Victor Hugo

Básník, dramatik, romanopisec a velký humanista. Bojovník za romantismus, o kterém napsal, že je liberalismem v literatuře. Politik a milovník žen. Tím vším byl Victor Hugo, muž, jehož jméno je pro mnohé synonymem velkého historického románu.

Victor Hugo byl básník, dramatik, romanopisec a velký humanista.

"Své dětství jsem strávil na břiše v knihách," píše o sobě Victor Hugo a je třeba dodat, že velkou zásluhu na tom měla jeho matka Sofie. Díky ní začal s bratrem Abelem navštěvovat v Paříži školu v ulici svatého Jakuba, kde se velice rychle naučil čtení a pravopis. V roce 1811 je otec povolán do Španělska jako guvernér provincie Segovia. Na stole leží učebnice a matka nakazuje synům, že za tři měsíce se musí naučit španělsky. Po šesti týdnech už umějí tolik, že mohou konverzovat, a krátce po příjezdu do Španělska bez problémů čtou i hovoří.

Po návratu do Paříže studuje Victor Hugo na jedné z nejlepších středních škol. Poprvé si poznamenává do svého zápisníku: "Buď budu Chateubriandem, nebo ničím." Píše poezii, kterou ocení v roce 1817 francouzská Akademie. Další úspěch následuje v roce 1822. Píše sbírku básní - Ódy (Odes), díky které získá stipendium Ludvíka XVIII.

Dětství Victora Huga zdaleka neznamenalo jen četbu a studium. Když mu bylo osm let, seznámil se v Paříži a Adele Foucherovou, dívkou ze sousedství. Zpočátku platonická dětská láska přerostla v opravdový vztah. Jako dospívající se spolu zasnoubili - 26. dubna 1819 a roku 1822 tajně uzavřeli sňatek. Láska k Adele trvala deset let. Hugo se po celou dobu vyhýbal krátkodobým známostem. Nebylo to pro něj snadné, mimo jiné i proto, že Adele jej bezostyšně podváděla s rodinným přítelem Sainte-Beuvem. Hugo hledal útěchu v náruči Juliette Drouetové, atraktivní herečky s průměrným talentem. Zažíval a ní velké okouzlení a mohl dát průchod své vitalitě. Jeho sexuální apetit se zdá být nenasytitelný a Juliette se časem stává jen "druhou milenkou". Nikdy se nerozejdou úplně, jejich vztah potrvá čtyřicet let.

Ženy a milenky Victora Hugo

Seznam Hugových milenek by vydal na celou knihu. V roce 1841 to byla téměř o dvacet let mladší Léonie d'Aunet, žena malíře Briarda. 2. června 1845 byl přistižen v jejím náručí, čehož dokázal republikánský tisk náležitě využít. Následovala herečka Alice Ozy, kterou přebral synu Charlesovi, a básnířka Louise Colet. Při pobytu v exilu si mezi psaním občas odskočil k služkám a o svých dobrodružstvích si vedl záznamy. Jeho deník je plný vět psaných ve španělštině i ve vlastním kódovém jazyce. Zdánlivý konec milostných dobrodružství znamenal infarkt v roce 1878. Lékař mu zakázal "mladé dámy", ale Victor Hugo na jeho radu příliš nedbal.

Victor Hugo v centru bitvy o divadlo

V pětadvaceti letech byl už Victor Hugo známým spisovatelem a nositelem řádu Čestné legie. Vydává divadelní hru Cromwell a v předmluvě k ní se vyslovuje ke vztahu klasického dramatu s pevnými pravidly (jednota času, místa a děje) a nastupujícícho romantismu. Rozpoutala se velká diskuse, v níž na jedné straně stálí klasicisté, na straně druhé příznivci divadelního romantismu.

Oba tábory se nakonec setkaly při události známé jako "bitva o Hernaniho" )La bataille d'Hernani). Hernani byl název nové Hugovy hry, která nerespektovala zmíněné pravidlo tří jednot, používala nezvyklých rozměrů verše a vykazovala i jiné odchylky. Hugovi přívrženci obsadili dvě hodiny před představením divadlo Théatre-Francais. Napětí mezi nimi a klasicisty vyvrcholilo při prvních verších. Nastala vřava. Totéž se opakovalo i při dalších osmatřiceti reprízách. Výsledek byl jednoznačný. Nové divadlo si vydobylo místo na slunci a vydalo se na vítězné tažení.

Prokletí rodu?

Život velkých mužů má i své tragické stránky. Victorova matka Sophie zemřela, když mu bylo devatenáct let. On sám přežil oba své syny. Starší dcera utonula a mladší v důsledku nešťastné lásky zešílela. O ztrátě starší dcery Léopoldine se Hugo dozvěděl až z novin. Nikdy se z toho úplně nevzpamatoval. Ještě po letech slýchal v noci její hlas. Oba synové zemřeli za méně dramatických okolností: Charles v roce 1871 na mrtvici a Francois-Victor podlehl o dva roky později zápalu plic.

Victor Hugo prožívá léta vyhnanství

Podzim roku 1853. Victor Hugo má za sebou řadu divadelních her (Rui Blas, Král se baví) úspěšný román Chrám matky boží v Paříži, je členem Akademie a činným politikem, zastáncem republiky. Dva roky po úspěšném převratu Ludvíka Napoleona (Napoleona III.) celá rodina odchází do exilu na ostrov Jersey v Lamanšském průlivu. Victor Hugo se roku 1851 marně pokoušel o odboj proti Ludvíkově politice. Stal se nežádoucí osobou, byl odsouzen a týden po převratu musel nasednout do vlaku směřujícího na Brusel. Začalo vyhnanecké období, které trvalo až do roku 1870, tady přes osmnáct let.

Moře jako inspirace pro díla Victora Hugo

Na ostrově Jersey Victor Hugo nezůstává natrvalo. Přesídlí na ostrov Guernesey, kde si koupí dům, který nese jméno Hauteville House. Leží na břehu moře, a to má pro spisovatele obrovský význam. Všichni životopisci poukazují na tento detail: spisovatel stojí u psacího stolu, pozoruje horizont a píše svá vrcholná díla. Skutečností je, že za dobu, kdy Victor Hugo přebýval v Guernesey, vznikly romány jako Bídníci, Legenda věků, Dělníci moře nebo Muž, který se směje a velké množství kreseb, kterými doprovázel své texty a které dokládají jeho výtvarné nadání. K návratu z exilu jej nepřiměla ani amnestie pro politické vězně, kterou vydal Napoleon III. v roce 1858. Na triumfální příjezd si počkal až do vyhlášení republiky, tedy do roku 1870.

Triumf

Následující období lze označit jako dobu Hugova vrcholného úspěchu. Roku 1876 je zvolen senátorem za Paříž a zasazuje se o udělení milosti komunardům. Victor Hugo vždy patřil k odpůrcům trestu smrti, který nazýval "justiční vraždou". Jeho angažovanost šla tak daleko, že se bez úspěchu pokoušel přimět mexického bojovníka za osvobození Benita Juáreze, aby ušetřil život Maxmiliána Habsburského, Francouzi dosazeného panovníka v Mexiku.

V posledních letech života se Victor Hugo těšil velké vážnosti jako umělecká i politická osobnost. Ještě před dovršením osmdesáti let vydává třetí díl Legendy věků. Jeho narozeniny v roce 1882 se staly významnou společenskou událostí. Celý den jej přicházeli pozdravit lidé všech společenských vrstev a ještě téhož roku byla ulice, kde bydlel, přejmenována na Avenue Victor Hugo.

Umírá 22. května 1885, v "období růží", jak si sám před patnácti lety předpověděl, ve věku osmdesáti tří let. Byl mu vystrojen státní pohřeb, prý nejpůsobivější za poslední desetiletí. Jako výraz nejvyšší úcty bylo jeho tělo uloženo v pařížském Pantheonu.

Další články

Alexandre Dumas starší, jeden z nejčtenějších a nejčastěji překládaných francouzských spisovatelů.
Encyklopedie Diderot
Když se řekne akademie.
Královna Nefertiti, jejíž jméno v překladu znamená "krasavice, která přichází".
Salvador Dalí

Victor Hugo byl básník, dramatik, romanopisec, humanista, bojovník za romantismus, o kterém napsal, že je liberalismem v literatuře.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů