Niccoló Machiavelli

Niccoló Machiavelli byl politik, historik, spisovatel a filozof. Renesanční osobnost, která předešla svou dobu. Snil o velké, silné, sjednocené Itálii. V jeho době ho nikdo nechápal, ale později se stal legendou. Byl nenáviděn, odmítán, ale i uctíván, napodobován a opěvován. V průběhu dějin měli svého Machiavelliho jezuité, vlastenci, filozofové, protestanté i katolíci. Odvolávali se na něj řečníci, politici, vzdělanci i hlupáci. tak se zrodil machiavelismus.

Niccoló Machiavelli na obrazu, který namaloval Santi di Tito.

Říká se, že se prý Niccoló Machiavelli narodil s otevřenýma očima, údajně jako Sokrates, Voltaire, Galileo či Kant. Bylo to ve Florencii 3. května roku 1469. Předkové Niccoló Machiavelliho se jmenovali Maclavelli nebo Malchiavelli. Je to jméno utvořené z latinských slov malus - špatný a clavus - hřebík. Znamená tedy něco ve smyslu "špatné hřebíky". Niccoló Machiavelli byl ale "dobrý hřebík", neboť spojil mnohé myšlenky tak pevně dohromady, že se je dodnes žádnému kritikovi nepodařilo rozpojit.

Jeho otec byl advokátem a chtěl, aby se jím stal také syn. Matka byla obyčejná, velmi pobožná žena a chtěla, aby byl knězem. Když se rodiče nad kolébkou dohadovali, co z potomka bude, při slově advokát se prý dítě usmálo a pokývalo hlavou. tak bylo rozhodnuto, že Niccoló bude studovat práva.

Jako každý dobrý Ital se NiccolÓ Machiavelli naučil mnoho věcí na ulici. Italská ulice je totiž podle tradice přirozeným pokračováním rodinného domu. Zde a také v obchodech a v krčmách se naučil šťavnatým přezdívkám, vtipům a výřečnosti. Druhou přirozeností se mu stala latina. Studoval latinské autory a vášnivě rád četl také danta a Petrarcu.

Situace v Itálii v době života Niccoló Machiavelliho

Itálie prožívala za Lorenza Medicejského, který ve Florencii vládl od roku 1469, období klidu. Byl rozhodčím italských států a dokázal udržet politickou rovnováhu. V diplomacii byl silnější než v politice. Florencie se za vlády Lorenza Medicejského stala centrem italské renesance. Po jeho smrti roku 1492 klid skončil. Italské státy začaly mezi sebou válčit. Navíc se jednotlivé země ještě samy štěpily na různé sekty, politické skupiny a podle rodových tradic.

Mnich Savonarola, protipól Niccoló Machiavelliho

Po smrti Lorenzově nabývá na významu Girolamo Savonarola. Dominikánský mnich a reformátor ohnivě káže o hříchu a neustále kritizuje katolickou církev. Lidem hrozí boží pomstou.

První Machiavelliho list, který se dochoval, se týká právě Savonaroly. Bohatí i chudí Florenťané, politici a umělci podléhali Savonarolově výmluvnosti, jeho buřičským výzvám, záhadným symbolům a předpovědím. Machiavelli to vnímal jinak. Nevěřil tomu, co zanícený mnich říkal. Vážil si ho jako politické síly, ale předvídal, že nepřežije zkoušku ohněm.

Savonarola se snažil vrátit svět o několik století nazpět. Představoval středověk, Niccoló Machiavelli novověk. Savonarola očekával vše od Boha, Machiavelli od člověka.

Roku 1494 byla Savonarolou a Pierem Soderinim vyhlášena Florentská republika, která trvala až do roku 1512. Roku 1498 byl Savonarola papežem Alexandrem VI. exkomunikován z církve, zajat, mučen a upálen.

Niccoló Machiavelli sekretářem Florentské republiky

Téhož roku vstoupil do politického života Niccoló Machiavelli. Byl zvolen sekretářem Florentské republiky. Zní to vznešeně, ale ve skutečnosti byl pouze obyčejným úředníkem. Zhotovoval opisy, psal protokoly a dělal stručné výtahy z došlé korespondence. Jedním z jeho úkolů bylo sloužit radě Deseti, která měla na starosti věci válečné. Být sekretářem rady znamenalo posílat peníze, svolávat do zbraně, vysílat spěšné kurýry, nakupovat nejrůznější zboží, psát úřední výzvy rychtářům a sestavovat seznamy žoldnéřů.

V té době v sobě Machiavelli objevuje spisovatelské nadání. Ještě živější je jeho řeč. Jeho proslovy, výroky, poznámky a vtipy jsou duší úřadu.

Niccoló Machiavelli vyslancem Florentské republiky

Niccoló Machiavelli byl jako sekretář posílán úředně do ciziny. Vyhovovalo to jeho neklidné povaze i touze poznávat nové lidi. Cestoval výhradně na koni. Cesty byly fyzicky náročné a mnohdy nebezpečné. Niccoló Machiavelli měl však pevné zdraví, bez problémů zdolával horské hřebeny, slézal údolí, křižoval silnice za pěkného počasí i v nepohodě.

Záznamy z cest

Při svých cestách se Niccoló Machiavelli zajímal o lidi a jejich život. V zemích, kterými projížděl, si zaznamenával zákony občanského života, způsoby válčení, mezistátní smlouvy a dohody i to, jací lidé se dostávají k moci. Florentští Signori po něm chtěli, aby byl pozorovatelem, zprostředkovatelem, vyslancem, zmocněncem, zkrátka univerzálním odborníkem na všechno. Ale ať měl úspěch nebo ne, nikdy ho nepovýšili ani mu nepřidali na platu. Celkem mu bylo svěřeno třiadvacet misí do ciziny a mnoho komisí na území republiky. Byl čtyřikrát u francouzského krále Ludvíka XII., dvakrát u císaře Maxmiliána I., dvakrát na římském dvoře, třikrát v Sienně, dvakrát v Pise.

Niccoló Machiavelli a rod medicejských

Medicejští, kteří byli roku 1494 vyhnáni z Florencie, nepřestali usilovat o návrat na trůn. Podařilo se jim to roku 1512, kdy obnovili vládu a začali se mstít republikánům. Nastalo období zúčtování a mnoha změn.

Na řadu přišel i Niccoló Machiavelli. S nástupem Medicejských přišel o místo. Přitom Machiavelimu bylo jedno, kdo stojí v čele státu. Měl svůj ideál. Velkou, silnou a sjednocenou Itálii. K tomu by podle něj stačil jediný člověk s pevnou vůlí.

Život v ústraní

Jednoho dne byl nalezen seznam osob, které měly připravovat spiknutí proti Medicejským. Bylo na něm i Machiavelliho jméno, i když s tím pravděpodobně neměl nic společného. Spiknutí se mu nelíbila a odsuzoval je. Byl zajat a uvržen do vězení, vyslýchán a mučen. Po měsíci byl s podlomeným zdravím z věznice propuštěn a na rok vyhoštěn z Florencie. Uchýlil se na nedaleký statek do San Cossiana

Na politice se nemohl aktivně podílet, a tak o ní začal psát. Nikoli o politice, kterou viděl kolem sebe, ale o politice obecně, o jejích základech a filozofii. Z úředníka se stal filozof.

Niccoló Machiavelli: Vladař

Vladař se zrodil z bolesti a nouze. Vznikl z řady Machiavelliho životních neúspěchů a neštěstí. Podle Machiavelliho vlastních slov není Vladař prací původní, ale zápisem jeho vlastních myšlenkových rozhovorů s nejlepšími lidmi všech věků.

Když Machiavellimu jednou kdosi vytýkal, že naučil tyrany, jak dobýt moci, odpověděl: "Je pravda, že jsem naučil tyrany, jak se dobývá moc, ale také jsem naučil národy, jak zničit tyrany." Kniha vyšla tiskem roku 1532 až po Machiavelliho smrti.

Niccoló Machiavelli v ní srovnává státy, jaké bývaly kdysi a jaké byly v jeho době. Dospíval k poznání, že lidská přirozenost je stále stejná. Nedělá si iluze o svých spoluobčanech. Tvrdí, že nejhorší situace je v Itálii, protože je tam příliš mnoho umění, přepychu a krásy, a proto také příliš mnoho slabosti a malomyslnosti. Podle něj Itálie potřebuje někoho, kdo jí pomůže se vzpamatovat. Tuto roli může sehrát pouze silný vladař.

Machiavelli, přátelé a ženy

Z nepřízně osudu se Niccoló Machiavelli utěšoval u přátel a u žen. Byl to muž duchaplný a vtipný. Uměl bavit společnost veselými anekdotami a vtipy a nepokazil žádnou legraci. Měl velmi rád ženskou společnost. Dával přednost prostým ženám, například krčmářkám či pekařkám. Ženy učené neměl rád. Oženil se roku 1503 s Mariettou Corsini a měl s ní několik dětí. Byla to žena prostá a velmi zbožná a trpělivě snášela nedostatek peněz i manželovu častou nevěru.

Víra a politika

Niccoló Machiavelli považoval za největší překážku sjednocení Itálie papežství a papežský stát, který, usazen uprostřed italského území, zabraňoval, aby některá monarchie Itálii sjednotila podobně, jako sjednotila například Francii. kromě toho bylo papežství podle Machiavelliho zřídlem zkaženosti. Tvrdil, že jen papežům děkují Italové za to, že se z nich stali bezvěrci. A bez víry není silného státu. Není třeba, aby věřil vládce, říká Niccoló Machiavelli, ale musí věřit lid.

Niccoló Machiavelli nebyl monarchista ani republikán. Nikdy nepřemýšlel o tom, jaká vláda je lepší, ale jaká je potřebnější a pro zemi vhodnější. Podle něj každý národ potřebuje něco jiného. jeden si umí vládnout sám, jiný potřebuje železnou ruku. Někde se pokojně o věcech hlasuje, jinde se střílí na ulicích.

Niccoló Machiavelli se vrací do Florencie

Po roce života v ústraní na venkově se Niccoló Machiavelli vrátil do Florencie. Začal se znovu podílet na politickém a kulturním životě města a čas od času vykonával služby pro Signorii. Roku 1527 byla ve Florencii znovu obnovena republika, Medicejští museli odejít. Niccoló Machiavelli byl přesvědčen, že se svými zkušenostmi by byl pro obnovenou republiku nejvhodnějším sekretářem. V prvních dnech měsíce června roku 1527 si podal žádost. Desátého se o ní rozhodovalo v Nejvyšší florentské radě. Návrh, aby se sekretářem Najvyšší rady Florentské republiky stal Niccoló Machiavelli, byl velkou většinou zamítnut. 555 hlasů bylo proti, pouze 12 pro.

Tato zpráva Machiavelliho ranila a zvýšila pocity zklamání a urážek. Onemocněl z toho. Blouznil v horečkách, všechno ho bolelo, byl upoután na lůžko a nemohl spát. Nedokázal zapomenout na křivdu, která se mu stala. Týž měsíc 27. června 1527 ve Florencii zemřel. Je pochován v kostele Santa Croce.

Přístup k machiavelismu

Pro Machiavelliho současníky nemělo jeho jméno zvláštní zvuk či význam. Za jeho časů ho nechápal téměř nikdo. To se v průběhu staletí změnilo. Niccoló Machiavelli se stal legendou. Od toho okamžiku byl nenáviděn, odmítán, ale i uctíván, napodobován a opěvován. V průběhu dějin měli svého Machiaveliho jezuité, vlastenci, filozofové, protestanté i katolíci. Svou představu o něm si udělali literáti a spisovatelé, jinou byrokraté. Odvolávali se na něj řečníci, politici, vzdělanci i hlupáci. tak se zrodil machiavelismus. kdyby se mohl Niccoló Machiavelli bránit, určitě by řekl, že s machiavelismem nemá nic společného.

Je nesporné, že Machiavelliho myšlenky a názory sloužily v historii mnoha lidem. Různí lidé ho interpretovali podle toho, jak potřebovali.

Autokraté a despotové se o něm obyčejně nezmiňovali, ale byli přesvědčeni, že v něm mohou najít nejlepší oprávnění ke svým činům. Revolucionáři ho odsuzovali, ale radovali se z některých jeho republikánských výroků.

I dnes se Machiavelliho Vladař stále čte. Byl přeložen do mnoha jazyků. Machiavelliho názory zůstanou pravděpodobně navždy předmětem sporů. Nesporná je však jeho odvaha nazývat věci pravým jménem a schopnost proniknout do spletitých mechanismů boje o moc.

Další články

Nejbohatší lidé světa
Těstoviny pocházejí z Itálie, rodné země Niccoló Machiavelliho.
Jak se zrodily peníze - historie zrodu peněz.
Život bez bolesti zad která podle odhadů trápí až osmdesát procent lidí.
První předpověď počasí prakticky realizoval fyzik Lewis Fry Richardson.
Hodiny, hodinky a hodináři
Sonda Galileo zkoumá měsíce planety Jupiter.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů