Bavlna

Bavlna, nazývaná královnou látek, si udržuje pozici i v záplavě moderních syntetických materiálů. Pro řadu zemí zůstává nejdůležitějším vývozním artiklem. Z bavlny se vyrábějí nejrůznější výrobky od látek, olejů a bankovek až po suroviny pro výrobu střelného prachu.

Bavlna Biotechnologie přinesla do pěstování bavlníku převratné změny. S využitím moderních biotechnologií se získávají jemnější, delší a pevnější bavlněná vlákna a především odrůdy odolné vůči chorobám i škůdcům. Z genově modifikované bavlny se dnes vyrábějí dokonce i euro bankovky. Papír na ně pochází z bavlny a ta se dováží především z USA. Tam je dnes už genově modifikováno zhruba 75 procent odrůd bavlníku. Navíc se nepěstují odděleně od přírodních odrůd, takže i ty mohou být genově modifikované.

Barevná bavlna

Jedním z hlavních cílů bavlnářského průmyslu je vyrábět, dalo by se říci přímo na plantáži, různé barevné odstíny, zejména indigovou modř, která se používá při výrobě džínsových látek. Různé společnosti proto kultivují bavlníky s odstíny modré, zelené, červené a černé barvy. Jde například o velké nadnárodní bavlnářské společnosti jako Monstando či výzkumná centra, například čínský Ústav pro výzkum bavlny s genově modifikovanými barvami, který sídlí v autonomní oblasti Sin-ťiang. Předpokládá se, že s rozšiřováním genově modifikovaných rostlin skončí postupně úplně barvení vláken bavlny pomocí umělých pigmentů, které výrazně poškozuje životní prostředí.

Patenty na barvy

Někteří výrobci naopak sázejí na využití přirozeně zbarvené bavlny. V roce 1990 si Sally Foxová, majitelka americké společnosti Natural Cotton Colors, dala patentovat dvě odrůdy přirozeně zbarveného bavlníku, Coyote béžověhnědé barvy a Verde zelené barvy. Mezinárodní nadace na podporu venkova (RAFI) vzápětí oznámila, že tyto údajně nové odrůdy byly vypěstovány ze semen sklizených převážně v Mexiku nebo v jiné středoamerické zemi. Například v Peru už 5000 let pěstují domorodí zemědělci několik různých odrůd této přírodně zbarvené bavlny. Jednou z nich nazývanou coyote nebo coyuche dodnes sklízejí ženy z kmene Nahua v Mexiku. Bavlnu s tmavším hnědým odstínem nazývanou Ixcoco zase pěstují obyvatelé horských oblastí Guatemaly. Vlastnické právo zušlechťovatelů k novým odrůdám získaným ze semen bavlníků, které ve třetím světě rostou odpradávna, je proto právem zpochybňováno a napadáno. Roční zisky společnosti Natural Cotton Colors dosahují téměř deseti milionů dolarů ročně. Barevnou bavlnu už z více než osmdesáti procent pěstují místní farmáři, kteří mají s firmou smlouvy na dodávky.

V současné době Sally Foxová, která je původem entomoložka, pracuje na získání genově modifikovaných druhů bavlníku, z nichž by se získávala oranžová, žlutá či modrá bavlna.

Pohled do historie bavlny

Na světě existuje téměř sedmdesát druhů bavlníků (Gossypium), ale pěstují se především tři základní: bavlník barbadoský, který poskytuje nejkvalitnější bavlnu a je původem ze Střední Ameriky. Dále je to bavlník srstnatý a bavlník bylinný.

Bavlník je tropická nebo subtropická rostlina s velkými žlutými, později nachovými květy. V tobolkách jsou semena porostlá bílým chmýřím (dnes už i jinobarevným) - bavlnou. Objasnění původu bavlníku bylo pro archeology velkým oříškem. V údolí Tehuacán v Mexiku byly nalezeny zbytky látek a semen starých přibližně 7000 let. Další nález ve starobylém městě Mohenjo Daro v údolí Indu na západě dnešního Pákistánu je mladší z doby přibližně 300 před n. l. Také Číňané znali bavlník už 2500 let př. n. l.

Do Evropy zřejmě přivezli bavlnu arabští obchodníci v osmém století našeho letopočtu. Rostlině říkali al-kutun nebo al-ketan. Z toho pak vznikl název pro bavlnu v mnoha evropských jazycích například v angličtině cotton.

Mnohem později, až někdy koncem osmnáctého století, se z bavlny stala jedna z hlavních surovin, která umožnila vznik průmyslové revoluce v Evropě. V roce 1764 byl v Anglii vynalezen stroj na předení, který odstartoval nástup bavlny jako konkurence do té doby široce používané vlny. V USA se pěstování bavlny bezpochyby podílelo na jedné z nejsmutnějších kapitol lidstva, otroctví. První velký náklad americké bavlny dorazil ze státu Jižní Karolína do britského Liverpoolu v roce 1784.

Škůdci bavlny

V boji proti škůdcům, kteří pravidelně pustoší bavlníkové plantáže, se stále používá množství insekticidů, které škodí životnímu prostředí. I v této oblasti je nejslibnější výzkum v oboru biotechnologie. Zatím byly vyšlechtěny dva druhy genově modifikovaného bavlníku pro komerční pěstování: bavlník odolný vůči housenkám černopásky bavlníkové, označovaný jako bavlník Bt, a bavlník odolný vůči herbicidům

Pěstování genově modifikovaného bavlníku se v roce 2003 zvýšilo zhruba o 6 procent. Nyní se pěstuje na ploše 7,2 mil. hektarů, což představuje zhruba 21% plochy osázené bavlníky na světě. Evropská unie pěstování genově modifikovaného bavlníku zakazuje, nicméně dovoz takové bavlny povolen je.

Sklizeň bavlny

Moderní stroj používaný při sklízení bavlny v USA.

Největšími světovými producenty bavlny jsou v současné době Čína, USA, Indie a Pákistán. Následuje Brazílie, Turecko, Řecko a Austrálie. Egypt, který je proslavený svou kvalitní jemnou bavlnou, je na jedenáctém místě světového žebříčku. Nejkvalitnější bavlna se získává ruční sklizní. Stroje chomáče vláken poškozují. V praxi proto platí, že nejlepší bavlna pochází z Jižní Ameriky a Číny, kde se velmi namáhavá ruční sklizeň vyplácí díky levné pracovní síle.

Mnohostranné využití bavlny

Sklizené tobolky bavlníku se odvážejí do čisticích strojů, které z nich vyčesávají bavlněná vlákna. Ta se zpracovávají na přízi, tkaninu a lana. Tkanina je lehká, svěží a příjemná na dotyk a používá se k výrobě nejrůznějších látek, spodního a ložního prádla, ubrusů, ručníků a podobně. Pro její odolnost se z ní vyrábějí i plachty. Ve zdravotnictví slouží k výrobě sterilního materiálu například nití, obvazů a tamponů.

Používá se ale také k výrobě linolea, celofánu, umělého hedvábí, fotografických filmů, dynamitu, laků na nehty, nitrocelulózy a metylcelulózy, která se uplatňuje v kosmetice a jako zahušťovací látka v potravinářském průmyslu.

Po odstranění vláken se ze zbytků tobolek lisuje olej, který se používá při vaření, ale i při výrobě omáček, rostlinných tuků a šunky. Ze sedimentu, který vzniká po rafinaci oleje, se získávají mastné kyseliny pro průmyslové účely. Slupky tobolek a rozemletá hmota bohatá na proteiny se přidávají do mouky, krmiva a organických hnojiv.

Další články

Barvy
Ovčí vlna má unikátní vlastnosti.
Arašídový olej je lisován z plodů podzemnice olejné.
Korejky ze severu hladoví, nechávají se prodávat do otroctví v Číně.
Mléko
Kyselina listová je důležitý vitamin skupiny B.
Ořechový olej
Čaj
Korejský ženšen

Na světě existuje v současné době téměř sedmdesát druhů bavlníků, avšak v praxi se z nich pěstují zejména tři základní.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů