Vikingové

Vikingové, Normani nebo se jim také říkalo Varjagové. Neuvěřitelně odvážní nájezdníci ze Skandinávie. Od osmého do jedenáctého století napadali a kolonizovali evropská území. Jako první Evropané v historii dosáhli roku 1000 břehů Severní Ameriky.

Název Vikingové je odvozen od staronorského slova vik, což znamená zátoku nebo fjord. Vikingové přicházeli z Dánska, Švédska a Norska a plavili se na svých rychlých člunech poháněných vesly, k nimž přidali čtvercové plachty. Nejdříve připlouvali do jiných zemí jen na jaře a v létě a před zimou se vraceli do svých mrazivých končin. Zpustošili a uloupili všechno, co se dalo, a unikali na moře, kde byli neporazitelní. Později ale na pobřežích zůstávali. Usadili se na mnoha místech Evropy a hluboce poznamenali evropské dějiny i kulturu.

Vikingské výboje

Typická vikingská loď s hlavou zvířete na přídi. Štíty, které chránily veslaře, byly dřevěné, potažené hovězí kůží. Plachty byly utkány z vlny, a byly proto chlupatější než dnešní. Lodi se stavěly především z dubového dřeva.

Důvody, které vedly od sklonku osmého zhruba do jedenáctého století Vikingy k výbojům, nejsou přesně známy. Mohl to být nedostatek orné půdy, relativní přelidněnost, touha po kořisti, politické spory, které velmože a jejich skupiny vyháněly ze země, nebo vrozená výbojnost podnícená slabostí okolních států.

První známý vikingský výpad spadá do roku 793 a směřoval na pobřeží severovýchodní Anglie. Vikingové tam napadli klášter Lindisfarne na ostrově Holy Island. V devátém století se vikingské výpady zaměřily nejen na Anglii, ale i na Francii. Po řekách ústících do moře pronikali daleko do jejich vnitrozemí.

První fáze nájezdů, zhruba padesát let po útoku na klášter Lindisfarne, měla všechny rysy čistého pirátství. Nájezdníci přišli na to, že je snadné loupit v bohatých místech západní Evropy, a podnikali bleskové útoky z moře především na nechráněné a bohaté kláštery.

Od pirátství ke kolonizaci

V druhé polovině devátého století přecházejí Vikingové od pirátství k útokům proti celým královstvím a ke kolonizaci území. Vikingové z Dánska se zaměřili na Anglii a Francii. V roce 865 zničili anglosaská království Východní Anglie (East Anglia) a Northumbie. Roku 874 rozvrátili na britských ostrovech Mercijské království, které v osmém století za vlády krále Offy razilo na ostrovech první stříbrné mince.

Pak se v Británii zaměřili na Wessex, ale ten odolal. Jeho král Alfréd Veliký (vládl 871-899) dokázal vikingským útočníkům jako jeden z mála účinně vzdorovat a kolem svého království vytvořil jádro budoucí Anglie. Nová vlna vikingských nájezdů do Anglie pak začala v roce 980.

V Anglii vybírali Vikingové poplatek zvaný "danegeld" a také výkupné za prominentní zajatce. Například arcibiskupa canterburského ocenili na dvanáct tisíc kilogramů stříbra. Jeho příbuzným se to zdálo mnoho, a tak jejich šetrnost stála roku 1012 arcibiskupa život.

Západofranská říše (Francie) trpěla nájezdy Vikingů už od počátku devátého století. Na přelomu roku 885 a 886 zaútočili Vikingové dokonce na Paříž, ale byli odraženi. Roku 911 uzavřel vikingský náčelník Rollo s francouzským králem Prosťáčkem (Charles Simplex) smlouvu, podle níž se Normani, jak se tehdy Vikingům říkalo, směli usazovat na území dnešní Normandie. Odtud také její název.

Norští Vikingové, původem z nejsevernější oblasti, byli největšími cestovateli. Už od počátku devátého století osídlili skotské ostrovy Orkneje a Shetlandy, později začali zakládat osady v Irsku (kolem roku 836).

V roce 872 se velká skupina nespokojenců se sjednocením norské říše Haraldem I Krásnovlasým vystěhovala na Island a později kolonizovala Grónsko.

Vikingové v Americe

Psal se rok 985. Islandského obchodníka Bjarniho Herjofssona zavál vítr cestou z Grónska na Island až k pobřeží Severní Ameriky. Nevylodil se tam, ale vrátil se urychleně domů. Jeho cesta však inspirovala Leifa Ericsona, nejstaršího syna Erika Rudého. Ten se někdy v letech 997 až 1003 (prameny se rozcházejí) rozhodl plout na západ a prozkoumat země, které spatřil Herjofsson. Se skupinou mužů a žen vyplul z Grónska a skutečně přistáli na východním pobřeží Severní Ameriky. Byli to první Evropané v historii, kteří stanuli na americkém kontinentě. Nakrátko osídlili východní pobřeží dnešní Kanady, kde na Novém Foundlandu založili osadu, a zemi pojmenovali Vinland. Jejich objevy však upadly v zapomnění. Vyprávěly o nich pouze severské ságy, ale dlouho neexistoval důkaz, že Leif Ericson skutečně v Severní Americe byl.

Po první skupině vedené Leifem Ericsonem se o dva roky později vydaly k břehům Severní Ameriky tři mohutné lodi s vážným úmyslem Vinland kolonizovat. Vedoucím výpravy byl islandský obchodník Thorfin Karlsefni, který se oženil s ovdovělou snachou Erika Rudého Gudrid. Ta se stala legendární postavou. Porodila prvního Evropana na americkém území, chlapce jménem Snorri, ale po třech letech se vrátili na Island.

Archeologické nálezy

V roce 1960 se norský vědec Helge Ingstad a jeho žena archeoložka Anne Stine vydali na Nový Foundland, aby prozkoumali místa označená jako bývalá sídla Vikingů na staré islandské mapě z roku 1670. Už po prvním dotazu je místní obyvatelé zavedli k ruinám, které Ingstadovi identifikovali jako pozůstatky Vikingů. Bylo to v nejsevernějším výběžku New Foundlandu nedaleko vesnice I'Anse aux Meadows.

Dalších sedm let pracovali oba manželé s archeologickým týmem na vykopávkách. Odkryli základy osmi domů, našli pár vikingských šperků, brousek na nůžky a jehly a železné hřeby do člunů. Další vykopávky v polovině sedmdesátých let prováděné pod dohledem Kanaďanů potvrdili, že jde velmi pravděpodobně o místo, kde Vikingové měli v roce 1000 svůj tábor. Nebyla to vesnice celoročně obývaná, pouze jakési zázemí pro výzkumné výpravy podél pobřeží, které bylo používáno zhruba deset let. Bylo to skalnaté, nepřívětivé, ale bezpečné místo s dobrým výhledem na moře.

Podle nejnovějších výzkumů vikingská komunita v Americe v té době měla jen asi pět set členů, a to je pro kolonizaci území málo. Dokonce se traduje, že v Americe i silní a tvrdí Vikingové a jejich ženy trpěli steskem po domově, a proto se většinou brzy vraceli zpět.

Dánská větev

Vikingové z Dánska se vydávali na výpravy až do severního Španělska a Portugalska. Propluli dokonce Gibraltarským průlivem a zaútočili na východní španělské pobřeží, Baleáry, Sicílii a dostali se až do severovýchodní Itálie. Odpor muslimů jim však znemožnil usadit se na Pyrenejském poloostrově.

Vikingové u kolébky Ruska

Švédští Vikingové se v devátém století usazovali kolem Baltského moře a pronikali do Ruska nejprve jako žoldnéři povolaní soupeřícími kmeny v oblasti dnešního Sankt Peterburgu. Slované je nazývali Varjagy, oni sami si říkali Rhos nebo Rus, což znamenalo mořeplavci. Z tohoto vikingského slova vznikl název Rus, Rusko. V roce 839 dopluli po Dněpru a Donu až do Černého moře. Z ruského území obchodovali s Byzancí. V Rusku založili řadu nových měst Novgorod, Kyjev a další. Nakonec se sami ujali moci a položili základy pozdější ruské monarchie. Dostali se i do Konstantinopole a odtud až do Bagdádu.

Všechny tyto skupiny severských nájezdníků se označují společným názvem Vikingové. Koncem osmého a začátkem devátého století mluvili přibližně stejným jazykem, který dnes lingvisté označují jako staroseverštinu. Náležel do germánské větve jazyků, kterými se mluvilo kolem Severního moře, a měl společné kořeny se starou angličtinou.

Vikingští mořeplavci

Loď a Viking k sobě patří jako jezdec a kůň. Už v době bronzové předchůdci Vikingů zobrazovali na stěnách jeskyní lodě. Vikingští náčelníci jarlové byli do Valhaly, nordického ráje padlých bojovníků, vybavováni loděmi. Tito mořští kočovníci za úspěchy vděčili především svému mořeplaveckému umění a technice stavby lodí, kterou vyvinuli už v sedmém století. Stavěli různé lodi. Jednak dlouhé, úzké válečné lodi s nízkým ponorem, dále lodi robusnější, které dopravovaly osadníky do nových území, ještě mohutnější obchodní lodi a také rozličné rybářské čluny.

Typické byly otevřené lodě bez paluby, dlouhé dvacet až čtyřiadvacet metrů, široké tři a půl až pět metrů se sklopným stěžněm. Trup většinou tvořila doškovitě se překrývající prkna spojená železnými nýty a utěsněná koudelí, obvykle ze zvířecích chlupů. Příď a záď byly protaženy do výšky, vyřezávané a nejhonosnější byly zakončeny typickými dračími hlavami nebo spirálami.

Za bezvětří byly lodě poháněny čtyřiceti až osmdesáti vesly a řízeny byly kormidelním veslem umístěným na pravém boku. Používaly se také čtvercové plachty připevněné lany z kroucené kůže.

Vynálezem Vikingů byl lodní kýl, který pomáhal udržovat rovnováhu lodi na vlnách a zlepšoval její ovladatelnost při plavbě peřejemi. Několik takových lodí bylo objeveno v mohylách velmožů v Norsku. Největší a nejlépe zachovalá Vikingská loď byla nalezena roku 1880 v Gokstadu.

Tajemstvím dodnes zůstává navigace. O žádném přístroji, který by Vikingové užívali jako kompas, se neví. Přibližnou polohu vikingští mořeplavci zřejmě určovali podle nebeských těles a většinou se drželi pobřežní pevniny.

Bojovníci

Na souši byli Vikingové velmi tvrdými bojovníky. Díky vysokým postavám dokázali obratně používat dlouhé, těžké meče, jimiž dokázali rozseknout protivníka v půli. Zacházeli také velmi obratně se strašlivými bojovými sekerami. Přesto, jak ukazují archeologické nálezy, byli v průměru o něco menší než dnešní skandinávské obyvatelstvo. Dožívali se na svou dobu poměrně vysokého věku čtyřiceti až padesáti let. K nejběžnějším chorobám patřila artritida a revmatismus, téměř se nevyskytoval zubní kaz.

Pokud jde o legendu, že přílby vikingských bojovníků byly zdobeny rohy, lze říci jen to, že žádná z vikingských helmic, které se dochovaly, je nemá. Známy jsou jen figurky bojovníků, které na hlavách rohaté přílby mají, ale s určitostí se neví, zda šlo o realitu či symbol.

Vikingská obydlí

I v době, kdy vikingské nájezdy dosahovaly vrcholu, většina vikingských obyvatel zůstávala doma a věnovala se převážně zemědělství. Dokonce i bojovníci, kteří se vydávali na loupeživé výpravy, se často vraceli domů na statek a kořist přinášeli s sebou.

Vikingové stavěli svá obydlí především ze dřeva, i když v některých oblastech používali i kámen a drny. Šlo o dlouhé pravoúhlé stavby. Některé mají délku padesát metrů, nejdelší známý vikingský dům dosahuje třaosmdesáti metrů. Šířka se pohybovala kolem pěti metrů.

V Dánsku se stavělo většinou z dubového dřeva. Z lísky a vrby se splétaly proutěné panely na výplň prostoru mezi sloupy, které tvořily kostru zdi. Proutěné stěny se pak omazávaly směsí jílu a trusu. Ve Švédsku a Norsku se ke stavbám používalo především borovicové dřevo.

Dovnitř domů nemilosrdně proudil chlad. Okna neexistovala, nanejvýš malé otvory, které se zakrývaly průsvitnou blanou z vepřového měchýře. Lidé i zvířata žili pod jednou střechou, částečně se tak zahřáli a zároveň se tak dobytek chránil před zloději. Uprostřed obytných místností bylo ohniště, zdroj tepla i světla. Komíny Vikingové neznali, kouř unikal dírou ve stropě, která byla zakryta doškem, drnem nebo šindelem. Na dřevěných lavicích se ve dne sedělo, v noci spalo. Lidé se balili do pokrývek nebo kůží. Čím vyšší postavení, tím blíže k ohni člověk spal.

Několik sedláckých vikingských vesnic objevili archeologové nedávno v Dánsku, další nálezy pocházejí ze středního Švédska. Pěstovaly se především obilniny - ječmen, žito a oves, v Dánsku také pšenice. Z dalších plodin byl běžný hrách, fazole, kořenová zelenina a zelí. Choval se dobytek a drůbež a velkou roli hrál u pobřeží rybolov. Byly používány sítě, udice i harpuny. Kromě ryb byli loveni i tuleni a mroži. Mroží kly byly v Evropě v té době vysoce ceněny a mroží kůže se rozřezávaly do proužků a z nich se pak splétala lana.

Strava

Vikingové jedli především maso a ryby. Maso domácích zvířat doplňovala lesní zvěř a ptactvo. Chléb vyráběli z ječmene, žita, luštěnin a zřídka z pšenice. Mouku mleli ručně mezi dvěma kruhovými kameny nebo na ručních mlýncích. Chléb se vyráběl nekvašený a pekl se nad ohněm na železném nebo kamenném plátu. Vikingové pili z rohů, dřevěných nebo keramických hrnků a jen ti nejvznešenější z dovezených skleněných pohárů.

Drsný život a drsné mravy

Drsnému životu odpovídaly i drsné mravy. Vikingové byli nemilosrdní nejen při nájezdech, ale slitování neměli ani s vlastními viníky. Zloději a vrazi byli ukamenováni nebo utopeni v močálech. Stejný osud potkal ty, kteří svedli cizí ženy. Vězení neexistovalo. Rozsudky vynášelo shromáždění svobodných mužů.

Vikingská mytologie

Vikingové uctívali staré severské bohy. Ti tvořili dvě skupiny. Většinou to byli Ásové a dále menší skupina zvaná Vanové. Njörd a jeho syn a dcera Frey a Freya jsou Vanové. Njörd byl bohem námořních cest a obchodního podnikání, peněz a majetku, jeho děti byly božstvy plodnosti a tělesné lásky.

Mezi Ásy, kteří představují větší skupinu bohů, patří především Odin a Thor. Odin je mocný, ale proradný, někdy bývá zobrazován jako bůh profesionálních vojáků. Má slavný oštěp jménem Gungnim, jezdí na osminohém koni Slepnim a pobývá ve Valhale, kde shromažďuje v boji zemřelé bojovníky.

Thor byl bohem obyčejných lidí. Fyzicky silný, bojoval proti démonům a bránil panství bohů. Bohem válečníků byl nepříliš známý Týr.

Severský pohanský kult byl spojen s krvavými oběťmi. Jako oběť sloužila nejen zvířata, ale běžně i lidé. Například na usmíření bohů se obětovaly bytosti mužského rodu - psi, koně i muži. Jejich těla pak byla rozvěšena v posvátných hájích. Často jich tam viselo několik desítek, lidé, koně i psi vedle sebe.

Všespalující oheň dává celému světu energii. Tak to chápali Vikingové. A proto vše musí opět v ohni skončit. Mrtví byli pohřbíváni především žehem, velmi často i s majetkem a řadou předmětů osobní potřeby, především zbraněmi. Duše se pak spolu s kouřem dostaly do Asgardu nebo do Valhaly, kde zažívají nekonečné hostiny a boje. Někdy byly tělesné ostatky uloženy do lodi nebo do vozu a spáleny. Mohyly se zpopelněnými těly se rozkládaly poblíž vikingských statků. Na pohřebištích je jich zpravidla nahuštěno velké množství.

Zánik vikingů

Do Skandinávie se rozšířilo západní křesťanství a ruští Vikingové (Varjagové) přestupovali na pravoslaví.

Osady v Grónsku a v Severní Americe Vikingové opustili a na britských ostrovech a v Normandii splynula vikingská populace s místním obyvatelstvem. Vikingové postupně opustili nájezdnický způsob života, usadili se a v samotné Skandinávii - Švédsku, Dánsku a Norsku vznikly klasické středověké státy.

Poměrně pomalejší byl přechod k usedlému životu v Norsku, kde křesťanství sice přijal už král Olaf I (vládl 995-1000), ale další panovníci Harald III Krutý (vládl 1047-1066) nebo Magnus III (vládl 1093-1103) byli typickými vikingskými vojevůdci a mořeplavci.

Další články

Černé perly z tichomořských atolů.
Jak by vypadala Země bez lidí.
Říše Chimu prosperovala na severu Peru a jihu Ekvádoru.
Jak se zrodily peníze a nejstarší období historie peněz.
Mrtvé moře se vyznačuje vysokým obsahem soli.
Spirála, tento útvar, zdobící přídě některých vikingských lodí, byl až donedávna záhadou přesto, že spirály nás obklopují i dnes.
Ovčí vlna má unikátní vlastnosti.
Vývěsní štíty vypovídali o živnosti majitele.
Japonci, šintoismus a kami
Korejský ženšen.

Vikingové, jejichž název odvozen od staronorského slova vik, připlouvali na svých rychlých člunech poháněných vesly, k nimž přidali čtvercové plachty, z Dánska, Norska a Švédska. Usadili se posléze na mnoha místech Evropy a hluboce zasáhli do evropských dějin i kultury.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů