Romantické bavorské zámky jsou magnetem pro turisty z celého světa. V představách Ludvíka II. měly vyjádřit rytířského ducha dávných německých dějin. Jejich vnitřní vybavení bylo inspirováno hudebním dílem Ludvíkova oblíbence Richarda Wagnera.
"Chci povznést srdce svých Bavorů krásou, ne jen zákony a vědou," prohlásil bavorský král Ludvík I., který mimo jiné založil slavnou mnichovskou pinakotéku. Jeho vnuk Ludvík II. ho v budování okázalých staveb ještě předčil. Zámky Neuschwanstein, Linderhof a Herrenchiemsee však mohli poddaní Jeho Veličenstva obdivovat pouze zvenku.
Zámek Neuschwanstein byl vybudován ve slohu pozdně románských hradů 13. století. Pro jeho umístění zvolil král Ludvík II. nepřístupnou skálu (965 metrů nad mořem) s nádherným výhledem na Alpy.
Se stavbou romantických zámků začal již otec Ludvíka II. bavorský král Maxmilián II. V roce 1832 zakoupil na pomezí Bavorska, Švábska a Tyrol větší území a na místě hradní ruiny tu nechal vystavět "středověký hrad" Hohenschwangau. V hradních místnostech, jejichž stěny byly pokryty výjevy ze starých německých ság, strávili Ludvík a jeho mladší bratr Otto převážnou část dětských a jinošských let. Život na zámku byl podřízen strohému režimu a přísná výchova neponechávala oběma princům příliš volného času. Již tehdy hledal mladý Ludvík únik před životní realitou ve snovém světě mýtů. Jeho oblíbeným útočištěm byl Lohengrinův sál vyzdobený známou legendou o rytíři s labutí.
Romantický příběh strážce svatého Grálu se také stal prvním pojítkem mezi budoucím králem a skladatelem Richardem Wagnerem. Jeho operu Lochengrin viděl Ludvík poprvé v patnácti letech v roce 1861. Stal se nadšeným vyznavačem Wagnerovy hudby a později, již jako bavorský král (1864-1886), přispěl štědrou finanční podporou k další umělcově tvorbě.
Svůj první zámek umístil Ludvík II. na nepřístupné skále nad dosavadním rodinným sídlem Hohenschwangau. Příprava staveniště znamenala mimo jiné snesení staré ruiny, srovnámí terénu odstřelem celých skalních bloků a postavení nového vodovodu. Na stavbě byl poprvé použit stavební jeřáb s parním pohonem. Financování stavby měla podle původních představ plně pokrýt monarchova soukromá pokladna, ovšem velmi brzy si panovník musel půjčovat od eráru i od bank. Původně plánované náklady se zvyšovaly také častými změnami projektu podle přání panovníka. Navíc tak vznikl trůnní sál v byzantském slohu podle benátských a cařihradských vzorů, maurský sál a velká grotta (kvůli ní se Ludvík II. musel smířit s nekrálovsky stísněnými rozměry toalety) a stále nové a rozměrnější nástěnné malby.
Zadluženost bavorského dvora znásobovaly souběžně realizované projekty zámků Linderhof a Herrenchiemsee. V roce 1886 potřeboval na dokončení staveb a splacení dluhů již plných 20 milionů marek. Dalšímu pokračování velikášských projektů zabránilo pouze Ludvíkovo sesazení a jeho internace.
Hradní komlex postavený v letech 1868 až 1886 v novorománském slohu má dvě tváře. Vnější, s nespočtem věží a věžiček a okázalou, avšak graciézní a téměř pohádkovou nádherou, a vnitřní, wagnerovsky pochmurnou, přetíženou středověkými symboly a legendami. Na stěnách jednotlivých sálů najdeme motivy z Wagnerových oper s náměty ze starých ság a pověstí - od Tristana, Parsifala a Nibelungů přes Lohengrina až k Tannhäuserovi a mistrům pěvcům německého středověku. Podobně jako na jiných stavbách kladl Ludvík II. důraz na výraznou barevnost místností nesených hlavně v odstínech zelené, zlaté, modré, stříbrné, fialové a vínové.
Krápníková grotta, vestavěná dodatečně na úkor knihovny, se stala pro Ludvíka místem zasněných představ o zašlé slávě rytířské doby a jejích ideálech. V místnosti šuměl umělý vodopád a osvětloval ji umělý měsíc. Nejoblíbenějším motivem krále byla labuť, symbol Lohengrina. Ve Wagnerově opeře táhne člun, jímž připlouvá rytíř svatého Grálu Lohengrin, aby chránil Elsinu čest. V závěru opery se zlomí klatba a labuť se opět promění v Gottfrieda, vládce Brabantu.
Ludvík II. si v podobných romantických prostorách liboval, a proto si v zahradě Linderhofu, dalšího ze svých zámků, nechal postavit dokonce krápníkovou jeskyni s umělým jezírkem. Vcházelo se do ní skalní stěnou, v níž byly tajné dveře, po jezírku plul člun v podobě mušle a panovník se tu rád nechával vozit po tajuplně osvětlené hladině. V tomto případě byla předlohou Venušina sluj z Wagnerova Tannhäusera.
Král se sice do pohádkového hradu Neuschwanstein mohl provizorně nastěhovat v roce 1884, stavba však pokračovala dál a vlastně nikdy nebyla zcela dokončena. Zato se však stala jednou z prvních turistických atrakcí. Již tři měsíce po smrti Ludvíka II. byl pohádkový hrad Neuschwanstein zpřístupněn veřejnosti a jeho tajuplné prostory mohl obdivovat každý, kdo zaplatil tři marky vstupného.
Závěr života královského stavitele pohádkových zámků byl podobně pochmurný a záhadný jako svět mýtů, v němž tak rád setrvával. V červnu roku 1886 byl příbuznými prohlášen za nesvéprávného a internován v zámku Berg na břehu Starnberského jezera. Krátce po nuceném přesídlení utonul za dosud nevyjasněných okolností společně se svým lékařem ve vlnách jezera. Tragický osud Ludvíka II. se po řadě literárních zpracování stal v nedávné době dokonce námětem nového muzikálu. pro jeho uvádění bylo zvoleno místo na břehu přehradního jezera Forggensee s výhledem na Neuschwanstein.
Další články
Sankt Peterburg, říká se mu také Benátky severu nebo rozmar cara Petra I.
Černé perly z tichomořských atolů.
Galion
Vodovody a jejich historie.
Luxusní historické vlaky
Vycházkové hole patřily kdysi k výbavě každého džentlmena.
Ovčí vlna
Replika jeskyně Altamira s kresbami prehistorických zvířat.
Vývěsní štíty hospod, krčem a hostinců.
Niagarské vodopády jsou nejmohutnější vodopády severoamerického kontinentu.
Srdce jako symbol citů se zrodilo před pěti tisíci let ve staré Mezopotámii.
Krása
Hodiny, hodinky a hodináři
Neuschwanstein je zámek velkolepého vzhledu, umístěný na vysokém skalnatém vrchu v bavorských Alpách v blízkosti soutěsky Pöllat.