Krása

Krása je vizitkou, která otevírá dveře, významně ovlivňuje lidi, jejich postoje i postavení ve společnosti. Je to vlastnost při narození daná, která se dá ovlivnit jen částečně.

Brigitt Bardot, ideál krásy šedesátých let.

Jedna francouzská psycholožka uskutečnila pokus s tři dny starými kojenci. Promítala jim před oči na plátno fotografie ženských tváří, které předtím skupina dospělých označila za krásné a svůdné. I nemluvňata se dívala déle na obličeje považované za hezčí.

Od mateřské školy přes školu a zaměstnání až po domov důchodců lidé dávají přednost kráse a krásným, jako by jejich rysy odrážely kvalitu duše, charakter i schopnosti. Krása je lepší vizitkou než jakýkoli doporučující dopis. Reklamy tuto doměnku jen utvrzují. Podle nich je krása prostředkem k lásce, sexu, úspěchu i štěstí.

"Ošklivější, máte padáka"

Francouzský parlament se loni pokusil učinit proti diktátu krásy oficiální opatření: schválil úpravu Zákoníku práce, která zakazuje jakoukoli diskriminaci založenou na "fyzickém vzezření" pracovníka. Má-li kandidát dojem, že jej zaměstnavatel nepřijal na určité místo kvůli tomu, jak vypadá, může vznést proti němu žalobu. Problém je, že taková zaujatost se velmi obtížně dokazuje.

Ve všech profesích vyžadujících kontakt s veřejností se dává přednost hezkým lidem. Ženy musí navíc působit žensky. Většina personalistů navíc podvědomě přisuzuje nevzhledným kandidátům nejrůznější nedostatky. Považují je za nevýrazné, nepříliš dynamické, bez motivace a osobního charisma.

Co oplývá krásou, je dobré

Marilou Bruchon-Schweitzerová, profesorka psychologie z bordeauxské univerzity, tvrdí, že obětí diskriminace jsou už malé děti. Je dokázáno, že matka si hraje více s hezkým dítětem a věnuje mu více pozornosti než jeho ošklivějšímu sourozenci. Ve škole všechno pokračuje. Hezké děti dostávají lepší známky, žijí ve stimulujícím prostředí, mají více kamarádů. Jak to vypadá na univerzitách? Dva američtí psychologové předložili mužské porotě písemné práce studentek, z nichž některé přiložily fotografie. Bodové ohodnocení používalo stupnice 0-10. Dobré práce bez fotografie byly hodnoceny v průměru 6,6 bodu, špatné 4,7. Pokud dívka přiložila fotografii a byla hezká, projevilo se to zvýšením bodů u horší práce z 4,7 na 5,2. V opačném případě byly důsledky přímo katastrofální. Nevzhledná dívka získala za špatně vypracovaný úkol pouhých 2,7 bodu.

"Jsi ošklivý kluk, ošklivá holka!" říkají často rodiče svým potomkům, když zlobí. Stereotypním přiřazováním dobra ke kráse a zla k ošklivosti je prosycena i literatura a umění vůbec. Ohyzdná ježibaba z perníkové chaloupky, dvě nehezké Popelčiny sestry, hanebná Cruella de Vil z filmu 101 dalmatinů, ti všichni jsou ztělesněním zla v protikladu k dokonale krásným hrdinkám a hrdinům s ušlechtilým srdcem.

Krása ve vztazích

Podle psycholožky Bruchon-Schweitzerové se tyto představy projevují i v reálném životě. Většina lidí přijímá roli, která se od nich očekává. Méně pohlední jedinci reagují na lhostejnost či pohrdání agresivitou nebo uzavřeností a naopak. Pohlednější lidé snadněji navazují kontakty, protože je jim od kolébky dávána přednost. Mezi krásou a sebehodnocením existuje velmi úzký vztah, zejména u žen.

V partnerství platí údajně jiná pravidla. Podle španělských a kalifornských vědců mají páry naději na delší trvání, jsou-li na tom partneři s tělesným kapitálem podobně. Každá nerovnováha vztahy ohrožuje. Muži mohou nedostatky v kráse kompenzovat penězi nebo společenským postavením a krásná žena je pak pro ně vizitkou a známkou jejich moci.

Ideál krásy

"Krása je v očích toho, kdo se dívá," napsal Oscar Wilde. Estetické cítění obsahuje sice subjektivní prvky, ale podléhá také určitým společenským a dobovým kánonům. Profesorka Bruchon-Schweitzerová vybrala mezi uměleckými díly pařížského Louvru dvanáct ženských postav z různých historických období. Pak požádala 240 osob, aby je seřadily od nejkrásnější k nejméně hezké. Všichni volili stejně. Na prvních místech byly "současné" siluety, štíhlé s klasickými řeckými rysy. Nejhůře hodnocena byla oblá, těžká těla podle Rubense a Egypťanky s příliš širokými boky. Velká část světa se dnes podřizuje estetickému ideálu Západu. Proto jsou si také všechny miss čím dál více podobné. Jak napovídají nejrůznější studie, lidstvo si pro posuzování krásy zachovává tři základní a nedotknutelná kritéria: pohlavní rozlišenost, mládí a symetrii.

Diktatura krásy

Kult krásy a dokonalého vzezření prožívá zlatou éru. Francouzi mají prvenství, pokud jde o částky utracené za nejrůznější kosmetické výrobky, ročně 162 eur na osobu. Celá čtvrtina Francouzů držela za posledních dvanáct měsíců dietu: 32 procenta žen a 15 procent mužů. Stále větší počet lidí vyhledává služby plastické chirurgie.

Negativní postoj k vlastní tělesné schránce může vést až k psychické poruše zvané dismorfopatie. Pacienti jsou přesvědčeni, že jsou ohyzdní až zrůdní, ačkoli ve skutečnosti mají zcela normální vzhled.

Diktatura krásy je zřejmě nezlomná. Čím dál více zaměstnavatelů vyžaduje kromě životopisu také fotografii. Francouzský sociolog Georges Lemoine nabízí jako alternativu metodu "náboru podle dovedností", kdy se testují schopnosti kandidátů na základě simulovaných situací. Poprvé tento způsob použila v roce 1995 firma Citroën. Ale ani tato metoda nemůže zabránit tomu, aby na budoucí šéfy ať už vědomě nebo podvědomě nepůsobil vzhled.

Další články

Štěstí
Padák, který umožňuje vychutnat krásu plachtění vzduchem, se zrodil před více než dvěma sty lety.
Vikingové
Historie reklamy - Reklama, která nás provází na každém kroku, má zkušenosti a historii, která sahá až do starověku.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů