Oko

Zvířata ve filmu

Zvířata v roli filmových hvězd si dokážou spolehlivě najít cestu k srdcím milionů diváků. Před kamerou provádějí neuvěřitelné kousky a jen málokdo si uvědomí, že za zdánlivou spontánností jejich výkonů se skrývají často léta usilovné práce jejich lidských trenérů.

V nádherné krajině se toulá medvědice s mládětem. Medvídě se seznamuje s komáry, trávou a kamínky, ve skalní rozsedlině objeví hnízdo divokých včel. Idylka však náhle končí. Uvolněný skalní blok se s rachotem zřítí přímo na medvědí matku a pohřbí ji pod sebou. Malý Kiki nic nechápe, srdceryvně naříká, pak se schoulí u mrtvého těla a nakonec usne.

Takto vypadají úvodní scény slavného filmu Medvědi, který se vepsal do srdcí diváků po celém světě. 25 milionů dolarů vynaložených na jeho výrobu se rozhodně vyplatilo.

Dlouhý výcvik

Film Medvědi
Ve filmu Medvědi předvádějí oba protagonisté na povel výhružná gesta.

Práce na filmu začaly dávno před natáčením prvních scén. Pro zvířecí protagonisty začalo nacvičování rolí v některých případech až se čtyřletým předstihem. Jako první přišla na řadu role mrzoutského samotáře Kaara, k němuž se malý Kiki po několika bojácných pokusech o sblížení nakonec přidruží. Pro Kaarovu úlohu byli cvičeni dva medvědi kodiaci, to pro případ, že by jeden z nich onemocněl nebo během natáčení začal trucovat. A protože malý Kiki v průběhu filmu nesměl stárnout, bylo na dobu natáčení zapotřebí šest medvíďat vychovávaných odmalička k pozdější filmové kariéře.

Pro přípravu úvodní scény, kde má medvídě usnout na těle mrtvé matky, si všech šest mláďat od narození zvykalo spát na kousku kožešiny. Ten filmaři přiložili k tělu figuríny, která představuje mrtvou medvědici. Srdceryvné zvuky natáčeli zvukaři několik měsíců v medvědím výběhu pařížské zoologické zahrady ve Vincennes. Posledním problémem bylo přimět medvídě, aby před běžící kamerou na povel usnulo. Uspávací prostředky byly vyloučeny, neboť to pravidla zakazují. Kiki proto se cvičitelem podnikl celodenní vydatnou procházku a těsně před klíčovou scénou dostal dvojitou porci mléka. Usnul po něm doslova jako kojenec.

Zvířecí filmové hvězdy

Představitelé Kiki a Kaara patří k elitě hollywoodských zvířecích filmových hvězd, podobně jako protagonisté filmů Babe, 101 dalmatinů a Beethoven. Mají osobní pečovatele, starají se o ně zvěrolékaři a ochránci zvířat a po celém světě mají zástupy fanoušků. Cvičitelé hledají nové adepty mezi stovkami uchazečů podobně jako při výběru lidských herců. Musí se nenuceně pohybovat před kamerou a nesmí je vyvést z míry světlo reflektorů.

Po několikaletém tréninku byli Kiki a spol. ochotni na povel zastavit, sednout si, opět vstát, otevřít tlamu, lehnout si na záda, plazit se po zemi, udeřit tlapou a dokonce třeba kulhat. Každý správně provedený pohyb byl odměněn jablečnou šťávou, bonbony nebo zavařeninou. Medvědi jsou ovšem občas náladoví a nebyli vždy ochotni spolupracovat. V takovém případě se muselo natáčení příslušné scény odložit na příští den. To je mimo jiné důvod, proč se náklady na film vyšplhaly tak vysoko.

Medvěd je v zásadě nevypočitatelný samotář. Jeho útok přichází náhle a z omezené mimiky jeho těla nelze poznat, v jakém je právě rozpoložení. Přesvědčil se o tom i sám režisér, když jednou neopatrně vstoupil na jeho výsostné území. Medvěd se k němu ihned s řevem vrhl a režisér se zachránil jen díky tomu, že si lehl na zem a předstíral mrtvého.

Některé věci se však nepodaří natrénovat ani s těmi nejnadanějšími medvědy. Například v Annaudově filmu je scéna, kterou může člověk v přírodě vidět jen zcela výjimečně. Dva medvědi se páří za hustým porostem. Ve skutečnosti jsou medvědi v takové situaci velmi plaší a oddávají se milostným vášním jen v noci a na odlehlých místech. Ve zmíněné scéně proto museli za své zvířecí kolegy zaskočit lidští dubléři v medvědích kůžích.

Prasátko Babe

Prasátko Babe

Ve filmu o prasátku Babe hraje současně několik druhů zvířat. Během natáčení každé z nich bedlivě sleduje signály svého cvičitele.

Jednoduché nebylo ani natáčení snímků o prasátku Babe. Jeden z nejznámějších cvičitelů čtyřnohých hollywoodských hvězd, Carl Miller, začal spolu s šedesáti asistenty již osm měsíců před vlastním natáčením trénovat 970 účinkujících zvířat. Statečné prasátko Babe, okouzlující ztělesnění dobra, představovalo postupně 48 různých selat, neboť během šestiměsíční práce na filmu si muselo prasátko stále uchovávat růžolící svěžest a nesmělo vyrůst.

Kariéra hollywoodských prasátek začíná krátce před odstavením, ve věku pěti týdnů. Cvičitelé jim nahrazují matku a sourozence, hrají si s nimi a dvanáctkrát denně je krmí z ruky. Takto vychovaná selata ani nevědí, že správné prase neustále čenichá rypáčkem u země a hledá potravu. Prasátko Babe se dívá zpříma, neválí se ve špíně a právě to mu vynáší sympatie diváků.

Povely a odměny pro zvířecí herce

Pro řízení svých svěřenců používají trenéři krátké jasné zvuky. Dvojité kliknutí znamená pro cvičené sele povel k zastavení, jiné kombinace představují příkazy pro "přijít", "odejít" nebo "sednout". Každé zvíře může mít vlastní styl. Všechna se naučila usadit se na židli, provedení se však různilo. Jednou bylo vojensky přesné, jindy ležérní, někdy pomalé, u jiného zvířecího herce rychlé. Filmaři si pak mohli vybírat představitele přesně podle požadované scény.

Vedle prasat účinkuje ve filmu 800 ovcí, 30 kachen, 37 myší, spousta psů, koček a dalších zvířat. Všechna se musela během natáčení vzájemně tolerovat, i když v přírodě byli třeba otevřenými nepřáteli. Navíc musel každý poslouchat pouze povely určené výhradně jemu a ignorovat všechny ostatní.

Ovce byly trénovány na sykání, kočky na bručivé zvuky a kachny na zvonění zvonečku. "Před každým snímkem to na place vypadalo jak při hudební produkci mateřské školy," vzpomíná Carl Miller.

Nejdůležitějším prostředkem při cvičení zvířat je pozitivní motivace. Cvičitel musí zjistit, co na jeho svěřence nejvíc působí. Nejvýše v hodnotové škále odměn stojí zpravidla pamlsky. Někteří psi jsou ovšem mnohem vděčnější, když je pohladíte nebo si s nimi hrajete. Jiní nejvíce ocení ústní pochvalu. Pokud zvíře dobře pochopilo svůj úkol, lze povely nahrazovat také gesty. To je velmi důležité při živém natáčení.

Důvěra k trenérovi je pro zdar podniku tím nejdůležitějším předpokladem. Dobře vycvičená zvířata si musí uchovat rozvahu i v nepředvídaných situacích. Německý cvičitel Walter Simeck měl podle scénáře v jednom filmu ležet se lvicí v horní části palandy. Během natáčení se postel náhle prolomila a oba se zřítili na zem. Lvice zůstala klidná a její opatrovatel vyvázl z hrozivě vypadající scény jen s několika šrámy.

Ochrana zvířecích herců

Ve Spojených státech bdí nad natáčením zpravidla alespoň jeden zástupce ochránců zvířat, který dohlíží na dodržování stanovených zásad. Zvířata spolu nesmí vážně zápasit, nanejvýš se mohou přátelsky kočkovat. Scény skutečného zápasu vznikají zpravidla až ve střižně obratným spojením jiných scén. Ochrana zvířat je samozřejmým požadavkem i v jiných zemích. Zvířata musí dostávat, co jim náleží, a nesmí být k výkonům nucena násilím.

Hranice možného

Cvičitelé zvířecích herců mohou zpravidla již při vzniku scénáře posoudit, které z plánovaných scén jsou technicky proveditelné. Často musí některé nápady odmítnout, neboť odporují instinktivnímu chování příslušného zvířecího druhu. Například had nemůže se vztyčeným tělem polykat myš.

Sklípkan v roli filmového herce

Vycvičit lze nejrůznější druhy zvířat, dokonce i pavouky. Sedmnáctiletý sklípkan Spinny je jednou z hvězd trenéra Gerda Kunstmanna. "Sklípkani se během svého až třicetiletého života musí orientovat v nástrahách tropického pralesa. Proč by neměli být schopni naučit se pár dalších dovedností navíc," ptá se Kunstmann. Jeho svěřenec dokáže na povel běžet, zastavit, couvat a dokonce soukat vlákno. Signály dostává prostřednictvím vzduchového proudu ze stébla nebo kovové trubičky. Když cítí vzduch zepředu, zůstane stát, závan z boku znamená jít zpět. Jemný dotek na snovací bradavky je pokynem k tvorbě vlákna.

Jako odměnu má nejraději pohlazení na neochlupené části nohou. Na pamlsky moc nedá, jí ostatně jen jednou za osm týdnů. Potom si s chutí dá africkou saranči nebo mladou myšku. Ve filmech vystupuje často v roli nebezpečného tvora, vzbuzujícího odpor a děs, jehož je třeba odstranit nebo zničit. Pro takové scény se využívají vypreparované prázdné schránky, ze kterých se pavouci během svého růstu svlékají.

Obliba zvířat ve filmu roste

Zvířata jako filmoví hrdinové prožívají konjunkturu. Zdá se, že supermani typu Arnolda Schwarzeneggera a rváči jako Bruce Willis se již okoukali. Zvířata ve filmu reprezentují přirozenou povahu prostou cynismu, zbytečných pochybností nebo pomstychtivosti. Tím si otevírají cestu k srdcím dospělých i dětských diváků. Řada dětí po zhlédnutí filmů o prasátku Babe odmítá jíst vepřové maso a organizace pro ochranu zvířat zaznamenávají nebývalý příliv stoupenců.

Zachraňte Willyho

Zachraňte Willyho Příliš velký ohlas může být však některým druhům spíš na škodu než k užitku. Když v roce 1964 přišel do kin filmový seriál o delfínu Filipovi, bylo na celém území USA sotva deset delfinárií. O deset let později se již v malých betonových bazénech s chlorovanou vodou tísnilo více než tisíc delfínů. Aby přežili, dostávali pravidelně antibiotika a protiplísňové prostředky. Jejich osud inspiroval vznik filmu Zachraňte Willyho. V něm si kosatka, uvězněná v bezútěšném zábavním parku, získá přátelství chlapce jménem Jesse a nakonec se mohutným skokem osvobodí ze svého zajetí. Film získal pro firmu Warner Brothers stamiliony dolarů. Představitel hlavního zvířecího hrdiny Keiko se vrátil do zábavního parku, onemocněl a začal ztrácet na váze. Když se to dozvěděli filmoví fanoušci, začaly jejich protesty nebezpečně ohrožovat reputaci slavné filmové firmy. Vše měla nakonec vyřešit nadace, která by umožnila návrat kosatky do přírodního prostředí. Keiko byl převezen letadlem na Island a tam s pomocí patnácti ošetřovatelů několik let připravován na vypuštění. Dodnes si však na nabízenou svobodu nedokáže zvyknout. Místo aby lovil vhozené ryby, aportuje je podobně jako ve filmu. A zatímco jeho druhové vydrží pod vodou i třicet minut, je Keiko již po třech minutách u konce s dechem.

Na podzim roku 2001 odvezli pečovatelé s pomocí lodí a vrtulníků svého svěřence k jiným kosatkám. Keiko se však nehodlal se svými druhy sblížit. Zřejmě si příliš zvykl na přítomnost lidí, s nimiž žije již od druhého roku svého života, kdy se zapletl do rybářské sítě. Je otázkou, zda si kosatky chované v zajetí vůbec mohou ještě zvyknout na život ve volné přírodě.

48 představitelů slavného prasátka Babe mělo větší štěstí než Keiko. Po skončeném natáčení byla všechna filmová selátka prodána australským chovatelům s přísnou podmínkou, že nesmějí skončit na porážce.


Další články

Vývoj savců.
Medvěd grizzly je ve svém prostředí králem, který nemá přirozené nepřátele.
Pásovec devítipásý nazvaný podle vysoce klenutého krunýře s osmi až devíti pružnými pásy.
Země bez lidí, jak by vypadala naše planeta, kdyby ji lidé náhle opustili.
Tropické deštné pralesy v Kostarice
Vztahy mezi sourozenci kolísají od lásky až po nejhlubší nenávist.
Srdce jako symbol citů a lásky se zrodilo před pěti tisíci let na březích řeky Eufrat v Sumerské říši.
Mléko
Bez černý, červený a chebdí.
Zahrady snů se vracejí do módy.
Korejský ženšen
Židle a její vývoj.
Nejznámější z delfínů je delfín skákavý, který je oblíbeným protagonistou delfinárií.
Kyselina kaprylová je obsažena v mateřském mléce a kokosovém ořechu.
Golfský proud, který udržuje v Evropě mírné a příznivé podnebí.
Mimika zvířecího obličeje i celého těla.
Lidé chovali kočky už v době kamenné
Co je to štěstí a jaké cesty k němu vedou?
Černé perly.

Kočka Tiger si žije svůj veselý život.
Goči psí stránky
Obrázky zvířat
Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů