Oko

Pikermská třetihorní step

Machairodus
Šavlozubý tygr machairodus byl predátorem pikermské třetihorní stepi

V řecké Attice, přibližně 30 km východně od Athén, leží vápencové pohoří Pentelikon. Jeho jižní svahy jsou rozryty hluboce zaříznutými stržemi, v nichž tečou potoky a říčky. Jednou z nich je Megalorheuma, česky Velký potok. U Pikermi, kde se údolí říčky rozšiřuje, našel v jejím břehu jeden voják před sto padesáti lety kost s průhlednými krystalky v dutině. Myslel, že jsou to diamanty. Vzal kost s sebou a předložil ji mnichovskému univerzitnímu profesorovi Andreu Wagnerovi, aby jeho doměnku potvrdil. Přírodovědec vojákovu naději sice zklamal, krystalky byly jen z obyčejného vápence, ale s údivem poznal, že drží v ruce z vědeckého pohledu cennější objev než diamanty, úlomek čelisti třetihorní opice. Tak bylo objeveno světoznámé paleontologické naleziště Pikermi.

Pikermské červené jíly jsou zvětralina spláchnutá do řečiště z okolních vápencových plošin a svahů. Svým paleontologickým obsahem jsou zajímavým dokumentem o tom, jak vypadala okolní krajina na konci třetihor v období pliocénu, tedy asi před čtyřmi miliony lety. V Evropě tehdy vznikl nový typ životního prostředí - travnatá step, bohatě osídlená živočichy, především kopytníky a šelmami. Podnebí zde bylo oproti předchozím úsekům třetihor poměrně suché, ale teplejší než dnes. Pohoří Pentelikon bylo pravděpodobně porostlé hustými porosty nízkých suchomilných keřů. Stromů zde bylo velmi málo.

Obyvatele pikermské stepi nám představily dochované fosilie. Místo afrických slonů zde žili slonům příbuzní mastodonti s různě utvářenými kly a s chrupem připomínajícím spíše tapíry. V blízkosti izolovaných skupin stromů se zdržovali chobotnatci (deinotheria) téměř žirafovitého vzrůstu, kteří se živili listím a větvemi stromů. V dolní čelisti měli kly obrácené směrem dolů. Dále zde žily dva druhy nosorožců: jeden menší, příbuzný dnes žijícího nosorožce sumaterského, a druhý větší, příbuzný dnešního afrického nosorožce dvourohého.

Zatímco chobotnatci a nosorožci žili samotářsky nebo v malých skupinách, antilopy tvořily velká stáda. Rod Tragocerus nemá v dnešní zvířeně příbuzné, zato Palaeoryx, snad nejkrásnější antilopa z Pikermi, je blízce příbuzný s dnes žijícími africkými přímorožci a adasy. Protragelaphus je příbuzným afrických antilop nyala a lesoňů. Menší stádečka tvořili srnci z vymřelého stepního druhu Capreolus pentelici. Měli štíhlé paroží, ale ne tak rozložené, jako má dnes žijící srnec obecný. Z Pikermi známe i evropské žirafy, které do Evropy a Afriky přišly z Asie. Byly to dva odlišné rody: jednak rod Camelopardalis, příbuzný dnes žijících žiraf, jednak rod Helladotherium, příbuzný s okapi.

Tím, čím jsou pro dnešní africkou step zebry, byli pro pikermskou step hipparioni, tříprstí koníci, adaptovaní pro život v suché stepi. Našlapovali pouze na prostřední prst a oba postranní prsty byly zakrnělé jako paspárky skotu nebo jelenů. Hiparrioni představují vrchol vývoje třetihorních koní, ale nejsou předky jednoprstých koní čtvrtohor.

Za stády kopytníků táhly šelmy. Ekologickou pozici afrických lvů zaujímali v pikermské stepi "šavlozubí tygři" machairodi, s typickými šavlovitými špičáky v horní čelisti. Dále zde žily medvědovité šelmy z rodu Hyaenarctos, které se živily spíše potravou smíšenou, případně i mršinami. Dalším zajímavým obyvatelem pikermské stepi byl dikobraz, a také druh opice Mesopithecus pentelici, který vlastně podnítil zájem vědců o vyhynulou třetihorní zvířenu v okolí Pikermi. Byly to opice příbuzné dnešním kočkodanům, které zřejmě obývaly skalní stěny pohoří Pentelikon a za potravou se vydávaly i do vzdálenější stepi.

Zodpovězením otázky, jak se dostalo tolik kostí obyvatel pikermské stepi do náplavů říčky Megalorheuma, se zabýval vídeňský paleontolog Othenio Abel. Zjistil, že kosti tvoří několik horizontů a že byly ještě v době, než se dostaly do říčních náplavů, rozbity a rozdrceny. Z toho vyvodil, že jsou to následky velkých stepních požárů, které postihovaly pikermskou step. Zvířata, která prchala před ohněm, padala do sice nevelkého, ale zato strmě zaříznutého údolí říčky, z něhož nebylo úniku. Katastrofu dovršovaly další vlny prchajících zvířat, která se postupně řítila na své předchůdce.

Stepní požáry pikermské stepi byly sice tragédií pro její obyvatele, ale pro nás jsou jejich následky neocenitelným zdrojem vědeckých poznatků. Pikermská zvířena byla v menším měřítku nalezena i na jiných nalezištích pliocénního stáří a z toho víme, že toto společenstvo bylo tehdy rozšířeno po celém Středomoří a zasahovalo i na území dnešního Rakouska, jižního Německa, Francie a do maďarských nížin, včetně jižní Moravy a jižního Slovenska. Tato zvířata byla v úzkém vývojovém vztahu ke zvířeně severní Afriky. Z ní se poté vyvíjely savčí fauny počátku čtvrtohor. Zatímco v Africe žijí potomci těchto faun dodnes, v Evropě byl jejich další vývoj značně ovlivněn dobami ledovými.


Další články

Vývoj savců ve třetihorách.
Ptakopysk je tvor pocházející z Austrálie.
Těstoviny různorodých tvarů patří mezi tradiční recepty italské kuchyně.
Prehistoričtí vačnatci v Austrálii.
Javorový sirup je sladká pochoutka, kterou využívají některé recepty.
Permské vymírání druhů.
Rozkvetlé Údolí smrti v Kalifornii.
Botswana a diamanty - Botswana se stává centrem obchodu s těmito drahokamy.
Zdaleka ne tak velcí dinosauři - dinosauři podle výsledků nejnovějších vědeckých poznatků zeštíhleli.
Svatý grál je kalich, který je součástí evropské mytologie.
Poušť Gobi byla v druhohorách úrodnou krajinou, ve které žili dinosauři.
Mrtvé moře je slané jezero ležící na Blízkém východě.
Umělé diamanty přicházejí na trh v klenotnické kvalitě.
Šavlozubý lev Smilodon žil ve čtvrtohorách.
Cvičení Qi Gong (Čchi kung) - práce s energií v sobě spojuje tělesný pohyb a dotek poznání světa, který je výsledkem hry energií, sil a vlivů.
Americký miniaturní kůň je výsledek šlechtitelské práce.
Med využívají tradiční recepty na výrobu perníku.

Čínská mytologie se hemží mytologickými bytostmi.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů