Doba železná

Pravěk nikdy nebyl žádnou idylou. Archeologové nalézají ve všech vrstvách - od nejstarších po nejmladší - stopy dávných tragédií. Ale snad žádná doba nezanechala u nás doklady tak podivných událostí, zvyků a společenských přeměn jako doba železná. Je to doba, kdy historie lidstva jako by dostala ostruhy - vývoj výroby, obchodu i státní organizace se pronikavě zrychlil, lidé doposud žijící skromně a nenáročně dostali mocenské choutky. Doba železná je dobou budování rozsáhlých staveb, pevností a honosných velmožských mohyl. Je to doba vzniku pevně organizovaných států a formování kmenových celků, z nichž se později vytvořily národy. Je to doba, ve které už koření současnost, doba, z níž se nám zachovalo víc, než si uvědomujeme - jména řek, hor, míst, sídelní trdice, síť dopravních tras a snad i etnický základ obyvatelstva, které později splynulo s novými příchozími.

Doba železná

Podle učebnic je doba železná celkem jednoduchá. Železo bylo objeveno již ve třetím tisíciletí před naším letopočtem v Egyptě, Mezopotámii i v Orientě. Zprvu se vyskytovalo jako vzácná kuriozita například v hrobce proslulého faraona Tutanchamóna, ale kolem roku 1500 př. n. l. již bylo běžné u Chetitů v Malé Asii, kolem roku 1000 př. n. l. ve Středomoří a na Balkáně a zanedlouho poté i v našich zemích. V Evropě se doba železná dělí na dvě zhruba stejně dlouhé epochy - starší doba železná neboli halštat a mladší doba železná neboli latén. Trvání první můžeme přibližně datovat mezi 1000 až 500 př. n. l., druhou zhruba od r. 500 př. n. l. do přelomu letopočtu.

Ve skutečnosti byla historie poněkud složitější. především železo se objevilo dřív než v době železné. První nálezy známe již z pozdní doby bronzové, z její knovízské kultury, pozdní štítarské fáze. Například bronzový poklad (depot) z Hostomic u Bíliny obsahoval vedle početných bronzových předmětů i dva železné hroty oštěpů s tulejkami. Také ve velmožském hrobě v Souši u Mostu byl uložen meč s ozdobnou bronzovou rukojetí a železnou čepelí. To jsou nejstarší železné výrobky u nás nalezené, ale patrně nevyrobené.

Naproti tomu ještě z doby halštatské známe řadu nalezišť, kde bychom železo marně hledali a kde je bronz stále ještě hlavním materiálem pro výrobu nástrojů, zbraní i ozdob. Jak je to možné? Starší dobu železnou označujeme i u nás slovem halštat podle rakouského naleziště z této doby. Ve skutečnosti však naše země v této době neměly jednotné osídlení a naše území ovlivňovalo více než šest kulturních okruhů. Některé se vytvořily přímo na našem území, jiné k nám zasáhly z jiných oblastí. K původním kulturám patří kultura bylanská, plynule navazující na kulturu knovízskou. Početné nálezy sídlišť i pohřebišť známe z Polabí od Kolína až po Ústí nad Labem, z dolního Povltaví, Poohří od Kadaně po Terezín a z povodí Bíliny. Byla to kultura velmi pokročilá, s výrazným rozvrstvením společnosti. Osoby pochované v "knížecích" hrobech byly opatřeny nejen zásobnicemi a početným nádobím, ale také vozem nebo alespoň jeho součástmi a koňskými postroji. Zachovaly se nám i opevněné svatyně a tu a tam i hradiště.

Naproti tomu severovýchodní Čechy, velká část Moravy a také část Slovenska osidloval lid kultury platěnické, která byla přímou pokračovatelkou kultury lužické a slezské z doby bronzové. Z Čech a části Moravy tento lid poměrně brzy vytlačili Keltové, takže se uchovalo jen chudé osídlení v okrajových oblastech. V horských oblastech severního a středního Slovenska se však lužický lid udržel až do doby římské a zanechal nám zde i opevněná výšinná sídliště (Vyšný Kubín, Istebné).

Jižní Čechy byly doménou zcela jiné kultury, halštatské mohylové. Ta navazuje na milavečskou kulturu. I zde jsou typickým jevem bohaté pohřby předních osobností tehdejší společnosti s bohatými dary ve velmi mohutných mohylách s pohřební, zpravidla vydřevenou komorou a kamenným věncem. Tato kultura se nevyskytuje jen v jižních a západních Čechách, ale i v sousedním Bavorsku a plynule přechází v kulturu starolaténskou.

Jižní Moravu ovládal v té době lid kultury horákovské, jež je přímým pokračováním kultury podolské z okruhu hornodunajských popelnicových hrobů. I zde se objevují četné "knížecí hroby" s nesmírně bohatou výbavou a snad i četnými lidskými oběťmi. Známe opevněná hradiště z této doby, ale zachovala se i celá vybavení dílen, zejména kovářských, a doklady o bohatých obchodních stycích s vlastní halštatskou oblastí i se Středomořím.

V mladší době železné již bylo naše území jednotnější. Většinu ovládali historičtí Keltové, o jejichž životě a dějinách už máme alespoň kusé zprávy od antických autorů.

Mladší doba železná byla dobou dosud nevídaného rozkvětu našich zemí. Hustota osídlení byla taková, že stejné úrovně dosáhla až za posledních Přemyslovců ve 13. století. Keltové dovedli využívat bohatství země, dobývali různé nerosty, od tuhy až po železnou rudu, rýžovali zlato, vyráběli a vyváželi šperky z mramoru a černé "švartny" (sapropelitu). Zemědělská produkce vzrostla, byla chována domácí zvířata a budována mohutná opevněná hradiště, v lecčems už připomínající opevněná města. Však jim také Římané a po nich dnešní vědci říkají oppidum - město. Objevily se nejen mohutné valy, k jejichž vybudování bylo zapotřebí práce mnoha tisíc odborně řízených pracovníků, ale také první kamenné stavby, i když jen z kamene kladeného nasucho, bez malty.

V oppidech pracovali velice schopní a obratní řemeslníci - kováři, kovotepci, zlatníci, jejichž díla byla nalezena, ale také tkalci, koželuzi, sedláři a další, o jejichž výrobcích máme zprávy, protože se vyvážely až do Říma. Keltové razili i vlastní mince, byla nalezena celá řada pokladů ze zlatých duhovek nebo biateků (Biatec bylo jedno z jmen, která se objevila na zlatých mincích ražených v oblasti dnešní Bratislavy).

Podstatné ovšem je, že ve všech oblastech je patrná velkorysá organizace. Oppida nejsou stavěna jen podle příhodnosti místa, ale podél obchodních cest zhruba ve vzdálenosti denních pochodů - nejlépe se tento řetěz zachoval podél Vltavy od Závisti až po Třísov. Obchod se Středomořím, který započal již v době halštatské, se v laténu neobyčejně rozvinul, jak dokazují nejen zprávy antických autorů, ale i nálezy importovaných, často velmi cenných předmětů.

Mladší doba železná byla tedy dobou velkého rozvoje našich zemí. Na přelomu letopočtu byl tento vývoj přerušen. Většina Keltů odešla, na opuštěných hradištích nalézáme jen ubohé trosky někdejšího bohatství, zbytek se neubránil náporu Germánů. Doklady o boji nalézáme na mnoha místech, například i kolem zatarasené a spálené první brány oppida na Závisti, kde archeologové objevili množství koster pobitých a nepohřbených mužů.

Doba železná vlastně pokračuje až do dnešních dnů, železo je i nadále důležitým materiálem. Skončila však keltská éra v našich zemích.

Další články

Hradiště byla opevněná místa.
Keltové ovládali v mladší době železné většinu našeho území.
Těstoviny různých tvarů jsou tradičními recepty italské kuchyně.
Svatý grál je kalich, který je součástí evropské kultury.
Jantarová komnata a její osudy.
Med využívají tradiční recepty na výrobu perníku.
Galové či Keltové?

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů