Alexandre Dumas

Alexandre Dumas starší je jeden z nejčtenějších a nejčastěji překládaných francouzských spisovatelů.

Alexandre Dumas starší V době, kdy přišel autor nejslavnějších mušketýrů na svět, se jménem Dumas pyšnil divizní generál a hrdina Francouzské revoluce Thomas-Alexandre Davy de La Pailletrie. Muž, který se jako republikán účastnil bojů v Pyrenejích, Alpách a na Rýně, byl Alexandrovým celoživotním vzorem. Zdědil po něm prudkou povahu a mírně černošské rysy. Otec Alexandra Dumase se totiž narodil na ostrově San Domingo ve smíšeném manželství. Dumasův dědeček pocházel z normandského šlechtického rodu Dawy de La Pailletrie a náležel mu proto titul markýz, ale jeho vlastní majetek nestál za mnoho. Na ostrově si koupil plantáže a oženil se se svou černou otrokyní, která dostala jméno Cossette Dumasová.

Urozený divoch Alexandre Dumas

Když se 24. července roku 1802 budoucí slavný spisovatel narodil, čtvrtina černošské krve se projevila pouze kadeřavými vlasy a obličejovými rysy, jinak měl modré oči a světlou pleť. Vše zpočátku nasvědčovalo tomu, že si zvolí vojenskou kariéru. Otec však roku 1806 zemřel a rodina zůstala bez prostředků. Nezbývalo než využít možnosti studia na koleji ve Villers-Cotterets, kde se Alexandre seznamoval se základy gramatiky a náboženství. Ani v jedné z těchto disciplín nevynikal, zato oplýval energií a sebevědomím. Již ve školních letech přečetl bibli a knihy bájí a měl pocit, že všemu rozumí. Zdaleka nejvíce ho zajímaly lesy, pytlačení a hry na divochy.

Matka mu našla místo notářského koncipienta v jeho rodném městě. Měl při tom dost volného času na četbu. Miloval historické romány Waltera Scotta, obdivoval Shakespearovy hry, přečetl Schillera a usmyslel si, že se stane slavným dramatikem.

Dobývání Paříže

V letech 1820-1821 se Alexandre Dumas pokouší s přáteli hrát ochotnické divadlo. Režíruje, hraje, poučuje ostatní, jak mají správně přednášet, a prosazuje své první dramatické pokusy, které se sebevědomím sobě vlastním považuje za téměř mistrovská díla. Právě v této společnosti se zrodil nápad jet na pár dní do Paříže. V kapse měl Alexandre pár franků, na cestu si vydělával pytlačením a ulovenou zvěřinou se mu podařilo zaplatit pobyt v hotelu. Dostal se do divadla Comédie-Francaise a jeho přesvědčení usadit se v Paříži se prohloubilo. Vrátil se proto domů a přemluvil matku, aby prodala dědictví a věnovala mu nějaké peníze.

Ve službách vévody Orleánského

Život v Paříži nebyl levný a před mladým Alexandrem stála otázka, z čeho bude žít. Sto padesát franků od matky nebylo mnoho a staří přátelé zesnulého otce se v té době stali zapálenými royalisty a se synem velitele z období Francouzské revoluce nechtěli mít nic společného. Alexandre Dumas neměl ucelené vzdělání. Nebyl ani právníkem, ani účetním, neměl ponětí o matematice nebo fyzice.

Nakonec se na něj usmálo štěstí. Díky úhlednému písmu a doporučení generála Foye, který si Dumasova otce vážil, se stal úředníkem sekretariátu věvody Orleánského. Získal plat dvanáct set franků ročně a práci, která začínala v deset hodin ráno a s několika přestávkami pokračovala až do desíti hodin večer. Při takovém vytížení mu nezbývalo mnoho času na to, aby dosáhl svého cíle - psát divadelní hry. Začal alespoň studovat klasickou i soudobou literaturu.

Potřeba psát však byla silná. Spolu s přítelem z rodného Villers-Cotterets vytvořil jednoaktový vaudeville Lov a láska, který sice nevynikal originalitou, ale byl uveden na scénu divadla Ambigu a vydělal prvních tři sta franků, tedy tři celé měsíční úřednické platy.

Alexandre Dumas nechtěně otcem

Nedlouho poté byl Alexandre Dumas představen vévodovi Orleánskému jako nejlepší písař. Byl jmenován titulárním úředníkem, měl zajištěnou existenci a získal plno dalších úkolů. Ve svých dvaadvaceti letech se cítí na počátku velké kariéry, která však má směřovat jinými cestami, než si jeho nadřízení představují.

Jen nepatrně jej přitom tíží skutečnost, že je čerstvým otcem. Syna Alexandra mu porodila o osm let starší sousedka Kateřina Labayová. Jejich vztah se zpočátku vyvíjí nadějně. Kateřina má všechny předpoklady stát se dobrou manželkou. Provozuje krejčovství, je věrná, půvabná, pracovitá, řídí se zdravým rozumem, ale zároveň jí nechybí vzdělání a především společenské styky. Alexandre sní o milostných dobrodružstvích, která na něj jako na slavného dramatika čekají, a do ženění se nehrne.

Poprvé na jevišti

Prvním skutečným dramatem, který Alexandre Dumas nabídl divadlu Comédie Francaise, byla Kristýna o pěti dějstvích, pojednávající o vraždě milence švédské královny. Přestože v té době čekaly na posouzení tisíce rukopisů, Dumas si vymohl, aby ukázky jeho díla slyšela schvalovací komise přednostně. Souhlas komise dostal, ale pro neshody s herci a pro zamítavý postoj jednoho autora se hra na jeviště nikdy nedostala. Alexandre Dumas se však mnohému naučil.

Osudový okamžik přišel zanedlouho. V kanceláři svého kolegy spatřil Alexandre Dumas knihu o životě v době Jindřicha III. Téma se mu zalíbilo, chyběly mu však historické znalosti. Pořídil si proto kroniky a další prameny a nechal pracovat fantazii. Po dvou měsících práce vzniklo smělé historické drama Jindřich III a jeho dvůr.

Počátky slávy

Nemálo vzdělanců se v té době Dumasovu zpracování historické látky vysmívalo, ale úspěch u diváků byl jasným dokladem, že Jindřich III nebyl vůbec napsán špatně. Souboje, spiknutí a intriky vévody de Guise, rychlý spád děje - to vše vábilo do divadla mnoho lidí, pro které byla historie v Dumasově podání taková, jakou si ji přáli mít.

Alexandre Dumas se také u prvního dramatu poučil, že připomínky herců je dobré brát vážně, a snažil se jim vyjít vstříc. Na premiéru 11. února 1829 se přišel podívat i vévoda Orleánský. Alexandre se stal doslova přes noc slavným. A když později cenzura krále Karla X hru zakázala, jeho synovec vévoda z Orleánsu se osobně zasadil o zrušení zákazu.

Tři mušketýři

Tak začala slavná léta Dumasova života. Po úspěchu dramatu Antony, které zachytilo mladého rebela ne nepodobného lordu Byronovi, si mohl říci, že je konečně oním slavným dramatikem, kterým si vždy přál být. Třicátá léta devatenáctého století byly obdobím, kdy vrcholily spory o romantické divadlo. Alexandre Dumas se rozhodl úspěch nového směru utvrdit založením vlastního divadla, kde se hrály jen a jen jeho hry. V té době také začíná jeho vášnivý vztah k ženě důstojníka Melanii Waldorové, která jej vedla k tomu, aby psal dál. I tento vztah však časem vzal za své.

Umění psát živé dialogy a udržet napětí se Dumasovi hodilo i v románové tvorbě. Své romány začal publikovat na pokračování v novinách a při psaní se radil s týmem spolupracovníků. Největší zásluhu na vzniku slavných Třech mušketýrů měl jistý profesor historie August Maquet, který však byl navždy odsunut do pozadí a jeho jméno se neobjevilo na žádném z románů, k nimž dodával náměty.

Továrna na romány Alexandre Dumas

Neobvyklý způsob práce a množství vydávaných děl ohromovaly nejen čtenáře. V roce 1854 se objevil pamflet Továrna na romány: Firma Alexandre Dumas a spol., pod nímž byl podepsán jakýsi Eugene de Mirecourt. Popisuje v něm, jak Dumas využívá práce autorů, jakými byli Gérard de Nerval nebo Theophile Gautier, platí jim za práci stovky franků a obratem ji prodává za tisíce. Zmíněné skutečnosti nebyly úplně nepravdivé. Autor spisku si však dal záležet na tom, aby Alexandra Dumase co nejvíce očernil. Napadl jej pro jeho předky a vměšoval se i do jeho soukromí. Čtenáři se však těšili na další pokračování zajímavých příběhů a soudy daly Dumasovi za pravdu.

Hrabě Monte Christo

V roce 1842 pobýval Alexandre Dumas ve Florencii. Obdržel tu pověření od Jéroma Bonaparta, bývalého vestfálského krále. Měl dovézt jeho syna na ostrov Elbu. Když přistáli a procházeli se po ostrově, uviděli skálu vystupující z moře, o které průvodce prohlásil, že se jmenuje Monte Christo. Toto jméno Dumase zaujalo. Rozhodl se použít je v některém ze svých románů.

Brzy námět na takový román měl. Byl ukryt v knize, jejímž autorem byl archivář pařížské policejní prefektury Jacques Peuchet. V kapitole "Démant pomsty" se vyprávělo o muži, který se měl ženit s bohatou nevěstou, což vzbudilo závist jeho přátel. Udali jej proto policii jako špeha. Následovalo rychlé uvěznění, soud a vězení. Tam se tento člověk (jeho pravé jméno bylo Francois Picaud) dozvěděl o velkém bohatství, díky kterému se později mohl vrátit jako někdo jiný, a začal si vyřizovat účty s lidmi, kteří mu ublížili. Postupně je zabíjel, než byl sám polapen neznámým mužem, který jej surově zavraždil. Na konci života se vyzpovídal knězi a zmocnil jej, aby po jeho smrti vše zveřejnil. Tak se podivný příběh dostal až do knihovny pařížské policie.

Alexandre Dumas vycítil, že má v rukou téměř hotový román. Stačilo změnit jeho zakončení a trochu upravit děj. Okamžitě se pustil do příprav. Stejně jako u mušketýrských sérií opět povolává Maqueta. Společně rozvrhnou děj a zmírní některé příliš ostré obrysy. Románový Edmond Dantes nemohl být stejně krutý mstitel jako jeho skutečný vzor. Místo zabíjení proto autoři přenechají odplatu ruce spravedlnosti a Dantes se dokonce rozhodne, že dceru jednoho z nepřátel obdaří velkým věnem.

Hrabě Monte Christo byl velkou literární událostí roku. Román opět vycházel na pokračování v novinách. Alexandre Dumas díky němu ještě více zbohatl. Vydělal dalších dvě stě tisíc franků ročně a rozhodl se postavit si zámeček, který bude nést stejné jméno jako jeho dosud nejslavnější kniha. Byla to barokně-gotická kompozice, která stála na pozemku koupeném s dumasovskou lehkomyslností jen na základě ústní dohody. Tam Dumas žil, psal a pořádal obrovské hostiny pro své přátele. Pronajal si také divadlo v Saint-Germain-en-Laye, na jehož scéně uvedl 7. února 1848 ojedinělé dvoudenní představení divadelní verze Monte Christa. Vše se dařilo, ale už se objevovaly příznaky, že tomu nebude navždy. první ranou byla revoluce, která vypukla 24. února 1848. Druhou pak nevyřešené majetkové spory s Idou Ferrierovou, herečkou, kterou poznal během roku 1832 a se kterou se v roce 1840 oženil.

Na cestách

Postupně se vše začíná obracet proti němu. Prohrává soudy jeden za druhým a jen lstí si dokáže zachovat určitý majetek. Neúspěšně kandiduje v místních volbách. Jeho divadlo navštěvuje stále méně lidí, takže musí být v říjnu 1850 zavřeno. O rok později se uchyluje do bruselského exilu. Nesouhlasí s politikou Ludvíka Napoleona a také se musí ukrýt před věřiteli.

Roku 1853 se vrací zpět do Paříže a zakládá časopis pro propagaci vlastních děl Le Mousquetaire (Mušketýr). Vychází pouhé čtyři roky. Ve stejném roce, kdy je jeho vydávání zastaveno, se proti Dumasovi obrací jeho letitý spolupracovník Maquet. Dumas podstupuje další soudní proces.

Život má však i lepší stránky. Dumase vždy lákalo cestování, a když se mu v roce 1858 naskytla příležitost vykonat velkou okružní jízdu Ruskem, neváhal ani chvíli. Cesta jej nadchla, ale o to trpčí byl návrat do Paříže. Začal pomýšlet na další výpravu. Cílem byla Itálie.

Opona padá

Pobyt v Itálii byl jedním z nejbouřlivějších období na sklonku Dumasova života. Plaví se na své lodi s Emílií Cordierovou, kterou vydává za svého synovce, setkává se s Garibaldim a s velkou chutí se účastní revoluce. Vydává v Neapoli deník Independente, který plní komentáři, zprávami i románem na pokračování, který píše neuvěřitelným tempem. Emílii se narodí dcera Micailla, ale Dumas se manželství vyhýbá. Má s ním jen špatné zkušenosti. Zůstává v Itálii další tři roky.

Roku 1865 se vrací do rodného Villers-Cotterets, kde se mu dostane královského uvítání. Znovu cestuje, tentokrát do Rakouska, Uher a Čech, a znovu se snaží vydávat Mušketýra. Roku 1867 dobývá Američanku Adu Neckenovou, herečku, tanečnici a básnířku, která se přátelila s Markem Twainem a Waltem Whitmanem. Dají se spolu vyfotografovat v důvěrném objetí, což mnoho lidí pobouří. Dumasův oheň však již dohořívá. Zkouší založit další časopis D'Artagnan, ale bezúspěšně. George Sandová tehdy píše Dumasovi mladšímu o smutných koncích bohémského života.

Roku 1869 se Alexandre Dumas usazuje v bretaňském Roscoffu a sepisuje na objednávku kuchařský slovník. Nedokončený jej odevzdá nakladateli a odjede ke svému synovi Alexandrovi do Puys. Byl to, jak napsal Maurois,"návrat marnotratného otce". Pátého prosince přestal odpovídat, usnul a již se neprobudil. Jeho odchod popsal syn Alexandre Dumas mladší těmito slovy: "Zemřel tak, jak žil, aniž si toho všiml." Z milionů, které za život vydělal, mu zbyly na nočním stolku dva zlaťáky. Právě tolik, kolik měl v kapse při své první cestě do Paříže.

Další články

Victor Hugo byl básník, dramatik, romanopisec a velký humanista.
Hodiny, hodinky a hodináři
Gladiátorky, ženy v aréně.
Havajské ostrovy
Galion, ozdobně zakončená příď lodi.
Vývěsní štíty hostinců a krčem.
Vycházkové hole
Italská Florencie byla v době renesance městem umění.
Historie reklamy
Gregoriánský kalendář
Dědictví římského impéria v dnešní kultuře.
Štěstí
Carevna Kateřina Veliká v čele Ruska dovedla tuto zemi k rozkvětu.
Encyklopedie Diderot
Spinální anestezie

Alexandre Dumas starší je jeden z nejčtenějších a nejčastěji překládaných francouzských spisovatelů.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů