Langobardští umělci

Langobardi byli označováni za necitlivé barbary, vrahy či násilníky. Přitom po sobě zanechali nemalé kulturní památky. Stavěli úžasné stavby, vytvářeli sochy i kreslili, vyráběli úchvatné šperky a psali manuskripty.

Kříž langobardského krále Desideria, posledního panovníka Langobardů, je zdoben 212 kamejemi, drahými kameny a malovanými sklíčky.

Langobardi se kdysi v dějinách dopustili závažné chyby: znepřátelili si papeže. Jejich další osud tím byl zpečetěn. A nejen na válečném poli, kde neodolali vojenské síle krále Karla Velikého, ale taktéž v dějinách, odkud byli jednoduše vyškrtnuti. Dějiny totiž vždy píše vítěz. Langobardi tak do historie a povědomí vstoupili jako násilničtí a nepoddajní barbaři.

Byli představováni jako lid hrubý, násilný a divoký. Jako necivilizovaní divoši, jimž byla kultura cizí.

Langobardi v dějinách Itálie

Langobardi přitom hráli v dějinách dnešní Itálie významnou roli. Obývali území mezi Pavií a Beneventem, Cividalem a Spoletem. Čítali Senecu a zakládali kláštery, kde přepisovali antické texty. Přispěli ke zrodu a rozvoji evropského umění, poskytovali ochranu byzantským umělcům, kteří v langobardské kultuře tvořili svaté obrazy. A snažili se o sjednocení italských kmenů.

Právě tato snaha jim přinesla potíže. Langobardský král považoval za svůj úkol sjednotit kmeny takovým způsobem, který by papeži ponechával vedlejší úlohu. Kdyby se tehdy papež neobrátil pro pomoc k Frankům, dějiny Itálie by mohly být zcela jiné, jak později prohlásil Niccoló Machiavelli.

Langobartdi - stavitelé klášterů

V oněch dobách byli Langobardi národem bezesporu kulturním. Měli například zákoník z roku 643, dochovaný v nádherně zdobeném manuskriptu. Měli překrásný kříž, který patřil králi Desideriovi. V roce 754 založil langobardský král Desiderius klášter svaté Julie v Brescii, do kterého se uchýlila jeho dcera Desiderata neboli Ermengarda (manželka Karla Velikého, který ji zapudil).

Langobardi zakládali kláštery hojně a s obzvláštní pílí. Je ironií osudu, že nejednou srovnali se zemí právě stavbu, kterou sami vytvořili. To je například případ Montecassina, které nejprve zlikvidoval nájezd langobardských hord, aby ho v osmém století nechal znovu vystavět Petronace z Brescie. Od roku 568, kdy Langobardi pod vedením krále Alboina ničili kostely a svatá místa po celém území dnešní Itálie, již uplynulo spousta času. V té době už tento národ sám prošel christianizací a bůh Wotan byl opuštěn.

Langobardi a Byzantská říše

Právě konverze, které mimochodem započaly již na konci šestého století, dovedly bavorskou katoličku královnu Teodolindu k přesvědčení, že Langobardy lze v novém prostředí integrovat. Langobardi opustili rodný jazyk a začali používat latinu, přesídlili více na jih a začali se mísit se zdejší populací. Jejich potomci jsou moderní Italové.

Nový svět vzniklý spojením germánských a italských kmenů se začal vzájemně ovlivňovat se světem byzantským. Byzantská říše se stala legitimním nástupcem římského impéria. V době příchodu Langobardů vládli Byzantinci polovině území dnešní Itálie.

Vedle válek mezi nimi docházelo i k dalším procesům, k prolínání kultur a uměleckému ovlivňování. Langobardi objevili byzantské umění, reprezentované především ikonami. Stali se ochránci umělců, kteří z různých důvodů museli byzantské území opustit.

Langobardské umění

Právě příchod byzantských umělců mezi Langobardy možná zachránil tradici figurativního malířství, které mělo své kořeny v antice a ovlivnilo veškeré malířské umění západu. Navíc byly takto zachovány ikony, které dnes patří k těm nejvzácnějším - například ikony z kláštera svaté Kateřiny na Sinajském poloostrově.

Avšak od doby Karla Velikého, který langobardského krále Desideria porazil, se vliv tohoto národa snižoval, až se postupem času zcela vytratil. Přesněji řečeno, vytratila se jejich přímá stopa, avšak nový svět již byl vybudován na základech, které položili Langobardi. Udržovali kontakty s britskými ostrovy, protkali Evropu sítí obchodních i uměleckých cest. Ovšem politickou tvář vtiskl tomuto světu Karel Veliký, nikoli poražený národ Langobardů.

Langobardi ustoupili do Beneventa na jihu dnešní Itálie, kde přežívali do jedenáctého století, dokud se toto území nedostalo do normanských rukou.

Jazyk Langobardů vymřel, zachovaly se však výrazy, které dnes obohacují italštinu. A idea spojení Itálie, kterou vyznávali, byla realizována v devatenáctém století.

Další články

Byla Byzantská říše kvetoucí říší, nebo dekadentní velmocí? Byzantská říše uchovávala antické řecké a římské dědictví v době, kdy západní Evropa procházela obdobím temna. Disponovala propracovaným školstvím, byrokracií a právem.

Langobardští umělci a řemeslníci prosluli především mistrovským zpracováním kovů a dřeva, přičemž v Itálii vytvořili tzv. druhý zvěrný styl. Proslavily je náročné šperky, zbraně, sakrální architektura a také poskytování ochrany byzantským umělcům.

Vlajka Itálie vlaje na stožáru ve třech barvách. Oficiálně přijatá podoba vlajky Itálie bez královského erbu platí od 19. června 1946.

Co je to umění a jak se projevuje. Umění slouží především k vyjádření lidských emocí, sdílení myšlenek a propojení lidí napříč kulturami.

Informační stránky Yin.cz