Rujana, křídový ostrov

Oslnivě bílé křídové útesy lákají na německý ostrov Rujana každoročně tisíce turistů. Křída však není jen krajinotvorným prvkem, ale také žádanou surovinou pro nejrůznější použití. Připisují se jí i léčivé účinky.

Pobřežní cesta pod křídovými stěnami ostrova Rujana se někdy zužuje na úzký proužek půdy omývaný vlnami Baltského moře.

Před sedmdesáti miliony let leželo území dnešní Rujany (Rügen) pod hladinou mořské úžiny, která spojovala anglicko-francouzské křídové moře s mořskou plochou kolem Krymu a Kavkazu. Vodní proudy sem naplavovaly rozmanité druhy živočichů. Po celých 600 000 let se jejich vápenité skořápky a skelety usazovaly na mořském dně. Plná 73 procenta tvořily drobounké destičky - kokolity, které původně pokrývaly těla jednobuněčných bičíkovců ze skupiny Coccolithineae. Kokolity měří pouze 0,01 milimetru a můžeme je rozeznat jen pod elektronovým mikroskopem. Zbytek sedimentu připadá z největší části na dírkonošce (Foraminifera). Ty můžeme rozeznat již pomocí lupy a výjimečně i pouhým okem. Všechny vápenité pozůstatky někdejšího mořského života postupem doby zhutněly v třistametrovou vrstvu křídy. Asi před 12 000 lety vyzvedly tektonické pohyby usazené vrstvy nad hladinu, tehdy se zrodil ostrov Rujana.

Turistika na ostrově Rujana

Slavný obraz Caspara Davida Friedricha z doby kolem roku 1818 vyjadřuje romantickou náladu křídových útesů na Rujaně. Obraz zachycující malíře s chotí při svatební cestě má ovšem hlubší podtext: i ve vrcholných okamžicích života stojí člověk vždy nad propastí smrti.

Nejlepší doba pro pozorování křídových útesů je krátce před východem slunce, než na Königsstuhl začnou proudit zástupy turistů. 118 metrů vysoká skála má ještě slabě namodralý nádech přecházející místy do šeříkově fialové. S vycházejícím sluncem se její odstín mění do žluta a dostává teplý, živější tón. Pozdě odpoledne je možné na stejném místě obdivovat škálu červených a růžových odstínů. Neutuchající hru barev zachytil na svých plátnech již malíř Caspar David Friedrich (1774-1840), jehož obraz křídových útesů ostrova Rujana se stal přímo symbolem německého romantismu.

Dnes vede z útesu Königsstuhl dolů 412 dřevěných schodů, které mají chránit cestu před každoročním náporem 600 000 turistů. Dole si mohou nabrat vlhkou křídovou směs, oplachovanou vodní tříští mořského příboje, a zkoumat její složení. Nahoře nad nimi se povážlivě tyčí stometrová stěna z měkkého materiálu. Přes svou měkkost je však křídová hornina překvapivě odolná. Eroze podporovaná prudkými dešti, horkým sluncem a mrazem postupuje nanejvýš o deset centimetrů ročně. Největší nebezpečí představují návštěvníci, jejichž cesty je proto třeba přísně regulovat. Zároveň je však turistika pro kdysi chudobný kraj vítaným zdrojem prosperity.

Těžba křídy na ostrově Rujana

Křída přinášela místním obyvatelům obživu již před 200 lety. Až do první světové války se na ostrově Rujana těžila v mnoha lomech ve vnitrozemí i přímo na pobřeží. Dnes je v činnosti pouze jediný lom ve vnitrozemském Klementelvitz, osm kilometrů jihovýchodně od Königsstuhlu. Roční těžba činí 80 000 tun a zaměstnává v plně automatizovaném provozu pouhých šestatřicet pracovníků. Před sjednocením Německa, v době bývalé NDR, jich tu pracovalo 460. Vlastní těžbu provádí korečkový bagr. Drcená hornina pak proudí dvoukilometrovým dopravníkem ke zpracování. V kalovém bubnu se oddělí kameny a suť a zbylá křída se stlačuje a následně vysouší. Všechny úkony probíhají bez dotyku lidské ruky.

Před sto lety byla těžba křídy tvrdá a nebezpečná práce. Dělníci stáli čtrnáct hodin denně na šedesátistupňovém svahu, provizorně zajištění lanem, a ručně vytloukali kusy horniny. Ty se kutálely po svahu do připravených vozíků a odtud je děti rozvážely po kolejích do kalových nádrží. Po přidání vody se směs odváděla žlábky, jejichž sklon byl upraven tak, aby se kameny a písek zachytávaly cestou a křída s vodou odtékaly do jímacích nádrží. Úprava a sušení trvaly dalších osm týdnů, nakonec se získaná křída nakládala do dřevěných sudů a dopravovala do nedalekého přístavu. Teprve po druhé světové válce byla práce částečně mechanizována.

Využití křídy z ostrova Rujana

Dnes má křída široké spektrum využití. Vzhledem k nízké elektrické vodivosti je vítaným materiálem při výrobě kabelů. Drcená pomáhá neutralizovat překyselené půdy. Najdeme ji i v mnoha dalších výrobcích - v barvách, cementu, PVC, umělých usních, v sanitárním porcelánu i obkladacích dlaždicích. Jen v jednom výrobku se vyskytuje spíše sporadicky - ve školní křídě. Ta se vyrábí především z jiných materiálů, například ze sádrovce.

Poptávka po křídě v tradičních oborech soustavně klesá. Na druhé straně se před producenty otevírají nová odbytiště v ekologické oblasti. Křída je důležitou součástí filtrů v moderních odsiřovacích zařízeních a pomáhá i v čistírnách odpadních vod. Zásoby v Klementelvitz vystačí asi na padesát až šedesát let. Potom bude třeba hledat další zdroje, samozřejmě mimo atraktivní pobřežní oblasti. Ty byly již v roce 1929 vyhlášeny přírodní rezervací a v září 1990 tu na rozloze 3000 hektarů vznikl nejmenší národní park na území Německa.

Při procházce národním parkem je návštěvníkům k dispozici cesta vedoucí bukovým porostem nad útesy, nebo úzká pěšina mezi křídovými stěnami a mořským příbojem. Cestou si mohou prohlížet černé valouny pazourku, které patří ke křídovým útesům stejně neodmyslitelně jako otisky pravěkých ježovek, plžů a sépií. Celá trasa trvá asi dvě hodiny a končí ve známém lázeňském středisku Sassnitz.

Lázně Sassnitz

Lázeňská tradice tohoto malebného lázeňského letoviska ležícího na ostrově Rujana je spojena se jménem lékaře F.K.Wünna, který zde již ve dvacátých letech minulého století využíval křídové koupele k léčbě revmatismu, ischiasu, kloubních onemocnění a ženských chorob. Pro pacienty to nebyla nejpříjemnější terapie. Museli ležet dvacet minut ve vanách s horkou vodou nasycenou drcenou křídou nebo dostávali křídové zábaly přímo na tělo. Obojí působí na lidské tělo podobně jako vytrvalostní běh v parném létě. Organismus se namáhá, srdce usilovně čerpá krev i do nejjemnějších vlásečnic. Po kúře čekaly na pacienty stroze vybavené pokoje a nemocniční strava. Tak tomu bylo až do sedmdesátých let dvacátého století, kdy byl provoz lázní zastaven, protože jejich kanalizace byla beznadějně zanesena křídou. Po sjednocení Německa přišli noví investoři s novými nápady. Lázeňské procedury se zjemnily a celkové prostředí zkultivovalo. Dnes patří lázně Sassnitz na ostrově Rujana se svým jedinečným přírodním zázemím opět k vybraným cílům léčebné i rekreační turistiky.

Další články

Černé perly z tichomořských atolů.
Vývoj savců poté, co vystoupili ze stínu dinosaurů.
Havajské ostrovy
Turecké lázně hammam jsou ostrovy ryzího soukromí a zároveň i veřejnými fóry, v nichž probíhá čilý společenský život.
Koupel je pro člověka výjimečným zážitkem. Kromě toho byla koupel už v historii vždy základem fyzické a duševní hygieny.
Hodiny, hodinky a hodináři
Zemské tektonické desky jsou uloženy na klidném a mnohem žhavějším zemském plášti, po jehož povrchu se pomalu pohybují.
Ovčí vlna má unikátní vlastnosti.
Golfský proud, který udržuje v Evropě mírné podnebí.
Vývěsní štíty krčem a hostinců.

Oslnivě bílé křídové útesy každoročně lákají na ostrov Rujana tisíce turistů.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů