Hedvábná stezka

Hedvábná stezka spojovala Čínu s evropskými zeměmi. Západ se díky ní seznámil s hedvábím, Čína s buddhismem. Zatímco mocné říše, kterými procházela, dávno zanikly, některé části Hedvábné stezky se používají dodnes.

Karavana velbloudů na Hedvábné stezce v oblasti střední Asie.

Hedvábná stezka začíná v Si-anu v Číně. Na jejím opačném konce je Istanbul, v dobách největší slávy Hedvábné stezky nazývaný Konstantinopol, brána do Asie. Prochází Uzbekistánem, Turkmenistánem, Kyrgyzstánem. Překonává poušť Taklamakan a pohoří Pamír, její část vede podél Velké čínské zdi.

Tato prastará obchodní cesta měří 6400 kilometrů. Od starověku sloužila k výměně zboží mezi východními a západními zeměmi i jednotlivými asijskými státy. Touto oblastí vedlo mnoho obchodních cest už před oficiálním vznikem Hedvábné stezky, k němuž došlo za vlády čínského císaře Wu-ti (140-87 př. n. l.). Velkou zásluhu na vzniku Hedvábné stezky měl čínský vyslanec Čang Čchien, který cestoval po Střední Asii a seznámil se s tamními říšemi a státy.

Hedvábná stezka napříč kontinentem

Pro obchodování ve velkém byla velice příznivá doba, kdy Evropu ovládal Řím. Ze západu putovalo po Hedvábné stezce stříbro, zlato a vlna, z východu především hedvábí, které se pro Římany stalo symbolem bohatství. Po Hedvábné stezce také putovalo koření, čaj, porcelán, z území bývalé perské říše exotické ovoce či pistácie.

Z Hedvábné stezky měla prospěch i Byzantská říše. Nutno však dodat, že v době, kdy začalo římské impérium slábnout a ztrácet asijská území, se cestování stalo velice nebezpečným. Zásilky se proto začaly přepravovat také po moři - okolo Indie. Ve třináctém a čtrnáctém století se dostala většina Hedvábné stezky do rukou Mongolů, kteří byli schopni zajistit bezpečnost a obchod opět ožil. Tehdy po ní putoval i Marco Polo ke dvoru Velkého chána do Číny.

Hedvábnou stezku jen málokdo prošel celou. Zboží procházelo rukama mnohých překupníků, kteří samozřejmě využívali i jiné obchodní cesty. Na hlavní trase se však mohli setkávat v takzvaných karavanserajích, místech vyhrazených pro odpočinek, kde probírali své záležitosti. Po stejných cestách, kterými putovalo hedvábí, přišel do Evropy i papír nebo střelný prach. Sloužily Čingischánovým válečným tažením, stejně jako k šíření nových náboženství. Buddhismus, který vznikl ve druhém století v Indii, se po obchodních cestách rozšířil do Tibetu a Číny. Šířil se po nich také islám a křesťanství. Opačným směrem se šířily myšlenky čínského taoismu. Hedvábná stezka byla tedy i významnou spojnicí kultur a myšlenek.

Nejistá současnost Hedvábné stezky

Od rozdělení Sovětského svazu přitahují středoasijské země západní investory. Zajímají se především o ropná ložiska v okolí Kaspického moře. Významnou úlohu získává i turismus. Vlády těchto zemí proto mají zájem na zpřístupnění starých obchodních cest. Největší překážkou zatím není nedostatek investic, ale otázka bezpečnosti. Konflikty v oblasti Kavkazu, nepokoje v Afghánistánu i spory okolo Tibetu jsou smutnou každodenní skutečností. Navzdory existenci projektu UNESCO, který počítá s obnovou Hedvábné stezky jako prostředku dialogu mezi národy, zůstává pokojná budoucnost této oblasti otázkou.

Další články

Poušť Gobi je jedna z největších a nejstarších pouští na světě.
Gandhára bylo území na Indickém subkontinentu, kde se mísila řecká a indická kultura.
Těstoviny
Ovčí vlna poskytuje pružné a odolné vlákno.
Hedvábí - královna látek.
Čaj se po Hedvábné stezce dovážel z Číny na západ.
Zvuky moře - Hluk šířící se pod mořskou hladinou ohrožuje některé mořské živočichy.
Koupel je pro člověka časem odpočinku a očisty těla.

Koření bylo v minulých dobách dopravováno do zemí Evropy po Hedvábné stezce.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů