Oko

Gladiátorky

Gladiátorky, ženy v amfiteátrech.

V dobách, kdy byl Londýn vzdálenou výspou Římské říše, bojovaly v jeho obrovském amfiteátru nejen muži gladiátoři, ale i ženy. Naznačují to nejnovější archeologické nálezy.

Slovo gladiátor má svůj původ v latinském gladius, což znamená meč. Gladiátory se stávali váleční zajatci, odsouzenci nebo otroci, ale i svobodní občané a později školení bojovníci, kteří byli cvičeni v boji s ostrými zbraněmi a vystupovali v bojových hrách.

Římané převzali gladiátorské zápasy od Etrusků. Značnou dobu se konaly pouze jako součást pohřebních slavností. Byla to jakási náhrada za lidské oběti.

V masovém měřítku se začaly gladiátorské hry pořádat za vlády Gaia Iulia Caesara a po dostizích se staly nejoblíbenější zábavou tehdejší společnosti. Byly charakteristickým prvkem římské civilizace, i když se někteří vzdělaní Římané k nim stavěli odmítavě - například Seneca nebo Marcus Aurelius.

Zákaz

Pod křesťanským vlivem se začaly hry omezovat. Zápasy gladiátorů byly časté zejména za císaře Domitiana a postupně získávaly stále větší oblibu. Podle některých záznamů zakázal gladiátorské hry v roce 202 císař Septimus Severus, ale ať byl zákaz vydán nebo ne, hry ještě několik desítek let poté pokračovaly. Ve Východořímské říši zápasy gladiátorů definitivně zakázal roku 324 císař Konstantin I. Veliký a západořímský císař Honorius je zrušil počátkem pátého století.

Nešlo jen o gladiátory. Zvláště císařové Nero (54-68) a Domitianus (81-96) s oblibou sledovali zápasy žen - gladiátorek.

Boj žen gladiátorek

V Helikarnasu (dnešní Bodrum), antickém městě na jihozápadním pobřeží Turecka, probíhá v amfiteátru krutý boj. Zranění zápasníci vyčerpaní odrážením útoků, uhýbáním, ostrými výpady, bodáním a seky snímají bronzové helmy a vyčkávají. Diváci vstávají a požadují milost pro oba bojovníky - přesněji bojovnice. Sledovali totiž zápas žen gladiátorek. V loži vyhrazené nejvlivnějším návštěvníkům zvedá muž palec vzhůru. Obě ženy zůstávají naživu. Alespoň do příštího zápasu.

Tuto událost zachytil sochař, který vytvořil kamenný reliéf zobrazující zápas obou gladiátorek. Zaznamenal i jejich jména - Achilia a Amazon. Dnes je mramor s reliéfem z Halikarnasu vystaven v Britském muzeu v Londýně. Znázorňuje svalnaté ženy s tasenými dýkami a štíty, které musely bojovat skutečně výborně, když diváci pro obě požadovali milost.

Amazon a Achilia jsou jediné ženy gladiátorky zobrazené výtvarným uměním. Písemných záznamů o gladiátorkách v amfiteátrech je daleko více. Římské kroniky odhalují, jak krvežíznivé bylo římské obecenstvo, zejména když šlo o bojující ženy.

Císař Nero prý dokonce nutil rozmazlené, šperky ověšené římské matrony, manželky senátorů, aby bojovaly jeko gladiátorky v aréně, a měl z toho obrovské potěšení. O tom, jak tyto zápasy dopadly, kroniky mlčí.

Hrob gladiátorky

O gladiátorech máme dnes velké množství informací. O ženách gladiátorkách se neví téměř nic. Vlnu zájmu vzbudily nedávné archeologické nálezy ve Velké Británii a přidaly další nádech tajemnosti ženám, které bojovaly v amfiteátrech.

Jde o pozůstatky ženy, kterou britský tisk nazval Gladiatory Girl (dívka gladiátorka). Byla objevena při archeologických vykopávkách v Londýně. O jejím životě ani smrti se toho mnoho neví. Řada okolností nasvědčuje tomu, že šlo o otrokyni, z níž se stala bohatá svobodná žena gladiátorka.

Její hrob se nacházel na okraji starověkého hřbitova, tedy v místech, kam se pochovávali sociální vyděděnci, ale byl to hrob bohatě vybavený kadidelnicemi, lampami a dalšími předměty, včetně bohaté hostiny. Ta byla zásobena holoubaty, kachnami, dovezenými fíky, datlemi a mandlemi.

Gladiátorka obdivovaná ale nepřijatelná

Lampa nalezená v hrobě gladiátorky

Na olejové lampě nalezené v hrobě dívky gladiátorky byl vyobrazen gladiátor.

Kdo mohl žít jako vyděděnec, a přece mít bohaté obdivovatele? Rytiny na lampách, které měly zesnulé svítit na cestu do podsvětí, nabízejí odpověď. Jsou na nich zobrazeni padlí gladiátoři.

Římané milovali a obdivovali odvahu, i když šlo o otroky nebo zajatce, kterými gladiátoři většinou byli. Římští císařové dokonce dávali razit mince s portréty slavných gladiátorů a rodiny patriciů si věšely na stěny obrazy gladiátorů umírajících v boji.

Na jedné ze čtyř lamp nalezených v hrobě dívky gladiátorky je zobrazen umírající gladiátor a na dalších třech jsou poměrně vzácné rytiny Anubise - egyptského boha smrti.

Odborníci se shodují v tom, že v době, kdy byla dívka pochována, byly gladiátorské zápasy v Londýně velmi oblíbenou zábavou. Svědčí o tom i archeologické nálezy, které loni odkryly pozůstatky obrovského amfiteátru z prvního století. Měl kapacitu šest až sedm tisíc lidí, což je velmi vysoký počet, uvážíme-li, že Londýn tehdy měl asi dvacet tisíc obyvatel. Znamená to, že se tam vešla třetina Londýňanů. Dnes má Londýn kolem sedmi milionů obyvatel, a pokud by měly být zachovány proporce, měl by mít arénu pro dva a půl milionu diváků.

Výzbroj gladiátorky

Vzhledem ke křehčí ženské tělesné konstituci by se dalo předpokládat, že výzbroj gladiátorek bude lehčí než výzbroj gladiátorů mužů. Mramorový reliéf z Halikarnasu svědčí o opaku. Štíty obou žen byly velké, pravděpodobně z březového dřeva lemované plstí. Na nohou měly velmi silné robusní chrániče, které obvykle používali gladiátoři střední váhové kategorie.

Achilia a Amazon bojovaly krátkými dýkami, které byly určeny k bodání nebo k vrhu. Ruce, v nichž držely dýku, chránilo brnění z kovových článků, které se nazývalo manica (manus - ruka). Podle odhadů každá z gladiátorek měla asi patnáct kilogramů ochranné i útočné výzbroje.

Ženy i muži používali při zápasech velké těžké helmy s chráněným hledím a podložené filcem. Při úderu chránil kov lebku před proražením, ale bez ochranné filcové podložky by člověk při úderu ztratil vědomí. Navíc filc sál pot. Helmy byly výborně vyvážené, takže neomezovaly pohyb krku.

Tělo bylo obvykle odkryto. Základním požadavkem bylo chránit nohy a hlavu. Při poranění hlavy nebo nohou mohl boj a tedy i zábava velmi rychle skončit.

Těžké helmy měly i jiný, velmi důležitý význam. Skrývaly obličej, depersonifikovaly gladiátora nebo gladiátorku, kteří se obvykle z gladiátorské školy nebo ubytovny znali. Bylo by obtížné bojovat na život a na smrt s kamarádem. Bojujete-li ale s někým, kdo nemá tvář, je to boj s monstrem.


Další články

Černé perly z tichomořských atolů.
Říše Chimu
Gregoriánský kalendář
Vývoj savců
Římští gladiátoři se dělili do několika skupin.
Strategické hry pomáhají proti stárnutí a rozvíjejí mentální schopnosti.
Pamukkale Turecko je turisticky atraktivní místo.
Korejský ženšen
Byla Byzantská říše dekadentní orientální země nebo kvetoucí stát?
Věznice Florence - nový Alcatraz s velice přísným režimem.
Ovčí vlna má unikátní vlastnosti.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů