Oko

Mořské řasy

Pod mořskou hladinou roste téměř nevyčerpatelná zásoba mořských řas. Odedávna tvoří součást jídelníčku milionů lidí na celém světě. Mohou nám ale nabídnout mnohem víc. Jejich využití je velmi široké a podle studie financované Evropskou komisí mohou mořské řasy pomoci i v boji proti klimatickým změnám.

Mořské řasy mořské špagety
Mořské řasy Himanthalia elongata nazývané mořské špagety jsou jedním z oblíbených druhů používaných ve španělské kuchyni.

První řasy se na Zemi objevily před 3,2 miliardy let a byly jednobuněčné. Mnohobuněčné se vyvinuly až o 1,8 miliardy let později. Biologové zatím popsali na 50 000 druhů řas od těch miniaturních jednobuněčných o velikosti kolem 10 mikrometrů až po obrovské mnohobuněčné chaluhy dorůstající do výšky až šedesáti metrů.

Drobné jednobuněčné řasy jsou jednou ze složek, které tvoří plankton, jímž se živí většina obyvatel moře. mnohobuněčným se daří zejména v pobřežních pásmech moří. "Na rozdíl od rostlin pěstovaných v intenzivním zemědělství nevyčerpávají prostředí, v němž rostou, a nepotřebují ke svému rozvoji pomoc člověka. Nemusí se hnojit, zavlažovat ani jinak ošetřovat," říká Clemente Fernández Saa, zakladatel společnosti Algamar, prvního španělského podniku zaměřeného na komerční využívání mořských řas.

Řasy

Řasy jsou součástí různorodé skupiny organismů, které žijí ve vodě nebo se vodou živí. Byly to vůbec první organismy na planetě Zemi, které byly schopny fotosyntézy. Jejich funkcí je vytvářet kyslík a je pozoruhodné, že více než 50 procent veškerého kyslíku v naší atmosféře produkují právě ony.

Řasy patří do podříše nižších rostlin (Algobionta). Nemají stonek, listy, kořeny ani semena. Dělí se do sedmi oddělení na ruduchy, obrněnky, skrytěnky, chloromonády, hnědé řasy a zelené řasy, které se liší přítomností a kombinací fotosyntetických barviv, zásobními látkami, typem buněčných stěn a dalšími rozdíly. Každé oddělení zahrnuje několik tříd. Ruduchy jsou mnohobuněčné nebo jednobuněčné a podle zastoupení jednotlivých barviv jsou červené až modrozelené. Společným rysem hnědých řas je jejich hnědé zbarvení - patří sem například zlativky, rozsivky, chaluhy a různobrvky.

Mořské řasy obohacují jídelníček

Podle dostupných údajů se ročně na celém světě sklízí zhruba sedm milionů tun mořských řas. Polovina z nich se využívá v potravinářském průmyslu, druhá polovina slouží různým průmyslovým účelům, k výrobě kosmetiky, léků apod.

Výživná hodnota mořských řas závisí na jejich chemickém složení, a to se liší podle druhu řasy, místě, kde roste, klimatických podmínkách, době sklizně.

Mořské řasy mají jen velmi nízkou kalorickou hodnotu, ale zato obsahují vysoké procento proteinů a minerálů. Jsou zdrojem různých druhů vlákniny, jejíž složení a účinky se liší od vlákniny obsažené v běžné zelenině. Právě obsah a kvalita vlákniny dělají z mořských řas velmi důležitou potravinu. Podíl vlákniny na suché hmotnosti mořské řasy se pohybuje od 33 do 50 procent. Vysoký je především obsah rozpustné vlákniny, která obsahuje bioaktivní složky s vynikajícím antioxidačním účinkem a schopností pohlcovat volné radikály.

Kromě vysokého obsahu vlákniny a proteinů spočívá hlavní nutriční hodnota mořských řas v obsahu minerálů. Jsou v nich obsaženy všechny prvky, které lidské tělo potřebuje. Vynikají vysokým obsahem vápníku a fosforu, hořčíku, zinku, mědi a samozřejmě jódu. Vzhledem k vysokému obsahu jódu je ale nezbytné komzumovat mořské řasy s mírou. Opatrnost je na místě i u osob se zvýšeným krevním tlakem, neboť mořské řasy obsahují i velké množství sodíku a draslíku.

Ve Španělsku je sklizeň mořských řas regulována od roku 1930. Vyžaduje určitou zručnost. Mořské řasy se sklízejí dvěma způsoby. Buď se využívá odlivu, nebo je sklízejí potápěči. Odřezávají je nožem a vkládají do vaků zvaných zalabardos. Na pevnině se pak mořské řasy prostírají na tácy a vkládají do pecí, ve kterých se třicet hodin při teplotě 45 °C vysoušejí. Nakonec se balí pro komerční využití.

Nejoblíbenější z mořských řas jsou ve Španělsku mořské špagety (Himanthalia elongata), dále wakame (Undaria pinnatifida), kombu (Laminaria ochroleuca), nori (Porphyra umbilicatis) a dulse (Palmaria palmata). Nejvíce se jich k jídlu spotřebuje v Katalánsku, Baskicku a v Madridu.

Mořské řasy a zdraví

Řada vědců se snaží prokázat blahodárné účinky mořských řas na zdraví člověka. Letos v létě se konala ve městě Almeria mezinárodní konference o aplikované algologii, na níž se sekali vědci z celého světa. Diskutovali o možných genetických úpravách těchto mikroorganismů, o antioxidantech, které jsou obsaženy v mikroskopických řasách, o využití luteinu v očním lékařství a betakarotenu v potravinářském průmyslu. Výzkum se začíná zaměřovat i na vícenenasycené mastné kyseliny obsažené v řasách. Řada univerzit zkoumá účinky mořských řas na zhoubné nádory.

Průmyslové využití mořských řas

Mořské řasy jsou dnes součástí každodenního života, i když si to většinou neuvědomujeme. Bez nich by řada věcí byla jiná. Například zmrzlina by nebyla tak růžová a některé laboratorní testy by vůbec nebylo možné provádět. Řasy se přidávají dokonce i do piva jako stabilizátory pěnivosti a v mikrobiologických laboratořích slouží k přípravě živných půd pro pěstování mikroorganismů.

V devatenáctém století se mořské řasy využívaly hlavně k získávání sody a jódu. Od té doby jejich využití v průmyslu velmi vzrostlo. Dnes jsou zdrojem tří hlavních produktů.

Nejdůležitějším z nich je agar, který se získává vyluhováním buněčných stěn červených makroskopických řas rodu Gelidium a Gracialaria. Agar je polysacharid. Je prakticky nestravitelný, ale v potravinářství nahrazuje želatinu, jako zahušťovadlo se přidává do jogurtů, tvarohu, zmrzliny a sorbetu. Ve farmaceutickém průmyslu slouží jako pojidlo a k výrobě kapslí a sirupů. Používá se také při výrobě zubních otisků.

Další produkt, který se získává z makroskopických řas, je karagen, směs přírodních polysacharidů. Tvoří ho stélky některých druhů červených řas. Karagen se také používá v potravinářství a v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu jako zahušťovadlo, emulgátor a stabilizátor.

Algináty získávané z některých druhů chaluh (Laminaria, Ascophilum a Macrocystis) se používají při výrobě elektrod. Jako zahušťovadlo se přidávají do zmrzlin, hořčice a mojonézy. Najdeme je i ve rtěnkách a různých krémech. Používají se také při výrobě papíru a leštidel.

Chaluhy jsou mořské řasy souvisle osidlující pobřeží. Nejvíce jsou rozšířeni zástupci rodu Sargassum, kteří obývají velké plochy mořské hladiny a prostory mezi Azorskými ostrovy a karibskou oblastí (Sargasové moře). Vzhledem k velké produkci mají rozsáhlé hospodářské využití. Někde se používají suché jako palivo, jinde je spásají ovce, používají se jako hnojivo nebo k výrobě jódu, sody a potaše. V Číně a Japonsku se připravují jako samostatný pokrm. Rod Laminaria, o němž již byla řeč, vytváří rozsáhlé porosty zajména v severních mořích. Za největší chaluhu na světě je považována Macrocystis pyrifera se stélkou až šedesát metrů dlouhou.

Mořské řasy v kosmetice

Pro kosmetické účely využívali mořské řasy již starověcí Egypťané, Řekové a Římané. Opravdový rozkvět ale nastal v sedmdesátých letech minulého století. Tehdy se mořské řasy začaly přidávat i do běžných kosmetických výrobků. Šampony, sprchové gely, krémy a pleťová mléka s přídavkem mořských řas se těší rostoucí oblibě. Nejžádanější jsou řasy z francouzské Bretaně. Mají výživné, hydratační, revitalizační a zjemňující účinky a využívají se při léčbě akné, padání vlasů a vyhlazování vrásek.

Velmi populární je talasoterapie neboli léčba koupelemi v mořské vodě, do níž se přidávají různé látky a mimo jiné i mořské řasy. Bahenní zábaly s přídavkem mořských řas se používají k tišení bolesti svalů a kloubů. Bahno s přídavkem mořských řas podporuje krevní oběh a má uklidňující účinky. Masáž mořskými řasami působí jako peeling a zjemňuje pleť.

Výroba vodíku pomocí mořských řas

Mořská řasa Chlamydomonas reinhardtii
Mořská řasa Chlamydomonas reinhardtii v uzavřené nádobě uvolňuje bublinky vodíku.

Mikrobiologovi Tasiu Melisovi z Kalifornské univerzity a studentu Lipngu Zhangovi se podařilo vyrobit z jednoho poddruhu pláštěnky Chlamydomonas reinhardtii vodík, který lze využít jako ekologickou pohonnou látku. Průmyslová výroba vodíku je zatím velmi obtížná, přesto vědci věří, že se právě vodík stane pohonnou látkou budoucnosti. Melis tvrdí, že pokud řasa žije v prostředí bez kyslíku, upraví svůj metabolismus a začne produkovat vodík. Vědci odhadují, že by jedna jediná stélka řasy mohla v budoucnu vytvořit tolik vodíku, že by stačil k pohonu deseti automobilů po celý týden.

Mořské řasy využívané při recyklaci

Poblíž španělského města Alicante vyrostl závod na recyklaci rostlinných zbytků pomocí mořských řas. Vyrábí kompost, který se používá v lesnictví, zemědělství a sadařství. Rostlinné zbytky mají mírně zásadité pH, jsou slané a obsahují velké množství vápníku a hořčíku. Jsou také bohaté na stopové prvky a biomolekuly. O jejich využití jako hnojiva je velký zájem. Díky recyklaci se snižuje množství odpadu ukládaného na skládky. Vyráběný kompost má významnou ekonomickou hodnotu, ale především se s ním vrací organická hmota zpět do biologického cyklu.

Mořská řasa zabiják

Část Středozemního moře zamořila tropická řasa Caulerpa taxifolia. Ve svém přirozeném prostředí není nijak nebezpečná, protože jejímu nadměrnému rozmnožování brání živočichové, kteří se jí živí. Ve Středozemí však takoví živočichové nežijí, a tak začíná Caulerpa vytlačovat autochtonní druhy.

Nikdo dnes neví, odkud se tato řasa ve Středozemním moři objevila. V padesátých letech minulého století se některé druhy řasy Caulerpa používaly jako okrasa akvárií. V osmdesátých letech se zase čile obchodovalo s nejrůznějšími rostlinami. Předpokládá se, že právě tak se tato mořská řasa dostala do Oceánografického muzea v Monaku, odkud se zřejmě rozšířila do Středozemního moře. V současné době se vyskytuje u břehů Španělska, Itálie, Francie, Monaka, Chorvatska a Tuniska. Nedávno se objevila i v americké Kalifornii a v Austrálii. Všechny pokusy tuto mořskou řasu vyhubit ztroskotaly. Je to krásná řasa a roste velmi rychle. Přežívá i při nízkých teplotách, a jakmile teplota stoupne na 15 °C, začne znovu růst.

Vypadá jako mořská řasa, ale řasa to není

S mořskými řasami nemá nic společného, přesto ji za řasu mnozí považují. Jde o posidonii (Posidonia oceanica), která patří na rozdíl od řas do vyšších rostlin (Cormobionta). Vyskytuje se pouze ve Středozemním moři, kde vytváří celé podmořské louky. Porosty posidonie jsou podle vědců nejproduktivnějším ekosystémem Středomoří a také jsou hlavním zdrojem kyslíku. Posidonie denně vyprodukuje čtyři až dvacet litrů kyslíku z jednoho metru čtverečního porostu. Navíc velké porosty zpomalují příboj a tím chrání pobřeží před erozí a jsou domovem čtyř set různých druhů rostlin a asi tisícovky druhů živočichů.


Další články

Javorový sirup - Postup výroby javorového sirupu je na pohled velmi jednoduchý. Stačí navrtat otvor do kůry javorového stromu, nasbírat šťávu, svařit ji a plnit do nádob.
Čaj je kulturní nápoj s historií dlouhou téměř pět tisíc let.
Chuť je smysl, který člověku pravděpodobně poskytuje největší slast. Rozvíjí se již ve velmi raném věku, s lety slábne a někdy i mizí.
Irské pivo Guinness
Koupel je pro člověka výjimečným zážitkem a časem odpočinku.
Med je přírodním sladidlem, kterým sladili lidé již v době kamenné.
Mléko
Kyselina listová je důležitý vitamin skupiny B.
Země, planeta mnoha tváří dostává z ptačí perspektivy opravdový rozměr a texturu.
Havajské ostrovy
Rostliny a lidé
Hodiny, hodinky a hodináři
Korejský ženšen

Mořské řasy tvoří odedávna součást jídelníčku milionů lidí na celém světě.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů