Rychlost

Rychlost je relativní pojem. Každá doba a činnost má pro tuto veličinu vlastní měřítka. V každém případě působí rychlost na lidskou psychiku více, než jsme si ochotni připustit. Ať jde o rychlé víření bubnů nebo opojení jízdou v rychlém automobilu.

Železnice posunula měřítka rychlosti výrazně kupředu. Do té doby byl za nejrychlejší dopravní prostředek považován kůň s běžnou rychlostí 15 km/hod.

"Bůh si nepřál, aby se člověk řítil po krajině zběsilou rychlostí dvacet mil v hodině," psal v roce 1829 guvernér státu New York v dopise prezidentovi USA, v němž si stěžoval na rychlý postup výstavby železnic na americkém kontinentu. Avšak již tehdy byli pesimisté v jasné defenzivě. Většina lidí uvítala rychlejší spojení a zkracování doby potřebné k překonání vzdáleností. Dnes, o necelá dvě století později, by rychlost 20 mil/hod. sotva někdo považoval za přehnanou.

Různé vnímání rychlosti

Pocit rychlosti není člověku objektivně dán. Závisí na jeho zkušenostech, ale také na vztahu k okolí a možnostech smyslového vnímání. Cestující v evropských superexpresech si při rychlostech přes dvě stě kilometrů v hodině klidně čtou noviny nebo podřimují, zatímco na lochnesce nebo horské dráze nás dokáže mnohem pomalejší pohyb vyvést z duševní i tělesné rovnováhy. Při čtení těchto řádků se spolu s povrchem naší planety pohybujeme rychlostí přes tisíc kilometrů v hodině kolem zemské osy a současně obíháme spolu s celou Zemí závratnou rychlostí 108 000 km/hod. kolem středu naší sluneční soustavy. Přesto si ani jeden z těchto pohybů neuvědomujeme, neboť nemáme ve svém okolí záchytné body, podle nichž bychom se mohli orientovat. Podobně si často nejsme jisti, zda se ve stanici rozjíždí náš vlak nebo ten, který stál na vedlejší koleji.

Nejlépe si rychlost uvědomujeme, pokud je výsledkem našeho tělesného úsilí. Pohybové činnosti uspokojují naši podvědomou potřebu dokázat něco sobě a svému okolí. Proto patřily rychlostní závody k nejstarším sportovním odvětvím. Na prvních olympijských hrách ve starověkém Řecku byla na pořadu dokonce jen jediná disciplína - běh na jeden stadion (asi 185 metrů). V pozdějších staletích se soutěžilo nejen v běhu, ale přibyly i závody vozů. Běžecké disciplíny patří dodnes k nepopulárnějším součástem sportovních mítinků, především nejrychlejší z nich, běh na 100 metrů, a jeho protipól - maratonský běh.

Biologické hranice úsilí o rychlost

Úsilí o stále vyšší rychlost a kratší časy má ovšem své biologické hranice. Při prvních novodobých olympijských hrách v roce 1896 proběhl Američan Thomas Edmund Burke stometrovou trať ve vítězném čase 12 sekund, dnes činí světový rekord Maurice Greena 9,79 s. Robert Schultz z University of British Columbia spočetl přirozenou hranici lidských možností a tvrdí, že do roku 2050 je ještě možné zlepšení na 9,51 s. Poté sportovci narazí na napřekonatelnou bariéru. Ta je dána jednak množstvím energie, které je lidské tělo schopno v daném čase vydat, jednak fyzickými možnostmi svalů, kostí, kloubů a šlach. Špičkoví sprinteři již této hranice prakticky dosáhli. Na kolenní šlachu vedoucí od stehenního svalu působí zátěž až 400 kilogramů, na klouby při odrazu dokonce až 900 kilogramů.

Biologické hranice rychlosti se netýkají jen sportu. Špičkovým výkonem při hraní na klavír je 650 úderů za minutu. Této rychlosti docílil Švýcar Silvan Zingg při hře boogiewoogie. Ještě vyšší frekvence je možná u bicích. Tady je světovým rekordem rychlost 1123 údery za minutu.

Rychlostní rekordy lze lámat i ve zcela jiných oborech. Brit Steve Woodmore dokázal vyslovit 637 slov za minutu (normální rychlost řeči je asi 60 slov).

Štěstí z výkonů

Nemusíme být špičkovými sportovci, abychom dokázali prožít opojení z dosažených výkonů. Psychologové tvrdí, že nás k nim žene podvědomé úsilí o navození blahého pocitu. Jeho původcem jsou chemické substance, které jsou při tom uvolňovány v našem těle. Jejich struktura se podobá opiátům, ovšem na rozdíl od uměle vyráběných drog nevykazují škodlivé účinky. Adrenalinový sport je tedy rozhodně lepší a pro mnohé i příjemnější alternativou než psychotropní látky.

Rychlost životního tempa

Moderní doba nepřinesla jen technický pokrok a s ním související zrychlení dopravy a komunikací. Zvyšuje se i rychlost životního tempa jak v zaměstnání, tak v soukromí. Příslušníci technicky vyspělých civilizací si to často uvědomí při konfrontaci s tradičními kulturami v jiných zemích. Rychlost jejich životního tempa je najednou nepatřičná a mnohdy může vzbuzovat i pohoršení.

Když psychologové zkoumali, jak nakládají se svým časem představitelé některých národů, zjistili, že nejhektičtější život vedou Američané a Japonci. Při honbě za kariérou jim většinou nezbývá čas, aby si život patřičně vychutnali. Na druhém konci této škály skončili Brazilci a Mexičané. Evropané představují průměr. Jsou schopni vzít za práci, ale nechávají si i dostatek prostoru na relaxaci a odpočinkové aktivity.

Rychlost se zvyšuje

Pojem času a životního tempa se výrazně mění i v průběhu několika generací. Dříve stačilo, aby člověk šel s dobou, dnes se s ní často musí řítit kupředu stále vyšší rychlostí. Všechno kolem nás podléhá mnohem rychlejším změnám než před desítkami let. Jako by hlavním principem současnosti bylo neustálé zrychlování. V technice, vědě a vzdělání, urbanizaci nebo třeba v hudbě.

Někteří vědci, například slavný autor Stručné historie času Stephen Hawking, jsou přesvědčeni, že člověk je přímo naprogramován pro stálé zrychlování. Ne nejsilnější, ale nejrychlejší by měli podle této teorie přežívat. Na druhé straně stále více lidí by své životní tempo raději zvolnilo. Při nedávném průzkumu v Německu se takto vyjádřily plné čtyři pětiny respondentů. V rakouském Klagenfurtu dokonce vzniklo sdružení lidí, kteří chtějí zvolnění rychlosti životního tempa aktivně napomáhat. Tempus - spolek pro zpomalení času má dnes již 1200 členů.

Nikdo ovšem nepopírá užitečnost nových technologií rychlého přenosu informací. Podle amerického fyzika a nositele Nobelovy ceny Fredericka Reinese je rychlá výměna informací dokonce předpokladem vzniku budoucí globální demokracie. Vyšší rychlost techniky nemusí nutně poznamenat člověka, právě naopak, čím větší rychlostí budou nové technologie pracovat, tím více času zbude na to, aby se člověk vymanil z ustavičného shonu a v klidu se rozhlédl kolem sebe.

Další články

Černé perly z tichomořských atolů.
Tlak - S účinky fyzikální veličiny zvané tlak se setkáváme na každém kroku.
Berlínská U-Bahn
Hodiny, hodinky a hodináři - Znát přesný čas je výsadou i prokletím dnešní rychlostí životního tempa posedlé doby.
Turecké lázně hammam, místo, kde je možné zmírnit rychlost.
Štěstí
Čaj je kulturní nápoj s historií dlouhou téměř pět tisíc let.
Umění komunikace patří mezi lidmi k nejobtížněji zvládnutelným dovednostem.
Historie reklamy
Příkon a sací výkon vysavače jejich vliv na kvalitu sání.
Sluneční hodiny
Rozmanité ve světě používané kalendáře - Gregoriánský kalendář, který používáme v Evropě, USA a ve světové obchodní korespondenci, není zdaleka letopočtem jediným. Na mnohých místech světa se počítají roky jinak.

Úsilí o stále vyšší rychlost a kratší časy má ovšem své biologické hranice, které se netýkají jen sportu. Špičkovým výkonem při hraní na klavír je 650 úderů za minutu.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů