Rakytník řešetlákový

Nenápadný keř rakytníku je důležitým zdrojem vitaminů a je také využíván v přírodní kosmetice. Na severu Evropy má sběr a zpracování oranžových plodů rakytníku dlouhou tradici. Plantáže, na kterých je rakytník řešetlákový pěstován dnes můžeme nalézt i na řadě dalších míst, například v italském Toskánsku.

Jeden decilitr rakytníkové šťávy obsahuje zhruba 600 miligramů vitaninu C a patří tak k nejvýznamnějším zdrojům této látky. Nově vyšlechtěné odrůdy mohou mít i více než 850 miligramů vitaminu C v decilitru šťávy, to znamená pětadvacetkrát více, než obsahuje šťáva z pomerančů.

Původní vlastí rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides) jsou horská úbočí Himálaje. Odtud se po skončení poslední doby ledové rozšířil do severnějších částí Eurasie. Ve volné přírodě dnes roste na pobřeží Severního a Baltského moře, v alpské oblasti, v Karpatech, v Rusku, Mongolsku a v Číně.

První rakytníkové plantáže byly založeny v šedesátých letech minulého století v tehdejším SSSR. Devadesát pět procent porostů rakytníku je na území Asie. Jen v Číně je podle odhadů 667 000 hektarů přirozených a 1,5 milionu hektarů uměle vysazených porostů rakytníku. Z největší části je v Číně využíván jako prostředek proti půdní erozi, dvacet až třicet procent úrody se zpracovává ke komerčním účelům. V Německu se s kultivací rakytníku začalo koncem šedesátých let v tehdejší NDR. Dnes prožívají plantáže v Meklenbursku a v Braniborsku nový rozkvět.

Rakytník řešetlákový

Stříbřitě zelené trnité keře rakytníku řešetlákového dosahují výšky několika metrů. Drobné oranžové plody vyrůstají v úžlabí úzkých listů samičích rostlin. Rakytník je často průkopnickou rostlinou v písčitých a sypkých půdách a jeho dlouhé kořeny se výborně hodí ke zpevňování půdy. Je celkově nenáročný, avšak vyžaduje plný sluneční svit. Jeho porosty nalezneme mnohdy na takových místech, kde ostatní rostliny nedoukážou přežít - na přímořských dunách, v asijských polopouštích nebo v horských oblastech nad hranicí lesa.

Nové odrůdy rakytníku

Kultivace nových odrůd rakytníku se dříve prováděla především na území NDR a Sovětského svazu. Dnes v ní s úspěchem pokračují pěstitelé v Německu i v jiných zemích. Pokusné plantáže byly založeny i v USA a v Kanadě. Na území Německa je rakytník dosud převážně východní záležitostí. Většina produkce tam pochází z pobřežních oblastí Baltského moře. Turisté si z návštěvy přímořských letovisek a z Rujany často odvážejí tradiční rakytníkové bonbony, rakytníkový likér nebo marmeládu.

Rakytník řešetlákový se pěstuje také v alpských oblastech Francie a nalezneme ho i v italském Toskánsku. Právě zde založil před sedmnácti lety novou tradici švýcarský pěstitel Kurt Künzi. Ze sto dvaceti odrůd rakytníku vybral ty, kterým vyhovuje zdejší klima s intenzivním slunečním svitem, a pro své odběratele je pěstuje v biokvalitě bez použití umělých hnojiv.

Rakytník zdrojem vitaminů

Pro obsah vitaminu C si rakytník vysloužil název citron severu. Oranžové peckovice obsahují i vitaminy řady B, E, K a P, důležité minerály, betakaroten, nenasycené mastné kyseliny, aminokyseliny, třísloviny a další užitečné látky.

Výtažky z rakytníku jsou dnes součástí některých opalovacích krémů a šamponů. V přírodní medicíně je rakytník prostředkem proti pálení žáhy, zánětům ústní dutiny a bolestem žaludku a zřejmě také pomáhá snižovat hladinu cholesterolu. Z dužiny plodů se získává sytě oranžový olej s vysokým obsahem vitaminu E, který je využíván například při léčbě popálenin, omrzlin nebo ekzémů. Olej lisovaný z jader rakytníku je vhodný proti akné a vysychání pokožky. Protože má antibakteriální účinky, využívá se i při výrobě hojivých mastí.

Sklizeň plodů rakytníku

Sběr plodů rakytníku není jednoduchou záležitostí, protože větvičky jsou posety ostrými trny. Při tradičním ručním způsobu sklizně na německém pobřeží Baltu se plody s použitím pevných rukavic přímo vymačkávají do připravených nádob. Tomuto způsobu se říká dojení a dodnes je používán. Jinou metodou je setřásání plodů z keřů nejlépe za mrazu, kdy se snáze oddělují. Efektivnější a rychlejší metodou je odstřihnutí plodonosných výhonů a jejich mrazení. Potom lze bobule snadno mechanicky oddělit a dále zpracovat. Existují také sklizňové stroje, které však dokážou sklidit pouze padesát procent celkové úrody a navíc poškozují rostliny. proto se dodnes na velké části ploch plody rakytníku sbírají ručně.

Další články

Olivový olej je typickou součástí středomořské kuchyně stejně, jako těstoviny nejrůznějších druhů a tvarů.
Švestky by neměly chybět na žádném stole.
Liči je tropické jahodově červené, růžové nebo oranžové ovoce.
Čaj je potěcha smyslů.
Muškátový oříšek odedávna oslovoval příznivce chutných jídel.
Avokádo je ovoce hruškovitého tvaru s dužinou oříškové chuti.
Ořechový olej nalézá široké uplatnění ve studené kuchyni.

V severní Evropě má sběr a zpracování rakytníku, který je důležitým zdrojem vitaminů a je také využíván v přírodní kosmetice, dlouhou tradici.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů