Oko

Ostrov Zanzibar

Zanzibar. Ostrov s vůní hřebíčku. Perla Afriky. V historii největší středisko obchodu s otroky. Jeho stejnojmenné hlavní město je na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Pláž ostrov Zanzibar

Lákadlem pro turisty jsou na ostrově Zanzibar především písčité pláže lemované kokosovými palmami.

Zajnza'lbar! "Jak krásná země!" To prý volali Arabové, když přistáli u břehů ostrova. Tak získal své jméno. První zmínky o Zanzibaru sahají až do starověkého Egypta. Na zdech chrámů se zachovaly nápisy o tom, jak faraoni posílali expedice podél afrického pobřeží kolem Zanzibaru a vraceli se s nákladem slonoviny, otroků, zlata a dosud nevídaných zvířat.

Další svědectví o ostrově podali féničtí a řečtí mořeplavci. Ale teprve s příchodem arabských obchodníků ve druhém století našeho letopočtu se začala psát skutečná historie Zanzibaru. K velké expanzi muslimského světa do východní Afriky došlo v sedmém století. První známé datum zanzibarských dějin, rok 1107, je zapsáno na staré mešitě v Kizimkazi. Dalších čtyři sta let si na ostrově Zanzibar Arabové a Peršané budovali své městské státy a udržovali čilý obchodní ruch v Indickém oceánu.

Arabská moc na ostrově Zanzibar

Změna nastala koncem patnáctého století. Arabové zcela ovládli území v Asii, kterým vedla hedvábná stezka, a vybírali od karavan stále větší poplatky. Portugalci se rozhodli s jejich hegemonií skoncovat a najít novou námořní cestu na východ. Roku 1498 portugalský mořeplavec Vasco da Gama obeplul Afriku. Když se Portugalci dostali do Indického oceánu, byli překvapeni zdejší vyspělou civilizací. Vyprávění o nezměrném bohatství v této oblasti upoutalo pozornost portugalských obchodníků. Směřovalo sem stále více evropských lodí. Portugalci využili toho, že Arabové bojovali ritualizovaným způsobem. Proti útoku Evropanů neměli šanci. A tak roku 1503 ovládli ostrov Zanzibar téměř na dvě století Portugalci

Zanzibar, otroci a hřebíček

Roku 1660 byli Portugalci ze Zanzibaru vypuzeni ománským sultánem. Význam Zanzibaru jako obchodního střediska za sultána rostl. Vedla tudy spojení s Afrikou, Asií a zbytkem světa. Vrchol rozkvětu zažil ostrov s nástupem imáma Sajjida Saida v první polovině devatenáctého století. Ten rozšířil svou moc na pobřeží Tanganiky, Keni a Somálska. Zavedl ve velkém obchod s hřebíčkem. Všem vlastníkům půdy na Zanzibaru přikázal vysázet za každou palmu dva hřebíčkovce kořenné. Sušením květních poupat těchto až dvanáct metrů vysokých stromů vzniká hřebíček, koření používané nejen v gastonomii, ale i při výrobě voňavek. Zanzibarské plantáže zajišťovaly tři čtvrtiny světové produkce hřebíčku. Byl to velmi lukrativní obchod.

V roce 1811, v době, kdy se velká část světa obracela zády k otrokářství, otevřel sultán ve městě Zanzibar velký trh s otroky. A roku 1840 dokonce přemístil své sídlo z Ománu na Zanzibar.

David Livingstone cestovatel a misionář

Obchod s otroky vzkvétal. Arabští obchodníci pořádali hony na černošské obyvatelstvo ve vnitrozemí a rozváželi budoucí otroky za nelidských podmínek do Arábie, Persie, na Komory, ostrov Mauritius i do Ameriky.

Právě v této době přicestoval na Zanzibar slavný skotský misionář a cestovatel David Livingstone (1813-1873), který jako první prošel napříč jižní Afrikou a objevil mimo jiné Viktoriiny vodopády. Byl obchodováním s lidmi nadmíru pobouřen a při přednáškách v Cambridgi a Oxfordu naléhal na vyslání záchranné misie do střední Afriky. V roce 1864 se tato misie přesunula na Zanzibar a obchod s otroky byl zásluhou Livingstona a na nátlak britské vlády zrušen.

Když byla v Zanzibaru postavena první anglikánská katedrála na území Afriky, byl do ní na památku uložen kříž vyřezaný za dřeva stromu, pod nímž bylo ve městě Chitambo v Zambii pohřbeno Livingstonovo srdce.

Samostatnost Zanzibaru

Koncem devatenáctého století ovládli východoafrické državy zanzibarského sultána Němci (Tanganika), Italové získali Somálsko a Britové Keňu. Ostrov Zanzibar byl roku 1890 vyhlášen britským protektorátem při formálním zachování sultanátu a roku 1925 začleněn do britské kolonie Keňa. Mělo to své výhody. V hlavním městě ožil obchod a začalo se stavět. Roku 1963 získal Zanzibar nezávislost. Svrchovaným vládcem se opět stal sultán a téměř veškerý majetek a moc se vrátily do rukou starých arabských rodů. Rok poté se obyvatelstvo vzbouřilo a po krvavé revoluci byl zvolen prezidentem Abeíd Amaní Karum - první Afričan v čele Zanzibaru za posledních pět století. V dubnu 1964 byl Zanzibar spojen s republikou Tanganika a zrodil se stát Tanzanie. Zanzibar si podržel vlastní parlament.

Kamenné město Zanzibar

V devadesátých letech dvacátého století se objevuje nové odvětví, které dnes zajišťuje Zanzibaru největší zdroj příjmů - turistický ruch. Návštěvníky lákají kilometry písčitých pláží lemovaných kokosovými palmami. Město Zanzibar bylo zařazeno na Seznam památek pod záštitou UNESCO. Kamenné město, jak se mu říká, bylo vystavěno z materiálu korálových útesů. V historii zažilo postupné střídání kultur. Perské, arabské i koloniální vlivy jsou patrné zvláště na architektuře. Kamenné domy zdobí bohatě vyřezávaná zábradlí a terasy, často v perské modři s rostlinnými motivy. Vstup tvoří většinou bytelná vyřezávaná dřevěná vrata pobitá masivními hřeby, které v dávných dobách sloužily jako obrana proti útoku válečných slonů.

Jednou z nejkrásnějších památek je pohádkový palác, který nechal postavit roku 1883 sultán Bargaš. Dnes jsou v jeho sálech otevřeny expozice věnované historii ománských sultánů, obchodu, architektuře i náboženství. Většina ostatních historických budov je silně poznamenána zubem času. Zanzibar je město se zvláštní atmosférou starobylosti.

Lidé a kultura

Zanzibar - základní údaje

Zanzibar je plochý, korálovými útesy vytvořený ostrov, který je součástí Tanzanie.
Rozloha: 1660 km2
Počat obyvatel: 580 000
Hlavní město: Zanzibar - 160 000 obyvatel.
Obyvatelstvo: 75 % Bantuové, dále míšenci s národy Bantu, Arabové, Indové, málo Evropanů.
Úřední jazyk: svahilština, ve vzdělání a dopravě angličtina.
Hospodářství: hřebíček, kokosové palmy (kopra), vanilka, skořice, rybolov.
Tradiční řemesla: řezbářství ze slonoviny a ebenového dřeva, práce se stříbrem.

Většinu obyvatelstva Zanzibaru tvoří Bantuové, míšenci Afričanů ze západní Afriky se semitskými a hamitskými národy severovýchodní Afriky. Mluví svahilsky a jsou velmi bezkonfliktní a veselí. Označení "svahilský" vzniklo z arabského sawahil - pobřeží a používá se pro obyvatele smíšeného bantuského a arabského původu.

Svahilštinu používají jako mateřštinu čtyři miliony Afričanů a pro dalších 60 milionů je dorozumívacím jazykem. Byla ovlivněna arabštinou a obsahuje také mnoho slov z francouzštiny a angličtiny. Na Zanzibaru existuje asi dvacet místních svahilských dialektů.

Kromě bantuské komunity žije na ostrově poměrně velké množství Arabů a Indů. Evropanů je tu poskrovnu. Dlouholetý arabský vliv je patrný i v náboženském životě. Více než devadesát procent obyvatel vyznává islám. Nebrání to však v udržování tradiční africké černé magie, tzv. juju, která věří v existenci dobrých a špatných duchů. Jejím představitelem je šaman waganga, kterého lidé vyhledávají při fyzických i psychických obtížích, ačkoli stále větší počet obyvatel dává přednost lékařům západního typu. Vyznavače juju lze poznat podle talířů s kuřecí krví a ovocem, které pravidelně pokládají na střechy svých domů, aby přivolali dobré ochranné duchy.


Další články

Černé perly z tichomořských atolů.
Písek
Havajské ostrovy
Čaj je kulturní nápoj s historií dlouhou téměř pět tisíc let.
Rujana, křídový ostrov.
Historie reklamy
Niagarské vodopády jsou nejmohutnější vodopády severoamerického kontinentu.
Srdce je v lidových představách sídlo citů a lásky.
Reklama pomocí vůně
Dědictví římského impéria ovlivňuje téměř každou současnou civilizaci.
Špatní sousedé, ploty a zdi
Korejský ženšen

Hřebíček je koření nasládlé chuti.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů