Vycházkové hole

Klobouk a vycházková hůl patřily kdysi k výbavě každého džentlmena. Dnes na tuto dobu můžeme jen nostalgicky vzpomínat. O mnohostranném využití elegantních hůlek a vynalézavosti jejich tvůrců však svědčí řada unikátních exemplářů v soukromých i muzejních sbírkách.

Častým materiálem pro rukojeti vycházkových holí byla slonovina, řidčeji pak roh nosorožce. Vyřezávané tvary tvořily širokou škálu od vrcholných uměleckých děl až po laciný kýč.
Vycházkové hole z palisandrového a ebenového dřeva byly často zdobeny rukojeťmi z masivního stříbra.

Hůl bývala kdysi nejen pomůckou při chůzi, ale současně i vizitkou svého nositele. Hůl maršálská a poutnická, hůl jako odznak moci nebo symbol bohatství, žezlo i zbraň.

Zlatá doba vycházkových holí začala ve třicátých letech devatenáctého století. Ještě v roce 1822 psal slavný německý jazykovědec a sběratel pohádek Jacob Grimm v jednom dopise: "Nemohu se odhodlat, abych vzal do ruky hůl a s ní pak o to důstojněji kráčel po ulici." O pár let později již hůlka z ušlechtilého dřeva, malacké třtiny nebo bambusu tvořila samozřejmou součást vycházkového úboru a v "civilizovaných zemích" patřila neodmyslitelně k profilu svého nositele.

Vycházková hůl se stává celosvětovou módou

V osmdesátých letech devatenáctého století byla "špacírka" jedním z nejžádanějších módních doplňků i v USA, a jak nás zpravuje tehdejší německý časopis Lipský ilustrovaný magazín, bylo to proto, že představovala "nejlepší obranu proti rozšířenému nešvaru Američanů, totiž nosit ruce v kapsách".

V Paříži bylo kolem roku 1890 zhruba 250 specializovaných obchodů s vycházkovými holemi a stejně tomu bylo i v Londýně. Ceny jednotlivých exemplářů mohly dosáhnout až dvou tisíc franků, a pokud rukojeť navrhl sám Carl Fabergé, zlatník králů, císařů a carů, pak ještě mnohem více. Bez hůlky tehdy nevycházel nikdo, kdo se nechtěl na veřejnosti příliš odlišovat, ať již měl na sobě prvotřídní oblek nebo zašívané kalhoty a děravé boty. Vzpomeňme si jen na slavnou hůlku Charlieho Chaplina.

Vylepšené vycházkové hole

Vycházková hůl se stala vděčným předmětem zlepšovatelské mánie nejrůznějších kutilů a vynálezců. Řada vylepšení byla určena konkrétním profesím - hole s kladívkem pro ladiče klavírů, s malířským náčiním včetně palety pro výtvarníky, s dalekohledy a fotoaparáty pro špiony. Rybáři mohli svou hůl rozložit na příhodnou sedačku, hudebníci z nich mohli vykouzlit klarinet nebo flétnu. Existovaly i hole s kompletní sadou chirurgických nástrojů. Některé byly uprostřed obaleny kůží, do níž se pacient mohl zakousnout, aby lépe snášel případný bolestivý zákrok.

Některé hole obsahovaly příbory, hřebeny, kartáče, vývrtky, celý stan a v pozdější době třeba rozhlasové přijímače. V jiných se skrývala dýmka, měřicí páska, hrací kostky nebo vějíř pro zakrytí ruměnce přítomné dámy.

Našli bychom hole pro kuřáky se zabudovaným pouzdrem na cigarety, nebo typ "Toulouse-Lautrec". V jejich rukojeti byla vždy pohotově zásoba alkoholu. Pokud se chtěl džentlmen během vycházky posilnit něčím ostřejším, měl ostatně na výběr celou škálu dalších provedení. Poptávka po tomto typu výrazně vzrostla v USA v době prohibice.

Nebylo snad předmětu, který by se nedal vtěsnat do úzkého prostoru vycházkové hole. Vrcholem všeho byl zřejmě vynález jakéhosi Angličana, který si v roce 1892 nechal patentovat hůl, v níž bylo údajně celé jízdní kolo. Návod k použití tohoto technického zázraku obsahoval 132 nákresy. O době, kterou by si složení kola vyžádalo, se autor raději nezmiňuje.

Hůl jako zbraň

Zvláštní kapitolu využití vycházkové hole tvoří skryté zbraně. Jsou součástí nabídky po celou dobu, kdy hůl ještě představovala obvyklý módní doplněk, tedy zhruba do období mezi dvěma světovými válkami. Vedle nožů a dýk bychom tu našli i pěknou řádku střelných zbraní. Kuriozitou je revolver, který bylo při nastoupení do automobilu možné vyjmout a upevnit na řadicí páku. Variantou této inovace byla dvojice šestiranných pistolí určených pro zasunutí do řidítek kola. Při náhlém zastavení musel ovšem cyklista dát pozor, aby si nespletl brzdu a spoušť.

Předchozí výčet však zdaleka neznamená, že vycházkové hole musely nutně obsahovat účelné nebo obranné doplňky. Všechny kromě praktické funkce sloužily k reprezentaci nositele a některé z nich byly skutečnými uměleckými skvosty. Rukojeti zdobily zlatnické a šperkařské práce nebo reliéfy vyřezávané ve slonovině a představující zvířecí, ornamentální, případně erotické motivy.

V dnešní uspěchané době, v níž rozvážné korzování s ladnými pohyby špacírky a s nezbytnými elegantními úklonami vytlačil jogging, mobilní telefony a čekání v dopravních zácpách, nezbylo na vycházkové hole místo. Kruh se uzavřel a hůl je dnes opět pouze tím, čím byla již kdysi dávno - praktickou oporou při chůzi.

Další články

Černé perly z tichomořských atolů.
Rozmanité ve světě používané kalendáře
Kruhy v obilí jsou obrazce, které vznikají na polích i jiné vegetaci v nejrůznějších koutech světa.
Vývoj savců
Galion klenot na přídích lodí.
Lovecké zbraně a jejich historický vývoj.
Největší vynálezci historie - Žebříček padesáti největších vynálezců.
Encyklopedie Diderot
Vývrtka a její historie.
Vějíř byl ozdobou žen od dávných věků.
Indiánská dýmka míru
Japonci, šintoismus a kami
Hodiny, hodinky a hodináři
Čaj, který, stejně jako vycházkové hole, patří ke kultuře devatenáctého století.
Korejský ženšen

Vycházkové hole patřily kdysi neodmyslitelně k výbavě džentlmenů.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů