Historie měření a měřicích jednotek

Mnohé dnes používané jednotky mají svůj původ ve starověku, kdy se používalo velké množství měřicích jednotek, jejich definice byly postupem doby zpřesňovány a způsoby měření sjednocovány.

Měření v egyptské mytologii - obřad vážení srdce zachycený na staroegyptském papyru

Měření je činnost, která lidstvo provází již od jeho nejstarších dějin. Potřeba měřit vznikla společně se vznikem směnného obchodu, který je u mnoha druhů zboží možno uskutečnit jen na základě měření.

Aby bylo možné měřit, je nutné zvolit vhodné jednotky. Co jsou to vlastně měřicí jednotky? Jednotku si v nejjednodušším případě může každý zvolit sám, a také to v nejběžnější praxi děláme. Například velmi často udáváme vzdálenost v krocích. A krok není nic jiného, než jednotka, kterou jsme si zvolili za základní a přisoudili jí číselnou hodnotu jedna. Všechny ostatní vzdálenosti pak vyjadřujeme v této jednotce. Například dvůr měří 25 kroků.

Podobně si můžeme zvolit za základní jednotku libovolnou část našeho těla, například palec, loket, a pomocí jejich délek vyjadřovat délky ostatních předmětů. Stejným způsobem vznikaly jednotky délek od nejstarších dob. Bylo to výhodné i proto, že každý měl svůj "metr" vždy pohotově při sobě. Je ovšem samozřejmé, že udávání délek pomocí takto volených jednotek nebylo právě nejpřesnější. Proto bylo nutno s postupujícím rozvojem vědy zvolit takové jednotky, a nejen délkové, které je možno používat jednotně s velkou přesností a které většinou vycházejí z nějakého fyzikálního principu.

První primitivní jednotky se objevují již ve 4. tisíciletí př. n. l. v poměrně rozsáhlé oblasti nejrozvinutějších kultur, sahající od Egypta přes Mezopotámii a Indii až po Čínu. Tyto jednotky se většinou týkaly měření veličin, které byly v běžném životě nejvíce potřeba - délky a hmotnosti. Například ve starém Babylónu byly uloženy v některých chrámech kameny, které měly funkci jakýchsi primitivních etalonů hmotnosti. Zajímavé je, že někde mělo měření mystický charakter a bylo spojováno s různými lidovými tradicemi. Až do dnešní doby mnohde přetrvává tradice, že děti se nemají měřit, aby se jim neuškodilo.

Měrové systémy, to znamená systémy používaných měřicích jednotek, se v různých částech světa vyvíjely nezávisle, a proto se od sebe vzájemně lišily. Tento stav trval prakticky až do minulého století, kdy dochází k postupnému sjednocování systému jednotek.

Některé kulturní národy starověku měly již značně vyspělý systém jednotek a na tehdejší dobu i velmi vyspělou měřící techniku, která se používala například při stavbě pyramid, paláců a chrámů. To je dokladem toho, že měření se v pozdější době již netýkalo jen směny zboží, ale začaly se měřit i jiné veličiny, jakými jsou čas, plocha, úhel, průtok. Doložené je měření průtoku ve starém Římě, kde tehdy existovalo 19 vodovodních systémů v celkové délce 400 km, které denně dodávaly 600 až 800 litrů vody na jednoho obyvatele.

Mnohé dnes používané měřicí jednotky mají původ u těchto starých národů. Nejtypičtější je šedesátinné dělení u jednotek času a u úhlu, pocházející ze starého Sumeru. Také velká řada jednotek u nás dříve používaných pocházela ze starého Řecka a Říma a některé z nich dodnes přetrvávají v zemích s britsko-americkým systémem jednotek. Jsou to například stopa, míle, unce, libra.

Původně používaných jednotek bylo velké množství. Jejich definice byly nedokonalé, hodnoty časově nestálé a s omezením místní platností. Snah o jejich sjednocení známe v historii několik. V římském impériu byly jednotky uspořádány do poměrně pevného systému. Po rozpadu římské říše byly tyto jednotky do určité míry převzaty, nicméně to nebránilo tomu, aby zejména ve středověku v období zakládání měst nevznikly i místní soustavy jednotek (měr). První pokus o sjednocení měr v raně středověké Evropě učinil Karel Veliký na konci 8. století, který převzal upravený římský systém. Ve středověku kromě Anglie, kde byla jednotnost měr a vah zakotvena ve Velké listině svobod z roku 1215, docházelo k ojedinělým pokusům o sjednocení měr a vah, většinou s malým úspěchem. K prvnímu pokusu o sjednocení měr v Čechách došlo za Přemysla Otakara II. v roce 1268, kdy byl za takzvanou královskou míru, jednotnou v celém království, stanoven pražský (český) loket, který měřil 0,59 metru. Loket se rovnal třem pídím, píď se rovnala deseti prstům položeným vedle sebe a jeden prst byla šíře čtyř ječných zrn.

Výrazněji se snahy o sjednocování měrových soustav v Evropě projevují od sklonku 18. století s rozvojem vědy a techniky.

Na území rakouské monarchie byl v té době několikrát učiněn pokus o sjednocení měr a vah, zejména v letech 1756-1765 a v roce 1777. I když příslušná nařízení z uvedených let značně přispěla k postupnému zavedení pořádku v mírách a váhách, k úplnému sjednocení nedošlo zejména z důvodů silných místních tradic a zvyklostí a nedostatečně silných ekonomických tlaků. Až v roce 1853 byly císařským nařízením postupně v jednotlivých zemích celé monarchie zavedeny jednotné míry a váhy. V Čechách se tak stalo nařízením ze dne 18. července 1855. Za zákonné byly stanoveny tyto míry a váhy: pro kapaliny dolnorakouský máz (1,415 litru) a dolnorakouské vědro (56,599 litru), pro déklu vídeňský sáh (1,896 metru) a loket (0,778 metru) a pro hmotnost vídeňská libra (0,560 kg) a vídeňský cent (56,006 kg).

Ve Francii došlo k uzákonění jednotné měrové soustavy 23. září 1795. Jejími hlavními cíly bylo důsledné zavedení desetinné soustavy a metru jako délkové jednotky. Tím byl položen základ metrické soustavy v takové podobě, jak ji známe dnes. Její přednosti se postupně prokázaly, takže 20. května 1875 podepsali v Paříži zástupci 18 států včetně Rakousko-Uherska tzv. metrickou konvenci - mezinárodní dohodu o používání metrických jednotek. Protože základem jednotek všech používaných veličin měl být metr, dostala takto vytvořená soustava jednotek název metrická soustava nebo také metrický systém.

Tento systém byl zaměřen pouze na dvě z dnešních sedmi základních jednotek - na metr a kilogram, přičemž druhá základní jednotka byla také odvozena z metru, a to jako hmotnost 1 dm³ čisté vody při nejvyšší hustotě (za teploty 4 °C). I když se definice kilogramu, a obzvláště metru od té doby několikrát změnily, zůstaly obě jednotky základem i nové Mezinárodní soustavy jednotek, označované zkratkou SI, která byla přijata v roce 1960 a která platí i u nás. V této soustavě patří do základních jednotek kromě metru a kilogramu také sekunda, ampér, kelvin, mol a kandela. Všechny ostatní jednotky (mimo dvě tzv. doplňkové jednotky, kterými jsou radián a steradián) jsou odvozeny z jednotek základních a doplňkových.

Další články

Kilogram a problémy kolem něj.
Čaj je potěcha smyslů.
Váhy byly nezbytné při obchodních transakcích.
Městské hradby španělského města Avila pocházejí z roku 1090.
Dědictví římského impéria v dnešní době.
Pleťový krém z doby starého Říma byl objeven ve Velké Británii.
Voda je mnohde nedostatkovou surovinou.
Koupel je pro člověka čas odpočinku i očisty těla.
První předpověď počasí realizoval britský fyzik Lewis Fry Richardson.
Rychlost je veličina, která je v každé době měřena podle jiných měřítek.
Golfský proud udržuje v Evropě mírné klima.
Tlak k jehož měření je využíváno působení atmosférického tlaku na rtuťový sloupec.
Hodiny, hodinky a hodináři - hodiny a hodinky jsou používány k měření času.
Med využívají tradiční recepty na výrobu perníku.
Měření tuku v těle pomocí hodinek, které vynalezli japonští tvůrci.
Odkud pochází sekunda - vývoj její definice.
Svatý grál je kalich, který je součástí evropské mytologie.
Magic the Gathering - příznivce hry Magic the Gathering lze po celém světě počítat na miliony.
Stavba pyramid pomocí draků - jedna z teorií, jak mohly být stavěny egyptské pyramidy.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů