Dyslexie

Proč některé děti nedokážou správně číst, bylo až donedávna záhadou. Dnes vědci přicházejí na to, v čem tkví problém a jak se dá dyslexie řešit. Svítá nová naděje pro řešení problému zvaného dyslexie.

Porucha schopnosti číst, odborně nazývaná dyslexie, byla poprvé popsána přibližně před sto lety. Její podstata dlouhá léta unikala lékařům, učitelům, rodičům i dyslektikům samotným. Pro dobré čtenáře je obtížné si představit, jaké to je nebýt schopen rozeznat tištěná slova. Řada lidí byla přesvědčena, že skutecnou příčinou je lenost, zatvrzelost nebo nízká inteligence. Mýlili se.

Dyslexie - oč jde?

Badatelé zjišťují o dyslexii stále více skutečností. Vyplývá z nich, že jde především o otázku biologie mozku. Dyslektici netrpí nějakým mozkovým poškozením. Výsledky skenování ukazují, že jejich sídlo myšlení je zcela v pořádku. Děti s poruchou čtení mnohdy vynikají nadprůměrnou inteligencí. Pouze v složitém systému propojení neuronů vzniká určitá závada, která pro ně ze čtení činí nesnadný úkol.

Koncem srpna ohlásili vědci z helsinské univerzity objev genu, který by za tuto závadu mohl být částečně zodpovědný. Potvrdila jim to studie dvaceti finských rodin, kde byl u velkého množství dyslektiků tento gen, označovaný DYXC1, narušen.

Věda zkoumá nejen možné příčiny dyslexie, ale také nové způsoby, jak ji odstranit. Nejúspěšnější programy se zaměřují na posilování schopnosti mozku spojovat písmena se zvuky, které znázorňují. Některé studie naznačují, že správný výcvik v rané fázi poruchy může přeprogramovat mozek tak dokonale, že neurologická závada zcela zmizí.

Nedostatečná péče

Největší pozornost věnují dyslektikům v USA. Státní systém škol je podle zákona zodpovědný za rozpoznávání a nápravu poruchy. Evropa je v péči o tyto děti silně pozadu. Ve Francii se škola dyslexií vůbec nezabývá, Dětem se dostává pomoci mimo školní zařízení u speciálních terapeutů. Německý školský systém uznal dyslexii za handicap nedávno. V Bavorsku byl zahájen terapeutický program až v roce 1999. Ve Velké Británii vláda teprve stanovila pro státní školy směrnice týkající se dyslektické poruchy. Přitom odhady hovoří o tom, že dyslexií trpí nejméně deset procent populace.

Dyslexie, mýty a skutečnost

Jak lékaři získávají více poznatků, padají i mýty spojované s dyslexií. Podle jednoho spočívá dyslexie v převracení a obráceném psaní písmen. Téměř všechny děti vytvářejí zrcadlové kopie písmen, když se učí psát. Dyslektici pouze tuto chybu dělají častěji.

Říká se, že dyslektiků je více mezi chlapci než děvčaty. Není to pravda. Jejich poměr je vyvážený. Chlapci na sebe více upozorňují, protože dávají průchod své frustraci špatným chováním.

Nejnebezpečnějším mýtem je představa, že z dyslexie se dá vyrůst. Vede rodiče k tomu, že otálejí s vyhledáním pomoci pro dyslektické děti. Pokud je stanovena diagnóza pozdě, dítě se naučí číst, ale ne plynule jako ostatní. Začne-li se s terapií až po dosažení devátého roku, zabere dvojnásobné množství času.

Nikde není řečeno, že dyslektici nemohou kvůli své poruše uspět ve společnosti. Někdy je tomu právě naopak. Snad proto, že mají propojení v mozku nastavená jinak, dokážou často výtečně řešit problémy, přicházet s novými nebo překvapivými způsoby řešení a dělat myšlenkové skoky. Podle vlastních slov vidí věci barevně v rozměru 3D nebo jako mnohorozměrnou šachovou partii. Možná je to dáno i tím, že práce s poruchou v raném dětství je lépe vybavila pro boj s překážkami v dalším životě.

Odvrácená strana dyslexie

Němečtí vědci, kteří sledovali skupinu dyslektiků sedmnáct let, zjistili, že se u nich vyskytuje více psychopatologických symptomů (včetně sebepoškozování) a větší pravděpodobnost nezaměstnanosti. V osmnácti letech měla čtvrtina z nich za sebou nejméně jeden konflikt se zákonem. Závěr německé studie vyzněl v tom smyslu, že přítomnost dyslektické poruchy v osmi letech věku má nepříznivou prognózu z hlediska školních výsledků, profesionálního života i duševního vývoje.

Poměrně velké množství dyslektiků, i těch nejmladších, trpí depresemi a zabývá se sebevražednými myšlenkami. Jejich sebevědomí je vážně poškozeno při srovnání s ostatními spolužáky, kteří ve věku od šesti do osmi let dělají ve čtení a psaní rychlé pokroky. Proto je důležité začít s nápravou poruchy co nejdříve.

Zázrak zvaný čtení

Schopnost číst je vlastně malý zázrak. Při čtení musí mozek přenastavit vizuální a řečové procesory tak, aby se uměle vytvořené symboly (písmena na papíře) začaly spojovat se zvuky, které představují. Nestačí jen slyšet jednotlivá slova a rozumět jim. Mozek je musí rozložit na jejich stavební prvky, tzv. fonémy. Vidí-li člověk napsané slovo kočka, musí v duchu slyšet zvuky k, o, č, k, a a spojit si je s představou domácího zvířete, které přede a mňouká.

Řeč dokáže duševně zdravé dítě pochytit samo tím, že napodobuje ostatní mluvící lidi. Čtení jej musí někdo aktivně učit. Lingvisté se domnívají, že mluvené slovo zaznělo poprvé před padesáti až sto tisíci let. Psané slovo vzniklo mnohem později, přibližně před pěti tisíci let. Vyplývá z toho, že na čtení člověk zřejmě využívá síť oblastí mozku, které byly původně určeny k něčemu jinému.

Součinnost několika částí mozku

Každá činnost, kterou člověk vykonává, vyžaduje složitou spolupráci různých částí mozku. V devadesátých letech dvacátého století byla vyvinuta technika zobrazování pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI). Díky ní mohou vědci vidět, které části mozku jsou v daném okamžiku nejvíce prokrvovány a tedy nejaktivnější. Podařilo se jim přesněji lokalizovat různá centra například radosti, sluchu, zraku, dokonce i lži.

Neurologové využili metodu fMRI k identifikaci tří oblastí levé hemisféry, které hrají klíčovou roli při čtení. Jejich odborný název zní levostranný gyrus frontalis inferior (spodní čelní závit), levá temporoparietální (spánkovo-temenní) a levá temporookcipitální (spánkovo-týlní) oblast. Podle své funkce by se daly pojmenovat jako "generátor fonémů", "slovní analyzér" a "automatický detektor".

Čtení a dyslexie

Pomocí fMRI vědci odhalili, že začínající čtenáři nejvíce používají generátor fonémů a slovní analizér. První z nich pomáhá člověku vyslovovat - potichu nebo nahlas - a zčásti analyzuje fonémy přítomné ve slovech.

Druhý z nich provádí hlubší analýzu slov, rozděluje je na slabiky a fonémy a spojuje písmena se zvuky.

Jak se člověk ve čtení zdokonaluje, začíná být aktivnější třetí oblast, automatický detektor. Jeho úkolem je vytvořit stálý repertoár umožňující rozeznat známá slova na první pohled. S postupující obratností ve čtení se rovnováha posouvá a automatický detektor převažuje. Pokud jde vše tak, jak má, stane se ze čtení automatická činnost.

Situace u dyslektiků je jiná. Obrázky získané magnetickou rezonancí ukazují, že chyba v nervovém propojení znemožňuje volný přístup ke slovnímu analyzéru a automatickému detektoru. Dyslektici tento problém velmi často kompenzují tím, že přenášejí veškerou váhu na generátor fonémů. Dyslektická porucha má dva základní znaky. Jedním jsou vrozené potíže s rozpoznáváním významu fonémů, druhý představuje nedostatečné zautomatizování repertoáru slov, takže čtení je pomalé a pracné. Dyslektik jako by každé slovo napsané v textu viděl poprvé.

Programy pro překonání dyslexie

Lidský mozek je naštěstí velmi učenlivý. Pro dyslektiky dnes existují nejrůznější programy uzpůsobené pro jednotlivé formy dyslexie. Jde především o procvičování manipulace s fonémy, rozšiřování slovní zásoby, zlepšování plynulosti čtení a pochopení textu.

Výcvik nenechává nic náhodě. Probíhá v sekvencích a je repetitivní, to znamená, že naučená látka se vždy opakuje. Dobrým způsobem, jak dosáhnout plynulosti, je číst nahlas a nechat si nenásilně opravovat chyby. Mozek si tak vytváří správné asociace mezi slovy a zvuky ihned od začátku. Dobré je využít i jiné smysly. Například doplnit psaný text videozáznamem a podobně.

Včasné odhalení dyslexie

Důležité je odhalit dyslexii včas. Ještě než se děti začnou učit číst, lze z určitých jevů vystopovat budoucí dyslektickou poruchu. Později si rodiče všimnou například toho, že děti se texty učí spíše nazpaměť, než aby je skutečně četly. Výsledky nápravných metod jsou povzbudivé. Mozková činnost dyslektických dětí předškolního a raně školního věku se po roce intenzivního výcviku dostává na stejnou úroveň jako u dětí, které nikdy žádné problémy se čtením neměly. U starších dětí a u dospělých nejde postup tak rychle a neplatí pro ně stejné metody, ale ani u nich není nic ztraceno.

Rané příznaky dyslexie

Dítě ve věku od 3 do 5 let:

Nezajímá se o slovní hry, jako je rýmování nebo slovní kopaná.
Má problém s učením dětských říkanek.
Často komolí slova a používá i nadále dětské žvatlání.
Nerozezná písmena ve svém jménu.
Má problémy se zapamatováním názvů písmen, čísel nebo dní v týdnu.

Prvňáček ve věku od 6 do 7 let:

Neumí rozpoznat a napsat písmena nebo své jméno či používá špatnou výslovnost.
Má problém s dělením slov na slabiky.
Nadále těžko rozpoznává slova, která se rýmují.
Neumí spojovat písmena se zvuky.
Neumí rozpoznávat fonémy (zeptejte se: jaké slovo začíná stejně jako kočka: postel, bota nebo kost?)
Neumí přečíst běžná jednoslabičná slova.
Dělá při čtení chyby naznačující, že nedokáže spojovat zvuky s písmeny.
Stěžuje si, jak je čtení obtížné, a odmítá se v něm procvičovat.

Dítě od druhé třídy výše:

Špatně vyslovuje či komolí dlouhá a složitá slova.
Plete si slova, která znějí podobně.
Mluví překotně a nadužívá prázdná slova typu jako, prostě atd.
Má problém se zapamatováním dat, jmen či telefonních čísel.
Má problém se čtením krátkých slov jako ten, v, na a podobně.
Při čtení mnohoslabičných slov spíše hádá, než čte.
Vynechává celé části delších slov.
Při hlasitém čtení často nahrazuje složitá slova jednoduchými, například auto za automobil.
Má velmi špatnou úpravu písma a špatný pravopis.
Má problém napsat písemné práce v daném časovém limitu.
Má nepřekonatelný strach z hlasitého čtení.

Pokud dítě splňuje většinu těchto předpokladů, pak s největší pravděpodobností trpí dyslexií.

Další články

Otazníky okolo vědomí - Odpověď na otázku, co je to vlastně vědomí je překvapivě velmi těžká.
Barvy
Jak lidský mozek vnímá hudbu
Intuici považovali vědci celá staletí za pochybnou záležitost. Dnes někteří z nich připouštějí, že intuice hraje důležitou roli při našem rozhodování.
Tužka
Pravá nebo levá strana? Pokud máte potíže je odlišit, nezoufejte.
Lidská mláďata mají v porovnání s ostatními tvory žijícími na naší planetě velmi dlouhé dětství.
Fobie je iracionální strach.
Spánek je jediný dar bohů, který je nenahraditelný.
MRI - magnetická rezonance
Omluva může zmírnit zlost druhé osoby a zabránit dalšímu nedorozumění.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů