Stavební slohy novověku

Mezi nejvýznamnější stavby empírové architektury v Čechách patří zámek Kačina.

Po revolučních událostech ve Francii na přelomu osmnáctého a devatenáctého století se stavitelé a architekti odpoutali od do té doby převládajícího vlivu baroku a začali projektovat a stavět opět ve stylu klasické antiky. Starořecké a římské klasické stavby byly napodobovány, někdy i téměř do detailů kopírovány. Vznikaly tak stavby ve slohu, který dostal označení klasicismus. Ve Francii, odkud především přišel, se mu v období vlády císaře Napoleona říkalo empire neboli empír.

Klasicismus a empír se v podstatě shodují. Stavby těchto slohů jsou si velmi podobné. Klasicistické stavby měly velmi střízlivé, jednoduché, až přísně vypadající tvary s minimem ozdob. Příkladem může být stará pražská celnice, dnes dům U Hybernů. Empírové stavby plně využívaly vzorů antických slohů. Stavitelé používali dórských a iónských sloupů, říms a trojúhelníkových štítů s tympanonem. Příkladem může být zámek Kačina u Kutné Hory nebo Tylovo divadlo v Praze. V novém slohu byly také vybudovány lázeňské celky, například v Teplicích, Františkových Lázních či v Mariánských Lázních. Z tohoto období pocházejí také vojenské pevnosti Josefov a Terezín, kde hlavním stavebním materiálem byly neomítané červené cihly. V klasicistním období vzniklo také mnoho nájemních domů ve městech podobně jako kdysi ve starém Římě. Největší stavby klasicismu a empíru však vznikaly ve Francii, v Německu a v Rusku, zvláště v dnešním Sankt Peterburgu.

Souběžně s pozdním klasicismem se kolem roku 1820 začal rozvíjet další stavební sloh - romantismus. Již pojmenování slohu napovídá, že nové stavby měly romantický vzhled. Stavitelé zahledění do minulosti čerpali inspiraci především v gotických stavbách, zvláště v anglické a francouzské gotice, v bájných i reálných středověkých rytířských hradech a tvrzích. Snad nejtypičtější ukázkou je u nás zámek Hluboká nad Vltavou v romantickogotické podobě z let 1841-71 nebo zámek Lednice na Moravě, v jehož blízkém okolí je několik dalších romantických staveb i s umělou zříceninou. V romantickogotickém duchu se přestavovaly chrámy, kostely, věže, brány, ale také se tak stavěly obytné domy.

Romantismus sklouzl v druhé polovině 19. století k napodobeninám nejrůznějších dalších slohů minulosti vzájemně se prolínajících, často s určitým nevkusem, jindy naopak se zdařilým výsledkem. Toto období je nazýváno obdobím historizujících slohů. Vzniká tzv. novorománský sloh (např bazilika Cyrila a Metoděje v Praze Karlíně, bavorský zámek Neuschwanstein), novogotický sloh (např. přestavba hradu Karlštejn), novorenesance (Národní divadlo či Národní muzeum v Praze), "česká renesance" (Wiehlův dům na Václavském náměstí v Praze), novodobý barok a rokoko. Historizující slohy také výrazně změnily vzhled velkých měst, neboť ovlivnily stavbu mnoha činžovních domů, a to nejen v Praze, ale i v dalších městech.

Díky tomuto období mají dnes plné ruce práce památkáři, restaurátoři, štukatéři a zedníci při opravách těchto domů. Fasády plné dekorů, sošek, sloupků, nic nenesoucích krakorců, lunet, ochozů, římsiček či nárožních věží a věžiček během půlstoletí zanedbávání zchátraly a bylo nutno je opravit. A nejen opravit, za honosnými kulisami se často skrývaly byty, které neodpovídaly dnešním požadavkům a bylo třeba je přestavět a zmodernizovat.

Koncem 19. a začátkem 20. století se u nás a v některých evropských zemích, zvláště ve Francii, ujímá na krátkou dobu nový sloh - secese. V latině znamená její jméno oddělení, odtržení. Od staromilsky historizujících architektů se v této době odtrhli mladší, a začali prosazovat nový styl. Odmítali historizující slohy a prosazovali v interiérech i na budovách svéráznou ornamentiku. Stylizované květy, nejrůznější tvary listů a pnoucích se úponků, křivky plné kudrlinek, stuh, věnců, malované i plastické lidské obličeje, poloobličeje i nahé postavy - to a mnohé další se v pestrých, ale umírněných barvách začalo objevovat na průčelích staveb i uvnitř. Samotné stavby dostaly zajímavě členitou, malbami oživenou fasádu.

Secese u nás neněla dlouhého trvání. Zasáhla spíše výtvarný svět. Přesto byly v secesním slohu přestavěny či postaveny některé význačné budovy, například Hlavní nádraží v Praze. Secesí byly ovlivněny i takové stavby, jako jsou turistické boudy Pustevny na Radhošti. Není bez zajímavosti, že světově uznávaným představitelem secesních výtvarníků byl Alfons Mucha, český malíř žijící ve Francii.

Secesní styl byl krátce po první světové válce vytlačen dalšími směry, které by se daly shrnout pod označení Funkcionalismus. Souvisel s novou situací v poválečném světě. Nový směr ovládl i architekturu nejen v období mezi válkami, ale v podstatě celé 20. století. Funkce staveb má přednost před dekorativností. Jedním z prvních směrů nového slohu je kubismus. Vycházel již sice z tvarů krychle (kubus, proto kubismus), jejíž geometrické tvary měly dodat stavbě působivosti, ale šlo ještě o umělé jehlancovité zdobení fasády na jinak obyčejných domech. Tento směr, vyskytující se okolo roku 1910, rychle zanikl a zůstaly nám po něm například obytné domy pod Vyšehradem či dům U černé Matky Boží v pražské Celetné ulici. Stejně krátkou dobu se rozvíjel i rondokubismus či obloučkový sloh, kde namísto jehlanců a krychlí nalezly uplatnění ozdobné válce, půlválce, koule a polokoule.

Po roce 1928 ovládl stavebnictví konstruktivismus, účelné a prosté hranaté stavby, oproštěné od ozdobných prvků. Průkopníkem tohoto stavebního slohu byl francouzský architekt Le Corbusier. Hlavním znakem konstruktivistických staveb bylo odstranění dekorů a přímkové tvary, přísná účelovost, jednoduchost a hygieničnost. Velkými okny vstupuje do budov spousta světla a vzduchu. Jednou z prvních staveb tohoto druhu u nás se stal Všeobecný penzijní ústav z roku 1929.

Během druhé světové války byla zničena či poničena řada cenných staveb stejně jako obytných domů. Proto byly po válce narychlo budovány domy bez velké architektonické hodnoty. Po roce 1948 se i do našich zemí začal šířit nový styl. Tomuto nepříliš šťastnému architektonickému období se říká socialistický realismus, neboť stavby tohoto druhu vznikaly převážně v Sovětském Svazu a v zemích východní Evropy. U nás je příkladem sídliště v Ostravě-Porubě, Havířov či pražský hotel International v Dejvicích, který je nejtypičtější. Tyto stavby ztratily měřítka, šplhaly do výšek, jako by zobrazovaly budovatelské nadšení.

Období socialistického realismu bylo vystřídáno novým stylem - domy ze stavebnice. Tento druh architektury zatím nemá historické pojmenování, snad by se mu dalo říkat prefabrikatismus. Většina staveb tohoto období je totiž budována z prefabrikovaných dílců, panelů. Nejčastěji jsou z betonu, často také ze skla, keramiky a kovů, s tepelně izolačními výplněmi. Přestože převládá typizovaná šedá, oku příliš nelahodící výstavba, vznikly i některé zajímavé stavby. S listopadem 1989 přišel i konec tohoto druhu architektury a jaký bude další vývoj, ukáže čas.

Další články

Kubismus - Pablo Picasso a ti druzí.
Beton se jakožto stavební materiál stal neodmyslitelnou součástí architektury.
Free Running je adrenalinový sport v městské zástavbě.
Moskevské podzemí je velmi rozsáhlé.
Stonehenge je jedním z prvních evropských staveb megalitické architektury.
Abstraktní umění inspirovalo řadu dalších oblastí umění či architektury a designu.
Koroze je skrytý škůdce kovů.
Pagoda na jediném sloupu v Hanoji.
Vzácné kovy a polokovy bez nichž se dnešní technika neobejde.
Umělé hmoty provázejí dnešního člověka prakticky po celý jeho život.
Krém z doby starého Říma v cínové krabičce objevili britští archeologové.
Koupel se stala místem odpočinku spojeného s očistou těla.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů