Mumie z bažin

Dvě století nacházejí lidé v rašeliništích severního Německa, Dánska, Anglie a Irska mumie lidí z doby železné. Zdá se, že obyvatelé severozápadní Evropy měli před dvěma tisíci let podivný zvyk zabíjet vybrané muže, ženy i děti a házet jejich těla do bažin, kde je kyselé prostředí perfektně zachovalo.

Dívka z Windeby, mumie z bažin. Původně se předpokládalo, že napůl oholená hlava byla známkou hanby a mladá žena byla potrestána za nevěru. Nejnovější výzkumy ukazují, že nešlo o mladou ženu, ale o třináctiletou dívku. Byla uškrcena stuhou do vlasů, kterou má na očích.

V roce 1835 objevili dánští kopáči rašeliny tělo ženy. Její mokrý hrob byl už tehdy znám jako Gunhildina bažina - podle legendární vikingské královny Gunhildy z osmého století. Pověst říká, že Gunhilda byla cestou do Dánska, kde se měla provdat za krále Harolda Bluetoothe, i s doprovodem ze zálohy přepadena a utopena v bažině. Historikové dospěli k závěru, že nalezené tělo patří královně Gunhildě. Na panujícího dánského krále Frederika VI. pověst zapůsobila natolik, že tělo dal s poctami pohřbít v kostele u Vejle, nedaleko středověkého sídla dánských králů. Téměř o sto let později vědci zjistili, že tělo nalezené roku 1835 patřilo ženě podstatně starší, než měla být královská snoubenka. A navíc bylo zřejmě plebejského původu.

Další mumie

Za druhé světové války v době nedostatku uhlí a dalších energetických zdrojů se začala intenzivně využívat rašelina. Lidé v severozápadní Evropě se doslova vrhli na rašeliniště. Těžba přinášela podivné nálezy. Objevovala se těla prokazatelně zavražděných lidí, která byla perfektně zachována, jako by oběti zemřely nedávno, i když v bažinách ležela přes dva tisíce let. Tělo královny Gunhildy už nebylo izolovaným senzačním objevem. Z dosud nezjištěných důvodů měly germánské kmeny v době železné (před dvěma tisíci pěti sty až dvěma tisíci lety) ve zvyku některé své členy zabíjet a házet je do bažin.

Ještě před padesáti lety toho archeologové o době železné v severozápadní Evropě příliš mnoho nevěděli. Ani z nalezených těl nebyli schopni mnoho vyzkoumat. Moderní technika datování, uchovávání nálezů a nejmodernější analýzy nebyly známé. Našlo se přes tisíc těl a jejich částí. Většina z nich nebyla po nálezu patřičně ošetřena ani prozkoumána. Dnes jsou z nich "papírové mumie". Existují pouze na papíře, v historických záznamech a novinových zprávách.

Nový pohled na mumie z bažin

Tollundský muž. Mumie muže, který zemřel před dvěma tisíci lety. Byl oběšen a poté pohřben v poloze na boku do močálu. Na sobě měl čapku z ovčí kůže a kožený opasek.

V uplynulých deseti letech se situace změnila. Nově nalezená těla z rašelinišť vědci zkoumají, jako by to byly současné oběti vražd. Využívají k tomu nejnovějších kriminalistických metod. Podařilo se získat množství informací, nicméně není jasná odpověď na otázku, kdo byly zabité oběti a proč byly zavražděny. Když v roce 1950 dánští dělníci objevili v rašeliništi malou mužskou postavu zkroucenou na boku a s čapkou na hlavě, okamžitě uvědomili policii. Domnívali se, že nalezli tělo školáka z Kodaně, který rok předtím zmizel během školního výletu. Ve skutečnosti našli mumii muže dnes známého jako Tollundský muž, kterého nikdo nepostrádal už mnoho století. O dva roky později narazili dělníci dobývající rašelinu na mumii dalšího těla, které bylo pojmenováno Grauballský muž. Leželo, jako by odpočívalo na pohovce, s hlavou opřenou dozadu a hrdlem proříznutým od ucha k uchu. Místní obyvatelé se domnívali, že jde o muže zvaného Rudý Kristián, který se ztratil před padesáti lety cestou z velké pitky v místní hospodě. Mýlili se o dvě tisíciletí.

Dokonalá mumifikace

Vynikající mumifikace těl je způsobena zvláštními chemickými pochody v bažinách. V kyselé a vodou prosycené půdě přežívají bakterie jen velmi obtížně. Nemohou rozkládat ani mechy a rostliny, které na rašeliništích žijí, takže když odumřou, skládají se do vrstev nad sebou. Jestliže tyto vrstvy narostou do velké výšky, mechy nedosáhnou pro spodní vodu. Ovšem stačí jim dešťové srážky, které bažiny do sebe vsáknou jako velká houba. Těla pohřbená v takovém prostředí si uchovávají vlhkost po celá staletí a zároveň jsou chráněna před rozpadem, protože bakteriím se v prostředí bažin nedaří. Tanin, který mechy produkují, mění lidskou pokožku v odolnou tvrdou kůži.

Není divu, že jen málo lidí, kteří těla objevili, si uvědomilo jejich historický význam. Muzea se o nálezech dozvídala pouze náhodně. Mumie Tollundského muže se zachovala jen díky tomu, že jeden z policejních úředníků přivolaných k objevu byl členem rady místního muzea. I když se nalezená těla dostala do muzeí, často se s nimi zacházelo zcela neprofesiálně a byla zničena.

Pro archeology byly v té době daleko zajímavější nálezy šperků, zbraní a jiných artefaktů. Mrtvá těla jim mnoho informací neposkytovala. Teprve po druhé světové válce se nalezeným mumiím z bažin dostávalo lepší péče a větší pozornosti.

Jsou mumie těla zločinců nebo obětí?

Archeologické nálezy malých zemědělských usedlostí z doby železné naznačují, že příslušníci germánských kmenů žili v místnostech společně s dobytkem a na polích pěstovali především len a ječmen. Jediným nalezeným pozůstatkem lidí byl popel v urnách nebo na pohřebních místech. Germáni žijící v době železné své mrtvé spalovali. Písemnou zmínku o těchto lidech nacházíme ve spise Germania, jehož autorem je římský historik Tacitus. Římská říše sahala tehdy do vzdálenosti několika set kilometrů jižně od dánských hranic. Tacitus přisuzuje Germánům velice brutální zvyky. Těla zavražděných obětí nalezená v močálech Tacitovy údaje potvrzují. Většina lidí z rašelinišť nezemřela přirozenou smrtí. Byli pověšeni (mumie mají často na krku zbytek provazu) nebo zemřeli úderem do hlavy či bodnou ranou. Například Grauballský muž přišel o život obzvláště krutým způsobem. Měl zlomené kosti, proříznuté hrdlo a proraženou lebku. Některé ženy měly zase jednu stranu hlavy oholenou - znamení hanby, jímž se ve středověku trestala nevěra.

Někteří archeologové předpokládají, že jde o mrtvoly zločinců, na nichž byl vykonán trest. Dokládají to citáty z Tacita, který uvádí, že zbabělci, muži neschopní boje či lidé, kteří se dopustili vážného provinění, jsou u Germánů házeni do bažin. Záhadou zůstává, proč se s některými oběťmi zacházelo lépe. Byly pohřbeny a někdo jim zatlačil oči, jako třeba u Tollundského muže. Existují domněnky, že v jistých případech nešlo o tresty, ale oběti bohu bažin. Podle názoru jednoho dánského archeologa byla většina těl nalezených v bažinách obětována bohyni země Nerthus. Tato teorie rovněž vychází z Tacitova díla. V Germanii popisuje rituál, při němž otroci táhli poli vůz s podobou bohyně Nerthus. Po skončení rituálu pak vůz, tahouni i bohyně sama skončili v očistných vodách jezera.

Nová vlna zájmu o mumie z bažin

Zájem o mumie lidí z bažin, rozpoutaný nálezy během druhé světové války a krátce po ní, rychle opadl. V rašeliništích se přestávalo těžit a nová těla se neobjevovala. V Anglii a Irsku dobývaly rašelinu stroje, které by nález těla vůbec nezaznamenaly. Nicméně v roce 1984 v Lindow Moss nedaleko Manchesteru dělníci náhodou objevili na přepravníku lidskou nohu. Nález ohlásili a přivolaní vědci našli zbytek těla. Šlo o podobnou mumii jako v dánských močálech. Muže z Lindow zkoumalo padesát specialistů. Určili, z jaké doby tělo pochází, zrentgenovali je, prozkoumali obsah střev a určili krevní skupinu. Prohlédli zuby a dokázali zrekonstruovat tvář. Došli k závěru, že muž z Lindow byl v době smrti (před dvěma tisíci lety) asi dvacetiletý. Trpěl mírnou artritidou, chrup měl ve výborném stavu a jako většina moderní evropské populace měl krevní skupinu nula. V jeho vnitřnostech se našlo množství vajíček parazitických červů. Než zemřel, jedl jako poslední jídlo nekvašený chléb. Uškrcen byl strunou ze šlachy, několikrát pak byl udeřen do hlavy a jedno žebro měl zlomené úderem vedeným zezadu.

Starší mumie

Bohatství informací, které přinesl tento nález, inspirovalo vědce, aby se znovu podívali na mumie objevené dříve. Holandští a dánští experti začali pátrat po starých nálezech. Mumie, které objevili v nejrůznějších muzeích, podrobili podobným procedurám jako muže z Lindow. Před šedesáti až sedmdesáti lety, v době nejčastějších nálezů, bylo možno určit dobu, ze které těla pocházejí jen podle ostatních nálezů, zejména keramiky. Docházelo tak k omylům v rozmezí mnoha set let. Nová technika může určit uhlíkovou metodou dobu smrti zcela přesně jen z jediného vlasu. Christian Fischer, ředitel dánského muzea Silkeborg, tak opravil údaje u tří mumií z dánských bažin: Tollundského muže, Grauballského muže a ženy z Ellingu. Všechny nálezy byly blízko sebe. Žena z Ellingu byla nalezena v roce 1938 a poté byla uložena ve skladišti Národního muzea v Kodani. O dvanáct let později na stejném místě v rašeliništi našli Tollundského muže. Ze stejné oblasti pochází i grauballský nález.

Mumie odhalují svá tajemství

Když byl Grauballský muž zkoumán poprvé v roce 1952, odhadli archeologové stáří mumie na tisíc pět set let. Podle nových výzkumů zemřel přibližně před 2100 lety, zhruba ve stejné době jako žena z Ellingu. Uhlíkové zkoušky ukazují, že oba zemřeli v rozpětí čtyřiceti let. Oba v době, kdy množství oxidu uhličitého v ovzduší rapidně kolísalo. Nelze vyloučit, že jejich smrt byla obětí na usmíření bohů.

Podle názoru ředitele dánského muzea Fischera a nizozemského vědce Van der Sandena šlo spíše o oběti bohům než o zločince. Pro lidi doby železné byly bažiny posvátným místem, branou do věčného světa, kudy proudily nejcennější dary bohům. I v jiných částech Evropy se v rašeliništích běžně nacházely votivní předměty ze zlata a stříbra, šperky i zbraně. Záhadou zůstávají těžce zohavené mrtvoly, například pozůstatky ženy z Huldremose, které usekli paži evidentně ještě před smrtí. I v tomto případě se oba vědci kloní k názoru, že šlo možná o trest, ale zároveň i o oběť. Předpokládají, že lidé neschopní opatřit si potravu, nemocní či zločinci byli obětováni a pochováni v bažinách. Většina nalezených obětí měla skutečně špatné zdraví. Téměř všichni měli vnitřnosti zaplavené parazitickými červy, starší zlomeniny, deformace či jiné nemoci. Běžná byla osteoporóza, artritida, skolióza, revmatismus a nenormálně malý vzrůst, způsobený podvýživou. Nálezy ukazují, že oběti jedly téměř výlučně vegetariánskou stravu - obilky, semena a části rostlin zpracované s vodou v řídkou kaši. Pouze výjimečně se našly v jejich útrobách zbytky ovoce či masité stravy.

Vnitřnosti Grauballského muže odhalily nejen, že byl podříznut a zraněn, ale i to, že požil zrna paličkovice nachové neboli námelu. Oběť potom trpí křečemi a halucinacemi a celé tělo má jako v ohni. Předpokládá se, že to byla součást rituálu.

Tajemní lidé z bažin část své záhadnosti ztratili. Víme, kdy žili, jak bydleli, jaké rostliny pěstavali a co jedli. Víme dokonce, jak se oblékali a česali. Tušíme, jak uctívali bohy. U několika lidí z bažin se podařilo rekonstruovat jejich podobu pomocí skenerové metody a vosku. Nejsou to tváře divochů, jsou nám hodně podobní.

Další články

Co prozradí zuby
Kyselina močová je původce nemoci zvané dna.
Houby jsou organismy se značnou tvarovou rozmanitostí.
Semena s návnadou která jim pomáhá při přemístění.
Doba železná v našich zemích.
Český král Václav IV vládl v bouřlivé době přelomu čtrnáctého a patnáctého století.
Uzel na provazu a pravděpodobnost jeho vzniku.
Enzymy hub při zkapalňování uhlí
Bakterie E. coli v zelenině a ovoci.
Jak na správné držení těla u dětí, je důležitá prevence a přístup rodičů.
Sedící urny objevili archeologové v amazonském deštném pralese.
Byla Byzantská říše dekadentní orientální země nebo kvetoucí stát?
Řecký oheň byl přísně střeženým tajemstvím Byzantinců.
Houby, které zapáchají - hadovky, psivky, květnatce a mřížovky jsou houby poněkud zvláštní.
Vikingové, Normani nebo se jim také říkalo Varjagové byli odvážní mořeplavci a nájezdníci ze Skandinávie.
Keltové byli obyvateli velké části Evropy.
Rostliny a lidé
Voda

Dvě století nacházejí lidé v rašeliništích severního Německa, Dánska, Anglie a Irska mumie lidí z doby železné.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů