Zvuky moře

Námořní doprava, velké rybářské lodě, seizmologické výzkumy či těžba ropy v moři vyprodukují zvuky o intenzitě mnoha decibelů. Velryby a jiní mořští živočichové v důsledku toho mohou trpět zdravotními problémy.

Prozatím existuje jen málo studií mořských savců, které by se zabývaly i otázkou hluku v mořích. O menších mořských tvorech toho víme ještě méně. Přesto se zdá, že hluk má na chování zvířat v moři nesmírně velký vliv.

Největší polemiky se vedou o škodlivosti zvukových vln s frekvencí nižší než jeden kilohertz. Zvuk přenášený na této frekvenci se nese mnohem dále než na frekvencích vyšších. Snad i proto se výzkum zatím věnoval především živočichům, kteří vnímají zvuky o této frekvenci - velrybám, lachtanům a tuleňům.

Při vyšších frekvencích zvuku jsou ohrožena pouze zvířata v bezprostředním okolí zdroje zvuku. "Pokud podmořský sonar vyšle zvuk o intenzitě 230 decibelů a na frekvenci 12 kilohertzů, zvířata v jeho okolí utrpí šok," říká geofyzik Christopher Fox, "ale živočichové ve větších vzdálenostech od zdroje nic nepocítí."

Zdroje zvuku

Největším zdrojem mořského hluku jsou velké nákladní lodě a tankery. Rozsah slyšitelnosti se u nich pohybuje v rozmezí od 30 do 200 hertzů, což představuje jakýkoli zvuk od nejnižší noty klavíru ke středním tónům violoncella. "Zní tu nepřetržity hluk v nízkých vlnových délkách, jako když sedíte v kině vybaveném vysoce kvalitním stereozvukem," říká Chris Miller, inženýr akustické laboratoře z Monterey v Kalifornii.

V posledních čtyřiceti letech se hlučnost v oceánech v důsledku rozvoje nákladní dopravy zvýšila o deset decibelů, ze 75 na 85. Hodnota kolem 80 decibelů se sice na zemském povrchu vyrovná hlasitému šepotu, ale tato hladina je konstantní, pokud byste se potopili mnoho metrů pod hladinu, kdykoli byste ji naměřili.

Jiné zdroje jsou ještě hlučnější. Zemětřesení o síle čtyř stupňů Richterovy škály se pod hladinou mění v burácení dosahující 270 decibelů. Přístroj k měření stavu životního prostředí LFA (Low Frequency Active sonar system), jehož používání plánuje americká vláda, má mít zvuk o intenzitě 235 decibelů.

Vzdálenost od zdroje zvuku je důležitá

V moři hlasitost klesá se vzrůstající vzdáleností od zdroje. V měřicím středisku Point Sur v Kalifornii, ve vzdálenosti 140 kilometrů od akustického teploměru oceánského klimatu (ATOC - Acoustic Thermometry of Ocean Climates), vědci zjistili, že původní hlasitost - 195 decibelů, se zde projevuje pouze jako konstantní mořský hluk o více než sto decibelů slabší. Zvuk přístroje byl sice stále slyšitelný, ale působil spíše jako chod motoru ledničky, jak řekl vedoucí kalifornského výzkumného týmu, oceánograf Bruce Howe.

Průzkumy jako experiment Bruce Howea naznačují, že většina zvuků v oceánech nemůže přímo ohrozit sluch živočichů, kteří jsou přibližně stejně senzitivní jako lidé. K poškození dochází tehdy, když se zvíře ocitne příliš blízko zdroje hluku. Problém ovšem je určit, co je to příliš blízko. Vědci na tuto otázku odpovědět nedokáží, protože nikdo zatím nezměřil, jak intenzivní musí zvuk být, aby vedl k poškození sluchu. Měření citlivosti sluchu rypouše sloního je obtížné.

Složitá měření citlivosti sluchu

Měřením citlivosti sluchu velkých mořských savců se zabývá Darlene Kattenová z Harvardu. Při svých výzkumech může vycházet jen ze studia anatomie mrtvých zvířat. Kettenová odhaduje, jak zvířata vnímají hluk, podle modelů jejich vnitřního ucha a srovnáváním s jinými druhy.

Člověk cítí bolest, je-li vystaven zvuku o intenzitě 130 decibelů v rozsahu nejlépe slyšitelných vlnových délek. Jeho sluch je poškozen při dlouhodobém vystavení hluku o intenzitě 80 decibelů. Pokud by velryby měly sluch stejně citlivý, začaly by jej ztrácet při hodnotách hluku 190 decibelů a nepříjemné pocity by vyvolávala hladina 220 decibelů.

Uvedené hodnoty nelze generalizovat, protože třeba delfíni téměř neslyší zvuky o frekvencích nižších než jeden kilohertz, takže komerční lodě je neruší. Jiní savci však pravděpodobně vnímají zvuk na nižších frekvencích, a mohou proto být na tento hluk mimořádně citliví.

Poruchy sluchu zvířat

Výsledky sledování jiných mořských savců než velryb také ukázaly, že zvuky o nízkých frekvencích mohou způsobit dočasné poškození sluchu těchto zvířat. Tuleni mají sluch nejcitlivější v oblasti 10 kilohertzů. Dvacetiminutová expozice zvuku přesahujícího 130 decibelů o frekvenci 500 hertzů může jejich sluch poškodit na celé hodiny. Prokázal to experiment Rona Schustermana z Kalifornské univerzity.

Nedávná studie Seana Todda z Univerzity v Newfoundlandu prokázala, že podmořské expoloze u břehů Newfoundlandu vehnaly jeden druh velryb, plejtváky dlouhoploutvé (Megaptera novaeangliae), do rybářských sítí. Výbuch dosahoval i ve vzdálenosti 1,8 kilometru hlasitost překračující 140 decibelů. Zvířata jsou načas ohlušena a jejich schopnost vyhnout se sítím se výrazně zhorší.

Přesto je dokázáno, že hluk, který vydávají samy velryby, také není nijak zanedbatelný. Zpěv velryb se pohybuje v rozsahu od 160 do 170 decibelů, někteří jedinci dosáhnou až 200 decibelů. Nejhlasitější zvuky vydávají na frekvencích od sedmnácti do třiceti hertzů.

Zvuky ovlivňují chování

Ohrožení sluchu může představovat velký problém, ale mnohem větší starosti dělají vědcům změny chování zvířat. Zvuky o nízkých vlnových délkách provokují změny chování i životní síly. Na jižní polokouli vzrůstá populace velryb každoročně o pět až sedm procent, na severní polokouli, kde je mnohem živější námořní doprava, roste jejich populace pouze o jedno procento za rok. Důvodem rozdílu může být i větší hlučnost vod na severní polokouli. Lidmi vytvořený hluk může přehlušovat velrybí milostné zpěvy.

Se zajímavou hypotézou přišel Peter Tyack, biolog massachusettského oceánografického institutu zkoumající chování mořských savců. V období před průmyslovou revolucí byl vlnový rozsah od 15 do 300 hertzů, v němž se velryby projevují, nejtišší součástí zvukového spektra. Bouře, zemětřesení byla nižší, hvízdání větru, hučení vln a šumění deště se projevovalo na frekvencích vyšších. Proto si velryby vybraly právě tento vlnový rozsah, tvrdí Tyack.

Jenže s nárůstem lodní dopravy se jejich frekvence zaplnila zvuky vznikajícími lidskou činností a velryby mají problémy se vzájemnou komunikací. Z těchto důvodů se jich rodí méně.

Rovněž snaha vyhnout se zdroji hluku občas donutí zvířata přestěhovat se i o několik stovek kilometrů dále. Na novém území ovšem ne vždy najdou dostatek potravy, dochází tak k jejich úbytku. A úbytek živočichů může znamenat i úbytek potravy pro další druhy, mimo jiné i člověka.

Šíření zvuku ve vodě - šíření zvuku ve vodě a ve vzduchu.

Další články

Černé perly z mělkých vod tichomořských atolů.
Ostrov Zanzibar - Ostrov s vůní hřebíčku.
Nejznámější z delfínů je delfín skákavý, který je oblíbeným protagonistou delfinárií.
Plejtváci obrovští znovu objevili svůj ztracený domov v severním Pacifiku.
Panamský průplav, spojnice mezi dvěma moři.
Nejstarší teploměr

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů