Nestárnoucí námořní majáky

Námořní majáky již dva tisíce let usnadňují orientaci lodím.

Maják na ostrově Pharos byl zařazen mezi sedm starověkých divů světa.

Již dva tisíce let blikají v noci i za mlhy světla majáků, aby umožnila orientaci lodím a ochránila je před nárazem na útesy nebo najetím na mělčinu. Mají své opodstatnění i dnes, kdy i poměrně malé lodě jsou vybaveny radiolokátory a radionavigačními i družicovými navigačními systémy. Majáky se starají o bezpečnost příbřežní plavby tisíců malých, zejména rybářských lodí. Kromě toho na majákových konstrukcích již dávno přibyly anténní soustavy přehledových radiolokátorů, které kontrolují pohyblivé i pevné objekty na moři do vzdálenosti několika set kilometrů od pobřeží, dále laserové zaměřovače a antény navigačních vysílačů. Jsou to samočinně pracující přístroje, které jako oči a uši, mnohem citlivější než lidské, kontrolují bezpečnost úseku a zjištěné signály předávají do kontrolních středisek na pobřeží. Ztratily tím snad jen trochu romantické atmosféry a nepotřebují již také obětavé muže, kteří by se stali jejich samotářskými "vězni", jak je krásně popsal ve své baladě básník Jiří Wolker. Z vousatých strážců majáků se stali mechanici a radiotechnici, které do služby na maják přepravuje motorový člun nebo vrtulník, pro jehož přistávání jsou moderní majáky vybaveny samostatnou plošinou umístěnou dostatečně vysoko nad hladinou. Výkonné soustavy xenonových výbojek obklopené otočnými optickými systémy jsou samočinně zapínány fotobuňkou, když se zešeří nebo když k tomu vyšle kontrolní středisko dálkový povel.

Historie majáků

Dva z nejstarších - známý rhodský kolos a maják na ostrově Pharos u Alexandrie - se dokonce řadí mezi starověké divy světa. Maják na ostrově Pharos byl obrovitou věží, postavenou antickými staviteli v letech 299-279 př. n. l., údajně byl 110 metrů vysoký a oheň z dřevěné hranice zapalované na vrcholu bylo prý vidět na vzdálenost čtyřiceti kilometrů. Sloužil jeden a půl tisíce let, než byl zničen zemětřesením. Jeho název je dodnes synonymem pro majáky, kterým se v mnoha jazycích říká "faro" nebo "phare".

Ve starověku chránilo bezpečnost mořeplavců na tři sta velkých majáků, z nichž nejznámější stály v Ostii, Raveně, Doveru a Boulogni. Z těchto až šedesát metrů vysokých kamenných věží se dodnes zachoval pouze maják La Coruna, němý svědek římských lodních plaveb.

Po dřevu a pryskyřici se počínaje 16. stoletím začalo používat k udržování ohně na majácích i uhlí. Na Baltu byly například zavedeny koše s hořícím uhlím, které se zvedaly pomocí kladkostroje na dlouhém rameni. V osmnáctém století bylo uhlí nahrazeno svíčkami, knotovými a petrolejovými lampami. V devatenáctém století přibyly plynové hořáky a dnes svítí majáky elektrickým světlem. Světlo lamp do sevřených paprsků usměrňovala parabolická zrcadla. Před sto padesáti lety byly majáky vybavovány otočnými optickými soustavami se skleněnými čočkami, které přerušovaly nebo otáčely paprsky. Jejich účinnost se výrazně zlepšila objevem Francouze Augustina Fresnela, který zkonstruoval ploché čočky.

Světla majáků začala blikat díky automatickému blikači, vynalezenému roku 1906 Švédem Gustavem Dalénem, který byl dokonce vyznamenán udělením Nobelovy ceny za fyziku. Tentýž vynálezce vyvinul později i automatiku, která na základě měření světla zapíná světelný zdroj majáku a tím umožňuje jeho chod i bez lidské obsluhy. Poslední strážce majáku na německém pobřeží, F. Denzien, odešel do důchodu v roce 1985. Po celý život musel na své pracoviště nad zálivem Eckenförder vystupovat po 55 točitých schodech.

Majáky zůstávají základem terrestrické navigace

Na celém světě slouží na nebezpečných místech pobřeží téměř čtvrt milionu majáků, mezi něž počítáme i plovoucí a zakotvené majákové lodě. Pro své obloukové nebo výbojkové lampy mají obvykle vlastní generátor elektrického proudu. Ten je záložním agregátem vždy jištěn tak, aby světla majáku nikdy nezhasla.

Optické hranoly soustřeďují světlo zdroje do vodorovných paprsků a otočná nástavba s čočkami je přerušuje nebo paprskovým systémem otáčí. Každý maják využívá charakteristický signál určité barvy, s určitým rytmem přerušování paprsků. To je uvedeno v námořních mapách, a tak se může loď podle odlišných signálů dvou sousedních majáků přesně orientovat a zjistit místo, na kterém se nachází.

Majáky a jejich nej

Guinessova kniha rekordů uvádí, že nejsilnější světlo má maják na ostrově Quessant u bretaňského pobřeží. Paprsky ze světelného zdroje o svítivosti 500 milionů kandel jsou viditelné do vzdálenosti až 60 kilometrů.

Nejvyšší majákovou věží ocelové konstrukce se pyšní japonská Jokohama, jejíž světelný zdroj je umístěn 106 metrů nad okolním terénem.

Další články

Stavba lodí v Dánsku které dnes patří mezi přední světové výrobce.
Mlha a princip jejího vzniku.
Parníky na Atlantiku spojovaly Evropu s Amerikou.
Lodní šroub a zlepšení jeho účinnosti pomocí nejnovějších technických vylepšení.
Zvuky moře - podmořský hluk ztěžuje život mořských živočichů.
Poklady nalezené na dně moří
Evoluce oka z pohledu nejnovějších poznatků vědy.
Mořské řasy jsou využívány mnohými asijskými recepty.
Galion je ozdobné zakončení přídi lodě.
Vzducholodě Skyship obnovují přerušenou tradici.
Historie střešní krytiny a její vývoj.
Mrtvé moře je slané jezero na Blízkém východě.
Golfský proud udržuje v Evropě mírné klima.
Kolébka zemětřesení poblíž Japonska.
Mrtvé jazyky ožívají
Barevné kontaktní čočky nemusí vždy plnit pouze léčebné účely.
Řecký oheň byl přísně střeženým tajemstvím Byzantinců.
Barvy vyvolávají v lidech nejrůznější pocity.
Historie měření a měřicích jednotek - mnohé dnes používané jednotky mají svůj původ již ve starověku.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů