Oko

Divocí koně na ústupu

Haflinger
Kůň plemene Haflinger

Ve světě kolem nás žijí skupiny živočichů, které právě prožívají překotný rozvoj, a jiné, jejichž sláva se chýlí ke konci. Takovou skupinou jsou i lichokopytníci. Zdánlivě je to skupina bohatá a rozmanitá, patří do ní koně, zebry, osli, nosorožci, tapíři a vymřelá brontotheria a chalicotheria. Když však provedeme podrobnější inventuru, zjistíme, že všichni lichokopytníci jsou na ústupu. Nosorožců žije pouze pět druhů a vinou člověka jsou všechny ohroženy, stejný počet najdeme i u tapírů. Zebry jsou dnes zastoupeny již jen třemi druhy s několika poddruhy, další jsou osli - jeden druh se dvěma poddruhy, kiang a poloosel s pěti poddruhy. A pak již zbývá jen jeden žijící a jeden vyhubený druh koně. To opravdu není mnoho. Přehled systému lichokopytníků se hemží křížky označujícími vymřelé rody a druhy, ze 175 rodů jich zbylo pouze šest.

Divocí koně

I naši koně jsou posledními potomky velice bohaté skupiny, která byla nejpočetnější na samém počátku třetihor, v eocénu. Ještě v době ledové žilo na světě asi pět druhů divokých koní, do naší doby se však zachovaly jen dva - kůň Převalského, v poslední chvíli zachráněný za vydatného přispění pražské zoologické zahrady, a v předminulém století vyhubený tarpan, který měl dva poddruhy, stepní a lesní. Stepní tarpan se vyznačoval šedou barvou s černým pruhem na hřbetě a v historické době žil ve stepích východní Evropy od řeky Prut až po Ural. Poslední divoký tarpan tohoto poddruhu byl zabit u vesnice Agaimon nedaleko Askania Nova (na Krymu), v zajetí zahynul poslední tarpan v moskevské zoo koncem 80. let 19. století. Lesní tarpan žil v lesním pásu Evropy od Běloruska až po západní Evropu. Ve střední Evropě byl vyhuben již hluboko ve středověku, v Polsku a východním Prusku přežil až do začátku 19. století. Poslední lesní tarpani byli pobiti sedláky v Zamoštské oboře roku 1808.

Krev tarpanů se uchovala v největší míře v polském konikovi, ale i celá řada starobylých plemen tzv. horských koní alespoň částečně odvozuje svůj původ od evropských divokých koní. Přežili v chudých, většinou od okolního světa odříznutých a poněkud zaostalých krajích, zatímco bohaté nížiny a hustě obydlené oblasti obsadila prošlechtěná plemena koně domácího. Proto mají pro nás dnes tito původní evropští koníci takovou cenu. Dokonce se z nich podařilo zpětně vyšlechtit koně, který se vyhubenému tarpanovi podobá alespoň svým zevnějškem.

Tito koně žili dlouho v ústraní a jejich chov nebyl odborně řízen. Proto se u nich objevují krajové odlišnosti. Až v 19. století lidé ocenili přednosti některých těchto koní - poníci se začali chovat jako kuriozita nebo jízdní koně pro děti zámožných lidí, houževnatost, vytrvalost a skromnost horských koní ocenily i armády, prospektoři a lidé pracující v těžko schůdném terénu. Proto v druhé polovině 19. století vznikly hřebčíny, které se chovu těchto koní věnovaly.

Původní typ horského koně byl místy setřen zušlechťováním krví arabskou nebo anglickou (u polského konika). Zejména se stalo vzácným původní zbarvení zděděné po tarpanovi - šedá barva s černou hřívou a končetinami a širokým černým pruhem na hřbetě, které vytlačila barva hnědá nebo černá. Dnes se v mnoha zemích otužilí horští koníci znovu dostávají do popředí zájmu jako všestranní koně sportovní, vhodní zejména pro rekreační ježdění a turistiku. I v hospodářství jejich obliba stoupá, protože skromný horský kůň, zejména v oblastech chráněných nebo ekologicky zvlášť ohrožených, dobře nahrazuje nežádoucí motorové dopravní prostředky.

Chovatelské snahy se v poslední době soustředily i na vyšlechtění luxusního peta, miniaturního koně, který se chová opravdu jen pro zajímavost jako ozdoba trávníku. Tito miniaturní koně dosahují výšky jen 70 cm v kohoutku, a nehodí se tedy jako koně jízdní ani pro větší děti. Jsou to většinou potomci šetlandských poníků a jejich cena je neobyčejně vysoká zejména proto, že je velmi obtížné vyšlechtit jedince souladné stavby. Většinou mají tito miniaturní koně příliš těžkou hlavu, robusní trup a nápadně krátké nohy. Praktický význam tito koně nemají, jsou však dokladem trvalé obliby koní i v době, kdy je zdánlivě z praktického života vytlačily jiné dopravní prostředky.

Koně jako skupina jsou na ústupu. Kůň domácí se ve službách člověka rozšířil po celém světě a vydatně se podílel na vývoji lidských dějin. Z původních dvou druhů člověk vyšlechtil širokou paletu koňských plemen, od amerického miniaturního koně až po tunového koně shirského. Mnohá z těchto plemen dnes mizí, v mnoha státech stavy koní poklesly z milionů na pouhé tisíce. V poslední době se však koně znovu stali středem zájmu, nachází se pro ně nové využití, a především se zkoumají jejich vlastnosti, možnosti i skryté vlohy. A pro tyto účely jsou zvlášť důležití starobylí horští koně.


Další články

Albíni, bílá zvířata mají v přírodě jen malou šanci přežít.
Čaj je potěcha smyslů.
Barvy ovlivňují lidské nálady.
Smaragdy z Uralu
Americký miniaturní kůň je chován jako domácí mazlíček.
Jantarová komnata bývá někdy nazývaná osmým divem světa.
Golfský proud udržuje v Evropě mírné klima.
Filmový sníh
Jackie Chan a jeho filmy, ve kterých předvádí nejrůznější akrobatické kousky.
Zvířata ve filmu si dokážou najít cestu k srdcím diváků.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů