Robot zkoumá podmořský svět

Mořské hlubiny, ve kterých žije spousta zajímavých živočichů, jsou dosud nejméně probádanou oblastí naší planety. Současná technika umožňuje potápět se do stále větších hloubek a odhalovat roušku jejich tajemství. Technicky nejdokonalejším nástrojem k jeho poznávání je americký podmořský robot, miniponorka La Ventana.

Ďas mořský je výborně vybavený dravec podmořského světa. Díky své lucerničce, kterou může libovolně natáčet, si přivábí dostatek potravy

Jeřáb výzkumné lodi Point Lobos opatrně tvedá bílou ponorku nad palubu a spouští ji do vod Tichého oceánu. Jmenuje se La Ventana (španělsky "okno") a kolébá se na vlnách jako želva. Biolog Bruce Robinson, ředitel Ústavu pro výzkum vod Montereyské zátoky, dozírá na operaci. Technik kontroluje dálkovým ovladačem funkce podmořského člunu před ponořením. Elektrické signály přenáší žlutý kabel vinoucí se ve vodě k ponorce bez posádky. Ta není větší než Volkswagen brouk a patří k hrstce speciálních plavidel, která mohou proniknout do největší dosud neprobádané oblasti planety Země - takzvaných středních hloubek oceánu.

Svět středních hloubek

Střední hloubky se dělí na mezopelagickou a batypelagickou zónu podle biologických druhů, které v nich vytvářejí charakteristická společenství. Tento prostor začíná sto metrů pod hladinou a končí v hloubce tři tisíce metrů. V podmořském světě panuje věčná tma a naprosté ticho, které občas poruší matné světélko nebo šum.

Zatímco Bruce Robinson se svým mužstvem zkoumá život pod hladinou v místech vzdálených osmnáct kilometrů od severního pobřeží Kalifornie, provádějí u atlantských břehů na druhém konci USA podobný podmořský výzkum Laurence Madin a Richard Harbison z Oceánografického ústavu ve Woods Hole. "Střední hloubky patří k nejtíže přístupným místům zeměkoule," říká Harbison. "Lidé se pochopitelně více zajímají o život ve svrchní vrstvě moří, která je pro ně mnohem výnosnější. Ve středním pásmu podmořského světa nebyly dosud nalezeny žádné cenné minerály nebo jiné materiály."

Bytosti z rosolu

Příroda sama přispěla k tomu, že první informace o této skryté sféře podmořského světa získal v devatenáctém století německý badatel Ernst Haeckel. V Neapolském zálivu se objevili živočichové, které vynesly z hlubin na hladinu vzestupné mořské proudy. Jejich mrtvoly vyvržené na pláž prozrazovaly jen málo o prostředí, odkud živočichové pocházeli. Později spustili vědci do hlubokých vod sítě. Podařilo se jim vytáhnout jen vazkou hmotu, kterou nazvali mořským slizem. Většina organismů ze střeních hloubek je rosolovitá, sítě je mačkají a přeměňují v beztvarou masu. Jedinou možností, jak probádat tyto končiny, je ponořit se do nich.

Výzkumné ponorky byly zpočátku konstruovány k poznávání mořského dna. První z nich, která zkoumala hluboké vody oceánu, a tedy i střední hloubky, byl v roce 1985 bytyskaf Deep Rover se zasklenou kabinou. "Byl to pro nás historický mezník," vzpomíná Robinson. "Předtím jsme jezdili z jednoho kongresu na druhý a vykládali, co se tam dole děje. Nic jsme nemohli dokumentovat. Nyní už můžeme promítat filmy ukazující svět bez světla a rostlin, v němž se pohybují jen dravci, kteří požírají jeden druhého."

Robot La Ventana zkoumá podmořský svět

La Ventana byla navržena a speciálně vybavena pro vizuální průzkum Montereyského kaňonu, hluboké brázdy na mořském dně u kalifornského pobřeží. Je pokládána za nejdokonalejší podmořský robot na světě. Projekt, který se jeho pomocí realizuje, je podle Robinsona srovnatelný s letem na Mars. V zatemněné kontrolní místnosti výzkumné lodi sleduje Robinson se spolupracovníky monitor, na němž se objevuje bledě růžová sépie. Technik, který na dálku řídí pohyb ponorky, ji natáčí jiným směrem, aby sledovala zajímavější živočichy - trubýše. Tento druh průsvitných hydromedúz vytváří řetězcovitě spojená společenství. Většinou nejsou delší a tlustší než ukazováček, ale někdy narostou do délky až čtyřiceti metrů. Zpočátku to jsou jen stovky malých žaludků uchycených na ústředním kmeni. Z každého z nich vyrůstá dlouhé chapadlo, jímž loví kořist. Žahavé buňky ji ochromí jedovatými jehličkami a rameno ji dopraví do žaludku. Na konci hlavního kmene kmitají plovací měchýřky, které tlačí oběť pod vodu. Nohoře na kmeni je kulovitý útvar, který slouží jako hloubkové kormidlo, podle toho, kolik oxidu uhličitého do sebe trubýš napumpuje, koule stoupá nebo klesá. "Jsou to nejtypičtější predátoři Montereyské zátoky," říká Robinson. "Většinou jsou malí, ale uvážíme-li, v jak hojném počtu se vyskytují a jak efektivní je jejich způsob lovu, pochopíme, že přímo konkurují modrým velrybám.

Poschodí mořského světa

Mezitím La Ventana dosáhla hloubky sedmi set metrů. Ve světle reflektorů se trubýši vznášejí ve vodě jako bílé náhrdelníky. Vědci se snaží odchytit jejich kolonie z různých hloubek a prozkoumat obsah žaludků, aby zjistili, čím se v jednotlivých pásmech živí. V zaměřovači se objevuje vhodný exemplář. Lodivod směrem k němu vysílá ponorku. Z přídi se vysunuje plastová trubice. Vede z ní hadice na spodek lodi k otočnému zásobníku, v němž jsou připraveny sběrné nádoby. technik zapne tlačítkem pumpu a začne nasávat vodu. Chobot hadice přitáhne kolonii trubýšů, kteří se začínají zmítat. Hadice se uprostřed prohne a pak vklouzne do plastového hrdla. Za okamžik už je trubýš ve sběrači. Tam ho zaplaví a usmrtí konzervační látka - formaldehyd.

"Mořský svět oceánu se skládá z poschodí jako dort a organismy se tomu přizpůsobily," vysvětluje biolog Marsh Youngbluth. "S hloubkou se mění hustota vody, světelné poměry a množství kyslíku." Některé obyvatele hlubokých pásem se dnes vědci teprve snaží určit. Kalifornský biolog Eric Barham objevil v sedmdesátých letech v ponorce Deep Star obrovitou medúzu, jakou dosud nikdo neviděl. Dnes je známa jako Deepstaria enigmatica. Badatelé Madin a Harbison z Woods Hole se později v hlubinách u Bermudských ostrovů setkali s jiným druhem Deepstarie. Metr od ponorky spatřili tvora, který vypadal jako červenohnědá polokoule. Omylem proti němu z plavidla vysunuli rameno s kleštěmi. Živočich kleště sevřel takovou silou, že je vyprostili jen s obtížemi

Faunu středních hlubin tvoří z padesáti procent rosolovití živočichové a zbytek jsou ryby, korýši a sépie. Velice zajímaví tvorové jsou medúzy. Některé z nich vypadají jako vánoční stromky. V hloubi oceánu dosahují délky až jednoho metru, takže jsou až desetkrát větší než jejich příbuzní z mělčích vod. Čím větší je povrch těla, tím více kořisti se na něm zachytí. Rosolovitá forma organismu není náhodná. Ve světě, který nezná dno, hrany ani rohy, není třeba mít pevné tělo. Neproniká tam sluneční světlo, takže je zbytečná ochrana proti záření. Není problém být průsvitný. V prostředí, kam téměř nezasahují vodní proudy a kde tíže postrádá význam, se u těchto živočichů v důsledku přirozeného výběru vyvinuly důmyslné lovicí nástroje, jež jsou pro ně vzhledem k neustálému nedostatku potravy rozhodující výhodou.

Podmořský svět plný predátorů

Potravní řetězec začíná nahoře, kde řasy zachycují energii slunečního světla. Živí se jimi malí živočichové, kteří jsou potravou větších, a jejich mrtvoly a výkaly klesají dolů. Biologický déšť živí drobné živé organismy ve středních hloubkách, a ty jsou základem potravního řetězce v oblastech, kde není flóra. Úplná nepřítomnost rostlin má další následek. V hlubokém oceánu neexistují býložravci, jako jsou na souši například zebry nebo zajíci, jimiž se živí masožravci. Kromě živočichů, kteří jsou živi z rozpuštěných hmot a mršin, je svět hlubin zabydlen jen podmořskými obdobami leopardů, hadů a vážek, dravci loví v temnotách jeden druhého.

Nejúčinnějším způsobem lovu je číhat a čekat. Rosolovití tvorové nejsou rychlí. Medúzy tiše a nehybně visí ve vodě a čekají, až se kořist dostane do živoucí pavučiny jejich chapadel. Téměř všechny ryby a sépie zůstávají rovněž nehybné, dokud se jim nějaké sousto nepřiblíží na dosah.

Mnoho hlubinných tvorů vypadá, jako by vyšli ze strašidelné komnaty. Hlava ryby dlouhé půldruhého metru, kterou Španělé nazvali "bekasina", připomíná volavku s jehlovitým zobákem. Štíhlá barakuda číhá natažena ve vodě a má oči upřeny vzhůru, dokud na ni ve slabém světle od hladiny nepadne stín kořisti. Richard Harbison v hloubce šest set metrů narazil s ponorkou na obrovského měsíčníka svítivého. Mnoho obyvatel hlubokého oceánu září jako neonové nápisy. Schopnosti vydávat světlo v temném prostředí se říká bioluminiscence. Někteří ďasovití si nosí světlo jako kahan před sebou, jiným se lákající světelná návnada pohupuje pod spodní čelistí. Díky bioluminiscenci se některé druhy mohou stát téměř neviditelnými. Světélkují na břiše se stejnou intenzitou, jakou mají slabé paprsky světla pronikající od hladiny. Dravci, kteří plavou pod nimi a dívají se vzhůru, je nemohou rozlišit od okolí. Zdá se, že sépie a ďasové používají zvláštních světelných vzorů, aby je poznali příslušníci téhož druhu. Světélkování však může být i nebezpečné, protože přitahuje potenciální predátory. A tak zřejmě někteří mořští živočichové světélkují i proto, aby zmátli nepřítele. Kdyby bezbarvý dravec pozřel světélkujícího živočicha a nosil v průsvitném žaludku zrádné světlo, stal by se viditelným pro jiné predátory. Proto se v těchto místech setkáváme často s tvory zbarvenými do červena nebo tmavohněda. Obě barvy pomáhají pohlcovat modrou luminiscenci.

Světla a zvuky mořského světa

La Ventana dále vysílá pomocí videa obrazy do kontrolní místnosti. Mimo dosah jejích reflektorů zablikají občas v temnotách modravá světélka. Bruce Robinson by chtěl zkoumat nejen bioluminiscenci, ale i chemické složení smrtících jedů, kterých používají dravci středních hlubin, a substanci těch živočichů, kteří chutnají tak špatně, že je nikdo nechce jíst. Různá poschodí oceánu mohou obsahovat neznámé látky, z nichž některé mohou mít ekonomický význam. Zajímavé jsou i podmořské zvuky.

"Když jsem se před deseti lety ponořil do hloubky v ponorce Deep Rover, vypnul jsem všechny motory a přístroje kromě podmořského mikrofonu," vypráví Robinson. "Uslyšel jsem vířivý zvuk, jaký působí rybí ploutve, a zvláštní chrastění, které mohli vyvolávat raci drhnoucí o sebe krunýři. Náš ústav nyní pracuje na konstrukci podmořské akustické laboratoře a nové ponorky, tentokrát s ušima."

Jeřáb vytahuje La Ventanu z vody a zvedá ji na palubu. Vědci někdy přemýšlejí o tom, jak asi zapůsobí takový mechanismus na neznámé tvory v hlubinách a kolik jich velkou rychlostí zmizí, když slyší hluk a vidí jeho světla. Marsh Youngbluth si vzpomíná, jak se mu u Bermudských ostrovů kolem oken batyskafu mihla sépie velikosti člověka. V šedesátých letech spustili výzkumníci do středních hloubek návnadu a v patřičné vzdálenosti od ní kameru. Když vyvolali film, uviděli obrovského neznámého žraloka.

Bruce Robinson a jeho spolupracovníci vybírají trubýše ze zásobníku ponorky a ukládají je do skleněných nádob. Vedoucí týmu vzpomíná na časy, kdy ještě žádná dálkově ovládaná ponorná plavidla neexistovala. Tehdy se potápěl sám v malé ponorné komoře až do úplně temných vod. "V hloubce tisíc metrů jsem zhasl světla a pozoroval komety se zářivými chvosty, žhnoucí body a tyrkysově modrá oblaka. Když se nějaký živočich otřel o plavidlo, všechno kolem vzplálo v zářivém ohni."

Další články

Bod je zdánlivě nicotná záležitost, jejíž význam si obvykle uvědomíme až tehdy, když někde chybí.
Modré nebe považujeme obvykle za samozřejmost a spojujeme ho s přítomností kyslíku.
Písek zdrojem energie
Ponorky jsou podmořská plavidla.
Bez černý, červený a chebdí.
Největší dravec všech dob - za posledních několik set milionů let žila na naší planetě celá řada pozoruhodných dravců.
Řecký oheň byl přísně střeženým tajemstvím Byzantinců.
Vánoční rostliny jmelí, cesmína a břečťan.
Kyselé deště a oteplování - souvislost těchto dvou fenoménů.
Historická pozorování Halleyovy komety
Rak říční je původním druhem raka žijícím v našich vodách.
Kyselina močová je původce nemoci zvané dna.
Vikingové byli obratní mořeplavci ze severu Evropy.
Rychlost je relativní pojem.
Světélkující králík vydává ve tmě fluorescenci.
Žraloci číhající v úkrytu se podobají spíše rejnokům a žijí ve všech oceánech.
Miniponorka Aviator pomáhá archeologům.
Němečtí vědci plánují naklonovat dokonalý vánoční stromek a splnit představy zákazníků.
Voda, která na některých místech naší planety chybí.

Robot La Ventana zkoumá mořské hlubiny, ve kterých žije spousta zajímavých živočichů, jsou dosud nejméně probádanou oblastí naší planety.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů