Hedvábí - královna látek

Kolébkou hedvábí je Čína, odkud se dováželo do celého tehdy známého světa.

Lidé vždy milovali hedvábí. Hedvábná nit, produkovaná housenkou bource morušového, se táhne celými dějinami. Hedvábnictví nabízí tolik potřebnou pracovní příležitost v celé řadě přelidněných asijských zemí. V Číně se například více než deset milionů chovatelů zabývá chovem bource morušového a v továrnách na zpracování hedvábí je zaměstnáno dalších půl milionu obyvatel.

Čína - kolébka hedvábí

Kolébkou hedvábí a hedvábnictví je Čína a později celá jihovýchodní Asie. V Číně je také uložena nejstarší dochovaná hedvábná textilie - její stáří je odhadováno na 4500 let. Hedvábí bylo nezbytnou součástí kulturní tradice, rituálů i náboženství. Indické ženy se vdávaly v hedvábném sárí, hedvábím zakrývali pozůstalí zemřelého, aby mu projevili svou úctu. Významnou součástí věna nevěsty byla hedvábná peřina.

Co vlastně dělá hedvábnou látku tak výjimečnou a okázalou? Hedvábné vlákno je na průřezu trojúhelníkové, a tak láme světlo jako hranol. Vrstvičky bílkoviny mu dodávají perleťový lesk. Přitom je jemné hedvábné vlákno velmi pevné - pevnější než ocelové vlákno stejné tloušťky.

Zpracování hedvábí

Zpracování hedvábí je velmi náročná práce. Vlákna jsou v kokonu slepena bílkovinou - sericinem, která se musí nejprve rozpustit v horké vodě. Odtud ženy prsty vytahují uvolněná vlákna vždy z několika kokonů najednou - nejčastěji ze šesti, to je průměrná síla hedvábné nitě - a připojují svazek k navíjecímu stroji.

V Indii se zpracováváním hedvábí zabývají celé rodiny. Otec učí svého syna tkát na stavu, matka rozmotává kokony, babička připravuje osnovu a děti soukají nitě. Výsledkem této spolupráce je pak například zlatomodré sárí, jehož výroba trvá pilné rodině 4 až 5 měsíců.

Zajímavá, patnáct století stará metoda tkaní hedvábí se zachovala v Japonsku. Hedvábný útek se v základní osnově umisťuje pomocí nehtů, které mají rovný okraj a jsou vybroušeny do jemných zoubků tak, aby zapadaly do nití osnovy. Dnes už se ovšem ve většině japonských závodů na zpracování hedvábí používají automatické, počítači řízené stavy, které mohou reprodukovat i tradiční historické vzory.

Hedvábí v západním světě

Do Ameriky se hedvábí poprvé dostalo v roce 1609, kdy byly založeny plantáže moruší a chov bourců se začal poměrně úspěšně rozvíjet. Ve srovnání s pěstováním bavlny nebo tabáku však bylo hedvábnictví příliš nevýnosné, a tak brzy opět zaniklo. V čem však Američané neuspěli při trpělivé produkci hedvábí, to nahradili intenzitou jeho zpracování. Zhruba od dvacátých let dvacátého století se Amerika stala největším odběratelem japonského hedvábí. Poprvé v historii totiž ženy zkrátily sukně a průhledné hedvábné punčochy se staly nezbytným módním doplňkem. Bavlněný materiál nevypadal tak dobře a nylon ještě nebyl na trhu.

Nylonové punčochy se na trhu objevily v roce 1938, avšak jejich opravdu masové rozšíření nastalo až po válce. Nylon rychle ovlivnil spotřebu přírodního hedvábí a umělá vlákna se na několik desetiletí dostala do popředí zájmu. Až ve sedmdesátých a osmdesátých letech slaví hedvábí a ostatní přírodní materiály opět návrat do našich šatníků.

Další články

Bavlna je vedle hedvábí další významnou přírodní tkaninou.
Čaj je potěcha smyslů.
Šíření zvuku ve vodě

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů