Umění komunikace mezi lidmi patří mezi nejobtížnější dovednosti. V dnešní době umění komunikace nabývá na významu. Má rozhodující význam pro efektivní řízení lidí a tedy i pro úspěch podnikání.
Byly nám dány dvě uši a jedna ústa. V tomto poměru bychom je také měli využívat. To je možná základní krédo správné komunikace. Důležité je nejen mluvit, ale především umět naslouchat. Naslouchat je důležité v podnikání i doma. Věčný kverulant, ale i nejzarytější kritik často změkne a zkrotne v přítomnosti trpělivého posluchače, který s ním sympatizuje. Chcete-li být dobrými partnery v rozhovorech, buďte dobrými posluchači. Chcete-li být zajímaví vy, zajímejte se o toho, s kým mluvíte:
K tomu patří nezbytně odhodlání získat informace, věnovat jim patřičnou pozornost a pak je dobře použít. Nejde o komunikaci typu "chci být o všem informován", nebo "chci, abyste mi všechno řekli". Je potřeba klást správné otázky a v odpovědích trpělivě hledat to, co se chceme dozvědět.
Chcete-li objevit něco o světě člověka, s nímž komunikujete, ptejte se především na to, co ho těší. Co dělá rád. Co rád jí, co si o něčem myslí. V kladených otázkách musí být znát zájem a trocha zvědavosti. Přitom rozhovor nesmí znít jako výslech. Je dobré si to zkusit "nanečisto". Třeba u příbuzných u šálku kávy. Zjistíte, že klást otázky tak, aby nevznikl dojem, že vyzvídáte, ale že máte o partnera, o jeho problémy a názory skutečný zájem, je velké umění. Pamatujte si, že člověk, s nímž mluvíte, má především zájem o sebe, o své zájmy, problémy a z toho vycházejte.
Až si to nacvičíte v domácím prostředí, můžete pokračovat obtížnějším stupněm - v zaměstnání, ať jste manažer nebo řadový pracovník.
Dalším základním pravidlem komunikační dovednosti je nikdy se neptat "proč?". Položením takové otázky se lidé obvykle cítí napadnutí. Otázka "proč?" znamená výtku nebo žádost o ujasnění nepochopitelného a tedy zřejmě nedobrého postupu. Jakákoli plodná komunikace po položení takové otázky končí. Lidé si začnou vymýšlet, vymlouvat se, případně říkat vyložené nepravdy.
Původní význam slova komunikace znamená spojení nějakých prostorů či objektů. Je to cesta, která vede z místa A do místa B a měla by být upravena tak, aby byla co nejschůdnější. Stejně tak by měla být schůdná cesta, kterou mezi námi proudí informace. Přitom právě v tomto směru dochází k řadě deformací.
Přeceňujeme slova, a přitom význam a smysl sdělení je mnohem více dán mimoslovními projevy, kterými slova doprovázíme. Záleží na tónu hlasu, důležitá je intenzita a rychlost řeči, záleží i na tom, jak se při svém projevu tváříme, jaké děláme posunky, jak stojíme. Obsahově stejná věta: "Tak jdi do hospody," může mít různý význam. Může to být razentní odpověď na manželovu stížnost na kvalitu domácího jídla, ale může to být i rada, aby někdo zašel do hospody pro perlivé vody, které v místním krámku nemají.
Příjemce filtruje sdělenou informaci svými názory, postoji, předsudky. Poslouchá jen to, co chce. Něco slyší nebo vnímá jako významné, jiné prostě vypouští. Může mu tak utéci právě to, co mluvčí považuje za podstatné.
Nedejte se zmýlit klasickou definicí, že věta je myšlenka vyjádřená slovy. Myšlení se ubírá docela jinými cestami a přiřazování slov myšlenkám je podstatně složitější, než by se zdálo. Někdy může naopak věta dobře kamuflovat myšlenku. A někdy za dokonalým rétorickým projevem nemusí být vůbec žádná myšlenka.
Nelze podceňovat ani význam mimoslovní komunikace. Vezměme například řeč očí. Průměr zornice se nezvětšuje pouze vlivem vyšší intenzity světla, ale také působením větší intenzity zájmu o daný objekt. Tím zájmem může být stejně radost jako zděšení. Rozšíření zorniček je neklamným signálem, že jste partnera zaujali. Pokud má zorničky jako čárečky, je to projev nezájmu. Vzdejte to, nebo na to jděte jinak.
Také délka a soustředěnost pohledu vypovídá o tom, že jste partnera zaujali. Říká se, že oči chodí tam, kam by šly nohy, kdyby mohly. Ale není z toho vůbec jasné, zda by tam dotyčný šel, aby vás pohladil, nebo aby vám dal facku.
Umění vést komunikaci spočívá mimo jiné v tom, že dokážeme vystihnout pro ni vhodnou situaci. Ne každá chvíle je jako stvořená pro povídání a nevhodně volenou dobou a kontextem můžeme protějšek odradit, ač by za jiných okolností mohl obohatit obě strany.
Nejste-li v dané situaci schopni správně komunikovat, raději se o to nepokoušejte a odejděte. Přehrajte si v hlavě postup a slova, kterých jste použili, zhodnoťte je, zbavte se napětí a frustrace a s odstupem začněte znovu a jinak. Uvědomte si, že komunikace je velmi nesnadné umění a patří k němu učit se z vlastních chyb a omylů.
Další články
Omluva dokáže napravit škody spáchané při komunikaci.
Voda se v některých částech světa začíná stávat vzácnou surovinou.
Vikingové, Normani nebo se jim také říkalo Varjagové.
Turecká káva v turecké kultuře.
Léčivý smích
Hodiny, hodinky a hodináři