Ostrov Zanzibar

Zanzibar. Ostrov s vůní hřebíčku. Perla Afriky. V historii největší středisko obchodu s otroky. Jeho stejnojmenné hlavní město je na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Zajnza'lbar! "Jak krásná země!" To prý volali Arabové, když přistáli u břehů ostrova. A tak získal ostrov Zanzibar své dnešní jméno.

První zmínky o Zanzibaru sahají až do starověkého Egypta. Na zdech chrámů se zachovaly nápisy o tom, jak faraoni posílali expedice podél afrického pobřeží kolem Zanzibaru a vraceli se s nákladem slonoviny, otroků, zlata a dosud nevídaných zvířat.

Další svědectví o ostrově podali féničtí a řečtí mořeplavci. Ale teprve s příchodem arabských obchodníků ve druhém století našeho letopočtu se začala psát skutečná historie Zanzibaru. K velké expanzi muslimského světa do východní Afriky došlo v sedmém století. První známé datum zanzibarských dějin, rok 1107, je zapsáno na staré mešitě v Kizimkazi. Dalších čtyři sta let si na ostrově Zanzibar Arabové a Peršané budovali své městské státy a udržovali čilý obchodní ruch v Indickém oceánu.

Arabská moc na ostrově Zanzibar

Změna nastala koncem patnáctého století. Arabové zcela ovládli území v Asii, kterým vedla hedvábná stezka, a vybírali od karavan stále větší poplatky. Portugalci se rozhodli s jejich hegemonií skoncovat a najít novou námořní cestu na východ. Roku 1498 portugalský mořeplavec Vasco da Gama obeplul Afriku. Když se Portugalci dostali do Indického oceánu, byli překvapeni zdejší vyspělou civilizací. Vyprávění o nezměrném bohatství v této oblasti upoutalo pozornost portugalských obchodníků. Směřovalo sem stále více evropských lodí. Portugalci využili toho, že Arabové bojovali ritualizovaným způsobem. Proti útoku Evropanů neměli šanci. A tak roku 1503 ovládli ostrov Zanzibar téměř na dvě století Portugalci

Zanzibar, otroci a hřebíček

Roku 1660 byli Portugalci ze Zanzibaru vypuzeni ománským sultánem. Význam Zanzibaru jako obchodního střediska za sultána rostl. Vedla tudy spojení s Afrikou, Asií a zbytkem světa. Vrchol rozkvětu zažil ostrov s nástupem imáma Sajjida Saida v první polovině devatenáctého století. Ten rozšířil svou moc na pobřeží Tanganiky, Keni a Somálska. Zavedl ve velkém obchod s hřebíčkem. Všem vlastníkům půdy na Zanzibaru přikázal vysázet za každou palmu dva hřebíčkovce kořenné. Sušením květních poupat těchto až dvanáct metrů vysokých stromů vzniká hřebíček, koření používané nejen v gastonomii, ale i při výrobě voňavek. Zanzibarské plantáže zajišťovaly tři čtvrtiny světové produkce hřebíčku. Byl to velmi lukrativní obchod.

V roce 1811, v době, kdy se velká část světa obracela zády k otrokářství, otevřel sultán ve městě Zanzibar velký trh s otroky. A roku 1840 dokonce přemístil své sídlo z Ománu na Zanzibar.

David Livingstone cestovatel a misionář

Obchod s otroky vzkvétal. Arabští obchodníci pořádali hony na černošské obyvatelstvo ve vnitrozemí a rozváželi budoucí otroky za nelidských podmínek do Arábie, Persie, na Komory, ostrov Mauritius i do Ameriky.

Právě v této době přicestoval na Zanzibar slavný skotský misionář a cestovatel David Livingstone (1813-1873), který jako první prošel napříč jižní Afrikou a objevil mimo jiné Viktoriiny vodopády. Byl obchodováním s lidmi nadmíru pobouřen a při přednáškách v Cambridgi a Oxfordu naléhal na vyslání záchranné misie do střední Afriky. V roce 1864 se tato misie přesunula na Zanzibar a obchod s otroky byl zásluhou Livingstona a na nátlak britské vlády zrušen.

Když byla v Zanzibaru postavena první anglikánská katedrála na území Afriky, byl do ní na památku uložen kříž vyřezaný za dřeva stromu, pod nímž bylo ve městě Chitambo v Zambii pohřbeno Livingstonovo srdce.

Samostatnost Zanzibaru

Koncem devatenáctého století ovládli východoafrické državy zanzibarského sultána Němci (Tanganika), Italové získali Somálsko a Britové Keňu. Ostrov Zanzibar byl roku 1890 vyhlášen britským protektorátem při formálním zachování sultanátu a roku 1925 začleněn do britské kolonie Keňa. Mělo to své výhody. V hlavním městě ožil obchod a začalo se stavět. Roku 1963 získal Zanzibar nezávislost. Svrchovaným vládcem se opět stal sultán a téměř veškerý majetek a moc se vrátily do rukou starých arabských rodů. Rok poté se obyvatelstvo vzbouřilo a po krvavé revoluci byl zvolen prezidentem Abeíd Amaní Karum - první Afričan v čele Zanzibaru za posledních pět století. V dubnu 1964 byl Zanzibar spojen s republikou Tanganika a zrodil se stát Tanzanie. Zanzibar si podržel vlastní parlament.

Kamenné město Zanzibar

V devadesátých letech dvacátého století se objevuje nové odvětví, které dnes zajišťuje Zanzibaru největší zdroj příjmů - turistický ruch. Návštěvníky lákají kilometry písčitých pláží lemovaných kokosovými palmami. Město Zanzibar bylo zařazeno na Seznam památek pod záštitou UNESCO. Kamenné město, jak se mu říká, bylo vystavěno z materiálu korálových útesů. V historii zažilo postupné střídání kultur. Perské, arabské i koloniální vlivy jsou patrné zvláště na architektuře. Kamenné domy zdobí bohatě vyřezávaná zábradlí a terasy, často v perské modři s rostlinnými motivy. Vstup tvoří většinou bytelná vyřezávaná dřevěná vrata pobitá masivními hřeby, které v dávných dobách sloužily jako obrana proti útoku válečných slonů.

Jednou z nejkrásnějších památek je pohádkový palác, který nechal postavit roku 1883 sultán Bargaš. Dnes jsou v jeho sálech otevřeny expozice věnované historii ománských sultánů, obchodu, architektuře i náboženství. Většina ostatních historických budov je silně poznamenána zubem času. Zanzibar je město se zvláštní atmosférou starobylosti.

Lidé a kultura

Většinu obyvatelstva Zanzibaru tvoří Bantuové, míšenci Afričanů ze západní Afriky se semitskými a hamitskými národy severovýchodní Afriky. Mluví svahilsky a jsou velmi bezkonfliktní a veselí. Označení "svahilský" vzniklo z arabského sawahil - pobřeží a používá se pro obyvatele smíšeného bantuského a arabského původu.

Svahilštinu používají jako mateřštinu čtyři miliony Afričanů a pro dalších 60 milionů je dorozumívacím jazykem. Byla ovlivněna arabštinou a obsahuje také mnoho slov z francouzštiny a angličtiny. Na Zanzibaru existuje asi dvacet místních svahilských dialektů.

Kromě bantuské komunity žije na ostrově poměrně velké množství Arabů a Indů. Evropanů je tu poskrovnu. Dlouholetý arabský vliv je patrný i v náboženském životě. Více než devadesát procent obyvatel vyznává islám. Nebrání to však v udržování tradiční africké černé magie, tzv. juju, která věří v existenci dobrých a špatných duchů. Jejím představitelem je šaman waganga, kterého lidé vyhledávají při fyzických i psychických obtížích, ačkoli stále větší počet obyvatel dává přednost lékařům západního typu. Vyznavače juju lze poznat podle talířů s kuřecí krví a ovocem, které pravidelně pokládají na střechy svých domů, aby přivolali dobré ochranné duchy.

---

Další články

Černé perly z tichomořských atolů.
Písek
Havajské ostrovy
Čaj je kulturní nápoj s historií dlouhou téměř pět tisíc let.
Rujana, křídový ostrov.
Historie reklamy
Niagarské vodopády jsou nejmohutnější vodopády severoamerického kontinentu.
Srdce je v lidových představách sídlo citů a lásky.
Reklama pomocí vůně
Dědictví římského impéria ovlivňuje téměř každou současnou civilizaci.
Špatní sousedé, ploty a zdi
Korejský ženšen

• Internetový časopis Oko
• Třicet
• Dvacet devět
• Dvacet osm
• Dvacet sedm
• Dvacet šest
• Dvacet pět
• Dvacet čtyři
• Dvacet tři
• Dvacet dva
• Dvacet jedna
• Dvacáté číslo
• Devatenácté číslo
• Osmnácté číslo
• Sedmnácté číslo
• Šestnácté číslo
• Patnácté číslo
• Čtrnácté číslo
• Třinácté číslo
• Dvanácté číslo
• Jedenácté číslo
• Desáté číslo
• Deváté číslo
• Osmé číslo
• Sedmé číslo
• Šesté číslo
• Páté číslo
• Čtvrté číslo
• Třetí číslo
• Druhé číslo
• První číslo

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů