Houby

Houby tvoří svéráznou a poněkud tajemnou součást živé přírody. Při pokusech o jejich zařazení byli biologové odjakživa na rozpacích.

Mezi českými houbaři si největší oblibu získaly hřibovité houby.

Američtí lesníci objevili v Oregonu neobvyklý podzemní organismus. Napadá kořeny stromů, má rozlohu deseti kilometrů čtverečních a jmenuje se Armillaria ostoyae. Armillaria je typickým příkladem rozmanitosti organismů zahrnovaných pod společné označení houby. Jestliže zmíněný druh přináší stromům jen a jen zkázu, má její indická příbuzná Piriformospora pro kořeny rostlin blahodárný účinek. Žije s nimi v oboustranně prospěšné symbióze a pomáhá jim přežít dokonce i v poušti.

Se stejně rozporuplnými pocity se na houby dívá člověk. Zatímco plísně rodu Penicilliun, patřící k nižším houbám, pomáhají lidem zachraňovat život, dokáže jim stopkovýtrusná dřevomorka zcela zlikvidovat střechu nad hlavou. Lanýže jsou kulinářskou lahůdkou, rez travní dokáže zničit celou sklizeň obilí. Lysohlávka nám otevře cestu do oblasti snů a halucinací, muchomůrka zelená nás přenese rovnou do říše věčného zapomnění. Některé druhy hub se ostatně osvědčily jako spolehlivý zdroj přírodních jedů již v antickém starověku.

Nesčetné druhy drobných, často mikroskopicky nepatrných nižších hub jsou nezbytné pro náš běžný život, aniž si to uvědomujeme. Bez nich bychom neměli chléb, pivo, ba ani oblíbený camembert.

Rozmanitost hub

Houby jsou ovšem organismy s neuvěřitelnou tvarovou rozmanitostí. Kvetoucí rostlinu, ptáka či hmyz pozná zpravidla i laik, u hub často mívají problémy i odborníci. Lidé obvykle ztotožňují představu houby s plodnicemi jejich vyšších druhů. Krásně vybarvená muchomůrka nebo baculatý hříbek jsou však pouze malou a dočasnou součástí velkého organismu, který žije nenápadným podzemním životem. Je to spleť jemných vláken (hyfy), která dohromady vytváří podhoubí (mycelium).

Pokud by z tohoto fádního a jednotvárného přediva nevyrůstaly plodnice, sotva bychom dokázali rozlišit a určit jednotlivé druhy hub, jejichž celkový počet dnes dosahuje čísla 120 000. V odhadech skutečného množství včetně dosud neznámých druhů se však hovoří o více než dvojnásobku.

Živiny potřebné pro svůj růst získávají houby buďto parazitováním na jiných organismech, nebo rozkladem odumřelé organické hmoty. Jsou proto důležitou součástí jednotlivých ekosystémů a v podstatě nenahraditelné při odbourávání celulózy, ligninu, chitinu, keratinu a jiných těžko rozložitelných látek.

Třetím způsobem obživy je symbióza s jinými organismy. Najznámějším příkladem tu mohou být lišejníky, společenství vřeckovýtrusné houby a sinice nebo zelené řasy. Řasa v tomto systému dodává živiny, houba poskytuje ochranu, případně přivádí vodu.

Některé houby jsou dokonce "dravé" a pomocí lepkavých vláken lapají drobné živočichy, například hlístice. Organickou hmotu pak pomocí enzymů rozloží a vstřebávají ji celým povrchem.

Je houba rostlina nebo živočich?

Ve starší literatuře byly houby zpravidla zařazovány do rostlinné říše. To ovšem přinášelo řadu problémů, protože houby se již vnějškově výrazně liší od obvyklých rostlin. Ještě v osmnáctém století považoval ředitel mannheimské botanické zahrady Friedrich Medicus choroše a další dřevokazné houby za "výpary a krystalické útvary" dřeva. Dokonce i některé moderní učebnice označují houby za rostliny, které v průběhu svého vývoje ztratily schopnost fotosyntézy.

Pro toto zařazení svědčila okolnost, že houby se rozmnožují výtrusy (sporami), podobně jako například řasy, mechy a kapradiny, a jejich buňky mají buněčné stěny obdobné rostlinným. Ovšem zde je právě kámen úrazu. Buněčné stěny hub jsou totiž složeny z chitinu, tedy z látky, která tvoří vnější kostru korýšů, pavoukovců nebo hmyzu. Kromě toho se v tělech hub ukládá disacharid trehalóza, který je jinak znám téměř výhradně jako krevní cukr členovců. Rovněž zvláštní barviva, pteridiny, se vyskytují jako žlutý pigment u žluťáska řešetlákového, ale u žádných rostlin.

Je tedy hřib více příbuzný s kraby než s habry? Pro tuto možnost mluví kromě uvedených znaků i absence plastidů, které jsou pro všechny rostliny typické. Tyto útvary obsahují zásobní látky, barviva a nejznámější z nich, chloroplasty, jsou místem, kde probíhá fotosyntéza. Odlišný je také způsob rozmnožování hub. V poslední době proto bývají houby řazeny jako samostatná říše (Fungi) vedle říše rostlinné (Plantae) a živočišné (Animalia). Evoluční strom živých organismů tím získal další rozměr a mnohotvárnost života se dnes jeví od samého počátku mnohem rozmanitější, než předpokládaly dřívější přímočaré pohledy.

Další články

Houby pod sněhem - houby nerostou jen v létě, ale i během zimy.
Stromy rostoucí kolmo ke svahu když se terém sesune a vychýlí rostoucí strom do neobvyklé polohy.
Poušť Gobi nalezneme na území Číny a Mongolska.
Irské pivo Guinness se stalo světově roslulým.
Lišejníky jsou symbiózou vřeckovýtrusné houby a sinice nebo zelené řasy.
Choroše v naší přírodě zůstávají na stromech i v období zimy.
Masožravé rostliny lapají hmyz.
Mořské řasy tvoří odedávna součást jídelníčku milionů lidí.
Houby, které zapáchají jsou hadovky, psivky, květnatce, mřížovky a další jejich příbuzní.
Hedvábí - královna látek je produktem housenek bource morušového.
Voda jejíž nedostatek má na některých místech planety nepříznivé následky.
Islandský lišejník pukléřka islandská nalézá uplatnění v medicíně.
Špičky, houby našich luk - špičky jsou houby, které vytvářejí mykorrhizu s různými druhy travin.
Rdesno hadí kořen je tradiční léčivá bylina.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů