Oko

Symbióza v přírodě

Mykorhiza
Mykorhiza je příkladem symbiózy mezi houbou a kořeny stromů

Poněkud exoticky znějící slovo symbióza označuje vzájemné soužití různých organismů, z něhož mají prospěch obě zúčastněné strany. Nejznámějšími příklady symbiózy jsou například řasy a houby jakožto lišejník, mořské sasanky a raci postevníci nebo prvoci v bachoru přežvýkavců. Co to ale vlastně znamená "žít v symbióze"?

Názvem symbióza ekologové sice v nejširším pojetí označují všechny typy vzájemných vztahů mezi organismy, ovšem daleko častěji se toto pojmenování používá jen pro vztahy, z nichž mají užitek oba partneři a v této souvislosti je také všeobecně vžité i mezi veřejností. Symbiotických vztahů (nejčastěji vznikají mezi poměrně rozdílnými organismy, protože v opačném případě, při podobných životních nárocích, dochází spíše k boji) je v přírodě řada. Pravděpodobně prvním stupněm je tzv. komensalismus, kdy jeden organismus má z druhého prospěch, aniž by ho poškozoval. Takových případů by se našlo mnoho. Uveďme si některé příklady z tropických deštných pralesů.

Epifycké orchideje, bromélie, tilandsie žijí vysoko v korunách stromů deštného pralesa. Nijak dřevinám neškodí, dřeviny jim jen umožňují přístup ke světlu. Unikají sice z temnoty pralesních hlubin, ale ani ve větvích stromů není lehké přežít. Jen málo rostlin - epifytů - dosahuje kořeny až na zem, a proto zisk vody a živin "řeší" přímo v korunách stromů. Nutno ovšem dodat, že jsou k tomu dobře přizpůsobeny, neboť mají většinou vyvinuty nejrůznější zásobárny vody, jako například dužnaté listy, nebo kolem sebe často spouštějí síť vzdušných kořenů.

Za další typ symbiózy vědci považují vzájemnou spolupráci (protokooperaci). Oba organismy mají ze vztahu užitek, ale protože na sobě jinak nezávisí, mohou ze vztahu kdykoli odstoupit. Tak je tomu i v případě raka poustevníka a mořské sasanky. Nakonec ještě existuje tzv. mutualismus, nebo přesněji mutualistická symbióza. To je případ lišejníků, kdy dva organismy (zde řasa a houba) si navzájem pomáhají tak, že jsou na sobě přímo závislé a odděleně někdy dokonce nemohou delší dobu ani přežít. Známe ovšem i další zajímavé "typické" symbiózy: na kořenech vikvovitých rostlin žijí bakterie poutající vzdušný dusík nebo tropičtí mravenci pěstující houby, čímž získávají zdroj buničiny, zatímco houbám se dobře daří na mravenčích výkalech, jimiž je mravenci "hnojí".

I dnes zůstává stále otázkou, zda kladné či záporné vztahy poskytují organismu větší šanci na přežití. Velmi dlouho se v první řadě uvažovalo o doslova nekonečném boji o život a základní životní podmínky - potřeby. Avšak již Charles Darwin zastával názor, že parazitismus může být velmi často nahrazován vyrovnanějším vztahem. Současné výzkumy skutečně prokázaly, že důležitější a možná i schůdnější cestou k přežití je pravděpodobně právě dříve podceňovaná vzájemná spolupráce organismů. Ostatně je dobře známo, že stejně jako z původně kladného vztahu se může vyvinout parazitismus (příklady i na lišejnících), může vzniknout ze vztahu záporného postupem doby vztah kladný.

Mykorhiza

Tuto skutečnost potvrzuje i tzv. mykorhiza, jeden z nejdůležitějších vztahů mezi organismy vůbec. Mykorhiza - doslova "kořenohouba" - je vlastně také mutualistická symbióza, tentokrát mezi houbou a zelenou rostlinou. Dokonce je nejrozšířenějším typem mutualistické symbiózy v celé obrovské říši rostlin. Vyvinula se z původního parazitismu (příklad přechodu od boje k spolupráci) houby na kořenech vyšších rostlin, kdy došlo k soužití kořenů vyšších rostlin s myceliem - podhoubím - některých druhů hub. Houba vytváří s kořeny rostlin zvláštní charakteristické útvary zvané mykorhizy. Mykorhizu znali vědci již v devatenáctém století, ale tehdy ještě nevěděli, zda jde o parazitismus houby, či o symbiózu.

Z údajů v literatuře vyplývá, že více než 90 % rostlin žije ve společnosti houby. Hub schopných mykorhizu vytvořit je známo více než 500 druhů, z nichž některé jsou úzce specializované pouze na určité rostliny, zatímco jiné druhy tvoří mykorhizu s různými rostlinami. Protože houbová vlákna prorůstají do kořenů, putují s nimi do rostliny i důležité minerální látky, především dusík, fosfor a některé stopové prvky. Tyto látky houba získává ze zdrojů, které rostlina využívat neumí, a navíc získané prvky v sobě houba shromažďuje, a rostlině jsou proto k dispozici na "horší časy". Mykorhizní kořínky zvětšují svůj povrch pro příjem živin, vody, dále houba rostlině dodává i některé růstové látky a proti nežádoucí nákaze kořínků rostliny vytváří někdy i antibiotika.

Mykorhiza tedy rostlinu přirozeným způsobem zvýhodňuje v konkurenci ostatních půdních organismů, neboť jí zajišťuje větší odolnost proti suchu, vysokým teplotám, jedovatým látkám, škůdcům a parazitům. Samozřejmě že houba se o rostlinu nestará zadarmo. Nemá totiž zeleň listovou - chlorofyl, a tudíž ani možnost fotosyntézy, takže postrádá důležité organické látky, především cukry, které jí proto poskytuje zelená rostlina.

Mykorhiza, snad jen s výjimkou bažin, vzniká na nejrůznějších místech a umožňuje rostlinám přežít i na stanovištích s horšími nebo dokonce s nepříznivými podmínkami, kde by jinak strádaly nedostatkem živin a vody. Vědci podle vnitřní struktury a tvaru rozlišují několik typů mykorhiz a za jeden z nejdůležitějších lze považovat tzv. ektomykorhizu. Patříte-li mezi houbaře, setkáváte se nevědomky s ektomykorhizou poměrně často. Houby, které se stromy (například smrky, borovicemi, modříny) žijí v symbióze, sbíráme do svých košíků, nebo je známe jako houby nejedlé. Odtud také pochází stará houbařská zkušenost, kde - pod jakým stromem hledat plodnice určitých hub. Většina dřevin není závislá na jednom druhu houby, ale přesto jsou pro ni některé druhy výhodnější.

Na ektomykorhizu ovšem nespoléhají jen houbaři. Pozornost jí dnes daleko více věnuje lesnická praxe. Právě mykorhiza by totiž v budoucnu mohla, díky svému významu pro zdárný růst stromu, vést k úspěchům v obnově poškozených lesů a v zalesňování takových míst, která lidé znehodnotili výsypkami, skládkami a dalšími nevhodnými vlivy.

Vedle ektomykorhizy známe ještě některé další typy mykorhiz. Například endomykorhizu, která pomáhá většině zemědělských plodin. Cibule a kukuřice endomykorhizu dokonce využily k zmenšení celého kořenového systému. Vzhledem k určitým fyziologickým zvláštnostem vědci oddělují i mykorhizu orchidejí (bez její přitomnosti například nemohou vyklíčit semena) nebo i rostlin vřesovitých. Jeden z typů mykorhiz někteří vědci dokonce považují z hlediska houby za mírně parazitický vztah.

Symbióza

Vztahů mezi organismy, v nejširším slova smyslu symbióz, je tedy mnoho a vývoj vyváženého společenstva často provází přechod záporných vztahů ve vztahy kladné, mezi které patří především symbióza.


Další články

Lstivé orchideje lákají hmyz k opylení.
Zmizelý svět rostlin o kterém podávají svědectví nalezené fosilie.
Javorový sirup je sladká pochoutka, kterou využívají některé recepty.
Semena s návnadou lákají ptáky k sezobnutí.
Prehistorická kukuřice vznikající z divokých druhů.
Houby, které zapáchají - hadovky, psivky, květnatce, mřížovky a další jejich příbuzní.
Islandský lišejník pukléřka islandská - lišejníky jsou příkladem symbiózy.
Med využívají tradiční recepty na výrobu perníku.
Darwin a kreacionisté v Kansasu.
Tropický deštný prales je opravdové království stromů, rozdělené do několika pater.
Voda, které na některých místech není dostatek, je předpokladem života.

Poněkud exoticky znějící slovo symbióza označuje vzájemné soužití různých organismů, z něhož mají prospěch obě zúčastněné strany.

Yin.cz