Lidská ruka

Čtyři miliony let se vyvíjela lidská ruka, až se stala nejdokonalejším nástrojem, jaký lze v přírodě najít. Umožnila, aby si pračlověk vyrobil první kamenné nástroje i aby moderní chirurg prováděl složité operace. Není divu, neboť ovládání prstů se věnuje celá čtvrtina naší motorické mozkové kůry.

Lidská ruka se skládá z 29 kostí a stejného počtu hlavních kloubů. Kosti jsou připojeny ke 123 šlachám a jsou ovládány 35 silnými svaly, jejichž činnost kontroluje 48 nervů. Celou tuto soustavu zásobuje krví 30 tepen. Lidskou ruku lze prohlásit za nejdokonalejší nástroj, jaký lze v přírodě najít. Aristoteles ji dokonce nazval "nástrojem nástrojů".

Ruka je bezpochyby jedním z nejúžasnějších orgánů lidské anatomie. Podle archeologa Juana Arsuagy byla naše chápavá končetina jedním ze tří prvků, jež měly rozhodující vliv na vznik myšlenkového systému u našeho biologického druhu. Dalšími dvěma hybnými silami vývoje byl zrak schopný trojrozměrného vidění a mozek, který tuto vizuální informaci dokázal zpracovat.

Řecký filozof Anaxagoras před 2500 lety tvrdil, že "člověk je nejrozumnější z živých tvorů proto, že má ruce", zatímco Aristoteles naopak zastával názor, že "člověk byl obdařen rukama, protože byl nejchytřejší".

Úcta, kterou člověk pociťoval k rukám, se projevovala už v době jeskynní. Umělci ze starší doby kamenné sestupovali v jeskyních do nejhlubších galerií a vytvářeli tam na skalních stěnách a ve výklencích otisky svých rukou. Podle určitého rituálu přitiskli ruku k chladné skále a foukačkou ji poprášili okrovým nebo černým barvivem. Nad tyto stopy rukou často umístili kresby zvířat, znaky motyk a geometrické obrazce, které symbolizovaly magickou moc lovců nad kořistí. Je také možné, že tyto negativní obrazy lidských rukou sloužily v nepříznivých obdobích jako talismany k usmíření rozhněvaných duchů.

Magická síla lidské ruky

Není pochyb o tom, že pro naše předky před 35 000 lety měly ruce hluboce náboženský a magický význam. "Od nejstarších figurálních obrazů až po moderní umění symbolizují ruce božské a lidské činy, moc, tvořivost a inteligenci," tvrdí americká historička umění Claire Richter Shermanová a dodává: "Svou schopností dotýkat se a uchopit plní lidská ruka funkci prostředníka mezi jedincem a přírodním prostředím."

Od pokolení k pokolení se toto uctívání lidských rukou šířilo v různých kulturách a civilizacích a zašlo i do takové krajnosti, že se podle rukou usuzovalo na charakter a budoucnost osobnosti. V Indii vznikla před 4000 lety nauka samudrika šástra neboli umění věštit z ruky - chiromantie. Rýhy na dlani byly předmětem zkoumání pro egyptské, syrské, sumerské, chaldejské a babylonské učence. Osud člověka hledali v čarách na dlani i muslimové a Číňané. Ve starém Řecku a Římě byla chiromantie považována za stejnou vědu jako medicína, filozofie a astrologie.

Prsty lidské ruky

Pozornost, která se v minulých dobách přikládala naší chápavé končetině, se zvláště soustřeďovala na prsty. Podle svých anatomických vlastností dostaly v antice různá jména.

Palec, latinsky pollex, ztělesňoval moc a rozhodnost. Ukazovák neboli index otevíral dveře k poznání. Prostředník byl znám jako impudicus (nestyda), protože se používal k urážlivým gestům, prsteník se nazýval medicus kvůli středověké domněnce, že z něj vychází tepna do srdce, a malíček čili minimus byl znám také jako auricularis, protože se používal mimo jiné k čištění ucha.

Lidská ruka ve světle moderní vědy.

Zatímco chiromantie a astrologie stále trvají na svém věšteckém umění, převzali dnes zkoumání lidských rukou vědci, které také v jistém smyslu přitahuje jejich magie, a soupeří dokonce s chiromantií. Velikost prstů toho může hodně prozradit o našem chování a o nemocech, které nás ohrožují.

Nedávné výzkumy naznačují, že délku prstů, konkrétně ukazováku a prsteníku, určuje činnost některých pohlavních hormonů přítomných v děloze při vývoji embrya. Nedostatek nebo nadbytek těchto látek zejména při utváření rukou v prvních třech měsících těhotenství rozhoduje o konečné délce prstů. Tato hormonální lázeň ovlivňuje také rozvoj mozku, pohlavních orgánů a srdce.

Ženy mají ukazováček a prsteník prakticky stejně dlouhé, zatímco u mužů bývá čtvrtý prst o něco delší. Poměr mezi délkou obou prstů vyjadřuje vzorec 2D:4D. Je-li tento poměr nízký, je považován za mužský, a je-li vysoký, za ženský. Doktor John Manning z univerzity v Liverpoolu uveřejnil hypotézu, podle níž některé nemoci jako rakovina prsu, srdeční choroby, autismus a dyslexie mohou být zasety do plodu už v děloze a vzklíčí pak až v dospělosti. Manning tvrdí, že mezi dětmi s nízkým poměrem 2D:4D, což naznačuje, že byly v matčině lůně vystaveny vysoké koncentraci testosteronu, se vyskytuje zvýšené procento leváků, autistů a dyslektiků.

Další souvislosti

Prsty lidské ruky mohou také prozradit leccos o naší sexualitě. Americká badatelka Janel Tortoriceová změřila prsty čtyřiceti lesbičkám. Zjistila, že jejich ruce se nejen liší od rukou heterosexuálních žen, ale podobají se rukám heterosexuálních mužů.

Tortoriceová se také domnívá, že podle rukou lze též usuzovat na naše hudební nadání. Změřila prsty čtyřiapadesáti členům jednoho britského symfonického orchestru a došla k tomu, že nejlepší z nich mají prsteník delší než ukazováček. Zřejmě to nebude náhoda.

Lidská ruka a evoluce

Lidská ruka ještě skrývá mnohá tajemství. Je totiž mezi savci výjimečná. Palec je v poměru k ostatním prstům delší než u všech primátů a má největší stupeň "opozice", tj. schopnosti dosáhnout přes dlaň až ke konečkům dalších prstů. Mnozí primáti se jím mohou dotknout špičky ukazováku, ale v žádném případě prsteníku a malíčku. Díky ohebnosti kloubů spojujících jeho karpální (zápěstní) kosti má palec největší podíl na obratnosti naší ruky, což sehrálo klíčovou úlohu v technickém a kulturním vývoji člověka.

Asi před čtyřmi miliony let začali naši předkové chodit vzpřímeně, což osvobodilo horní končetiny od funkce podílet se na chůzi či běhu. Ruce se pak začaly věnovat zcela jiným činnostem a prsty se daly do služeb mozku. To umožnilo, aby Homo habilis nebo jeho předchůdce před 2,5 milionu let kdesi v Etiopii vyrobil první kemenné nástroje a aby dnešní člověk sestrojil Mezinárodní kosmickou stanici ISS.

Bříška prstů lidské ruky dokáží zachytit vibrace o rozkmitu pouhých 0,00002 milimetru, prsty umějí poznat hmatem hodnotu bankovky, projevit něhu a lásku, poskytnout rozkoš, léčit, ale také zabít. Někteří boxeři a karatisté mohou zasadit údery o síle přes 3000 newtonů, což stačí k tomu, aby prorazili zeď. Nebýt rukou nebyly by ani umělecké galerie, ale také ani jaderné hlavice. To bychom však odbočili k jinému tématu.

Gesto lidské ruky - více než tisíc slov

Svými pohyby udávají naše horní končetiny takt při vyjadřování myšlenek řeči a jsou součástí našeho způsobu komunikace až do té míry, že jimi pohybujeme, i když hovoříme do telefonu. Při řeči gestikulují rukama dokonce i nevidomí od narození, přestože to nemohli odkoukat od svých bližních. Pro hluchoněmé jsou prsty hlasovým ústrojím mimického jazyka, který si nezadá s mluveným. Někdy znamená gesto ruky víc než tisíc slov.

Všude, kam přijdeme, a nezávisle na jazyku, jímž se tam mluví, používají lidé ke komunikaci horních končetin. Biologický základ tohoto chování není znám, ale je o tom řada hypotéz. "Gesta nejsou jen doplňkem řeči," říká Michael Gorbalis z univerzity v Aucklandu na Novém Zélandu. "Mohou být naším prvotním systémem komunikace. Primitivní lidé používali ke komunikaci celé tělo." Řeč a gestikulace se za společného vývoje tak proplétaly a překrývaly, že si dnes nelze představit jednu bez druhé.

Gestikulace nám ne vždy slouží jen k tomu, abychom partnerovi v rozhovoru usnadnili nás pochopit, ale často i k tomu, abychom si sami pomohli přemýšlet a rozpomínat se.

Elizabeth Batesová, která se na kalifornské univerzitě zabývá procesy poznání, upozorňuje na to, že ne náhodou existují mezi řečovými a pohybovými oblastmi v mozku nervové spoje, ba že se někde i překrývají. Snímky například potvrzují, že tzv. Brocova oblast, která kontroluje pohyb našich rtů, jazyka a hlasivek a řídí proud slovních signálů z mozku k ústům, se aktivuje nejen když hovoříme, ale i když pohybujeme rukama.

Komunikace mezi lidskou rukou a mozkem

Neuronová síť, která ovládá pohyby rukou, je propletena s mozkovými centry sloužícími jiným potřebám. Odhaduje se, že čtvrtina motorické korové oblasti se věnuje výhradně svalům ruky.

Tak jednoduchý úkon jako vzít sklenici a přiložit ji ke rtům je neurologicky tak svízelně složitý úkol, že z jeho podrobného vysvětlení odborníky rozbolí hlava. Mozeček, útvar podobný květáku a uložený pod velkým mozkem v zadní části lebky, vede a koordinuje pohyby svalů, kloubů a šlach ruky. Příkaz k tomu, aby ruka vykonala určitou činnost, vychází vždy z motorické oblasti mozkové kůry. Nervové impulzy putují z tzv. pyramidových buněk levé motorické oblasti přes další části mozku a svazky vláken zvaných pyramidy do prodloužené míchy, kde se na hranici se hřbetní míchou kříží v místě zvaném decussatio pyramidum. Většina nervových vláken tu přechází z jedné strany na druhou. Vzhledem k tomu levá strana mozku kontroluje pravou stranu těla a naopak. Z tohoto místa přechází povel až do ruky, zatímco je v nepatrném zlomku o právě začínajícím pohybu informován mozeček. Ten bleskově prohledá svou paměť, aby zjistil, jak se tento pohyb správně provádí, a je-li to nutné, povel upravuje.

A tak prostřednictvím tohoto propojeného systému výměny informací mezi senzorickými receptory ruky, mozkovou motorickou kůrou a mozečkem se právě posledně jmenovaný útvar postará o správný sled pohybů: ruka se natáhne, prsty se ohnou, aby uchopily předmět patřičnou silou a donesly sklenici ke rtům. Na celý proces dohlíží centrální nervový systém, který má v sobě model pohybového aparátu umožňující odhadnout hmotnost předmětu a stabilizovat svalstvo tak, aby pohyb byl klidný a plynulý. Celou tuto kaskádu událostí zažijete ve vlastním těle hned teď, až dočtete tuto stránku a uchopíte myš, abyste se dostali na další.

Další články

Černé perly z tichomořských atolů.
Barvy ovlivňují náš život, vyvolávají nejrůznější pocity. Existuje jich tak velké množství, že ani nedokážeme všechny pojmenovat.
Dyslexie byla pro vědce po dlouhou dobu záhadou.
Tradiční čínská medicína je soubor léčebných metod, jejichž počátky sahají až k počátkům čínské civilizace.
Špatní sousedé, ploty a zdi
Váhy
Golfský proud, který udržuje v Evropě příznivé a mírné podnebí.
Pravá nebo levá strana? Pokud vám dělá potíže je odlišit, nezoufejte.
Umění komunikace mezi lidmi
Čaj je kulturní nápoj s historií dlouhou téměř pět tisíc let.
Evoluce oka - Pokud na to má dostatek času, je příroda schopna tvořit i komplikované orgány.
Otisky prstů s otazníkem - Při použití této osvědčené techniky nelze zcela vyloučit omyl.
Talismany a amulety ochraňovaly člověka před působením zla.

Během vývoje, který trval čtyři miliony let, se lidská ruka stala nejdokonalejším nástrojem, jaký lze v přírodě najít.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů