Oko

Mořské sirény

Než se sirény staly krásnými svůdkyněmi, byly to strašlivé příšery v mořských vodách. Časem prošla tato mytická stvoření řadou nejrůznějších proměn.

Siréna

Ve své době vytváří Andersen naprosto odlišnou podobu mýtu. Jeho malá mořská víla je symbolem ctnosti a romantiky.

Zelené oči, perleťové zuby, dlouhé zlaté nebo stříbrné vlasy, horní polovinu těla jako žena a dolní s dlouhým šupinatým ocasem. Ve starověku měly sirény dlouho podobu ptáků. Bohyně Afrodita prý proměnila sirény v ptáky za to, že velice namyšleně odmítaly nabídnout své panenství bohům.

Původně okouzlovaly sirény muže hlasem a ne zaoblenými tvary. Jejich první známá oběť byl Homérův Odysseus. Zpěv sirén způsoboval, že námořníci na moři zabloudili. Mámil je spíše obsah písně než její krása, jako například "My víme, co se přihodilo v Tróji, a víme o všem, co se děje na zemi," pozpěvovaly sirény. Spíše než smyslnost vzrušovalo prý muže na sirénách jejich vědění. Vědění, paměť, inteligence a tedy nesmrtelnost. Utajovaná moudrost mořských sirén se lidem příliš nelíbila. A právě moudrost způsobila jajich úpadek.

Proměny mořských sirén v čase

Ve středověku měly sirény tělo ženy a dlouhý šupinatý rybí ocas, neboť ryba je symbolem křesťanů. Měly dlouhé husté vlasy a byly nápadné svou sexualitou. Byly to zkrátka lovkyně mužských srdcí.

V renesanci nastala další změna. Mořské víly ztratily smyslnost a vilnost a dostaly se pyšně a dobyvačně na přídě lodí - galion. Mořské sirény se staly ochránkyněmi námořníků. Mnozí lidé věřili v jejich existenci. Od patnáctého století se množila svědectví o tom, že byly sirény někdy spatřeny. Například Kryštof Kolumbus o cestě do Ameriky píše, že když připlovali k Rio de Oro, uviděl v moři tři sirény, které však nebyly tak krásné jako na portrétech, které znal. Později vědci vyslovili hypotézu, že zřejmě šlo o lamantiny (mořské savce).

Falešné sirény

Na největších evropských dvorech v místnostech, kde jsou uloženy zvláštnosti a zajímavosti, bylo možné si prohlédnout rozličné exempláře falešných mořských sirén. Na počátku šestnáctého století osobní lékař Karla V. představil jeden druh sirény v Amsterodamu a v Anvers. Brzy se pak sirény vyráběly z rozličných materiálů.

V devatenáctém století sirény radikálně přeměnil Dán Hans Christian Andersen. Siréna se ze smyslné svůdkyně proměnila v symbol čistoty. Byla to mladinká zcela nevinná panna, nešťastně zamilovaná do prince, pro kterého byla ochotna ztratit dokonce i svou nesmrtelnot. Toužila nalézt lásku, aby unikla osamělosti. Princ ji však miloval jen jako sestru a oženil se s jinou.

Devatenácté století bylo zlatým obdobím falešných sirén. Japonští a čínští rybáři přišívali na rybí ocasy těla opic a pak je prodávali na Západě. Jedna z nejznámějších falešných sirén Fejee byla vystavena v muzeu na Broadwayi.

Odborníci na reklamu a surrealisté vrátili ve dvacátém století sirénám část smyslnosti i svůdnosti. Otázkou zůstává, jakou novou image přisoudí sirénám začínající třetí tisíciletí.


Když měly sirény manžely

Sirény muži

Na obraze z patnáctého století mají sirény hlavu mužskou a dokonce i opičí.

Druhové a partneři mořských sirén zůstávali dlouho ve stínu pozornosti. Jestliže jsou sirény symbolem věčné ženskosti, je třeba dodat, že i muži měli někdy rybí ocas. Ve starověku strašili v mořích a oceánech tvorové - způli muži, způli ryby.

Řeckého boha moří Poseidona doprovázela skupina mořských mužů neboli tritonů (nižší mořský bůh), kteří měli tělo pokryto šupinami.

V renesanci se množily zprávy o tom, že byli spatřeni či chyceni "sirény-muži". Na Martiniku byl prý spatřen "mořský muž" roku 1671. Tato mořská stvoření se jen zřídka objevovala bez družek.

V Asii se vodní páry objevují v mytologii mnohem častěji než v Evropě.

Na obraze Zahrada pozemských slastí (1504) namaloval Hieronymus Bosch sirénu a mořského rytíře. Postavy znázorňují tělesnou lásku a rozkoš, které odvracejí muže od jeho duchovní cesty.

Evropské mořské sirény postupně ztrácely své druhy a staly se osamělými a žádostivými. Existuje však jedna vyjímka, Morgane (zrozená v moři), a to v bretaňské tradici. Morgany žily na ostrově d'Ouessant v poklidné lásce se svými druhy. Pověst vypráví, že tito mírumilovní a veselí muži a ženy moře společně dovádějí za svitu měsíce.


Další články

Japonci, šintoismus a kami v japonské kultuře.
Černé perly z Tichomoří.
Mořské vlny jsou zdrojem energie pro Austrálii které by mohly dodat deset procent energie.
Srdce je v lidových představách sídlo rozumu, citů a lásky.
Krása je relativní pojem.
Vývoj savců v průběhu milionů let.
Sankt Peterburg je město na severu Ruska.
Vikingové v historii.
Havajské ostrovy jsou perlou Tichého oceánu.
Vývěsní štíty lákaly zákazníky ke vstupu.
Zahrady snů se vrací do módy.
Zvířata ve filmu mají úspěch.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů