Abstraktní umění

Začátek dvacátého století byl v umění obdobím plným přelomů a změn. Některé nové směry zapadly, jiné přetrvaly, a dokonce podnítily vznik směrů dalších. Roku 1910 nastoupilo nejdiskutovanější hnutí, jež nikdy doopravdy neskončilo. Svět spatřil abstraktní umění.

Abstraktní umění Od starověku až do konce devatenáctého století byla kresba zásadně figurativní. Od Raffaela, přes Goyu až k Renoirovi se malíři vždy snažlili zobrazit postavu, krajinu, předmět či rostlinu. Ukázat je a pomocí formy, barev a vlastních postupů vyprávět jejich historii.

Ve dvacátém století již syžet obrazu chybí, není zde žádné vyprávění ani realita. Vládu získává realita naprosto subjektivní, velmi osobní pohled malířův.

Tento fenomén se objevuje mezi lety 1910 až 1915 na několika místech nezávisle na sobě. Ve Francii, kde pracují malíři francouzští, čeští a holandští, v Německu, kde žijí Rusové a Němci, a také v Rusku. Robert Delaunay, Fernand Léger, František Kupka nebo Piet Mondrian pracují v Paříži, Vasilij Kandinskij a Franz Marc žijí v Mnichově, Kazimir Malevič vládně v Moskvě.

Techniky abstraktního umění

Někteří abstraktní umělci se zaměřili na práci s barvou, kterou používali s neobvyklou volností, jiní si za cíl tvorby vybrali zpracování forem. Nahlížejí na ně nezávisle a nově, což má za následek naprosté zrušení perspektivy a objekt mizí. Ztrácí se motiv, obraz nic nepředstavuje. Nastává zánik kompozice. Všechny tyto ztráty je ovšem třeba nahradit. Do popředí se dostává barevnost a geometrické tvary, vyjadřující pohyb, rytmus a strukturu. Abstraktní malíři nabízejí světu zcela nové představy.

Abstraktní umělci

Za prvního představitele abstraktního malířství lze považovat Vasilije Kandinského, který žil a tvořil v Mnichově, zakladatele skupiny Der blaue Reiter z roku 1911. Kandinskij maluje krajiny Bavorska, ale motiv se postupně vytrácí a stává se nedůležitým. Opouští figurativní kresbu, zaměřuje se na barvu, na pohyb díla, jež mají vyjádřit zamýšlenou expresi a emoci. Jeho první abstrakce se tradičně datuje do roku 1910, avšak nejdůležitější abstraktní díla tvoří mezi lety 1912 až 1914. Vznikají tři série, o jejichž charakteru nejlépe vypovídají názvy: Improvizace, Imprese, Kompozice.

Roku 1895 přichází z Prahy do Paříže významný symbolista František Kupka. Od roku 1909 stejně jako Kandinskij hledá nové cesty vyjádření. Symbolismus nesoucí stopy dekorativnosti Art Nouveau mu již nestačí. Pokouší se ve svých obrazech vyjádřit hru světel, představit pohyb. Jeho nejslavnější dílo, Dvoubarevná fuga, z roku 1912 vyjadřuje hru rytmu použitím kontrastů mezi formami, liniemi a barvami, rozmístěnými ve dvou dimenzích.

Hra světla je příznačná i pro dalšího velkého malíře abstrakce, pro Roberta Delaunaye, s jehož jménem se setkáváme i v jiných uměleckých směrech počátku století. Delaunaye proslavila série obrazů na téma okna. Jednotlivé motivy mizejí, vyniká pouze mřížka oken, v níž každý čtvereček hraje určitou barvou.

Rytmus je zobrazen v dílech Fernanda Légera. Pro Légera je typické srovnávání a střídání barev a forem, což ho mezi lety 1913 až 1914 dovedlo k naprostému zrušení realistické prezentace objektu.

V letech 1911 a 1912 žil v Paříži i jeden z nejznámějších abstraktních umělců, Holanďan Piet Mondrian. V jeho dílech lze zřetelně pozorovat vývoj moderního malířství od uvolnění linie a formy, přes využití barevných plánů rytmicky sestavených až k "čisté" abstrakce.

V Moskvě v tomto období vytváří Kazimir Malevič nový abstraktní postup, který využívá geometrické tvary. Čtverce, trojúhelníky, kola a kruhy v živých barvách dávají postupně vzniknout zcela novému směru, který Malevič nazývá suprematismus. Svá díla vystavuje roku 1915 v Sankt Peterburgu, kde poprvé veřejnosti představuje i dílo, jež ho nejvíce proslavilo, Černý čtverec na bílém pozadí.

Abstraktní pohled v jiném umění

Abstraktní pohled se neomezuje výlučně na malířství. Abstrakce se stala vůdčím fenoménem přinejmenším celé epochy a inspirovala řadu dalších oblastí umění či architektury a designu.

Po druhé světové válce došlo dokonce ke znovuoživení abstraktního uměleckého směru. V Evropě se opět rozšiřuje geometrická abstrakce, do popředí se dostávají umělci jako Auguste Herbin, Max Bill nebo Richard P. Lohse. V této době se rozvíjí i takzvaná americká škola. V New Yorku tvoří Jackson Pollock, Barnett Newman a Mark Rothko.

V padesátých letech se z abstraktního umění vyvíjejí nové směry - umění kinetické, minimalistické, ale abstrakce ovlivňuje do jisté míry i koncepční umění. Lze říci, že abstrakce, tento moderní směr z počátku století, ovládla celá následující desetiletí. Bez ní by současné umění mělo nejspíše zcela jinou podobu.

Další články

Kubismus
Barvy ovlivňují náš život a vyvolávají v nás nejrůznější pocity.

Začátek dvacátého století byl v umění obdobím plným přelomů a změn.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů