Moskevské podzemí

Světové metropole skrývají ve svém podzemí nezřídka archeoplogické poklady jeko svědectví dávných časů, ale i novodobé tajemné chodby, komnaty, nemocnice, úkryty a bunkry. Moskva toho ukrývá v podzemí víc než kterékoliv jiné město na světě.

Moskevské podzemí

Kdesi v podzemí hlavního města Ruské federace má být pověstná knihovna Ivana Hrozného. Pátrá se po ní marně několik století. Nedávno byl objeven Voskresenský most, architektonická památka stará přes čtyři sta let. Zkoumají se Dorogomilovské katakomby, zasypané před třemi staletími. V hloubi Kitjagorodského vršku vybudovali už středověcí stavitelé štoly, ve kterých se při požáru mohli ukrýt všichni tehdejší obyvatelé Moskvy.

Moskevské podzemí za sovětské éry

Za sovětského režimu se moskevské podzemí rozrostlo do neuvěřitelné šířky i hloubky. Moskvané dodnes nevědí téměř nic o bunkrech a krytech vybudovaných k ochraně před atomovým útokem. Hromadná podzemní výstavba začala za druhé světové války. V podstatě pod každým velkým domem postaveným za stalinské éry existují vstupy do metra a další tajné vchody. Jen málokdo ví, že bývalá vila jednoho z nejobávanějších mužů stalinské éry, Beriji, byla propojena po celé dlouhé trase podzemní chodbou ze Sadového kolca s budovou KGB v centru města. Široké podzemní zázemí mají všechny výškové budovy a samozřejmě všechny vládní a bývalé stranické objekty. Kreml byl spojen s areálem ústředního výboru KSSS na Starém náměstí. Ze sídla vlády se dá podzemní chodbou dojít do budovy moskevské radnice, bývalého centra RVHP. Ve čtvrti Ramenki na jihozápadě Moskvy se rozkládá celé podzemní město, schopné zabezpečit poměrně pohodlný autonomní život pro sto tisíc obyvatel na značně dlouhou dobu.

Tajné linky metra v podzemí Moskvy

Moskevské metro je světoznámé a pověstné nejen rozsahem, ale především bohatou až bombastickou výzdobou. Jeho výstavba si vyžádala obrovské úsilí i finanční prostředky. O tom, že existuje ještě jedno funkční paralelní metro, ale tajné, vědělo donedávna jen několik málo lidí. Toto druhé metro má několik linek. Jedna z nich údajně vede do velkého podzemního města v Ramenkách a odtud přímo na letiště Vnukovo.

Za války, v říjnu roku 1941, se ve stanici metra Majakovská konalo slavnostní zasedání k výročí Říjnové revoluce. Stalin na něj přijel tajným metrem z hlavního stanu ze čtvrti Čistyje prudy (Čisté rybníky). Trasa měla a zřejmě dosud má zamaskované východy na různé železniční stanice. Právě touto linkou byl v roce 1941 evakuován z Moskvy zlatý státní poklad. Uvažuje se o tom, že v nedaleké budoucnosti by jednotlivé úseky tajného metra měly být napojeny na současné linky podzemní dráhy.

V srpnu 1991 pracovníci bezpečnostní agentury Alex střežili sídlo parlamentu před možným vpádem ozbrojenců z podzemních chodeb. Bunkr, ve kterém byl tehdy v kritické době několik hodin ukryt Boris Jelcin, byl sice spolehlivě chráněn pancéřovými dveřmi, ale nikdo nevěděl, co lze očekávat z podzemních šachet neznámé hloubky. Na podzim roku 1993 se několik desítek obránců vzpurného parlamentu ukrývalo právě v těchto šachtách.

Tajné služby využívají moskevské podzemí

Nejlepší znalosti o tajemstvích moskevského podzemí mají ne archeologové, ale tajné služby. V bývalém Sovětském Svazu byla jedním ze supertajných útvarů KGB Správa číslo patnáct, zvaná bunkrová. Zajišťovala, projektovala, stavěla a střežila objekty určené pro nejvyšší stranické a státní představitele v případě války. Po dlouhou dobu se o tomto útvaru neobjevilo nikde ani slovo. Přežil všechny reorganizace KGB a funguje dál. Ani správa číslo 15 nemá přesné mapy podzemního města. Zdá se, že tyto plány nezná a nemá nikdo. Jednotlivá ministerstva a důležité úřady si stavěly v minulosti vlastní podzemní komunikace, bunkry a úkryty, aniž o tom někoho informavaly. Existují podzemní cesty i nejrůznější stavby, o kterých nikdo nic neví.

Specialisté na podzemí

V Moskvě je úředně registrováno tři tisíce dvě stě padesát diggerů (hledačů pokladů), kteří mají unikátní mapy podzemních komunikací. Někteří z nich jsou skuteční odborníci a svému koníčku se věnují dlouhá léta. Služeb moskevských pátračů využívají tajné služby, hasiči i útvary civilní obrany.

K nejznámějším znalcům podzemního světa patří Vadim Michajlov. Romantice těchto průzkumů propadl jako chlapec před dvaceti lety. Tehdy s kamarády sestoupil do sklepa domu na Leningradském prospektu, kde bydlel. Protileteckým krytem a podzemní chodbou se dostal do metra. Mladí pátrači začali sestavovat mapy sklepení, zkoumat směry vodních stok a systematicky zakreslovat nalezené prostory. Zanedlouho se dostali až k historickým komunikacím a linkám metra.

K nejzáhadnějším a nejzajímavějším místům Moskvy patří podle Michajlova okolí Sucharevského náměstí. Tam našel stopy skrýší čaroděje Brusa, mága a svobodného zednáře z období vlády Petra I. Tento čaroděj byl autorem lexikonu kouzel Nekromantikum, který se zatím nikomu nepodařilo najít. Údajně se může skrývat právě někde hluboko pod Moskvou.

Tajemství střeží i budova Sklifosovského ústavu. Budovu dal postavit hrabě Šeremetěv na památku své ženy, která brzy po sňatku zemřela. Diggeři tam objevili výtahy vedoucí do tajných podzemních laboratoří. Další průzkumy znemožnila tajná služba. Neméně tajemný je i Izmajlovský park s Kateřinským zámkem a starými hydrotechnickými stavbami, vodními chodbami a stokami, které vedou ze zámku hluboko pod jezero.

Podzemí Samary

Podobné podzemní tajemství skrývá Samara. Kdysi se jmenovala Kujbyšev. V roce 1941 nikdo netušil, že se pod budovou stranického oblastního výboru staví bunkr pro Stalina. Zemina z hloubené stavby se tajně odvážela na hasičských autech třemi různými směry za město. Bylo zapotřebí sedm tisíc pět set jízd, aby se z hloubi pod domem ve Frunzeho ulici číslo dvacet pět odvezlo tisíce metrů krychlových hlíny a písku. Z Uralu sa začaly dovážet litinové tybinky, stejné jako ty, jimiž jsou obloženy tunely moskevského metra. Vozili je v noci pod plachtami nákladních automobilů. Cement "čtyřstovku" dodávaly místní závody, štěrk se dovážel ze žiguljovských skal a voda do malty se brala z Volhy. Stavělo se za mrazivé ruské zimy, proto stavbaři postavili ze zateplovacích výztuží jakousi obrovskou termosku a v ní se rodil zvláštní objekt. Ze šesti set lidí, kteří stavěli Stalinův bunkr, jsou dnes známa pouze jména hlavního inženýra projektu Ostrovského, hlavního architekta Zelenina a vedocího geologického průzkumu Drobinina. Všichni ostatní, kteří museli podepsat slib mlčenlivosti, buď zemřeli, nebo si nechávají tajemství pro sebe, i když už tajemstvím dávno není. Tam, kde neexistují dokumenty a lidé mlčí, množí se fámy. Tvrzení, že stavbaři byli v zájmu zachování státního tajemství po dokončení stavby postříleni, nikdo zatím ani nevyvrátil, ani nepotvrdil.

Stalinův bunkr

Dnes je Stalinův bunkr v podzemí Samary zpřístupněn veřejnosti a stal se turistickou atrakcí pro návštěvníky z celého světa. Vchází se do něj z vestibulu Samarského státního ústavu kultury a umění. Z chodbičky vpravo vedou zcela obyčejné, nenápadné dveře do zvláštního objektu číslo jedna. Kdysi se k nim nikdo bez speciální propustky podepsané Lavrentijem Berijou, lidovým komisařem Státní bezpečnosti, nemohl ani přiblížit, natož do nich vstoupit. Z horního prostoru se lze spustit do bunkru výtahem nebo je možné sejít po schodišti. Nic nebylo ponecháno náhodě. Ve čtrnáct metrů hluboké šachtě jsou soustředěny agregáty bunkru. Toto podlaží se dalo hermeticky uzavřít masivními ocelovými dveřmi, schopnými odolat tlaku až deseti tun na metr čtvereční.

Teprve z tohoto podlaží vede vchod do hlavní části bunkru v hloubce dvacet tři metry. Je třeba zvládnout sto devadesát dva schody, a návštěvník se ocitá v prvním podlaží. V tomto zvláštním objektu se schody počítají zdola. Najdeme zde čtyři metry vysokou místnost, kdysi určenou ke Stalinovu odpočinku a zařízenou ve stylu jeho kremelské pracovny. Stěny jsou obloženy dubem, na podlaze parkety, masivní stůl kryje zelené sukno. Ze stěn shlížejí portréty dvou Stalinových oblíbených vojevůdců, Suvorova a Kutuzova. Dveře v rohu nikam nevedou, je za nimi betonová zeď. K čemu sloužily, nikdo přesně neví. Říká se, že měly Stalina zbavit pocitu uzavřeného prostoru nebo vzbudit u tehdejších návštěvníků dojem, že ochrana je spolehlivá. Za každými dveřmi jsou přece strážci. Podobné falešné dveře byly i ve Stalinově pracovně v Kremlu. Zasedacímu sálu vlády, který překvapuje prostorností, vévodí stůl ve tvaru písmene T. Podél něho je dlouhý užší stůl pro stenografky, jež sedávaly zády k jednajícím, aby neviděly výraz jejich tváří.

O Stalinově bunkru koluje mnoho legend. Mluví se o tajném schodišti spojujícím vůdcův úkryt s místním nádražím a o podzemní chodbě, která vede pod řečištěm Volhy až k žigulovským skalám. V podzemních prostorách podle pověstí dodnes bloudí duše nespolehlivých stavbařů zazděných do betonu.

Další články

Beton je umělý kámen, který se dá tvarovat podle libosti.
Hlína k jídlu - Hlína obsahuje velké množství stopových prvků.
Voda je mnohde vzácností.
Žďákovský most přes řeku Vltavu.
Bez černý, červený a chebdí.
Nejvyšší socha Buddhy stojí v indické Bódhgaji.
Skály a skalní útvary mají nejrůznější podivná jména.
Šachta Leopold - historický objekt na těžbu soli.
Schodiště je architektonický prvek, který spojuje vertikálně umístěná podlaží.
Zlatý poklad z Qatny byl nalezen pod sutinami starověkého města v západní Sýrii.
Berlínská U-Bahn zahájila provoz v roce 1902.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů