Archeopteryx

Archeopteryx, předek dnešních ptáků, přilétá z hlubin minulosti.

Archeopteryx byl předek dnešních ptáků.

V druhohorách, před 160 miliony lety, se v okolí dnešního bavorského města Solenhofen (přibližně 100 km severně od Mnichova), rozkládaly pobřežní laguny, bohatě osídlené rostlinstvem i živočichy. Nejznámějším z nich je archeopteryx, i když bylo nalezeno všeho všudy pět koster a jedno pero. To je nejstarší nález - z roku 1860 - a vzbudil velkou senzaci i ostré diskuse. Nález obdržel jméno Archeopteryx lithographica (prapták litografický), který mu zůstal dodnes. Otisk pera byl uložen v berlínském muzeu, protiotisk v Mnichově. O rok později (1861) byla nalezena první kostra, sice bez hlavy, ale jinak dobře zachovaná, s výrazným otiskem peří na křídlech a na ocase. Tento nález získalo londýnské muzeum.

V roce 1877 byla objevena další, zatím nejlépe zachovaná kostra, kterou získalo berlínské muzeum, a po osmdesátileté pauze byl nalezen třetí exemplář, který je nejhůře zachovaný a byl zřejmě značně poškozen, ještě než ho zakryla hornina. Posloužil však při studiu vnitřní stavby kostí, aniž by bylo nutno dochované kosti uměle narušit. Čtvrtý archeopteryx byl objeven náhodou v září 1970 ve sbírkách Teylerova muzea v Haarlemu v Holandsku. Podle muzejních záznamů byl nalezen v době před rokem 1875 a dlouho ležel ve sbírkách bez povšimnutí. Je to nález neúplný, avšak má velice dobře zachované přední končetiny s ostrými srpovitými drápy. Nejmladší, pátý, exemplář archeopteryxe byl nalezen v roce 1951, ale určen a odborně zpracován byl až v roce 1973. Je stejně dobře zachován jako berlínský archeopteryx.

Přes skrovný počet nálezů známe archeopteryxe dobře. Na jeho kostře je velice nápadné míšení znaků ptáků a plazů, a proto byli od prvních nálezů považováni archeopteryxové za předky ptáků. Lebka je ptačího typu, má např. srostlé lebeční švy, ale čelisti nejsou přeměněny v zobák, pouze zobákovitě zúženy a nesou drobné řídké zuby. Mozek (výlitek se zachoval v londýnském exempláři) je vysloveně ptačí. Přední končetiny jsou však stejně dlouhé jako zadní (plazí znak), nesou pera, ale také tři volné prsty s drápy. Prsní kost je malá, plochá a nemá hřeben, na který se u pravých ptáků upínají prsní svaly. Zadní noha je podobná ptačí, dlouhý ocas se skládá z dvaceti prodloužených obratlů (u pravých ptáků jsou ocasní obratle zkráceny a srůstají v kostrč). Každý obratel nesl pár ocasních per, takže ocas vypadal jako palmový vějíř. Hlavu patrně pokrývaly šupiny, ostatní tělo kromě běháku peří.

Archeopteryx nebyl valným letcem. Předpokládá se, že křídla používal k plachtění, na stromy se dostával šplháním pomocí volných prstů končetin. Živil se semeny, plody, hmyzem, zkrátka vším, co na stromech a keřích nalezl. Ostré drápy haarlemského archeopteryxe vedly amerického archeologa Johna H. Ostroma k názoru, že archeopteryx nežil na stromech, ale na zemi a běhal po zadních končetinách. Roztažená křídla mu pomáhala překonávat krátké vzdálenosti něčím mezi dlouhými skoky a plachtěním. Nebyl to mírumilovný býložravec, ale dravec, chytající kořist srpovitými drápy předních noh. Co bylo touto kořistí však není jasné, protože čelisti archeopteryxe jsou slabé a zuby drobné. Na lov hmyzu by drápy nepotřeboval a proud vzduchu vzniklý stisknutím předních končetin při chytání hmyzu by archeopteryxovi doslova "vyfoukl kořist před nosem".

Novější studie poopravily naše znalosti létacího aparátu archeopteryxů. Jejich létací svaly se upínaly na kost vidličnou, nikoli prsní, takže technika letu musela být zcela odlišná než u pravých ptáků. Proto Ostrom a další paleontologové usoudili, že archeopteryx není předkem pravých ptáků, ale samostatným třetím řešením dobývání vzduchu (vedle ptakoještěrů a pravých ptáků), a že předky ptáků byli patrně malí dinosauři. Tím by se vysvětlila i skutečnost, že fosilii archeopteryxe dosud nikdo nikde jinde nenalezl.

Další články

Islandský lišejník pukléřka islandská povzbuzuje činnost zažívacího traktu a působí protizánětlivě.
Motýlí křídla a jejich stavba.
Skalní města vytvořila příroda.
Těstoviny různorodých tvarů patří mezi tradiční recepty italské kuchyně.
Havajské ostrovy jsou místem, na kterém se spojuje oheň a voda.
Draví ptáci a jejich rozšíření.
Ptačí chřipka ohrožuje i člověka.
Zemské tektonické desky tvoří zemský povrch.
Opeření dinosauři
Mořské řasy jsou využívány mnohými asijskými recepty.
Lahvové stromy v Africe a Austrálii.
Ostrov Wight je největší naleziště dinosauřích fosilií v Evropě
Muzeum počítačů v Kalifornii.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů