Keltové

Přestože nikdy nevytvořili jednotný politický celek, obsadili Keltové velkou část Evropy a zanechali v ní hluboké kulturní stopy. Pod názvem Keltové se skrývá množství různých kmenů, z nichž některé daly název novodobým státům a národům našeho kontinentu. Jejich dějiny, mýty a hudba se v poslední době těší rostoucímu zájmu.

Keltové, jejich dějiny, mýty a hudba se v poslední době těší rostoucímu zájmu.

Odborníci dodnes hledají odpovědi na většinu otázek týkajících se Keltů. Podle některých přišli na starý kontinent z ruských stepí koncem třetího tisíciletí př. n. l. pod tlakem rostoucích nájezdů Skythů. Podle jiných byli původními obyvateli střední Evropy už od dob neolitu. Jisté je, že asi v devátém století př. n. l. keltsky mluvící národy přicházejí do Anglie a Irska. Pak se začínají vějířovitě rozšiřovat po celé Evropě. Obsazují Skotsko, jih Německa, východ Francie, sever Švýcarska a západ Rakouska. Přes západní Španělsko se dostávají do Portugalska.

Halštatská kultura a laténské období

Mapa území obývaného Kelty.

V osmém až pátém století př. n. l. se Keltové stávají nositeli tzv. halštatské kultury (podle tehdy nejdůležitějšího rakouského solného střediska Hallstatt). Pro tuto kulturu jsou typické především železné předměty všech druhů - meče, nože, sekery.

Kolem roku 500 př. n. l. přichází do Anglie další vlna keltských kmenů mluvících britansky.

Toto období nese název laténské podle naleziště La Tena u jezera Nuenburg. Jejich umění je zaměřeno především užitkově, ale jako výzdoba se s oblibou používají stylizované ornamenty a listy.

Ve střední Evropě představovali v té době Keltové vrchol pravěkého vývoje. Používali hrnčířský kruh, rotační mlýnské kameny, soustruh i některé nástroje, které si dodnes ponechaly původní tvar. Byli zručnými skláři, emailéry a zkušenými řemeslníky i v jiných oborech. Razili vlastní mince, na nichž nejsou zobrazeni lidé ani bozi, ale znamení a symboly.

Na jihu se Keltové usadili v pádské nížině. Roku 387 př. n. l. dobyli Řím, ale ne Kapitol. Roku 323 př. n. l. s nimi Řím dokonce uzavřel mírovou smlouvu. Roku 279 obléhali a pustošili řecké Dalfy.

Keltové byli vynikající bojovníci. Meče, které vyráběli, byly tak dokonalé, že je převzaly i římské legie. S Alexandrem Velikým táhli až do Indie. Při dobytí Perské říše tvořili hlavní sílu jeho armády. Na keltské žoldnéře spoléhal i řecký král Pyrrhos.

Keltům, kteří žili v oblastech od Rýna na západ, dali staří Římané název Galové. Caesar proti nim podnikl řadu poměrně úspěšných vojenských výprav. Jako konec laténského období se udává rok 50 př. n. l. Od té doby jsou dějiny Keltů na evropském kontinentě překryty dějinami Římanů.

Svědectví o Keltech z druhé ruky

Ve svých slavných zápiscích Caesar tvrdí, že "Druidové jsou přesvědčeni, že psanému slovu jejich učení nelze svěřovat. Vše ostatní lze zapsat řeckou alfabetou." Podle Caesara se zákaz zápisů týkal "spekulací a úvah týkajících se hvězd a jejich pohybu, dimenzí světa a moci bohů a jejich vlastností". V posledních dvou staletích nalezli archeologové nespočet galských zápisků na úlomcích keramiky, vytesané do kamene nebo na mincích. Většinou jsou to keltská slova přepsaná řeckou alfabetou.

Keltové po sobě skutečně nezanechali téměř žádná písemná svědectví. Mnohé představy o nich proto vycházejí ze zpráv Řeků a Římanů, kteří rozhodně nebyli nestrannými pozorovateli. Zmínky o nich se v antické literatuře objevují od pátého století př. n. l. Výraz "keltoi" poprvé použil řecký historik Herodotos. Označoval tak barbarské kmeny sídlící na sever od tehdy civilizovaného antického světa. Další řecký zeměpisec a historik Strabon je kolem roku 63 př. n. l. popisuje už jako opravdové barbary, kteří "jedí chléb ze žaludů, spí na holé zemi, zuby si čistí močí a jsou tak bezbožní, že ani nestaví chrámy".

Životní styl Keltů

Keltové žili v malých skupinách, málokdy větších než kmen a nebyli ještě natolik organizovaní, aby ovládli větší oblast. Antický svět je dělil na Volky, Belgy, Germány a podobně, i vědci tvrdí, že například Germáni pravými Kelty nebyli. Mají s nimi sice mnoho společného, ale žili severněji, obklopeni z jedné strany vlivem skandinávských kmenů a z druhé Kelty. Jejich kultura se proto mísila s oběma prvky. Navíc měli stejné fyzické rysy jako Keltové: vysokou postavu, světlé vlasy a většinou modré oči. Zvláštním případem je Irsko, které zůstalo čistě keltským územím bez vnějších vlivů až do příchodu křesťanství v pátém století n. l.

Keltové byli především zemědělci a chovatelé dobytka. V době keltského osídlení se objevuje většina zemědělských nástrojů, které pak byly používány v nezměněné podobě až do patnáctého století.

Ve třetím století př. n. l. se už objevují předchůdci dnešních měst, takzvaná oppida, jak o tom svědčí archeologické nálezy. Oppida byla budována na vyvýšených územích, místech chráněných přírodními překážkami nebo třeba na ostrově jako například Lutetii Parisiorum (někdy uváděné jako Lutetia), dnešní Paříž. Navíc byla opevněna hradbami. Vnitřní uspořádání bylo podobné, jak je známe ze středověku. Každé řemeslo mělo svou čtvrť. Město podléhalo náčelníkovi.

Keltové - víra a mytologie

Keltové považovali smrt za pouhý vstup do druhé poloviny dlouhého života. Právě hluboká víra v posmrtný život jim propůjčovala tvrdohlavost, sklon k dobrodružství a odvahu, která ohromovala jejich protivníky. Do boje kráčeli nazí, se zpěvem a své padlé nesbírali. Nechávali je jako potravu dravým ptákům, o nichž věřili, že si jejich duše odnášejí přímo do nebe.

Roušku tajemství keltské mytologie a náboženství poodhalují řeckolatinské prameny, archeologické nálezy a také křesťanské glosy irských a velšských středověkých textů.

Druidové

Keltská společnost byla strukturována do různých vrstev a jednou z nejdůležitějších byli keltští kněží. Kněží nižšího řádu byli označováni jako aes dana - učený lid a požívali ochrany a výsad v jiných zemích vyhrazených pouze šlechticům.

Ovaté (vates) neboli obřadníci vykonávali oběti a měli asi takové postavení, jako mají dnes v katolické církvi faráři.

Fili se specializovali na věštby a podobné poslání zřejmě měli i euhagos neboli proroci.

Brehoni urovnávali pře, vedli smírčí jednání, vyhlašovali rozsudky a ukládali pokuty. Zákony v keltských zemích byly velmi složité a propracované. Byli to jacísi soudci a vykonavatelé práva

Ollamh bylo označení pro ty, kdo dosáhli určitého stupně zasvěcení, a také se tak nazývali lidé, kteří se specializovali na léčení a ošetřování raněných.

Nejvyšší kastou keltských kněží a zřejmě i nejvyšší společenskou vrstvou byli pověstní druidové. Jejich tajemnou moc, znalosti a umění opřádají pověsti a legendy. Existence druidů se dá údajně vysledovat až do starší doby železné, možná ještě před zformováním keltského etnika. Některé legendy druidy spojují s mimozemšťany či s obyvateli bájné Atlantidy.

Právě kvůli svým tajemným schopnostem byli druidové v historii velmi často pronásledováni. Například římský císař Tiberius vydal příkaz k jejich vyvraždění a popraveni s celou rodinou byli i ti, kdo druidy ukrývali.

Podle starých řeckých filozofů byli druidové nejmoudřejšími lidmi na světě. Osvojit si základy jejich učení trvalo žákům nejméně dvacet let a pak se po celý život dále zdokonalovali a učili. Druidové si žáky pečlivě vybírali a vůbec při tom nezáleželo na jejich společenském původu.

Keltští bohové pod širým nebem

Nejdůležitější svatyní byl pro kelty nemeton - mýtina v posvátném lese. Žádný keltský chrám neměl střechu. Snažili se o nastolení dokonalé harmonie s okolní přírodou a prostředím. Obětní dary vhazovali i do studní, jezer a řek. Ve svatyni u pramenů Seiny byly nalezeny asi dvě stovky dřevěných sošek většinou představujících poutníky. Archeologové nedávno potvrdili také existenci lidských obětí, které však byly spíše výjimkou.

Prvky prastaré keltské mytologie se nejlépe zachovaly v irské literatuře. Týkají se témat známých i z jiných indoevropských kultur, například prvotního souboje bohů či stvoření světa. Své bohy chápali Keltové převážně abstraktně. Jejich kamenné sochy pocházejí až z římského období a to v lidské podobě často v kombinaci se zvířecími prvky. Bohyně Epona je znázorňována buď přímo v koňské podobě, nebo jedoucí na koni. Cernunnos, bůh lesa a vládce lesních duchů a běsů bývá zobrazován s jeleními parohy nebo přímo jako jelen. Belen, ochránce umění je pouze v lidské podobě, v ruce s kladívkem, a je přirovnáván k řeckému Apollonovi.

Keltové v Čechách

Keltové jsou prvním etnikem, které na našem území pobývalo a které známe jménem. Zřejmě u nás sídlily různé keltské kmeny, včetně početného kmene Bójů, který dal naší zemi název Boiohaemum (vlast Bójů). Tento název dodnes v cizích jazycích přetrvává: Bohemie, Böhmen, Boheme.

První keltské kmeny přišly do jižních Čech zřejmě již v pozdní době bronzové okolo roku 1000 př. n. l., ale někteří vědci datují toto osídlení až do osmého století př. n. l. v době halštatské.

Druhá vlna Keltů k nám přišla asi v pátém až čtvrtém století př. n. l. přesídlením několika kmenů z východní Francie, jejichž kultura je známá jako laténská. Z té doby pochází značné množství archeologických památek. Z časně laténského období (5. století př. n. l.) je jedno z nejvýznamnějších evropských hradišť - Závist u Prahy, četná sídliště (Radovesice) i pohřebiště (Hradiště u Písku, Manětín). Na území Čech bylo objeveno 625 kostrových pohřebišť ze středního laténu (4. až 3. století př. n. l.). Čechy se mohou pochlubit i největším keltským pohřebištěm ve střední Evropě - v Jenišově Újezdě.

Pozůstatky keltských oppid se našly na Závisti, v Hrazanech, ve Starém Hradisku a na dalších místech.

U Mšeckých Žehrovic na Rakovnicku byla objevena jedna z nejvýznamnějších keltských svatyní tzv. Viereckschanze. Našlo se i několik depotů keltských mincí tzv. duhovek z doby okolo 100 př. n. l. (Starý Kolín, Podmokly). Duhovky bylo lidové označení pro tyto mince, které se podle pověsti nacházely v místech, kde se duha dotýkala země.

Keltská civilizace na našem území zaniká v druhé polovině prvního století př. n. l. za dosud nevyjasněných okolností. Podle některých názorů archeologů byli Bójové na přelomu letopočtu v našich zemích poraženi germánským kmenem Markomanů, kteří v naší zemi dlouho nezůstali. Následuje doba stěhování národů, chaos a všeobecný úpadek. Až v pátém století začínají na naše území pronikat natrvalo slovanské kmeny. Přesto se v Čechách zachovala řada keltských názvů (Jizera), slov a zvyků (například vánoční házení střevícem).

Keltové v současném světě

Milníkem ve studiu keltských dějin byl přelom sedmnáctého a osmnáctého století, kdy byly objeveny keltské jazyky, a konec devatenáctého a začátek dvacátého století, které přinesly první archeologické nálezy.

Symbolem keltské kultury zůstává Irsko s živou tradicí sahající čtyři tisíce let do minulosti. Je rájem archeologů, lingvistů i odborníků na mytologii. Jeho historické památky připomínající Kelty jsou pokladem, který nemá obdoby.

Od šedesátých let minulého století, zejména díky irským emigrantům v USA, dobývá svět keltská hudba. Její repertoár je dnes neobyčejně rozsáhlý. Od tradičního zvuku irských The Chieftains, virtuózního dudáka Liama O'Flynna, hospodského souboru The Dubliners přes modernější verze akordeonistky Sharon Shannon, jazzové variace skupiny Clannad, melodie ve stylu new age v podání Nightnoise nebo Enyi, až po keltské inspirace megahvězd typu Van Morrisona, U2, nebo Cranberries.

Skotsko se vrátilo především k dudám, které byly ve válečných taženích zastrašující zbraní Keltů, a také k houslím, jejichž keltské melodie energicky vyzývají k tancům.

Ve Francii začala oživovat staré keltské zvyky, dialekty i hudbu Bretaň a ke keltské minulosti se ve Španělsku hlásí především Astrurie a Galicie, ale stopy Keltů v hudbě i kultuře lze vysledovat na celém Iberském poloostrově.

Keltové se koncem minulého století stali celosvětovou módou, jak o tom svědčí všudypřítomné keltské mýty, písně, turistické stezky, keltské kalendáře, dudy, dokonce i keltské náboženství. Jde doslova o keltománii. Keltský vliv se projevuje i v literatuře, výtvarném umění, filozofických názorech a životním stylu. Jen na Britských ostrovech jsou tři tisíce praktikujících druidů. Svět Keltů však stále má svá tajemství, která se možná nikdy nepodaří odhalit.

Další články

Japonci, šintoismus a kami
Barvy ovlivňují náš život, vyvolávají nejrůznější pocity. Existuje jich tak velké množství, že ani nedokážeme všechny pojmenovat.
Vikingové, Normani nebo se jim také říkalo Varjagové. Neuvěřitelně odvážní mořeplavci a nájezdníci ze Skandinávie.
Co prozradí zuby - Ze zubů dávno mrtvých lidí je možné zjistit, jaké potraviny se na jejich stolech objevovaly denně a které pouze ve svátek.
Vývěsní štíty hostinců a krčem zvaly k posezení a dobrému jídlu a pití.
Marco Polo: Milion
Němečtí vědci plánují naklonovat dokonalý vánoční stromek a splnit tím představy zákazníků.
Písek pokrývá mořské břehy, dna oceánů, jezer i řek a také pouště a hory.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů