velmi rychle a ve zkušených rukou i jemně ve frekvenci 3000 vpichů za minutu. Barva je vpichována pod pokožku (epidermis) do další vrstvy kůže - škáry (corium). Škára obsahuje ve vazivu uložené cévy, hladké svaly, žlázy potní a mazové a také smyslové senzory.

Vpichovat barvu jen do pokožky by bylo sice méně bolestivé, ale vpichy by se po čase vytratily, protože z pokožky se stále odlučují odumřelé buňky.

Drobné kapičky barvy, které zanáší tetovací jehla do škáry, se usazují v buňkách a tělo je po čase obklopí ochranným kolagenem, což je jedna ze strukturních bílkovin. Tetování je tak uchováno na věky. Je-li člověk provádějící tetování neobratný, může jehla vniknout do další hlubší vrstvy kůže, podkoží (subcutis), která spojuje kůži s hlouběji uloženými orgány, což může vyvolat záněty, zjizvení a nadměrné krvácení.

Nebezpečím při tetování jsou také choroby přenášené krví - hepatitidy, HIV a další. Používání jednorázových nebo dezinfikovaných jehel a sterilních rukavic by mělo být závazné. Alergické reakce se občas projevovaly na červenou barvu, která obsahovala rtuť, ale dnes má již jiné nezávadné složení.

Umístění a vzory tetování

Nejčastěji se tetují paže a ruce. Tvoří 70 procent tetování u mužů, ale pouze 18 procent u žen. Ženy požadují spíše kresby na ramena, lopatky, nohy, zadky či podbřišky a nejnověji kolem rtů. Stále častější u mužů je tetování penisu.

Dnešní vzory většinou nemají kulturní nebo rodový význam, i když někteří Skotové dodržují tradici starou mnoho set let a nechávají si tetovat znaky svých klanů.

Maorové mají stále své tradiční vzory spojené s náboženskými rituály, které většinou vyznačují postavení osoby v kmenové hierarchii. Vzory na obličejích mají povzbudit muže v boji a udělat ho přitažlivějším pro ženy. I maorské ženy mají tetování na obličeji, i když jiného druhu než muži. Kolem brady, na tvářích, na čele a hlavně kolem rtů, které jsou zvýrazněny jasně modrou barvou.

Japonsko

Snad nejsložitější vzory tetování se dnes používají v Japonsku, kde se tetování stalo součástí životního stylu mládeže. Každý gang, a je jich tam mnoho, má svůj vzor. Své tetování má i japonská mafie Yazuki. Pokud člověk přestane být členem gangu nebo japonské mafie, musí si dát tetování odstranit nebo si nechat vytetovat slovo outdate - neplatný.

Tetované osobnosti

V devatenáctém století bylo tetování tak módní, že nevynechalo ani krále. Britský vévoda z Yorku, pozdější král Jiří V., si dal v roce 1882 vytetovat draka. Matka britského ministerského předsedy Winstona Churchilla Jennie Churchillová měla vytetovaného hada na zápěstí, kterého později taktně skrývala pod širokým náramkem.

Dvacáté století naopak tetování nakloněné nebylo. Být tetován znamenalo skvrnu na dobré pověsti. V současné době je situace úplně jiná. Snad každá filmová hvězda i hvězdička stejně jako slavní zpěváci se pyšní tetováním. Ale nejen ti. Tetovací salony v Británii navštěvují univerzitní profesoři z Oxfordu stejně jako studenti, úspěšní manažeři, podnikatelé. Zatímco dříve mohl člověk s tetováním snadno ztratit zaměstnání, dnes se spíše západoevropský či americký zaměstnavatel zeptá, kde vám tak krásné tetování provedli.

Další články

Černé perly z tichomořských atolů.
Vikingové, odvážní námořníci a válečníci ze Skandinávie.
Historie reklamy
Japonci, šintoismus a kami
Keltové - Přestože nikdy nevytvořili jednotný politický celek, obsadili Keltové velkou část Evropy a zanechali v ní hluboké kulturní stopy.
Havajské ostrovy
Turecké lázně hammam
Necuke, drobné dekorativní předměty, které sloužily k upevnění nádobek inró na opasku.
Talismany a amulety, ochrana člověka před nemocemi, neštěstím a nečistými silami.
Hodiny, hodinky a hodináři
Virová hepatitida C
Otazníky okolo vědomí
Bod neboli tečka je zdánlivě nicotná záležitost. Její význam si obvykle uvědomíme až tehdy, když někde chybí.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů