Lovci jeskynních medvědů

Neandertálští lovci jeskynních medvědů byli před sedmdesáti tisíci lety obyvateli Dračí jeskyně, která leží v blízkosti dnešní vesnice Mixnitz poblíž Štýrského Hradce v Rakousku.

Neandertálský lovec jeskynních medvědů

V údolí řeky Mury, asi 40 kilometrů severně od Štýrského Hradce v Rakousku, leží vesnice Mixnitz. Ve vápencových skalách nad ní se otevírá temný jícen 550 metrů dlouhé jeskyně, známé již od pradávna. Lidé, kteří sem přicházeli, byli překvapeni spoustou kostí neznámých zvířat - považovali je za kosti draků, a proto dali jeskyni název Dračí. Toto jméno se udrželo dodnes. Dlouho byla jeskyně jen zajímavým přirodním výtvorem a rekvizitou hrůzu nahánějících pověstí. Po první světové válce však získala větší význam - začaly se v ní těžit fosfáty vzniklé ze silných vrstev trusu netopýrů, které byly používány jako hnojivo. Kopáči při těžbě nalézali množství různých kostí a nástrojů pravěkých lidí, a proto v letech 1920 až 1923 zahájil systematický průzkum jeskyně profesor vídeňské univerzity, proslulý paleontolog Othenio Abel.

Výzkumy Abelovy i jeho pokračovatelů dokázaly, že nálezy z Dračí jeskyně jsou staré zhruba 70 000 let, pocházejí tedy z konce nejmladší doby meziledové. Tehdy bylo evropské podnebí mnohem mírnější než dnes, proto mohla zvířata i pravěcí lovci vystupovat tak vysoko do hor. Nejvýznamnějšími obyvateli Dračí jeskyně byli jeskynní medvědi a neandertálští lovci. Po lovcích zde zůstaly nejen jednoduché kamenné nástroje z křemene (kvarcitu), ale také stopy po ohništích a dlažby z plochých kamenů vzdálené od ústí jeskyně asi 350 metrů.

Ani medvědi, ani lovci nebyli stálými obyvateli jeskyně. Medvědi tam většinou přicházeli až na podzim, kdy se připravovali k zimnímu spánku. Jako zimní útulek byla jeskyně neobyčejně výhodná. V zadní části prostoru se zřítila část stropu a vytvořila mohutný kamenný val, z něhož vytékal (a dodnes vytéká) pramen čisté vody. Proto zde medvědi nejen přespávali zimu, ale medvědice zde často rodily svá mláďata - kojící medvědice nemusely mláďata opouštět, aby našly vodu. Kosti dospělých a mladých medvědů však nejsou jedinou památkou na tyto huňaté kolosy. V jeskyni se zachovaly balvany ohlazené medvědy při drbání a úpravě kožichu a leckde zůstaly i stopy medvědích drápů.

Neandertálští lovci žili v nižších polohách, kde lovili především divoká prasata, jeleny a koně, ale troufli si i na nosorožce a slony. Do hor se vydávali na lov kozorožců, svišťů a jiných horských zvířat. Brzy vyslídili i zimoviště medvědů a navštěvovali je na podzim, když se medvědi ukládali ke spánku. Hlukem a ohněm plašili usínající medvědy a číhali při úzkém průchodu valem, aby na ně zaútočili kameny a jinými zbraněmi. Je samozřejmé, že dospělé jeskynní medvědy, kteří byli tak velcí jako dnešní medvěd grizzly, nechávali neandertálci uniknout, protože jejich síly na ně nestačily. Přesto se stávalo, že některý ze starých medvědů lovce napadl, a pak se rozpoutal boj na život a na smrt. Dokladem je lebka starého medvěda s dlouhou tržnou ranou nad okem, kterou způsobil pravěký lovec. Medvěd zranění přežil, i když se rána nikdy nezahojila, osud lovce neznáme.

V blízkosti tábořiště neandertálců v Dračí jeskyni byly nalezeny skříňky sestavené z plochých kamenů. V nich bylo po jedné nebo několika lebkách jeskynních medvědů, vždy s prvními krčními obratli. Neandertálci oddělovali hlavy ulovených medvědů a ukládali je, snad za určitých obřadů, do kamenných skříněk. Zřejmě tak chtěli usmířit neznámá božstva nebo duchy a zajistit úspěch budoucích lovů.

Objevy v Dračí jeskyni podnítily výzkum i na dalších místech Rakouska a Švýcarska a v několika lokalitách byly objeveny stopy po lovcích jeskynních medvědů. Ukázalo se, že ve způsobech lovu byly značné rozdíly. Tam, kde nebyla v jeskyni vhodná úžina, zaujímali lovci postavení nad vchodem do jeskyně a shazovali na medvědy velké kameny. To byl mnohem bezpečnější způsob lovu, protože příkrá stěna jeskynního portálu lovce chránila před útočícími zvířaty.

Lovci někdy nebudovali kamenné skříňky, ale ukládali hlavy ulovených medvědů do řad podél stěn. Něco podobného bylo patrně i v Sloupských jeskyních v Moravském krasu, ty však byly prokopány ještě před objevy v Mixnitzu, takže průzkumníci netušili, že uložení medvědích lebek má zvláštní význam a nevěnovali mu pozornost. zajímavý je však nález moravského archeologa a speleologa J. Wankela, který ve Sloupských jeskyních objevil lebku medvěda se zahojeným zraněním způsobeným kamenným oštěpem. Hrot oštěpu zůstal vězet v kosti jeko doklad pradávných lovů. Také z Českého krasu známe jeden nález lebky jeskynního medvěda z Turské Maštale u Berouna, o němž speleolog J. Petrbok předpokládal, že jde o obdobu medvědích "pohřbů" z Dračí jeskyně. Z nálezu nebylo naneštěstí zřejmé, zda lebka ležela v druhotně rozvalené kamenné skříňce, nebo jen pod náhodným závalem.

První ochlazení nejmladší doby ledové vyhnalo nejen neandertálské lovce z horských poloh, ale znamenalo současně i konec jejich zajímavé kultury i jich samých. Jejich místo zaujali později kromaňonští lovci s odlišnými způsoby lovu i s jinými kulty. Nadcházel čas lovců mamutů.

Další články

Replika jeskyně Altamira vznikla z důvodu ochrany originálu.
Čaj je potěcha smyslů.
Medvěd grizzly je ve svém prostředí králem bez přirozených nepřátel.
Lechův kámen v areálu hradiště Stará Kouřim.
Divocí koně na ústupu - minulost a přítomnost divokých koní.
Vývoj savců v průběhu třetihor.
Svišť je obyvatelem hor, který patří k jejich tradičnímu koloritu.
Mořské řasy jsou zdrojem potravy.
Lávové kameny jsou úleva pro unavené svaly.
Pikermská třetihorní step a zvířata, která na ní žila.
Jakým způsobem mlely mlýnské kameny.
Slovenské ledové jeskyně
Skály a skalní útvary mají nejrůznější podivná jména.
Stavba pyramid pomocí draků - jedna z teorií jejich vzniku.
Vrásy - vrásky skal jsou svědky geologických procesů minulosti.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů