Masožravé rostliny

Za krásnými květy a pestrým zbarvením ukrývají některé květiny nemilosrdné pasti. Jsou určeny k polapení živé kořisti - prvoků, hmyzu i drobných obratlovců. Masožravé rostliny jsou velmi úspěšnými lovci. Nejčastěji se vyskytují na velmi chudých půdách, jako jsou rašeliniště, vřesoviště, skály nebo tropické pralesy.

Láčkovky patří mezi masožravé rostliny

Masožravost u rostlin není samoúčelná. Vyvinula se jako nezbytný způsob opatřování živin v nepříznivém prostředí. Proto se také nejvíce masožravých rostlin vyskytuje na velmi chudých půdách, jako jsou vřesoviště, rašeliniště, skály a tropické pralesy. Existuje množství rostlin, na nichž se zachytí hmyz, ne všechny z nich jsou však masožravé.

Na pryskyřici borovic se čas od času přilepí moucha či brouk, a přesto nelze hovořit o masožravosti. Nejen, že nejde o záměrné polapení, ale především, borovice neumí hmyzí tělo využít pro získání živin. Složitější je situace u jihoafrické rodiruly, která využívá živočišný materiál nepřímo. Na lepkavé listy se chytí velké množství hmyzu, když listy uschnou, padají na zem s nalepenými zbytky, které se v půdě rozkládají a poskytují rodirule potřebné složky potravy. Podobně se chovají bromelie. Nají nálevku tvořenou stočenými listy, naplněnou vodou. Občas do ní spadne hmyz, utopí se a bakterie ve vodě jej rozloží. Takto rozložené živiny dokáže bromelie využít. Nélevka ale není určena přímo k chytání hmyzu, protože do ní padají také suché listy a prach.

Pravé masožravé rostliny jsou schopné cíleně přilákat, ulovit a využít kořist. Vyskytují se u zástupců velmi odlišných druhů rostlin. Typy pastí a metody lovu se však podobají.

Lepkavé listy masožravých rostlin

Nejjednodušším pasivním prostředkem k získání hmyzí potravy jsou lepkavé listy. Vyskytují se u rosnatek (Drosera), rosnolistu (Drosophyllium), tučnic (Pinguicola) a některých dalších. Listy jsou porostlé zvláštními chlupy dvou různých typů. První se nazývají tentakule a produkují lepkavý sliz, druhé, žláznaté chlupy, vylučují přímo trávicí enzymy.

Smrtící listy

Nejznámějšími masožravými rostlinami s pasivními pastmi jsou rosnatky. Jsou rozšířeny po celém světě asi ve 130 druzích. Lákají kořist na lesklé, červeně zbarvené tentakule. Hmyz se na ně přilepí a udusí, protože lep mu ucpe dýchací otvory. Poté začnou listy vyměšovat trávicí emzymy. Někdy se dokonce začnou tentakule nahýbat po několika minutách směrem ke kořisti, list se tím prohne a trávicí tekutina se může lépe dostat až k hmyzímu tělu. U některých druhů rosnatek se list kolem kořisti pomalu ovine. Rosnatky jsou přizpůsobivé rostliny, takže se vyskytují ve více podnebných pásmech. Lze je spatřit u nás, ale také v suchých oblastech Austrálie či jižní Afriky.

Poněkud jiným způsobem loví potravu nejmohutnější evropská masožravá rostlina rosnolist lusitánský (Drosophyllum lusitanicum). Domovem je na pískovcových skalách Španělska a Portugalska. Lodyha dosahuje délky až půl metru. Lepkavé niťovité listy vytvářejí hustou síť, labyrint, z něhož se chycený hmyz marně snaží uniknout. Nakonec padne vysílením. Listy pokrývají velkou plochu, na níž se může nalepit i křídlo většího hmyzu.

Nebezpečné láčky

Kromě lepkavých listů si rostliny vyvinuly i jiný typ pasivních pastí. Svým tvarem si vysloužily označení konvicovité. Ačkoli se vyskytují u odlišných druhů rostlin na několika kontinentech, stavbou i zbarvením se podobají. Jsou vybaveny víčkem, které při dešti funguje jako deštník, aby nedošlo ke zředění tekutiny uvnitř láčky.

Do těchto pastí mohou rostliny polapit i menší obratlovce, například žáby. Nalézt je lze u amerických špirlic (Sarracenia), tropických láčkovek (Nepenthes) a v Austrálii u láčkovice (Cephalotus follicularis).

Špirlice rostou v močálech Severní Ameriky a jsou rozšířené od oblasti Velkých jezer až po Floridu. Hmyz k sobě vábí nápadnou barvou i vůní láčky a žlázkami vylučujícími lákavý nektar. Tvar víčka nasměruje nic netušící kořist do konvice, kde je nektar. Ta postupně přechází v oblast se štětinovitými buňkami obrácenými směrem dolů, takže hmyz nemůže vylézt zpátky. V této části láčky jsou i žlázky produkující trávicí enzymy. Dno konvice je přizpůsobené ke vstřebání rozložených živin.

Láčkovky, nejznámější tropické masožravé rostliny, jsou vlastně liány a rostou v pralesích jihovýchodní Asie, na Madagaskaru a v severní Austrálii. Patří mezi největší druhy masožravých rostlin. Mohou dosahovat až dvacetimetrové délky. K chytání kořisti používají část listu přeměněnou na láčku, která je spojena se zelenou částí listu. Na výrazně červeně zbarveném okraji jsou nektarové žlázky lákající hmyz. Ten po dosednutí sklouzne po rýhované kluzké stěně láčky na dno, kde se utopí v trávicí tekutině. Největší láčky dosahující délky až 40 centimetrů má druh Nepenthes rajah z Bornea.

Masožravé rostliny aktivně lovící hmyz

Dionaea muscipula

Existují i masožravé rostliny, které nečekají, až jim hmyz sedne na lep, ale aktivně ho loví. Asi nejrozšířenější jsou bublinatky (Utricularia), nevinně vyhlížející květiny, které se vyskytují po celém světě. Některé žijí ve vodě, jiné v mokrých půdách a mechových porostech, další druhy se přichycují na stromech tropických pralesů. K chytání kořisti používají měchýřky naplněné vodou, velké asi 1 až 5 mm. Rostliny z nich vodu odčerpávají a vytvářejí tak podtlak. Kořist, která leze nebo pluje, zavadí o citlivé chlupy. Na jejich povel se prudce otevře záklopka měchýřku a kořist je podtlakem vtažena dovnitř. Druh lovené kořisti závisí na prostředí. Vodní bublinatky loví nejčastěji drobný plankton, jako jsou buchanky či perloočky. Potravou bublinatek na vlhkých půdách je hmyz, roztoči a červi. Ve svém oboru patří mezi nejúspěšnější. Jedna rostlina může mít až pět tisíc takových pastí opakovaně použitelných i desetkrát za sebou.

Velmi efektivní past na hmyz si vytvořila příbuzná rosnatek, mucholapka podivná (Dionaea muscipula). Její list se podobá rozevřené zubaté tlamě nebo zmenšené pasti na medvědy. Na jeho ploše se tyčí tři miniaturní citlivé chloupky, které zachycují sebemenší pohyb a bezpečně rozeznají, zda jde o hmyz nebo jen kapky deště. Pokud na list dosedne hmyz, stimulace dvou ze tří citlivých chloupků vyvolá bleskurychlé sklapnutí v jedné třicetině sekundy, takže hmyz nemá možnost úniku. Listové čepele na okraji se navíc skloní k sobě a zavřou hmyz jako v kleci.

Další články

Tropické deštné pralesy v Kostarice
Moucha domácí je nezvaný průvodce člověka.
Pestré barvy, kterými jsou zbarvené jedovaté žáby.
Voda je zdroj, kterého na mnoha místech světa není nazbyt.
Různé barvy v nás vyvolávají různé pocity.
Rostliny a lidé, rostliny se stávají nedílnou součástí moderního interiéru.

Vlajky severoamerických států září pestrými barvami ve známých i méně v povědomí se uhnízdivších tvarech.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů