Lovci sobů

Jak se stáda sobů pohybovala, kočovali s nimi i lovci sobů.

V prehistorii lidského rodu jsou různá období - doba lovců mamutů nebo lovců jeskynních medvědů. Dnes se podíváme do období poměrně málo známého, v literatuře opomíjeného, podstatně chudšího a tvrdšího, než byla doba lovců mamutů. Podíváme se do doby lovců sobů.

Před dvaceti tisíci se v Evropě chýlila ke konci nejmladší doba ledová, označovaná jako würmská. Byla to zvláštní doba. Obvykle si pod pojmem doba ledová představujeme dobu sněhu a ledu a poměry jako v Grónsku nebo v Antarktidě. Würmská doba ledová této představě neodpovídá. Byla to doba velkého kolísání teploty - od výkyvů velmi chladných až arktických po výkyvy teplé, s podnebím téměř stejným jako v současnosti. Na tyto změny musely reagovat rostliny i živočichové, a to jednak vnějším přizpůsobením, tj. vznikem teplomilných nebo chladnomilných forem, jednak stěhováním na jih nebo sever. Střídání teplých a studených období však probíhalo velmi rychle, a tak není divu, že na konci würmu už dochází k určitému biologickému vyčerpání živé přírody střední Evropy.

Závěr würmské doby ledové tvoří chladné období, předpokládá se pokles teploty v průměru o 8-10 °C oproti současnosti. S ochlazením došlo i ke značnému vysušení podnebí, což mělo na rostliny mnohem nepříznivější vliv než samo ochlazení. Pevninské ledovce jsou, proti předchozím obdobím, plošně poměrně malé a stahují se postupně do severní Evropy. Před čely ledovců se rozprostírala tundra s věčně zmrzlou půdou, porostlou mechy, lišejníky, ostřicemi a v některých chráněnějších místech i keři, nebo pokrytá rašeliništi. Její rozloha se měnila podle místních poměrů nebo dočasných teplotních výkyvů.

V oblastech dnešních českých zemí přecházela tundra do studené subarktické stepi, která tvořila téměř souvislý pás, táhnoucí se celou střední Evropou od západní Francie až po Ural. Proti dnešním stepím Afriky, Asie nebo Severní Ameriky bylo v této stepi velice málo travnatých porostů. Většinu rostlinstva tvořily různé byliny. Na podzim jednoleté rostliny odumřely, víceleté se stáhly do ztlustlých kořenů, cibulí nebo hlíz, zakotvených hluboko v půdě. Z míst nechráněných rostlinstvem unášel vítr suchý a snad i zmrzlý prach na značné vzdálenosti a ukládal jej v závětří do mohutných vrstev spraše (známé cihlářské hlíny). Podle ukládání spraše se tyto studené stepi označují také jako "sprašové stepi".

Pouze v údolích chráněných před studenými větry rostly jednotlivě nebo v malých skupinkách kosodřevina, limba, smrk, borovice, modřín a některé keře. V našich nížinách, kde jsou dnes rozsáhlá pole, se příroda tehdy podobala přírodě dnešních velehor. Horské vrcholky byly zcela bez rostlinstva. Voda z nich smetla veškerou hlínu a písek a holé skály se působením slunce a mrazu rozpadaly v rozsáhlá pole balvanů. Takto vznikla kamenná moře nejen v Krkonoších nebo na Šumavě, ale i na podstatně nižších vrcholcích nebo hřebenech - např. na Kozích hřbetech v Šárce u Prahy. Až jižně od Alp, kolem Středozemního moře, se rozkládaly lesní porosty.

Jak chudý byl svět rostlin, tak chudý byl i svět zvířat. Už dávno se střední Evropou nerozléhal řev mamutích stád. Zmizeli i nosorožci srstnatí a velcí zubři stepní. Nejpočetnějšími obyvateli sprašových stepí byli sobi a koně. Koně vytvořili specifickou drobnou rasu koně sprašového, zevnějškem velmi podobnou asijským koním Převalského. Podobnost obou koní je tak nápadná, že würmští koně sprašoví byli dokonce za koně Převalského považováni. Je to však jen vnější podobnost, způsobená životem ve stejných nehostinných podmínkách. K sobům a koním se družila stádečka pižmoňů, zatlačených do střední Evropy ze severu. Z horských svahů sestoupily skupinky kozorožců, které nemohly na holých skalách najít potravu, a uchylovaly se do skalnatých údolí a říčních kaňonů.

Čas od času pronikaly do střední Evropy i sajgy tatarské, protože jejich původní domovina - stepi kolem Černého moře, Aralského jezera a Kaspického moře - se dočasně měnila v nehostinnou polopoušť. Zajíc bělák, lumík a jiní hlodavci, kteří dnes žijí na severu nebo vysoko v horách, se proháněli ve stepích střední Evropy. S úbytkem velkých savců zmizely i velké šelmy, jako byli jeskynní medvědi, hyeny a lvi. Nejpočetněji jsou zastoupeni vlci, kterým stačili k obživě sobi a koně. Menší savce lovili rosomáci a lední lišky.

Lovci sobů

Život lidské společnosti se stal, ve srovnání s předchozími obdobími, mnohem těžším. Opatřování potravy lovem bylo stále obtížnější. Mamuti a jiná velká lovná zvěř neexistovali. Lovcům musela stačit stáda koní a sobů a často se spokojovali i s mnohem menší kořistí (zajíci, svišti i lumíci). S postupným ubýváním koní se zájem lovců přesunul především na soby, a proto se o tomto období mluví jako o období lovců sobů. V kožešinových "kombinézách", s luky a šípy, s oštěpy a harpunami se lovci plížili za stády ostražitých zvířat, aby opatřili potravu pro sebe i své rodiny.

Tak, jak se stáda sobů pohybovala, kočovali lovci sobů jako dnešní Eskymáci v Severní Americe.

Asi před deseti tisíci lety začalo pozvolné oteplování, a především zvlhčování podnebí. Začíná období, kterému se říká holocén nebo také geologická současnost, protože do tohoto období patří i doba, ve které žijeme. Ledovce postupně ustoupily do oblastí, ve kterých se nalézají dnes. Zmizely tundry i sprašové stepi a do střední Evropy se z jihu šířily luční a lesní porosty. S nimi přicházela i dnešní evropská lesní zvířata a lidé zemědělci. Lovci sobů byli buďto vytlačeni do nehostinných oblastí, nebo splývali s nově příchozími zemědělci. Čas lovců sobů skončil.

Další články

Antarktida je ledový kontinent ležící v jižní polární oblasti.
Lovci jeskynních medvědů z údolí řeky Mury.
Těstoviny všemožných tvarů patří mezi italské recepty.
Ledovec pokrýval kdysi většinu území České republiky.
Javorový sirup je sladká pochoutka, kterou využívají některé recepty.
Rostliny a lidé spolu sdílejí životní prostor.
Lišejníky jsou zajímavou skupinou rostlin.
Mořské řasy využívají některé asijské recepty.
Pikermská třetihorní step v oblasti dnešního Řecka.
Svatý grál v evropské kultuře.
Jak komunikují hyeny při objevu něčeho, co je zajímá.
Cibule patří na lidský jídelníček již od dávných dob.
Mrtvé moře je jezero jehož voda má vysoký obsah soli.
Medvěd grizzly obývá lesy Severní Ameriky.
Golfský proud udržuje v Evropě mírné klima.
Písek vzniká z různých materiálů.
Skály a skalní útvary mají nejrůznější podivná jména.
Střelný prach s sebou přinesl změny ve vojenské taktice.
Divocí koně na ústupu
Řeka Ganga je nejposvátnější řekou Indů.
Kyselé deště a oteplování - provázanost těchto dvou fenoménů.
Zmizelý svět rostlin jež k nám promlouvá z fosilních nálezů.
Voda jejíž nedostatek má na některých místech planety nepříznivé následky.
Korejský ženšen jehož mrkvovité kořeny připomínají svým tvarem lidské tělo.
Islandský lišejník pukléřka islandská
Masožravé rostliny jsou pastmi na neopatrný hmyz.
Mount Erebus je nejvyšší sopka Antarktidy.

Jak se stáda sobů pohybovala, kočovali s nimi i lovci sobů.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů